Na rozhovor přijel v černém tričku, kde svítil bílý nápis „Boss“. Že by se tak šéf Sokolu cítil? „To určitě ne,“ směje se. „Klub určitě nevede jeden člověk,“ dodává, přičemž mluví o ambicích, nebo o fámách okolo velkých odměn pro hráče.

Není to tak dávno, že když se řeklo „Koblov“, tak člověk měl všelijaké představy…

(přikyvuje) Ano, je to tak. Já jsem tady druhou sezonu jako trenér, předtím jsem tady byl půl roku vedoucím mužstva. V podstatě mě tady přivedli hráči, které jsem kdysi trénoval na Hlubině. Tenkrát to byli dorostenci, dorost Unie jsme vlastně se synem tehdy zakládali. Dnes si vedou celkem slušně a vlastně v dnešním A-týmu Hlubiny někteří jsou. Třeba Tonda Foniok, nebo Jarda Frébort. Za pana Ožany a Patrika Davida se to tam ještě zvedlo. Já jsem měl pauzu a pak mě kluci přemluvili, jestli bych nešel za nimi do Koblova. Že je tu nové hřiště, což mě mile překvapilo, protože jsem to prostředí z dřívějška tady znal.

Jezdil jste zde jako soupeř…

Ano. To se ještě převlékalo tam v té staré chatce, bylo to tu šílené. I když jsme tady vždy vyhráli. (směje se) Ale teď? Skvělé! Hodně se to tu změnilo. Každopádně návrh kluků se mi líbil, byla to výzva, dali mi možnost si tým poskládat, čehož jsem využil a máme nějaké cíle. Dá se říct střednědobé, až dlouhodobé. Máme plán, kam bychom se v horizontu pěti let chtěli posunout. Teď se to snažíme naplňovat.

K tomu se dostaneme. Nicméně dorazil jste v tričku značky Hugo Boss. Cítíte se tady jako boss?

(směje se) To ne, to v žádném případě. Pokud jde o trénování a vedení zápasů, tak to jsme si určili podmínky a mantinely, jinak se vždy umíme domluvit. Tady to nevede jeden člověk. V klubu je spousta ochotných lidí, kteří tu jsou hodně dlouho a jejichž pohled respektuji. Jde především o místní lidi, ať už správce Pavel Staněk se ženou, nebo manželé Hlaváčkovi. To jsou kmenoví Koblováci. Je jich tu ale víc, na nikoho nechci zapomenout. Hodně tu dělá i vedoucí mužstva Jirka Jurčík. Rozhodně bych neřekl, že to řídím já. V žádném případě.

Jste ale zároveň i předsedou…

Ano. Chtěl jsem být v dění klubu, chtěl jsem být zainteresován v nějaké pozici, nicméně byl jsem tu chvíli a hned mě zvolili. Proč? To je otázka na někoho jiného, já to nečekal. Možná je ze mě cítit, že mluvím pravdu, nesnažím se kličkovat. To je ale můj dojem. Půl roku jsem tu byl vedoucím týmu, sledoval vše okolo, jak co funguje, až pak jsem se stal trenérem áčka a předsedou. Každopádně jsme malý klub, kde parta místních lidí je ochotna v jeho prospěch – a tím ve prospěch všech – něco udělat. Neděláme to pro sebe, ale pro celý Koblov. A když je tu tak pěkné hřiště, tak proč nehrát vyšší soutěže, že? Městský přebor beru jako slabý, máme ideální prostředí, abychom v dohledné době hráli minimálně I.A třídu. A tam směřujeme.

Opravdu?

Letos chceme přebor vyhrát a postoupit do I.B třídy, na to bychom chtěli hned navázat a jít znovu nahoru. Jak už jsem řekl, můj plán, který jsem tady dal, je být v I.A třídě do pěti let. Myslím si, že kádr máme dost dobrý a kluci jsou zde spokojení. Vždyť se říká, že tady je nejlepší hřiště v Ostravě. Proč by tu pak někdo nechtěl být? Podle poznatků z přáteláků věřím, že i I.B třídu jsme schopni hned vyhrát. Můžeme být konkurenceschopní Záblatí, Hlubině, nebo Ostravě-Jihu, kteří jsou tam teď na špici.

Zatím jste suverénně na čele. Po čtyřech kolech máte 12 bodů, neuvěřitelné skóre 43:3…

To je pravda, ale bereme to s pokorou, protože zrovna teď o víkendu nás čeká klíčový zápas s Václavovicemi. Ten nám opravdu ukáže, jak na tom jsme, jak jsme se připravili. Sice soutěž je tříkolová, takže ještě to neznamená nic definitivního, ať uspějeme, nebo ne, ale bude to první měřítko naší výkonnosti. Já doufám, že potvrdíme, že bychom soutěž měli vyhrát.

close Fotbal v Koblově. info Zdroj: David Hekele zoom_in Fotbal v Koblově.

Na jaře vás přeskočily Markvartovice s Petřkovicemi…

Dlouho jsme byli na špici, nakonec jsme obsadili páté místo. Škoda. Právě jsme nezvládli pár klíčových a důležitých zápasů, proto postoupili jiní. Ale zaslouženě.

V aktuálním ročníku asi nejvíce bije do očí výhra 22:0 nad Hrušovem. Zažil jste to někdy v dospělém fotbale?

Určitě ne. I pro mě to bylo milé překvapení, i když musím přiznat, že kvůli zdraví jsem zrovna na tom to utkání nemohl být. Tohle ale asi nikdo nečekal. Neuvěřitelné. Ale co jsem slyšel, tak u soupeře mělo dojít k nějakým hádkám, frustraci. Není divu, když je poločas deset nula. Na druhé straně klobouk dolů, že to dohráli, jiní by se sebrali a ani by zápas nedokončili. Prý to ale odchodili.

Jak byste charakterizoval svůj tým?

Silný, dobře poskládaný. Snad se nikdo nezraní, protože sám se můžete podívat, kdo u nás hraje. Co to jsou za jména.

V bráně Richard Silber, v obraně Libor Bartoš, dále Michal Drastich, David Zbořil, Miroslav Tóth, Adam Procházka… Všechno hráči, kteří prošli vyššími soutěžemi na Hlubině, v Petřkovicích, v Markvartovicích.

Přesně tak. Nebo Fojtík, který přišel z Ludgeřovic. Také velmi dobrý hráč. Prostě byla potřeba kvalita a zkušenosti, abychom to nestavěli jen na mladých, což se nám loni právě trochu vymstilo. Je pravda, že právě díky kontaktům z minulosti, kdy syn hrával od přípravky za Baník, já jezdil na všechny jeho zápasy i tréninky, takže znám spoustu lidí okolo fotbalu, a umím si šikovné hráče najít. A je mezi námi i patřičná důvěra. Chtěl bych to vést podobným duchem, jako to mají chlapi na Hlubině, byť ne tak vysoko. Pro nás bude asi stropem krajský přebor.

Hlubina je tedy vašim vzorem?

Neříkám, že vzor, ale s mládeží pracují velmi dobře. Na to bych chtěl v Koblově navázat, protože tady máme jen mladší a starší přípravku, žáky a dál nic. Chybí dorost. I diváků chodí málo, možná kolem padesátky.

Naposledy osmdesát osm.

No, bylo derby s Hrušovem, tak dorazilo víc. Za mě je to strašně málo. Já bych si představoval dvě tři stovky. Místní možná ani nevědí, že zde mají takové pěkné hřiště. Snažíme se pro to něco udělat, spolupracujeme s Baníkem, takže cílíme, aby mládež zde měla lepší a širší základnu, než v minulosti. Vždyť já v Koblově historicky pamatuji jen muže. Teď máme v A-týmu asi jen tři kluky místní, jinak jsou všichni odjinud.

Pravděpodobně se i k vám donáší to, že hráči zde mají brát až čtyři tisíce za zápas, jsou uměle vytvořený tým a podobně. Jak na to reagujete?

Jistě, vím o tom, že se to říká, ale já se tomu směji. Je to i odraz sociálních sítí, které jsou velkým nástrojem, a stačí, aby tam někdo něco takového napsat, jiní se toho chytnou, a už to jede. Prostě fámy, fake news, nic jiného, protože nikdo tady takové peníze nebere. Ano, nějaké odměny jsou, ale to bude jako v jiných klubech. Klasicky za výhru. Nechybí ani pohoštění po utkání. Ale máme kvalitní tým, i lavička je dobrá, takže když se prostřídá, je to naše síla. Zároveň chceme, aby si zahráli všichni. A také nalákat lidi. Jak diváky, tak také děti. Ještě to musíme vymyslet.

Máte něco v hlavě?

Určitě něco lepšího, než vyvěšení plakátu dole na autobusové zastávce. Hřiště není z cesty pořádně vidět, takže jsme uvažovali, že uděláme letáky a budeme je házet do schránek. Než na fotbal, to spíše narazíte na měšťáky, kteří vás tady na kopci zastaví a zkasírují. (usmívá se) Je třeba pohnout s marketingem. Škoda, že tu není základní škola, jen střední zdravotnická. Tam budou spíše holky. Ale ani ženské složce bychom se nebránili. Jednu šikovnou žákyni tu máme. Tak uvidíme.