Po středeční výhře nad Krnovem (3:1) čeká ostravský celek už jen finále, za necelé dva týdny (8. června) vyzvou na neutrální půdě Vendryni. „Pojmeme to jako klasické mistrovské utkání,“ naznačuje trenér Jan Woznica, že Unie do toho půjde naplno.
„Je pravda, že v naší soutěži jsou malé rozdíly, můžeme být ještě třetí čtvrtí, ale ani tak to není ideální sezona. Podle představ. Pohárem si to chceme vynahradit, vyhrát ho a dostat se do MOL Cupu, abychom mohli aspoň částečně mluvit o úspěchu,“ říká.
Přiznává, že očekávání byla jiná, než aktuální sedmé místo. „Chtěli jsme být jinde,“ přikyvuje. „Ale je to paradox. Kdyby se nám nedařilo herně, byli jsme špatní, tak by to bylo složité, ale my v drtivé většině zápasů jsme lepším týmem. Sráží nás produktivita a někdy i chyby. Jako to bylo teď v Jakubčovicích,“ vzpomíná Woznica prohru 1:3 z minulého víkendu. „Ale pracujeme dál, zbývají poslední čtyři zápasy,“ připomíná.
Pomalu se už rozmýšlí nad příštím ročníkem. Změny v týmu, posily, ambice. „V hlavě už něco mám. Víme, kde nás tlačí bota. Celé dva roky, co tu jsem, tým budujme, skládáme a posouváme se. Nemohu říct, že bych byl nespokojený, naopak. Podle mého teď posílení nemusí být razantní. Na některých postech to ale chce zkvalitnit,“ uvědomuje si Jan Woznica.
„A pokud jde o ambice, my vždy chceme hrát nahoře. Když vedení řekne, že se má hrát o postup, budeme. Pokud bude stačit špice, my se budeme rvát o špici. Ale určitě ne střed tabulky, chceme, aby bylo o co hrát,“ má jasno kouč Hlubiny.
„Donedávna nebylo nereálné ani druhé místo, to jsme si dali jako cíl v šatně. Bohužel jsme si to zkomplikovali v Jakubčovicích. I tak ale chceme být třetí čtvrtí. Prostě tam, kam nás to pustí,“ dodává.
I jeho těší, že utkání Hlubiny navštěvuje majitel Baníku Ostrava Václav Brabec. „Abych pravdu řekl, vždy se po zápase dozvím, že byl se podívat na fotbal, ale během hry nebo tak to nevnímám. Každopádně jsme za to rádi,“ podotýká.
„Vše začalo asi tím letním zápasem proti béčku Baníku, kdy tady byl, fotbal se mu údajně líbil oboustranně, takže možná proto si tu našel cestu. V šatně za námi ale nebyl,“ uzavírá s úsměvem Jan Woznica.