Předchozí
1 z 5
Další

OZVALA SE STARÁ BOLEST

Že se Baník ze standardních situací prakticky neprosazuje, na to si fanoušci už zvykli. Co je horší, v poslední době ale z nich i pravidelně inkasuje. Třeba jako v posledním podzimním kole doma se Slavií. V sobotu týmu Pavla Hapala nepomohlo ani několik upozornění v prvním poločase, stejně nechali v 56. minutě znovu Zdeňka Ondráška v tak komfortní pozici, aby nerušeně nebezpečně hlavičkoval. Jeho pokus sice bravurně chytil Jiří Letáček, jenže dorážku Šiguta už zastavil podle sudích za čárou. O pár minut později pak Alli po nakrátko rozehraném rohu nacentroval na nohu Králika, jehož neuhlídal Ndefe. Dva rohové kopy, dva góly, stará bolest Baníku se ozvala. A bylo po zápase.

BAROKO V PODÁNÍ VŠECH

Z šestnácti fotbalistů v modrém, kteří do utkání zasáhli, byste asi těžko hledali individualitu, jenž by podala alespoň obstojný výkon. Možná střídající Matěj Šín, do třetí branky asi i Jiří Letáček. Jinak? Namátkou. Stopeři prohráli nespočet osobních soubojů, nenabírali soupeře včas a pak vše honili skluzy na poslední chvíli. Ndefe musí mít z Alliho zamotanou hlavu ještě teď, Rigo se pohyboval víc u stoperů, a kolikrát hasil průšvihy spoluhráčů, než aby tvořil hru. Jiří Boula byl neviditelný, David Buchta nebyl schopný posunout do nadějné pozice jakoukoliv akci, Jiří Klíma měl problém získat míč aspoň pod kontrolu a o Eldaru Šehičovi se ani nemá smysl bavit. Že se sám nijak nevyznamenal, to přiznal i trenér Pavel Hapal. Kdyby utkání hodnotil legendární kouč Karel Brückner, musel by využít svůj slavný výrok o baroku, kterým zkritizoval představení tehdejšího stopera národního týmu Davida Rozehnala. V případě Baníku to sedí prakticky na celé mužstvo.

KUBALOVA (NE)SMŮLA

Filip Kubala si zaslouží samostatnou kapitolu, protože tohle už nemůže být jen o štěstí, nebo smůle. Rychlonohý útočník mohl hned v úvodu poslat Baník do vedení. Měl dost času na to, aby se rozmyslel, co udělá, ale místo toho jen napálil brankáře Šípoše. Tohle není poprvé. Nedal, a v závěru druhé půle se to snažil napravit zoufalým pokusem o nůžky. Co už však smolné bylo, byl úvod druhé půle. Když už se konečně prosadil – byť poněkud krkolomně – vzal jemu i týmu radost ofsajd přihrávajícího Jiřího Klímy. Celkově to ale i z Kubalovy strany byla slabota.

PROKLETÉ ZAČÁTKY

Sobota jen potvrdila, že vstupy do podzimu či jara Baníku v posledních letech prostě nejdou. Od léta 2020 z osmi „startovacích“ zápasů vyhrál jen jednou (v Mladé Boleslavi), třikrát plichtil (v Karviné, se Spartou a ve Zlíně), a hned čtyřikrát padl (v Jablonci, s Olomoucí, v Liberci a v Českých Budějovicích). Každý díky tomu okamžitě zapomene na to, že se dařilo v přípravě. Jak sám trenér Pavel Hapal přiznal, na to hlavní tým dobře nepřipravil. A teď vše musí dohánět v těžkých duelech s Plzní a v Mladé Boleslavi, při nichž i sám kouč bude pod tlakem, a možná bude bojovat o svou pozici.

SOUPEŘI TAKÉ ZTRÁCELI

Vedle plného kotle ostravských fanoušků, kteří tým hnali i za beznadějného stavu, je pro Baník největším pozitivem faktor, jenž sám neovlivní – výsledky soupeřů. A ty Slezanům vesměs nahrály. Prohrála Olomouc, Slovácko, Mladá Boleslav remizovala. Z přímých konkurentů v boji o šestku uspěl naplno jen Liberec. Přesto Baník tabulkou klesl na osmou pozici. Vyhoupne se po Plzni? „Teď bude důležité, jestli si to mužstvo vezme k srdci, zda dokáže zareagovat lepším výkonem, protože tohle bylo slabé,“ uvedl trenér Pavel Hapal.