Za uplynulou dekádu protřelý kouč prošel řadou štací, včetně první ligy na Slovensku. „Pohronie byla obrovská zkušenost,“ říká v rozhovoru pro Deník. Polanku však už našel nikoli v kraji, ale ještě o patro výš, byť v té době spíše na dně tabulky. Chuť do práce mu to ale nebralo. „Každý chce vyhrávat, a kdo říká, že ne, tak lže. Navíc postupovat mě baví,“ usmívá se Lubomír Adler.

SFC Opava B - MFK Karviná B 1:2 (9. kolo divize F).
Divize: Hlubina vede, Bílovec ztratil. Co ligové rezervy? Hlasy ze všech kabin!

V jakém stavu jste vlastně našel tým Polanky, který sice v minulé sezoně hrál o postup, ale teď jste ji přebíral v dolních patrech divizní tabulky?

Přebíral jsem ho dobře připravený. Trenér Renda Vojtěšek měl mužstvo nachystané, jen byla smůla, že jim některé zápasy v úvodu nevyšly. A i potom, když jsem pak kluky vedl, chybělo štěstí, protože šancí byla spousta. Třeba s Bruntálem (2:2) to mělo dopadnout úplně jinak. Stejně tak domácí utkání s Hlubinou (0:0), kde Polanka měla jednoznačnou převahu. Jen bez gólového efektu. Určitě to nebylo o tom, že byli nepřipravení. Když ale začátek nevyjde, je to složité a hůř se z toho dostává. Je to škoda, protože i hráči i celý tým jsou šikovní, ale nedokážeme to zúročit.

Že byste měli hrát o záchranu si tedy nepřipouštíte?

Určitě ne. Ani tabulku nesleduji, to jsem si z hlavy vytáhl ven. Jdeme do každého tréninku i zápasu naplno a doufám, že to zvládneme. Věřím, že tyto starosti mít nebudeme.

Hlubina - Havířov 2:0 (5. kolo divize F, 3. 9. 2022)
Nováček v čele divize. Na tabulku se dívá pěkně, přiznává trenér Hlubiny

Váš příchod byl oznámen na začátku září, od té doby Polanka odehrála čtyři zápasy, v nichž získala sedm bodů a ze dna se vyhoupla na jedenácté místo. Naposledy jste těsně 1:0 porazili Rýmařov. Jak zatím situaci berete?

Klukům jsem zakázal, aby se koukali na tabulku a nějak ji řešili, protože vím, že ten pohled je těžký. Stejně jako to odrazit se ode dna. Věřím, že nás ale zápas s Rýmařovem zase vrátil do hry. Že nás nakopne, po kondiční a silové stránce jsme ho odmakali, i když herně to třeba nebylo nic extra. Dost míčů jsme ztráceli v prostorech, kde jsme je měli uhrát. Lepší měla být i finální a předfinální fáze. Přesto jsme měli spoustu šancí, kdybychom v poločase měli o dvě tři branky víc, bylo by to optimální. Místo toho jsme se třepali až do konce, protože soupeř z ojedinělé standardní situace trefil břevno. Být to gól, bylo by to kruté. Jsme rádi, že jsme vyhráli a snad to bude do budoucna správný impulz.

Ve zbytku podzimu máte soupeře z vrchu tabulky jako Opavu, či Bílovec, ale také týmy okolo vás Frenštát a Břidličnou. Jak to vnímáte?

Chceme zvládnout všechny zápasy. Já totiž vím, že síla týmu v Polance je velká, a i když budeme hrát s Bílovcem, nebo v Opavě, tak uděláme maximum, abychom to výsledkově zvládli. Na druhé straně si nedovolit podcenit Břidličnou, která má velmi solidní a fotbalový mančaft. Bude to náročné, ale body potřebujeme bez ohledu na soupeře, abychom se posunuli do horních pater. Zimní přípravu už máme naplánovanou, bude jistě kvalitní, a určitě do ní nechceme jít ze třináctého, nebo čtrnáctého místa.

Martin Lukeš
Lukeš: Pánbůh nebyl doma, ale Baník nesmí sezonu odpískat. Almási to začne sypat

S jakými pocity jste se do Polanky po letech vlastně vrátil?

Se strašně dobrými. Se spoustou lidí, které tam pamatuji, jsem se po deseti jedenácti letech opět potkal. Prostředí je tam velmi příjemné, stal se z toho krásný stánek. Hřiště se opravilo, je nová umělka, prostor pro děti, a celkově sportovní vyžití veřejnosti. To je úžasné. Každý den, když do Polanky jedu na trénink, tam je spousta lidí. To mi dělá dobře. Po konci v Řepišti jsem čtyři pět dní nevěděl, co a jak, ale jakmile mě Radek Řehulka (předseda klubu) oslovil, neváhal jsem s návratem ani minutu a těšil jsem se.

Našel jste klub díky zrekonstruovanému zázemí v profesionálnějších podmínkách?

Určitě. Rozdíl je obrovský. Od lidí kolem, vedení, hráčů, nastavení i trenérů mládeže. Oproti tomu, když jsem Polanku před deseti jedenácti lety opouštěl, to je velký rozdíl. A líbí se mi to. Kdyby se tam hrála třetí liga, vůbec bych se tomu nebránil. Ani nedivil.

Martin Lukeš
Lukeš: V poháru jsem s Baníkem zažil krušné chvíle. V Kroměříži to odnesly dveře

To vypadá, že s Polankou cílíte na další postup…

Každý chce vyhrávat, a kdo říká, že ne, tak lže. V minulé sezoně jsme se o tom bavili právě s Radkem Řehulkou, když byli nahoře první druzí. Ptal se mě, jestli má postupovat. Já mu odpovídal, že jasně. Každý chce jít nahoru. U nás to teď nevypadá úplně dobře, ale když se povede šňůra výher, protože na této úrovni je to o tom, jak se hráč vyspí, budeme nahoře, tak budeme chtít postoupit. Třeba příští rok do toho můžeme střelit, doplnit kádr a rvát se o to. Postupů jsem zažil víc a vždy to bylo krásné. Baví mě to. A rád bych to prožil zase i v Polance.

Zmínil jste ale i Řepiště. Šéf klubu Pavel Bugáň se nedávno pro Deník vyjádřil k vašemu konci, že sice jste měli body, ale nehráli jste dobře. Co na to říkáte?

Já nevím, jestli to chci komentovat. Pan Bugáň je fotbalu naprosto oddaný člověk, má nejvyšší ambice. To k tomu patří, obdivuji to a chápu. Zároveň jim hrozně přeji, aby postoupili, protože tam na to nikdo jiný nemá. Myslím si, že svou kvalitu by jednoznačně měli prokázat a postoupit. K tomu, jak to bylo okolo mé osoby, se ale nechci vracet. Jestli někdo říká, že výsledky byly dobré, ale hráli jsme špatně, to nechci komentovat. Konfrontovat se s tím mi za to nestojí a je mi to úplně jedno. Řepišti fandím, přeji jim a příští rok bychom se v divizi mohli setkat.

Josef Květon.
Brankář Květon o krizi Vítkovic: V hlavě to šrotuje. Vždy uděláme totální blbost

Jaké bylo vést tým bývalých ligistů v čele s Michalem Daňkem a Pavlem Zavadilem?

Úžasné. Jsou to profíci. Michal Daněk je perfektní brankář, skvělý člověk, ale celkově já nikdy neměl problém trénovat bývalé, nebo budoucí ligové hráče. Mými rukami jich prošlo dost, takže si z toho těžkou hlavu nedělám. Pavel Zavadil je také skvělý fotbalista i člověk, profesionální sportovec po všech stránkách. Tohle byl výborný tah, že tam ti kluci jsou. Ale tak to je, co se stalo, stalo se, a víc bych to nekomentoval.

Vy jste loni odcházel z Hlučína na Slovensko, do tehdy prvoligového Pohronie. Jaká to byla zkušenost?

Velká, protože profi sport na Slovensku je jiný. Náročný. Po lidské i sportovní stránce. A pro nás pro Čechy velká škola. Když jsme tam šli, byli jsme odepsaní, na sestup a takhle s námi bylo zacházeno i v médiích, co se týká rozhodčích a všech lidí okolo. Každopádně kdyby ta možnost přišla znovu, sáhl bych po ní, byť bych tentokrát udělal spoustu věcí jinak.

Trenér Vítkovic Karel Semelka.
Kouč Vítkovic Semelka: Nezvládáme vstupy, teď přijdou zápasy pravdy. Co posily?

Profesionální fotbal vás tedy nadále láká?

Ano. Stále mě láká, rád bych ho dělal. Trénuji přes dvacet let na úrovni, takže je to jednoznačné. Ambicí se nevzdávám, chci je mít ty nejvyšší. Před rokem by mě vůbec nenapadlo, že za mnou přijede manažerská skupina a bude mě přemlouvat, abych šel trénovat první slovenskou ligu. Profesionální fotbal a sport je hodně vrtkavý, v podstatě na žiletkách, že nikdy nevíte, co se stane zítra. Určitě bych si ale takovou soutěž chtěl vyzkoušet. Ale zároveň se nikam nehrnu, netlačím. Víte co, už nejsem nejmladší a dneska těch mladých dravých trenérů je spousta. Teď je situace taková, že jsem tam, kde jsem, jsem tam rád, protože Polanku mám v srdci, je to tu pro mě důležité, ale co bude dál, to se uvidí.