Hřiště obehnané atletickou dráhou, jehož tribuny se pomalu rozpadaly, stejně jako nedaleko stojící správní budova. Na tenisových kurtech také byl znát zub času, o šatnách nemluvě. To byl ještě relativně nedávno areál SAP v Porubě, který po konci VOKD využívali výhradně američtí fotbalisté Ostrava Steelers.

Před šesti lety se však parta lidí rozhodla, že prostředí, které hostilo řadu velkých zápasů, vdechne i fotbalový život. Takový, na jaký byli v největším ostravském obvodu zejména pamětníci zvyklí. „Byla to moje myšlenka. Začínali jsme od nuly, tady nebylo ani jedno dítě. V pár lidech jsme oběhli okolní školy i školky a nabízeli dětem možnost hrát fotbal,“ vzpomíná Milan Duhan, jak klub měl tři týmy – mladší a starší přípravku, potažmo mladší žáky.

close Trenér druholigového MFK Frýdek-Místek Milan Duhan. info Zdroj: Zdeněk Šrubař zoom_in Milan Duhan jako trenér Frýdku-Místku na snímku z roku 2014.

Vize byla jednoduchá. „Chtěli jsme začít od nejmenších, abychom si vytvořili silnou základnu s dětmi, které chceme vychovávat. Ani jsme neuvažovali, že bychom si založili muže, a až pak možná někdy mládežnickou strukturu,“ vylučuje Duhan.

„V prvních fázích mi pomáhal pan Pohorelli, s nímž jsme se znali z Vítkovic, a který fotbalu rozuměl, sháněl finance. Důležití byli i trenéři, se kterými jsme to dávali dohromady,“ popisuje šéf klubu.

AGLOMERACE DÁVALA NADĚJI

Vzhledem k perspektivě obvodu Poruba věřil, že klub má šanci být v budování své mládeže úspěšný. „Skýtá možnosti zalidněné aglomerace, navíc fotbal tady téměř žádný nebyl. Vše se tlačilo do Zábřehu a Hrabůvky. Pak je tu Baník na Šoupalce, ale to je výběrovka. Moc variant pro rodiče a děti, pokud chtěli v blízkosti hrát fotbal, nebylo. Díky tomu jsme doufali, že nějakou základnu od nejnižších pater můžeme vytvořit,“ líčí Milan Duhan.

Během tří let klub měl všech pět možných přípravek a dva týmy starších a mladších žáků. „K tomu se k nám přidala odtržená část z FC Vítkovice, především pak dorost,“ přibližuje Duhan události z roku 2021, kdy začala další důležitá část.

Areál SAP se totiž dočkal startu první etapy rekonstrukce. Nejprve z toho těžil především tenis, postupně se ale dostalo i na fotbal, kterému vyhovuje především nově vybudované hřiště s umělým povrchem a u něj přilehlá tribuna. Sportoviště celkově dnes vypadá živěji, moderněji, byť práce ještě neskončily.

„Dorost a muži jsou ve Vítkovicích, kde využívají umělku a travnatý povrch. Žáci a přípravky jsou zde,“ vysvětluje Duhan a těší se, až bude moci klub na plochu hlavního stadionu. „Ještě není zkolaudována, do konce září by to mohlo být,“ doufá.

close Utkání 6. kola MěS Ostrava: 1.FC Poruba - Lhotka, 10. září 2023, Ostrava. info Zdroj: Deník/Vladimír Pryček zoom_in Utkání 6. kola MěS Ostrava: 1.FC Poruba - Lhotka, 10. září 2023, Ostrava.

Aktuální stav není špatný. Klub má kolem 280 fotbalistů ve čtrnácti týmech, plné jsou prakticky všechny kategorie. Dorost hraje druhou ligu, jeho B-tým kraj. Rovněž i starší žáci působí ve druhé nejvyšší soutěži, mladší pak dokonce o patro výš. „A ti kluci, kteří v těchto týmech nehrají, jsou v kraji,“ podotýká Milan Duhan.

„K tomu je u nás pět přípravek a benjamínci. Početně jsme spokojeni, samozřejmě v kvalitě můžete být vždy lepší,“ míní sportovní ředitel, přičemž klub spolupracuje s okolními celky jako je Vřesina, Třebovice, nebo Pustkovec.

MUŽI V NEJNIŽŠÍ SOUTĚŽI

Vrchol šestileté práce přišel letos v létě. Nebo měl to být. Založení mužského týmu.

„Od začátku byla idea, že chceme muže. Fotbalový klub bez této složky nemá smysl. Aby mladí neviděli perspektivu hrát za muže, to nejde. Vytváří to neplodné schéma, které k ničemu nevede,“ má jasno Milan Duhan.

Potíž ale nastala, když z vycházejících dorostenců, jež měli tvořit základ, se většina nespokojila s tím, že by měli hrát jen městskou soutěž. Námluvy s jinými kluby na převzetí vyšší soutěže totiž nedopadly. „S nikým jsme se nedomluvili, jednání rychle zhasla, s čímž se ze šesti dorostenců pět neztotožnilo, nechtěli poslední soutěž hrát. Přitom jsme měli s nimi v zimě pohovory a u nikoho nebyl ani náznak chuti odejít. To přišlo až s přípravou,“ povzdychne si Duhan. Mužstvo tak tvoří trenéři s hráčskou minulosti, potažmo současní dorostenci.

„Ale ambice jsou jedna věc, realita druhá. Všechny týmy chtějí vyhrávat, hrát co nejlépe. Výsledek záleží na dalších faktorech, které ani nejsme někdy schopni ovlivnit. Uvidíme, jak to bude v budoucnu. Chceme ale do vyšších pater,“ hlásí bývalý fotbalista.

Každopádně ohlas, že se v Porubě zase hraje fotbal – i dospělý – je podle Duhana velký. Důkazem může být i nedávná anketa Deníku o nejoblíbenější klub, kterou Poruba vyhrála. „Mile mě překvapil, protože na obou utkáních byla plná tribuna. Potěšilo to. Myslím, že i hráči – zvlášť dorostenci – si to užívali,“ soudí Duhan.

„Myslím si, že každý tady uvítal, že se fotbal vrátil. Nechceme se hlásit k bývalému VOKD, ale Poruba je s ním spojena. Sám si pamatuji, jak jsem tu podával míče, když se hrála druhá liga, nebo pohár proti Bohemians, či Baníku před deseti tisíci lidmi. Myslím, že si veřejnost tady cestu zase najde,“ je přesvědčený šéf klubu.

Se současným stavem věci, kdy klub hospodaří s rozpočtem okolo 4,9 milionu korun, je spokojen. „Beru to jako realitu, vytěžili jsme to, na co máme. Finančně, personálně i hráčsky. Máme nový areál, využíváme i ten ve Vítkovicích, tak uvidíme, na co to vše bude stačit. Zda půjdeme po sportovní stránce nahoru nebo dolů, je hodně o práci lidí. Trenéři jsou nosnou součástí klubu,“ ví.

„Šli jsme do toho s tím, že budeme pro Porubu oživením. Chci velmi poděkovat všem lidem, kteří tady tu práci dělají. Počínaje sekretariátem, přes prádelnu, trenéry, hráče a konče jejich rodiči. Pevně věřím, že pokud se nestane něco nepředvídatelného, tak dokážeme ještě víc,“ uzavírá pozitivně Milan Duhan.