Maminka se ihned stala hrdou fanynkou synova nového klubu, tatínek však zůstal nadále věrný tomu mateřskému. V rodině florbalisty Matyáše Šindlera se tak nyní fandí oběma ostravským rivalům. „Zažíváme takové dvojí derby, jedno na hřišti a druhé doma,“ usmívá se vítkovický útočník.

Momentálně však doma panuje příměří. Rivalita jde stranou, všichni poctivě usedají k televizní obrazovce a fandí Matyášovi při cestě za cenným kovem z mistrovství světa v Helsinkách. S národním týmem stojí před dvěma klíčovými bitvami. Alespoň jednou musí zvítězit. A nejlépe hned dvakrát. 

Čeští florbalisté ve čtvrtfinále MS proti Lotyšsku (Josef Rýpar).
Od Lotyšů jsem čekal víc. V Hartwall Aréně to bude peklo, říká florbalista Rýpar

Z ostravského FBC k rivalovi z Vítkovic a nyní až do národního týmu. Splněný sen?
Dá se říct, že ano. Přeci jen když se vrátím do té doby před třemi lety, kdy jsem ještě působil v FBC, tak by mě asi nenapadlo, že se takhle rychle probojuji až na světový šampionát. Takže svým způsobem to splněný sen určitě je, ale rozhodně bych těch účastí na mistrovstvích chtěl ve své kariéře ještě několik přidat.

Lákalo by vás přeci jenom i nějaké angažmá v cizině?
Momentálně jsem ve třetím ročníku na vysoké škole, takže se přiznám, že jsem o žádné zahraniční štaci prozatím nepřemýšlel. Lépe řečeno zatím nemám v plánu odcházet někam do ciziny v průběhu mého studia. To se však může po dostudování kdykoliv změnit. Dlouhou dobu jsem vůči tomu byl malinko skeptický, ale za jistých okolností bych se tomu nyní zřejmě nebránil. 

Takže v současné chvíli je pro vás nejvíc povolání do národního týmu?
Momentálně určitě. Myslím si, že reprezentovat vlastní zemi je to nejvíce, co může člověk chtít, takže nyní je to u mě o tom odkazu na národní hrdost. 

Sehrál podle vás důležitou roli i samotný přestup v rámci jednoho města?
Myslím si, že rozhodně ano. Přestože v té době byla v FBC určitá kvalita, tak ve Vítkovicích byla ještě tak dvakrát, možná třikrát větší, co se kvality tréninků a obecně nastavení týče. Rovněž mě lákaly vyšší cíle, které v novém působišti bez pochyby byly. To mi následně pomohlo a vlastně dnes i stále pomáhá v celkovém hráčském i lidském rozvoji.  

Jaké to tehdy bylo? Setkával jste se rovněž s negativními reakcemi z řad florbalové veřejnosti?
Trošku jsem to čekal, ale překvapivě ani ne. Bývalí spoluhráči to vesměs chápali, až na nějaké výjimky. Ale nikdo mi nic do očí samozřejmě neřekl. A co se týče přímo toho přestupu, tak se mi dostávalo pouze pozitivních reakcí, za což jsem takhle zpětně opravdu rád. 

Matyáš Šindler ještě v dresu ostravského FBC.Matyáš Šindler ještě v dresu ostravského FBC.Zdroj: FBC Ostrava

Vnímáte tak nyní ostravská derby zase trochu jinak?
Teď už je to trochu lepší, ale zejména ten začátek pro mě nebyl příliš jednoduchý. Shodou okolností si vzpomínám na své první derby právě na půdě FBC, kde jsem málem vstoupil do domácí šatny místo té hostující (smích). To by tehdy myslím televizní zápas, takže tam jsem byl extrémně nervózní. Naštěstí mi ten zápas vyšlo úplně všechno a postupem času si to všechno nějak sedlo. 

Když tedy hrajete proti „svému“ ostravskému FBC, kdo vlastně stojí proti vám?
No, přemýšlím, jak to nejlépe popsat. Mění se to každým zápasem, jak plyne čas. V současné chvíli to mám asi tak, že na hřišti už FBC tolik nevnímám jako svůj domovský klub, ale spíše jako našeho rivala. 

Vaši rodiče zůstali fanoušky FBC, nebo s vaším přestupem pozměnili své preference?
Řekl bych, že mamka už spíše tíhne k Vítkovicím, byť má v mém bývalém působišti několik kamarádek. Za to táta zůstal srdcem i duší v FBC, protože tam navíc ještě trénuje mládež. Takže u nás doma je taková kuriózní situace, kdy se v podstatě odehrává takové malé ostravské derby. 

Čeští florbalisté ve čtvrtfinále MS proti Lotyšsku (trenér Petri Kettunen).
Zpátky doma proti svým. Trenér Kettunen píše v Helsinkách příběh Hrouzka z Lajny

Jako ostravský rodák to v kabině národního týmu asi nemáte jednoduché. Probíhají na vaši adresu nějaké vtípky?
Samozřejmě, občas něco zazní. Nejvíce jsou to vtípky v polštině, mířené cíleně na náš region. My se zase čecháčkům také smějeme za jiné věci, takže to je naprosto v pořádku. Myslím si, že to do kabiny zkrátka patří a je to nedílnou součástí snad každého kolektivu. 

Co bývá nejčastějším předmětem provokací mezi hráči v kabině národního týmu?
U nás je to nejvíce fotbal. Hokejových fanoušků tu podle mě moc nemáme, Slavia navíc už ani ligu nehraje (smích). Takže jednoznačně vítězí fotbalová válka, kde je rivalita mezi pražskými „S“ a Baníkem naprosto viditelná a vždycky je se o čem dohadovat a vtipkovat.  

Co se týče šampionátu, tak zatím jde všechno dle představ, že?
Myslím si, že z hlediska výsledků je to zatím v pořádku. Zejména to utkání s Lotyšskem se nám podařilo na výbornou. Když se však ohlédnu za utkáními se Švýcarskem a Norskem, tak tam to pro změnu dobré nebylo, takže o to šťastnější jsem byl po tom kvalitně zvládnutém čtvrtfinále. A věřím, že pokud na to navážeme i v pátek, tak tu šance na úspěch rozhodně bude. 

V semifinále MS vás čeká dosud neporažené Finsko. Znáte recept, jak na favority vyzrát?
Klíčem k vítězství bude rozhodně produktivita a efektivita v zakončení, jelikož Finové hrají velice rádi na balónku, čímž soupeře nepouští k příliš mnoho šancím. Mnohdy jim stačí dát dva až tři góly a dokážou poté vedení kontrolovat. 

Vrací se vám před takovým utkáním vzpomínky na juniorský titul mistrů světa v Kanadě?
Trošičku ano. Samozřejmě bych si takový úspěch rád zopakoval, protože jak se říká, když se vám to jednou podaří, tak to chce člověk zažít znova a znova. Takže určitě by bylo skvělé si to přenést rovněž na seniorský šampionát. 

Šindler patřil mezi důležité články zlatého juniorského týmu z kanadského Halifaxu.Šindler patřil mezi důležité články zlatého juniorského týmu z kanadského Halifaxu.Zdroj: Český florbal

Bral byste raději Švédsko, nebo ve výběru soupeřů nejste příliš vybíravý?
Přiznám se, že jsem radši za Finsko. Vzhledem k poslednímu EFT, kde jsme porazili Švédy asi o tři branky, si myslím, že by nám to chtěli vrátit i s úroky, od začátku by na nás vlétli a nemuseli bychom to mít vůbec jednoduché. Takže i proto mi varianta domácího celku naprosto vyhovuje. 

Zítra už vás doufejme konečně přivítají zaplněné tribuny. Těšíte se?
Těším se strašně moc. Jelikož poslední dvě sezony byli v české superlize pro diváky poměrně těžké a moc jich ani nechodilo, tak mě místní poněkud ponurá atmosféra nijak nerozhodila. Nyní nás čeká velký závěr v Hartwall Aréně, navíc v pátek proti domácím Finům, takže to očekávám obrovský zážitek. Doufejme, že se šťastným koncem pro nás (úsměv). 

Poslala rodina a přátelé před boji o medaile nějaké motivační vzkazy?
Jsme v každodenním kontaktu, takřka neustálém. Jak od rodiny, tak i přátel a dalších nejbližších jsem zprávami doslova zahlcen (smích).