V červnu 2021 musel na oficiálním webu prvně vyvracet zprávy, že fotbal na Slovanu skončil. „Několik členů Slovanu podniklo kroky, aby se Slovan předal a restartoval pod novým vedením s finančně silným partnerem. Tento cíl byl splněn,“ informoval tehdy.

Martin Lukeš během utkání Baníku Ostrava v sezoně 2022/2023.
Lukeš: Baníku ubližuje nervozita, ale pomohla DNA. Frydrych může být jako Bolf

Co se stalo? Podle Nevoly, který v klubu po čtyřletém působení skončil v polovině roku 2019, začal celý příběh s příchodem covidu. Krize způsobila konec řady sponzorů včetně největšího – firmy tehdejšího šéfa klubu Petra Konečného. Vinu prý mělo ale nést i horší hospodaření vedení, které nebylo schopné naplnit zhruba milionový rozpočet a ještě z něj vznikly dluhy.

„Když jsem odcházel z pozice sportovního ředitele, předával jsem klub, který měl dotační tituly, byla plná kasa, vybudovaná mládež a muži po dvou postupech v I.A třídě,“ vzpomíná Nevola.

„Bohužel přišly problémy. Něco vinou vedení, něco díky objektivním příčinám. Tak to vidím já. A ať vše bylo tak, či tak, mně nebylo lhostejné, kde se klub nachází. Proto jsem se rozhodl pomoci a zachránit značku Slovan Ostrava, aby nezmizela z fotbalové mapy. Bral jsem to jako povinnost, byť mi to ubírá čas a energii na úkor rodiny,“ pokračuje Jan Nevola.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v bílém) v utkání 3. kola FORTUNA:LIGY proti Trinity Zlín.
ZNÁMKOVÁNÍ BANÍKU: Oporami legenda i mladíci, neviditelní útočníci. Co říkáte?

Ještě minulé vedení Petra Konečného tak hledalo strategického partnera, který pomůže klubu přežít. Tím se staly dnes třetiligové Vítkovice, které koupily od Slovanu jeho areál, čímž mu poskytly prostředky na zaplacení dřívějších dluhů a další fungování.

„Prodej proběhl ještě v době před mým nástupem do funkce předsedy. To bych chtěl zdůraznit,“ podotýká Jan Nevola.

ODCHÁZEJÍCÍ MLÁDEŽ

Důvodem, proč se loni odhodlal k vyjádření, byl i fakt, že ze Slovanu začala mizet mládež. Nakonec odešla více než padesátka původních členů. „Tvrdilo se jim, že na Slovanu nic nebude. Přitom se právě v té době hledal někdo, kdo by převzal hřiště. Dohoda dopadla s Vítkovicemi,“ přibližuje Nevola.

Petr Jaroň.
V Baníku jako Kulové? Petr Jaroň: Hlavu si s bráchou barvit nebudeme. Gól pomůže

Klub přišel o další prostředky, především o dotace. Přesto se záchrana podařila, Slovan přihlásil své kategorie do soutěží, včetně mužů, kteří však I.A třídu neudrželi. Už v zimě, kdy měl A-tým na svém kontě jediný bod, bylo nasnadě, že zřejmě sestoupí.

„Jako předseda jsem klub převzal v listopadu, a bylo jasné, že áčko neudržíme. Ani ženy. Deklaroval jsem, že když neseženeme sponzora, nelze fungovat. Že je to neudržitelné, protože nemáte dotace na mládež. Nebo jen mizivé. Sponzoři se odvrátili, neviděli v klubu budoucnost. Pomohly nám ale Vítkovice,“ popisuje Nevola.

Ambiciózní MFK, které před pár týdny převzalo od Vratimova práva na MSFL a netají se záměrem, že by se v příštích letech rádo vrátilo do profesionálního fotbalu, získalo od Slovanu jeho soutěž. Pro své nově založené béčko, které tak působí v I.B třídě.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v bílém) v utkání 3. kola FORTUNA:LIGY proti Trinity Zlín.
Komentář: Hlava brankáře v. útočník? Zas a opět. Baník potřebuje víc než poločas

Tradiční klub však v Hulvákách zůstal. „Pan Hloch (šéf Vítkovic) nám přislíbil, že tam můžeme pod hlavičkou Slovanu fungovat dál. Že budeme spolupracovat. Pod tíhou faktů, kdy nám odešli mládežníci, neměli jsme dotace, jsme to přijali. To byl červenec 2021, kdy jsem sice ještě nebyl předseda, ale pomalu jsem pomáhal rozšiřovat různými nábory základnu. Do této chvíle jsme udělali příchody čtyřiceti mládežnických hráčů. Máme přihlášené žáky, přípravky, školičky,“ nastiňuje, že klub má budoucnost.

„Vítkovice opravily sprchy, záchody, hřiště je takové, jako nikde v okolí. V plánu jsou i další věci, včetně tribuny. Spolupráce je na úrovni,“ přidává do výčtu ještě Jan Nevola.

SLOVAN ZPĚT V PŘEBORU

Jedenáct hráčů pokračuje právě za rezervu Vítkovic, zbytek původního mužstva zůstala ve Slovanu, který o víkendu vstoupí nové sezony v městském přeboru Ostrava. „Trenérem je Lukáš Ciesarik. Je to srdcař, takže by si to mohlo sednout,“ věří Nevola.

Fotbalista Martin Lukeš, 12. února 2022 v Ostravě.
Lukeš: Tohle od Vrby v Baníku očekávám, Pojezný do základu. Ale ty standardky…

Uvědomuje si, že on i další členové vedení jdou s kůží na trh. „Ze stavu klubu jsem byl v šoku. Je řada lidí, kteří nám nepřejí, vidí události jinak, protože nemají tušení, co vše se muselo udělat, aby klub žil. My víme, co děláme. Hlavně kdyby se nic z toho neudělalo, tak Slovan už není. A jak jsem řekl, prioritním cílem bylo zachovat značku Slovanu Ostrava,“ opakuje Nevola.

Pro transparentnost má podle svých slov jednoduchý důkaz. „Udělali jsme to pragmaticky. Ve výboru klubu je i starosta městské části Patrik Hujdus, sídlo jsme dali rovnou na radnici, aby vše chodilo přes ní. Dokonce nelze vyloučit, že stadion nakonec nekoupí město. To už je ale věc Vítkovic. Důležité je, že na místě zůstal zachován fotbal, respektive sportoviště, a my začínáme v podstatě od píky. Nyní chceme klub ekonomicky stabilizovat, protože sami bychom to neutáhli,“ ví Nevola.

Fotbalisté Baníku Ostrava a fanoušci v Ďolíčku. Foto: Nella Ferdianová
ZNÁMKOVÁNÍ BANÍKU: Děravá obrana, výtečný Laštůvka, skvělá střídání. Co říkáte?

Po období nejasností je rád, že přichází klid, byť se podle něj šíří nadále fámy, že Slovan nemá kde trénovat a končí. „Není to pravda. Vše máme smluvně vyřešeno, byť Vítkovice na to přistoupit nemusely. Nadále ale sháníme sponzory,“ potvrzuje.

„Celkově jsme na začátku nové cesty, máme městský přebor, žáky i další kategorie, rozšiřujeme se a po stabilizačním prvním roce bychom do dalších tří let rádi zpět do I.B třídy. Na druhé straně víme, že dravců je a bude hodně. Snad nás čeká dobrá budoucnost,“ uzavírá s vírou Jan Nevola.

Šéf Vítkovic Hloch: Nejsme tu proto, abychom zabili jakýkoliv klub

Aktuálně areál v Hulvákách patří Vítkovicím, jehož B-tým zde hraje domácí zápasy, trénují tu mládežníci, potažmo i třetiligové áčko. Že by tu Slovan Ostrava nebyl, nebylo podle předsedy Vítkovic Martina Hlocha na programu dne. „My tu nejsme proto, abychom jakýkoliv klub zabili. Mají muže, mají i další kategorie, fungují, jak potřebují, takže věřím, že jim to vyhovuje,“ říká Deníku.

Později popsal, jak se vše seběhlo. „Za prvé, kdyby nepřišla nabídka od bývalého předsedy, nic by se neuskutečnilo. Druhou věcí je, že nemáme nikde domovský stánek, všude jsme v nájmu, žádné hřiště nevlastníme, včetně dřív Vítku. A město nepomáhá tak, jak by mohlo, protože pokud máte tři sta mládežníků, tak jedno hřiště vám nestačí. A stojí to kupu kupu peněz. Proto jsme si řekli, že uděláme projekt a i skrze město se pokusíme o dotační programy. To jsme realizovali,“ přibližuje Martin Hloch.

Klub se stále vyrovnává se ztrátou TC Vítek, kde se bude realizovat developerský projekt. „Není to jedna ku jedné, Vítek byl komfortnější,“ přiznává Hloch.

S areálem má klub velké plány. „Před rokem ale byly větší,“ podotýká. „To jsme netušili, že tam je územní rezerva na prodlouženou Železárenskou. To nás omezuje, ale chtěli bychom zázemí vylepšit, protože podmínky nejsou důstojné. A to jsme poměrně hodně peněz – v řádu statisíců – do toho už dali, aby tam byl bojler, voda, sprchy,“ vysvětluje Martin Hloch.

„Zvenku to zatím vypadá, že se nic nezměnilo, ale udělali jsme jakýsi krok dopředu. Bůhví, jak to dopadne,“ dodává.

Změn by se měla dočkat i místní malá umělka. „Měli jsme vymyšlenou novou od kraje ke kraji. Byť je to lichoběžník, tak to máme v krásném projektu. Včetně umělého osvětlení. Mysleli jsme si, že v měsících, kdy se nedá být na trávě, tak by to bylo pro trénink kategorií dětí, které hrají 4+1 a 5+1, přípravky. Teď se zdá, že toho nebudeme schopni, dokud se nevyjasní Železárenská, protože jsem pochopil, že obec na to má jiný názor. To se musí vyřídit na jiné úrovni, než jsme my,“ krčí rameny Hloch.

„Celkově to není žádný zázrak, ale v novodobé historii Vítkovice žádný areál nevlastnily. To, co jsme si vymysleli, nebude jednoduché tam vybudovat, ale nebráníme se ani spolupráci s městem. Uvidíme,“ nechává vše otevřené s tím, že primární je zařídit, aby klub důstojně existoval, než hromadit majetek.

„To nepotřebujeme. Chceme někam patřit, protože máme 330 hráčů, takže se musíte někde usídlit. A my dnes trénujeme od Hrabové, přes Markvartovice, Vistu, Slovan… Je to přefouknuté a zvláštní. To není cesta do budoucna,“ zakončuje Martin Hloch.