Dnes dvaatřicetiletý arménský útočník, bývalý mládežnický reprezentant, zaujal Slezany během štace v druholigovém Mostu. Na Bazalech ale díru do světa neudělal. Zasáhl jen do sedmi zápasů, navíc ze střídačky a po minutách. „Faktorů, které za to mohly, bylo víc. Chyba asi byla hlavně na mé straně,“ přiznává v rozhovoru pro Deník Badalyan, který má výraznou i hlučínskou minulost, vedle toho hrál i v Polsku, na Slovensku a v Rakousku.

Nyní pracuje v gastronomii a fotbalem se po letech v Rakousku baví v divizní Hlubině. „Už jsem měl plné zuby toho jezdění,“ usmívá se střelec dvou divizních a čtyř pohárových branek na startu ročníku.

René Kalay z Unie Hlubina a Petr Reinberk ze Slovácka.
Místo přípravy dovolená, góly ale sází. Střelec Hlubiny: Fotbalem se chci živit

Start do sezony se vám vydařil, viďte?

Začátek se nám povedl, už od poháru. Vyhráli jsme první těžké zápasy. A je pravda, že i mě to tam naštěstí padalo. V MOL Cupu ve Frýdlantu první branka po hlavičce, druhý trochu se štěstím po snad dvojnásobném odrazu. Ale byl jsem na správném místě. V Břidličné pak znova hlavou, myslím, že to byl i pěkný gól. A ještě přišla asistence. To potěší.

Cítíte se dobře? Lépe než třeba na jaře?

Určitě. Hlavně já těch pět šest let v Rakousku moc netrénoval, k tomu jsem pořád jezdil, takže to mě poznamenalo a v posledních dvou letech jsem byl často zraněný. Po návratu do Česka jsem začal v Hlubině pravidelně trénovat a tělo se dalo dohromady. Funguje, jak má, zdraví drží. To je hlavní důvod toho, že se daří.

O Rakousku se říká, že finančně je to v nižších soutěžích super, nicméně fotbalová stránka pokulhává. Potvrdíte to?

Já hrával šestou, nebo sedmou nejvyšší soutěž, a rozdíl tam moc nevidím. Ano, většinu týmů tvoří Rakušané, kteří nikdy vysoko nebyli, ale pak tam je tři až šest cizinců, kteří působili třeba v Česku v první, druhé, třetí lize. A ti tam přináší kvalitu, díky které jsou pak zápasy třeba i na divizní úrovni.

Hlavní trenér Hlubiny Zdeněk Skotnica.
Kouč Hlubiny po Slovácku: Vrchol, ale cítím smutek. Takový rozdíl jsem nečekal

Jak jste se na Hlubině vzal? Prý jste se Unii sám ozval…

Já věděl, že už to nedávám, ježdění jsem měl plné zuby. Hlavně s prací nestíhám, k tomu tam byla ta zranění. Říkal jsem si, že stačilo a chci se vrátit. Proto jsem hledal nejbližší klub k sobě domů. O Hlubině jsem něco věděl, ale nikoho jsem tu neznal, takže to bylo horší s kontaktem. Naštěstí se jeden můj kamarád s kluky tady zná, tak se spojili, zmínil se o mě, že mám zájem hrát poblíž. Poté mě kontaktovali z Hlubiny a hned jsme se domluvili.

Pomohl i váš životopis?

Pravděpodobně ano, protože hrát mě v posledních letech asi neviděli. Když jsme se domluvili, zkusil jsem dva tři tréninky, a to asi stačilo. Přesto začátek nebyl jednoduchý, brzy jsem se zase zranil, vynechal jsem první zápasy, ale během jara jsem se dal dohromady. Teď mám lepší formu a mě i týmu se daří.

Fotbaloví fanoušci z regionu vás mohou znát z dresu ligového Baníku i z Hlučína. Změnil jste se za ta léta?

Po osobnostní stránce asi ne, to jsem stejný. A fotbalově? Samozřejmě už nejsem nejmladší, dřív jsem fotbal hrával jinak, než teď, kdy těžím spíše ze zkušeností. Akorát jsem měl dost zranění, jen rameno asi šestkrát vykloubené. Musel jsem přistoupit i na operaci. A od té doby vím, že nemůžu hrát úplně naplno, na sto procent. Naštěstí fotbal už je na druhé koleji, protože mám svou práci. Ale hraji rád, pokud zdraví vydrží, tak chci pokračovat.

Utkání 2. kola českého fotbalového poháru MOL Cupu: TJ Unie Hlubina - 1. FC Slovácko, 30. srpna 2023, Ostrava. Zleva Gevorg Badalyan z Unie Hlubina a Jaromír Srubek ze Slovácka.Zleva Gevorg Badalyan z Unie Hlubina a Jaromír Srubek ze Slovácka.Zdroj: Deník/Vladimír Pryček

Utkání 2. kola českého fotbalového poháru MOL Cupu: TJ Unie Hlubina - 1. FC Slovácko, 30. srpna 2023, Ostrava.
Krutá realita pro Hlubinu: gólostroj Slovácka a nesplněné přání. Pobavila tabule

Po odchodu z Ostravy a Hlučína jste byl v Polsku, na Slovensku a v Rakousku. Co vám to fotbalově i životně dalo?

V Baníku jsem byl rok a půl, a na další rok a půl jsem měl smlouvu, ale dohodli jsme se na ukončení, abych mohl být jinde a hrát. A do toho smůla, protože jsem měl jít do Varnsdorfu, který byl po podzimu druhý ve druhé lize, ale na prvním tréninku jsem si natáhl vazy v koleni. Tím to padlo. Dal jsem se dohromady, střílel jsem góly v Hlučíně a zamířil jsem do druhé polské ligy, kde mě ale Hlučín moc nechtěl pustit. Moc to tam ale nedopadlo.

Tak jste šel do Bardějova…

Ano. Podepsal jsem smlouvu na půl roku s tím, že kdyby se postoupilo do ligy, budu pokračovat. Bohužel, skončili jsme druzí. Navíc jsem si poprvé vykloubil rameno. A od té doby už to šlo z kopce. Ale k otázce. Dalo mi to hodně. Hlavně když se ocitnete v situaci, že jste zraněný, nedaří se, řeknete si, že nebylo dobré sázet na jednu kartu a hrát jen fotbal. Pak je to těžké. Ale podařilo se mi z toho dostat, začal jsem pracovat a fotbal po Slovensku postupně ustoupil. Byl jsem sice ještě v Hlučíně, ale pak jsem si vybral Rakousku. Zejména kvůli financím.

Bylo těžké si uvědomit a v hlavě přepnout s tím, že fotbal vás dál živit nebude, natož aby vás zajistil?

Bylo. Na to jsem během kariéry nikdy moc nemyslel. Nějaká zadní vrátka jsem vždy měl, ale počítal jsem s tím, že fotbal hrát budu. Na začátku se dařilo, byl jsem v reprezentacích, dostal jsem se do profi fotbalu, ve druhé lize jsem si vystřílel přestup do Baníku, kde už byla vidina solidní kariéry. Jenže to nedopadlo. Naštěstí tohle už dneska nemusím řešit.

Hlavní trenér Hlubiny Zdeněk Skotnica.
Kouč Hlubiny o sezoně, novince i Slovácku: Nebojíme se, postup není nereálný

Vystřídal jste více prací, nebo se držíte na jednom místě?

Měl jsem toho víc. Pracoval jsem v administrativě, jako obchoďák, finanční poradce… Už dva roky jsem provozním restaurace v Ostravě. Ani tohle nebylo na startu lehké, musel jsem se naučit spoustu věcí, zvyknout si, fyzicky i psychicky je to náročná práce, ale to je všude. Po čase se to rozběhlo a jsem spokojený. Mohu hrát také fotbal v divizi, takže si určitě nestěžuji.

Když vedete restauraci, jak jste na tom s vařením?

Pro sebe, nebo menší počet lidí, jsem schopný uvařit. A rád. Ve velkém – třeba právě v restauraci – si to ale neumím představit. Ani to, že bych byl kuchařem. To by nedopadlo dobře. (usmívá se)

Jak se tedy ohlížíte za svou fotbalovou kariérou?

Určitě nejsem spokojený, spíše zklamaný, protože předpoklady pro to, abych se prosadil a něco dokázal, jsem odmala až do jednadvaceti let měl. Bohužel, okolností byly takové. Zlomový bod asi Baník, který jsem si vybral, myslel jsem si, že se prosadím, ale nedopadlo to. Jak jsem řekl, od té doby to šlo z kopce dolů. Úplná konečná pak bylo to Slovensko.

TJ Unie Hlubina - FC Baník Ostrava B 1:4 (příprava, 15. 7. 2023)
Autobus prolomil gól ex-útočníka Baníku. Kouč Hlubiny: Sudí pískali pro domácí

Trénink FC Baníku Ostrava. Na fotografii klečící Gevorg Badalyan, nová posila Baníku.Trénink FC Baníku Ostrava. Na fotografii klečící Gevorg Badalyan, nová posila Baníku.Zdroj: Pavel Sonnek

Proč Baník nevyšel?

Důvodů bylo víc, určitě ne jedna konkrétní věc, nebo člověk. Nejvíc ale viním sám sebe, dnes bych už některé věci dělal jinak, nebo bych se jinak choval. Asi za to mohli i určití lidé, nebo okolnosti, které se tehdy v Baníku děly.

Můžete být konkrétní?

Možná to začalo tím, že po přestupu byl v Baníku trenér Karol Marko, který mě chtěl. Přicházel jsem proto s tím, že budu hrávat. V přípravě jsem hrál pravidelně, akorát přišel první mistrák, prohrálo se 3:4 s Teplicemi a trenéra odvolali. Přišel Pavel Malura, který sázel na mladé koně z béčka, navíc Baník domluvil návrat bývalých hvězd Svěrkoše s Magerou, což byli hráči na stejný post, jako jsem hrál já. V té chvíli jsem věděl, že to nemůže dopadnout.

Nakonec jste skončil u sedmi startů…

Bohužel všechny byly po deseti, dvaceti, třiceti minutách. Možná tam byl jeden poločas. K základu jsem moc nepřičichl, což je škoda, když Baník udělal takový přestup a něco za mě zaplatil. Mohl jsem dostat víc šancí. Ale těch okolností bylo víc, i já se mohl více snažit, takže nechci vinit trenéry, majitele, nebo lidi okolo. Víte, možná je někdo rád za jeden start v lize a bere to jako svůj vrchol. Já takový nejsem. U mě byly předpoklady větší.

TJ Unie Hlubina - FC Baník Ostrava B 1:4 (příprava, 15. 7. 2023)
Z nováčka favorit. Stříbrná Hlubina bez kapitána, ale silnější. A sní o Baníku

Sledujete Baník dnes? Fandíte mu?

Samozřejmě. Není to sice pravidelné, nemám ani moc čas se na kluky dívat, i když jich spoustu znám. S některými jsem hrával. Baník mám rád, takže jsem určitě nezanevřel.

V Hlučíně jste zanechal hlubší stopu, je to tak?

Vyjma Rakouska jsem tam hrál asi nejdéle. Tři roky, ne-li víc. Ale je to nižší soutěž, takže když přičichnete k těm nejvyšším, není pak třetí liga to nejtěžší. Ale má to svou úroveň.

Asistent trenéra Petr Petrov a hlavní kouč Hlubiny Zdeněk Skotnica (vpravo).
Kouč Skotnica o sezoně Hlubiny: Téměř nikdo nás nepřehrál. MSFL? Šatna půl napůl

Že byste se vrátil do Arménie, o tom jste nikdy neuvažoval?

To je dobrá otázka, ale důvody jsou jednoduché. V Česku jsem od svých sedmnácti let, zvykl jsem si, i když po Baníku byly nějaké možnosti odejít dál. Já jsem tu ale byl rád, mám tady přátele, i po štaci na Slovensku jsem věděl, že se vrátím. Samozřejmě tam mám celou rodinu, minimálně jednou ročně tam zaletím, případně ona za mnou, takže jsme v kontaktu, ale o Arménii neuvažuji. Vypadá to tak, že už zůstanu natrvalo.

Proč zrovna Česko?

Když mi bylo šestnáct, hrála se kvalifikace o mistrovství Evropy. Ve skupině jsme měli s Kyprem, Itálií a právě Českem, kde se také hrálo. Pár zápasů se mi povedlo, kontaktoval mě Siad Most a domluvili jsme se na zkoušku. Byl tam se mnou ještě jeden Arménec. Nakonec jsme po měsíci podepsali tříletou smlouvu. V devatenácti, nebo ve dvaceti jsem přestoupil do Baníku. A i když to nevyšlo, životně mi to tady vyhovuje. Mám práci, přátele i fotbal, takže vracet se už nikam v plánu nemám.