Kliknutím zvětšíte
Je zvyklý, že když přichází do Baníku Ostrava, topí se klub v patrech ohrožujících jeho prvoligovou příslušnost. V roce 2005 byl na tom klub bídně po čtyřech kolech, skončil Jozef Jarabinský a místo něj přišel Pavel Hapal. „A vyšvihli jsme se až na šesté místo,“ podotýká Jiří Neček.
Horší to bylo o pár let později, kdy Baníku bezprostředně hrozil sestup. „Když tak na to vzpomínám, ani jsme s Radkem Látalem nevěřili, že se zachráníme,“ usmívá se Neček. „Byli jsme v těžké pozici, do konce sezony zbývalo jen několik málo kol, museli jsme vyhrávat. To se podařilo a spadla Bohemka,“ vybavuje si.
S aktuálním postavením Baníku to podle něj nejde srovnat. „Je to úplně jiná situace, protože klub má nějaké ambice a většina sezony je před námi. Klukům jsme sami říkali, ať jsou klidní, že zápasů je ještě hodně. Kvalita tu je, jen to z týmu pořádně dostat. Pak se to na hřišti projeví,“ je přesvědčený Jiří Neček.
Během uplynulé dekády vystřídal jednašedesátiletý rodák z Uničova několik štací. Z těch největších vedl jako hlavní kouč dlouho druholigový Třinec, asistentem pak byl v polských Gliwicích, či Sigmě Olomouc. Nad nabídkou vrátit se po deseti letech neváhal. „Na předchozí angažmá vzpomínám jen v dobrém. Víte, hrozně se mi vždycky líbila atmosféra, trénování Baníku jsem bral vždy jako poctu. Je to speciální,“ líčí s tím, že na návrat mohlo dojít už dříve.
„Měl jsem nabídku od Radima Kučery, ale tam bylo mnoho věcí jinak. Hlavní bylo, aby se domluvily kluby. Já totiž dostal možnost prodloužit v Třinci, slíbil jsem, že tam zůstanu. K dohodě nakonec nedošlo,“ vybavuje si rok 2017.
„Každopádně s Pavlem (Hapalem) mám hrozně dobrý vztah a toho bych v životě neodmítl,“ dodává vzápětí Jiří Neček.
Podle jeho slov mají spolu hodně společného, včetně názoru na fotbal. „Zároveň se mi líbí, že Pavel dává i velký prostor asistentům a dalším členům realizačního týmu,“ vysvětluje Neček.
„Zůstal tady David Oulehla, ale neděláme rozdíly, jestli jsem první, nebo druhý asistent. Na tohle si nehrajeme. Navíc jsem rád, že tu máme i mladší kluky, třeba Filipa Saidla jako kondičáka. Je to kolektivní práce, nehrajeme si na jednotlivce a to nám může pomoci být úspěšní,“ doufá zkušený kouč.
Všichni se do nového angažmá vrhli s velkou chutí. „Dám příklad. Před pohárovým zápasem jsme až do půlnoci koukali na zápas Velvar s Pardubicemi a přemýšleli, co udělat ještě jinak a lépe. Nic jsme nechtěli podcenit. Přesto první poločas vypadal kostrbatě. Ale pak jsem i mladým říkal, že musí dát hlavy nahoru, vyhrálo se a od toho se musí odpíchnout,“ má jasno Jiří Neček.
Souhlasí, že Baník musí mít vysoké ambice. „Jestli majitel dělá pro úspěch maximum, tým by mu to měl vracet. A také divákům, kteří jsou fantastičtí. Někdy mi běhá až mráz po zádech. A to mě na tom baví, protože nikdo nechce nic vypustit. Začátek se nám docela vydařil, na klucích je cítit, že moc chtějí. Já věřím, že se to rozjede,“ uzavírá pozitivně Jiří Neček.
Další krok může Baník udělat už dnes, kdy od 15 hodin hostí ve Vítkovicích v rámci 14. kola FORTUNA:LIGY Mladou Boleslav.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
