V letošním semifinále jste v sedmém zápase podlehli v prodloužení Mladé Boleslavi a po dvou letech bude Superfinále bez Vítkovic. Jak zpětně hodnotíš celou semifinálovou sérii?

Myslím si, že celá série byla velice vyrovnaná a pro všechny, jak pro hráče, tak diváky, velice atraktivní. Byla to asi nejlepší série mé kariéry. Bohužel to pro nás nemělo úplně šťastný konec. Tři zápasy v prodloužení, jeden na nájezdy a zkrátka to neklaplo. Na druhou stranu si myslím, že jsme byli velice slušným soupeřem, protože favoritem byla pravděpodobně spíše Mladá Boleslav.

Na sociálních sítích rezonovalo rozhodnutí disciplinární komise, která dala stopku na pět dní mladoboleslavskému Patriku Suchánkovi za nedovolený zákrok na Adama Šmída během šestého zápasu. Popsal bys více, proč se klub rozhodl k podání žádosti o přezkoumání?

Popravdě řečeno - s hráči se to neřešilo. Bylo to rozhodnutí trenérů nebo vedení klubu. Na druhou stranu si myslím, že je trošku škoda, že podnět k prošetření musely dát Vítkovice, místo Českého florbalu nebo disciplinární komise, protože by se mělo chránit především zdraví hráčů. Tohle byl prostě zákrok na hlavu, na obličej. Patrika znám a nic takového by schválně nikdy neudělal, ale každý je zodpovědný za svůj pohyb na hřišti. I když určitě nechtěl, tak myslím si, že ten trest asi odpovídá. My se o rozhodnutí, že nebude hrát, dozvěděli před zápasem. Byly na to rozporuplné reakce, ale na to jsme ve Vítkovicích zvyklí. Patříme k takovým těm kontroverznějším týmům v republice už několik let.

V Superfinále jsi s Vítkovicemi vyhrál třikrát titul, ale poslední dvě vaše účasti skončily stříbrnou medailí. Na kterou sezonu vzpomínáš nejraději?

Asi na poslední titul v roce 2019 proti Mladé Boleslavi. Samozřejmě byl okořeněný tím, že byl v Ostravě, takže ta atmosféra byla neuvěřitelná. Podpora fanoušků v tom zápase byla neskutečná. Myslím si, že bych to mohl přirovnat k mistrovství světa doma v Praze. Kdybych měl říct, ve kterém jsem podal za mě nejlepší výkon, tak bych vybral druhý titul proti Tatranu v roce 2014, protože tam si myslím, že jsem podal, se vší skromností, super výkon. Tatran jsme během toho Superfinále moc nepustili ke hře. Skončilo to 3:1 a ten obdržený gól byl ještě tečovaný.

Ukončit kariéru touto sezónou si plánoval už pár měsíců. Titulem to ale neskončilo. Byl nějaký moment v play-off, kdy sis řekl, že se ti nakonec ještě končit nechce?

Byl jsem rozhodnutý už na sto procent dlouho před play-off. Uvažoval jsem nad tím už i v loňské sezóně, ale pak vždycky přijde play-off, které mě nabije energií a začne mě to bavit ještě více. Když to řeknu otevřeně, tak po tolika letech chytání už není základní část tak atraktivní a užiju si jenom pár těch nejlepších zápasů. I letošní play-off jsem si užíval a zároveň jsem si potvrdil, že nekončím kvůli výkonnostních důvodů.

Doma tě ale k „pověšení brankářské výstroje na hřebík“ nikdo nenutil, takže co bylo hlavním důvodem k tomu, udělat tečku za kariérou?

Prvním důvodem byl naše dcera. Hlavně to, když sama řekla, že už nechce, ať odcházím po večerech na tréninky. Šlo o první velký impulz k tomu, abych se po sezóně s chytáním rozloučil. Druhým důvodem je dlouhá základní část a to, že hrajeme ligu, kde je sedm mužstev z Prahy, a další pětice je z Čech. Z Ostravy musíme dojíždět dlouhé vzdálenosti. Například nedělní zápasy jsou pro pracující lidi opravdu náročné. Přijíždíme třeba ve dvě ráno a v sedm nebo v osm už musí někteří do práce. Společně s rodinou je to dlouhodobě neudržitelné.

Bylo pro tebe těžké udělat tečku za florbalovou kariérou?

Velmi. Musel jsem se sžít s tím, že se to opravdu stane. Teď po týdnu od posledního zápasu pořád nevěřím, že jsem to rozhodnutí udělal a opravdu končím. Po dlouhé době si ale užiju léto bez letní přípravy, ale předpokládám že mi florbal začne chybět s blížícím se play-off.

Vítkovice - Mladá Boleslav (semifinálová série play-off Superligy 2023/2024).
Muži Vítkovic ženy nenapodobili, v Superfinále budou chybět. Co řekl kouč?

Společně s tebou ukončil po této sezóně kariéru i spoluhráč Lukáš Hájek, který se po dvouleté pauze k florbalu vrátil ještě na jednu sezónu. Je ve hře něco takového i u tebe?

Upřímně nevím. Nikdy neříkej nikdy. Ale myslím si, že asi ne. Budu se chtít udržovat i nadále ve formě, což mi umožňuje i moje práce. Kdyby nastala v průběhu sezóny nedejbože nějaká situace, že by Vítkovice chtěly, ať znovu naskočím, tak bych do toho možná šel.

Během základní části, ale i ve čtvrtfinále play-off, ses střídal s brankářem Denisem Jasiokem. Nahradí tě teď v pozici jedničky v bráně?

Myslím si, že ano. Podle mě si to po čtyřech letech čekání zaslouží. Užil jsem si to s ním, protože nikdy nebyl vůči mě nějak negativní a byl velkým parťákem.

V semifinále jste nastoupili proti Adamovi Delongovi a Jirkovi Bestovi, kteří od vás v loňské sezóně odešli. Jaké to bylo hrát tak vyhrocenou sérii proti klukům, se kterými si do loňské sezony byl každý den?

Já už jsem si tohle prožil kdysi, když do Bolky odcházeli kluci z generace kolem mě, jako například Patrik Suchánek, Martin Tokoš, Honza Jelínek nebo Milan Tomašík. Samozřejmě mě to mrzí, když odchází takoví skvělí hráči a hlavně kamarádi, ale takhle to ve sportu chodí a člověk se na to musí připravit.

Co si myslíš, že je na Mladé Boleslavi láká?

Těžko říct. Jde hlavně o zázemí a podmínky, které jsou rozhodujícím faktorem. Nicméně v Boleslavi se vše soustředí na A-tým mužů. U nás to tak není. Soustředíme se jak na mužské áčko, tak i na ženské, které je za poslední roky ještě úspěšnější než muži. Máme i úspěšnou mládež, takže máme vše dost rozvrstvené po celém klubu. S tím vším je pak možné, že v Mladé Boleslavi budou teoreticky některé podmínky v áčku lákavější, než ve Vítkovicích.

Ty jsi ale během kariéry v extralize nikam z Vítkovic neodešel. Proto sis nezahrál třeba ani v zahraničí. Lituješ toho zpětně?

Když už jsem věděl, že je tahle sezóna mou poslední, tak jsem si zpětně říkal: mohl si to zkusit. Ale vždy, když přišla nabídka ze zahraničí, tak jsem ji odmítl kvůli rozjetému studiu vysoké školy, nebo možnosti nástupu na atraktivní pracovní pozici. Vždy tam byly zkrátka důvody, proč jsem do zahraničí neodešel. Navíc od doby, co jsem začal chytat, bylo vždy mým snem dostat se do Vítkovic. Jsem rád, že se mi to splnilo, takže spíše vždy rozhodoval hlavně můj vztah ke klubu.

Je něco, co sis během kariéry nesplnil?

Nemám žádnou placku z florbalového mistrovství světa. Ale kdybych se měl soustředit pouze na Vítkovice, tak mi chybí čtvrtý titul, protože vím, že s ním bych měl z vítkovických brankářů nejvíce. Ale to už je taková moje malichernost, kterou jsem si nesplnil a trošku mě to mrzí.

Superfinále, ženy: Chodov - Vítkovice 3:5.
OBRAZEM: Florbalistky Vítkovic vyhrály nad Chodovem a získaly osmý titul

Po tvém boku se vystřídala řada brankářů. Se kterým sis nejvíce rozuměl?

Nemohu opomenout svého prvního parťáka Romana Ciompu, který mě do chytání zasvětil. Bydleli jsme oba i v Porubě a společně jsme jezdili jak na zápasy, tak i na tréninky. Roman je skvělý jako člověk a byl můj mentor, za což mu patří velké díky. Nemůžu opomenout ani už zmíněného Denise Jasioka. Byli jsme tu navzájem pro sebe, hecovali jsme se společně a nikdy jsme v uplynulých čtyřech sezónách neměli špatný moment. Vždy jsme se vzájemně podporovali a já se mu snažil i něco předat. Občas mě třeba škádlil tím, že jsem měl něco stoprocentně chytit, nebo mě napomenul v zápase, že se nesnažím a tak podobně. Byl správně drzý, ale vše bylo samozřejmě v přátelských mezích, takže jsem vděčný i Denisovi.

Florbalu si zasvětil 20 let života. Jsou nějaké rituály, které si před zápasem dodržoval? Kromě těch, o kterých vím, jako například ranní běh pro snídani nebo stejný oběd před každým zápasem…

Na začátku kariéry jsem poslouchal motivační hudbu a sledoval motivační videa NHL brankářů, hlavně Careyho Price, který byl můj největší idol. Pak už jsem tyhle rituály ale nepotřeboval a vedla mě spíše vnitřní motivace k florbalu. V rámci předzápasových rituálů jsme si s Denisem v posledních letech před vstupem do haly vždy připili Coca-colou, plácli jsme si a šli. Jinak je ale celý zápasový den jeden velký rituál, kdy člověk dělá pořád to stejné dokola.

Když jsi začínal s florbalem, tak se někteří tví spoluhráči teprve narodili. Vnímáš, že se za ty roky florbal změnil?

Drasticky. To, co mladí hráči v dnešní době s florbalkou umí, je jako z jiné galaxie oproti tomu, co uměli, když jsem začínal. Co se týče technických dovedností, tak se proměnil určitě k lepšímu. Zlepšují se podmínky, vybavení a hráči jsou rychlejší ve všech ohledech. I z brankářského pohledu je florbal jiný, než před lety. Dříve jsem lítal po celém brankovišti a teď už tak z brány vyjíždět nemůžu, protože by mě hráči vykoupali nebo by přihrávali do prázdné branky.

S koncem tvojí kariéry se mě lidé často ptali, jestli teď budeš trénovat. Pohráváš si s myšlenkou, že by ses teď dal na trenérskou dráhu?

V roli trenéra týmu určitě ne. Ale pravděpodobně budu nějakým způsobem pokračovat jako trenér brankářů. V blízké době si chci od florbalu i kolotoče tréninků a zápasů odpočinout. Nechci hned někam každý víkend zase jezdit a dělat to, kvůli čemu jsem teď skončil.

Kdybys měl na závěr vypíchnout tři nejdůležitější milníky, které definovaly tvou kariéru, které by to byly?

Tím prvním, že jsem se do Vítkovic vůbec dostal. Po juniorské kategorii jsem šel do Paskova, kde jsem se jako gólman hodně rozchytal. Pro gólmany, kteří mají choutky nastoupit v extralize, je fajn se jít rozchytat do první ligy, než vysedávat na lavičce v áčku jako dvojka. Druhým důležitým milníkem bylo v roce 2011 to, že mi dal bývalý trenér Vítkovic Radomír Mrázek příležitost si zachytat v A-týmu. Pak přišel i první Czech Open za áčko, kdy jsem odchytal zápasy proti Finům, Švédům, Švýcarům a dařilo se mi. Mráza mi dal tehdy velkou důvěru. Tím jsem také dostal motivaci se florbalu věnovat i nadále. A posledním milníkem byl už zmíněný domácí titul v roce 2019.

Tvým plánem je se udržovat ve formě i nadále. Je ještě něco, čeho chceš teď po konci florbalové kariéry dosáhnout? Nebo to necháš volně plynout?

Chtěl bych se vrátit ke svému dětskému sportu - tenisu, ke kterému mám pořád hodně blízko. Co se týče plánů do budoucna, tak teď chci být hlavně s naší rodinou, vést dceru k pozitivnímu vztahu ke sportu a podporovat ji v tom, co jí bude bavit. A snad se doma teda nezabijeme, když budu mít více volného času (smích).