Můžete ten zápas zhodnotit?
Myslím, že první poločas byl od nás lepší. Snažili jsme se držet míč, kdybychom byli kvalitnější v šestnáctce, mohlo to být o přestávce tři čtyři nula a nebylo by se o čem bavit. Bohužel, řešení těch situací bylo špatné, zbrklé. V kabině jsme si něco řekli, jenže po dvou minutách bylo vše jinak. To nás ovlivnilo, takže pak občas byly nějaké šance, ale jinak to byl spíše boj. Asi jsme šťastnější, i když možná jsme si to trochu víc zasloužili za první poločas a nakonec jsme vyhráli. Celkově spokojenost, na druhé straně je plno věcí, které se řešily špatně, ale to si řekneme s kluky v týdnu.
Takže i když se vyhrálo, hledáte, co zlepšovat…
Já jsem určitě takový, navíc platí, že je vždycky co zlepšovat. Hlavně tam byly momenty v systému, o kterých jsme mluvili, ale nedodržovaly se. Že se vyhrálo, je hezké, ale chci, abychom se pořád zlepšovali. O víkendu je další zápas a my si musíme uvědomit, že možná kdyby soupeř byl kvalitnější v útočné fázi, měl tam lepší hráče, tak to mohlo skončit úplně jinak.
Jak jste vnímal události okolo konce Lubomíra Adlera, jenž zamířil do Zlínska a vy jste tým po něm převzal? Nabídku jste zvažoval dlouho, nebo jste hned věděl, že do toho půjdete?
Bylo to takové složitější, protože vedu žáky, kde mám své kluky, které trénuji, takže první otázka byla pro ně, jestli chtějí, abych je trénoval dál. Řekli, že ano, abych od nich neodcházel. Proto jsem panu Řehulkovi (předseda Polanky), že to klidně vezmu, ale nechám si i ty žáky. To byla jedna z podmínek.
A další?
Druhou bylo, že pan Řehulka přemluví moji manželku. To se mu podařilo, takže to mohlo vzniknout. Já to samozřejmě chtěl, láká mě to, baví, u fotbalu jsem celý život, ale hlavní slovo měla žena.
Nelíbilo se jí, že byste se ještě více věnoval fotbalu?
Já nevím, jestli to je to správné slovo, ale říkáte to docela kulantně. (směje se) Asi to tak nějak bylo.
close
info
Zdroj: FK SK Polanka
zoom_in
Fotbalisté Polanky (v černém) na půdě Frýdlantu nad Ostravicí. Foto: FK SK Polanka
Čím ji nakonec přemluvil?
To nevím, musíte se zeptat jeho.
Každopádně bylo to náhlé, nečekané? Aspoň Lubomír Adler říkal, že se vše seběhlo hodně rychle a sám neměl moc času na dlouhé rozhodování. Jak jste to vnímal?
Co vím, tak to bylo rychlé. Pan Řehulka mi volal v (předminulý) pátek dopoledne, že se pan Adler to rozhodl ukončit, jestli to tedy chci, jestli to vezmu, že by byl rád. Pak následovala další jednání. Podobné už to bylo před dvěma lety, kdy končil pan Vojtěšek.
Tehdy jste to nakrátko ale vzal, že?
Vzal, ale to jsme byli domluveni na začátku sezony jen na dva tři zápasy. Pak jsem věděl, že to vezme někdo jiný. Šlo jen o záskok.
Jaké jste si stanovil cíle?
To se těžko říká, protože vždy každý mluví, že chce skončit nahoře, vyhrávat každý zápas, ale já mám rád, když mužstvo má nějakou tvář. U žáků je ten posun vidět rychleji, takže chci, aby i u mužů byl můj rukopis. O to se budu snažit, k čemuž může přispět, že kluci jsou mladí, poslouchají, dají se formovat. To mě baví. Chci jim vtisknout svou vizi, styl hry a kluky posunout, protože určitě chtějí něco hrát, dostat se výš, něco ve fotbale ještě dokázat, takže je to i o jejich motivaci. Věřím, že to, co tady nastavili pan Adler s panem Řehulkou, se daří.
Když mluvíte o svém rukopisu a vizi, co si pod tím má člověk představit? Jaké je vaše vidění fotbalu?
Samozřejmě se snažím fotbal hodně sledovat. Evropský, ale i ten, který je nám blíž, jako Slavia a Sparta, kteří chtějí vyjet z každé situace fotbalově. Žádná panika, žádné zbavování se balonu jen tak. To se mi strašně líbí, chci to praktikovat a tímto vést právě ty žáky. Rád bych, aby to brali i muži. Samozřejmě jsou s tím spojeny i chyby, které se dělají, ale bohužel. Když pak je zápas, jde o body a proti vám stojí soupeř, určitá panika a nervozita je s tím spojena tím, že to člověk odkopne do autu, nebo dopředu místo toho, aby to řešil fotbalově. Moje vize je, aby se míče zbytečně nezbavovali. Uvidíme, jak nám to půjde.
