Osobnost Deníku

Na schůzku v jednom pražském nákupním centru dorazí o pár minut později, ovšem dobře naladěný a s úsměvem na rtech. O to víc zarazí jeho otázka. „Nemáte na sobě dres Baníku, jo?“ táže se, když vidí modré triko pod mikinou. Už za dvě hodiny totiž na Letné vypukne další třaskavý souboj mezi Ostravany a rivaly ze Sparty.

„Nic by se nestalo, ale nikdy nevíte. I když… Tady je to v pohodě, spíš to byla sranda,“ podotýká rozverně jednačtyřicetiletý bývalý obránce a mládežnický reprezentant. Později svolí i k fotce do článku. „Ale smát se nebudu. To nedělám,“ podotýká Besta, který prošel i Viktorií Žižkov, působil v anglickém Lutonu, nebo v Polsku.

Jak tedy žije Pavel Besta?

Žije výborně. Jako vždy. (směje se)

Co to znamená?

Že se baví životem.

Vy jste i při předchozí komunikaci říkal, že nepracujete, ale bavíte se.

Jasně. Někdo má práci jako zaměstnání, jako práci, a já se tou svou prostě bavím. Jak jsem se bavil fotbalem, tak když ho teď už na ligové úrovni – nebo vlastně vůbec – nehraji, tak jsem si našel něco, co neberu jako práci nebo zaměstnání, ale mám to za zábavu. Člověk by se životem měl bavit, já to tak mám pořád.

Co tedy děláte? Co je vaší životní náplní?

Jsem u velké mezinárodní firmy, nebudu jmenovat radši, jako technický dozor ve skladu. Dávám pozor na různé věci, aby vše bylo v pořádku a probíhalo, jak má. Víc bych to ale nespecifikoval. Dostal jsem se k tomu přes jednoho bývalého spoluhráče ze Žižkova, který mě tam lákal delší dobu. Když jsem pak skončil s fotbalem, přešel jsem k tady tomu. Je to samozřejmě něco jiného, než sport, ale některé prvky to má společné.

Opravdu? Jaké?

To bych právě úplně nespecifikoval. Určitě ale je to fakt, že tam jste i o víkendech. Někteří lidé jsou zvyklí být v zaměstnání jen od pondělí do pátku, já to mám různé.

Jak těžké bylo pro vás z fotbalového života přejít do reality? Zdaleka ne každý to zvládá.

Rozumím. Právě proto, co jsem řekl na začátku, to pro mě bylo úplně lehké. Díky tomu spoluhráči jsem navázal na to, na co jsem byl zvyklý z fotbalu a žádný problém se zařazením do běžného života jsem neměl. Bylo to i díky tomu, že mám dost známých a kamarádů, kteří s tím také neměli problém. Říkali, že když něco bude, tak se mohu ozvat. A s jedním to dopadlo. Za to jsem rád.

Jak dlouho už jste na svém místě?

Když jsem skončil s fotbalem, hrál jsem ještě nižší soutěže, ale brzy jsem přešel na své místo a jsem tam přes deset let.

close Bývalý fotbalista Pavel Besta. info Zdroj: David Hekele zoom_in Bývalý fotbalista Pavel Besta.

Vy jste skončil relativně brzy po třicítce, že?

Bylo mi jednatřicet, mám dojem. Pak jsem odešel do třetí ligy, divize, takže jsem měl víc času, načež mě znovu oslovil spoluhráč, který to měl vyzkoušené. Dopoledne jsem se, jak říkám, bavil, a odpoledne jezdil na tréninky, o víkendu pak hrál. To se mi líbilo. Navíc tréninky už nebyly každý den, takže se to vše dalo skloubit. Plynule jsem přešel na druhou stranu života a postupně jsem se věnoval jen zaměstnání, na fotbal už pak bylo méně a méně času. Člověk po letech, kdy nebyl celé dny doma, si řekl, že už stačilo. Svých aktivit mám dost a časově jsem vytížený.

Fotbalu se už nijak nevěnujete? Neláká vás třeba trenéřina?

Láká, neláká… Prostě na to nemám čas. Měl jsem nabídky, že bych mohl někde začít trénovat, ale není kdy.

Když jste s Baníkem získal titul, bylo vám jednadvacet let. Nepředstavoval jste si, že vás to nastartuje k lepší a delší kariéře, než jaká nakonec byla?

Já jsem na dvě stě procent spokojen. Zahrál jsem si ligu za Baník, udělal jsem titul, mám s Baníčkem i pohár, když jsme porazili Slovácko, a podíval jsem se do zahraničí. Fotbalový život je ale celkem krátký a v dnešní době všude chtějí mladé hráče. Že jsem pak skončil, rozhodlo to, že jsem se nechtěl rok co rok někam stěhovat, z jedné země do druhé, přecházet z klubu do klubu. Teď jsem deset let na jedné pozici a dalších iks let tady být ještě můžu. Už jsem to pak nehrotil a jak říkám, jsem plně spokojený.

Nelitujete tedy zpětně něčeho?

Ne. Jsem maximálně spokojený. S minulostí, s kariérou, i se současností. I přestože jsem měl ještě nabídky, abych pokračoval v cizině. Já se ale rozhodl, že nechci nikam cestovat. Strávit někde rok dva už pro mě nemělo smysl. Zvlášť když jsem měl možnosti mimo fotbal. Tak jsem přešel na „normální život“.

Proč jste se usadil v Praze?

Když jsem šel na Žižkov, koupil jsem si tady byt, tudíž po návratu ze zahraničí byl důvod se tady usadit. Zvlášť když jsem ve Viktorce hrál ještě sezonu. Bohužel na Žižkově byla horší finanční situace, takže jsem ještě vyrazil ven, ale fotbalově jsem se vracet nechtěl. Na rovinu si řekněme. Pokud v Česku nejste ve dvou třech klubech v lize, na život se nezajistíte. Navíc nebavilo mě být každý rok jinde. Jste starší, chcete mít klid, takže jsem se rozhodl dát fotbal na druhou kolej. Už dva tři roky ho vůbec nehraju.

A tím byl dokonán i váš „přerod“ v Pražáka…

Já to tak neberu. Tady je a žije spousta lidí z Ostravy i celé republiky. Praha je specifická v tom, že je zde i hodně cizinců, takže já to nevnímám nějak nepatřičně. Že bych byl Pražák. Navíc i do Ostravy se občas dostanu. Dnes jsem tady, ale nikdy nevíte, co bude za rok, za dva.

Člověk vás z mistrovské sezony má přitom zafixovaného jako hráče, který rozezpívával Bazaly, hecíře publika, velký baníkovec, srdcař, jenž šlápl na sparťanskou šálu. Málokdo by tehdy řekl, že o deset let později budete trvale v Praze…

Rozumím, že vám to nesedí, ale s tím souvisí víc věcí, o kterých jsem už také mluvil. Navíc tady jsou větší možnosti, nejenom ve fotbale. I z nižších soutěží jsem měl spoustu nabídek, kde bych mohl hrát. K tomu se přibalilo i to, že se mi kamarádi odsud ozývali, jestli nechci jít dělat pro ně. Proto jsem se takto rozhodl. Ale v Baníku jsem vyrůstal, v Baníku jsem se naučil hrát fotbal, klubu fandím a vždycky budu. Vždy věřím, že na Spartě nebo Slavii vyhraje. A teď doufám, že udělá i to čtvrté místo.

Jak vás vnímají obě strany? Praha jako Ostraváka a Ostrava jako Pražáka?

Víte, připadá mi, že tady v Praze to lidi neřeší. Jestli jsem z Ostravy, Olomouce, z Českých Budějovic, nebo Liberce, všechno jim je jedno. A ani v Ostravě jsem neměl problém.

close zleva Bartalský Peter, David Střihavka, Pavel Besta info Zdroj: Deník/Pavel Sonnek zoom_in zleva Bartalský Peter, David Střihavka, Pavel Besta

Poznávají vás lidi?

V Ostravě určitě víc, než v Praze. (směje se) Přece jen tady je spousta lidí, navíc pořád někam spěchají, takže si vás jen tak nevšimnou, pokud nejste vyloženě známá osobnost. Navíc v Ostravě šlo o výjimečnou sezonu, pamatují si mě, takže mě občas zastaví, pobaví se, jak se mám, co dělám a tak.

Vy jste totiž – na rozdíl od jiných z mistrovského týmu – sešel z očí. Málokdo o vás něco ví, rozhovory s vámi nejsou…

Na to je jednoduchá odpověď. Já nepotřebuji být vidět. Mám rád svůj klid. Ale když mi někdo zavolá, chce rozhovor, nebo tak, tak rád vyhovím. S tím nemám problém. Jinak ale publicitu nevyhledávám, natož abych já někam volal a sám od sebe dělal rozhovory. To určitě ne.

Po odchodu z Baníku byla někdy možnost vrátit se?

To je dobrá otázka. Řeknu to takhle: měl jsem, ale nevyšlo to.

Proč?

Problém byl na druhé straně. Já na to takový vliv neměl. Už si nepamatuji, kdo byl majitelem, nebo trenérem, už je to nějaký ten pátek, ale dvakrát nebo třikrát proběhl kontakt, ale poté vše utichlo. Nedostali jsme se tak daleko, abych to podepsal, i když chuť vrátit se ve mně určitě byla. Ale jak říkám, já jsem zvyklý se nikam necpat, nikam netelefonuji, takže to nedopadlo.

A co nabídka ze Sparty? Byla někdy?

Nepamatuju si, že by byla. Minimálně o ní nevím.

Řada spoluhráčů ji buď měla, nebo dokonce na Letnou šla. I z mistrovského týmu. Asi by bylo divné, kdyby ve své době jeden z nejlepších stoperů ligy neměl ze Sparty laso…

Jak říkám, nepamatuju si, ale myslím si, že spíše ne.

Jak vnímáte zápasy Baníku se Spartou?

Já to mám jednoduché. Vždycky budu fandit Baníku. Ale je paráda, že taková rivalita existuje. Proto vždy doufám, že Baník Spartu porazí.

Bylo utkání na Letné a remíza 1:1 určitým zosobněním mistrovské sezony? Jejím klíčovým faktorem?

Dalo by se říct, že při takových úspěších je každý zápas klíčový. Každý. Je jedno, s kým ty body získáte, jestli s prvním, druhým, nebo s posledním. Každé to utkání má hodnotu tří bodů. Samozřejmě, když potom vše skončí, tak si říkáte, kde získali nebo ztratili důležité body. O to víc se připomínají utkání s přímými konkurenty. V mistrovské sezóně jimi byli Sparta, Slavie, Olomouc a Brno. Pak tyhle soupeře zmíníte, že s nimi ty body byly zásadní. Ale jak říkám, každý bod je klíčový.

A co se vám vybaví, když se řekne sezona 2003/04?

Samozřejmě výborné výsledky, výkony, skvělá parta i kvalita týmu, kde všechno šlapalo. Co hráč to nejenom fantastický fotbalista, ale i super člověk. Do toho výborní trenéři i celý realizační tým. No a to nejdůležitější byli pochopitelně fanoušci, kteří nás k tomu dotlačili. Tam se nedalo neskončit první. Od pátého šestého kola bylo vyprodáno, chodily plné Bazaly, ve byly velké výjezdy. Super atmosféra a krásný rok.

Nějaký fragment, vzpomínku v hlavě máte?

Zápasů ke vzpomínání bylo víc, já bych ale vypíchl ten z 28. kola, když jsme vyhráli v Olomouci a definitivně získali titul. Ten si pamatuju velmi dobře, protože byl strašně těžký, Renda Bolf rozhodl hlavou gólem z rohu. Parádní kulisa. Sice jsme hráli venku, ale vlastně doma. Z Ostravy přijely tisíce lidí. Vybavuji si ale i další zápasy.

Třeba?

Třeba derby s Opavou. Dvakrát jsme ji porazili, doma 4:0. Víte, asi z každého utkání bych si něco vybavil, něco k němu řekl. Byla to prostě sezona, na kterou se nedá zapomenout.

close Fotbalista týmu Viktoria Žižkov, Pavel Besta. info Zdroj: Deník/Martin Sidorják zoom_in Pavel Besta z doby, kdy oblékal dres Viktorie Žižkov.

Do jednoho jste nenastoupil, protože jste na zahradě šlápl na hrábě, je to tak?

(usmívá se) Propíchl jsem si v týdnu prst na noze a o víkendu to ještě bolelo, tak jsem to na jeden zápas pošetřil, ale v dalším jsem už hrál. Nemělo to na mě žádný vliv. Ale bylo to vtipné.

Máte ještě nějakou perličku z této sezony?

Vybavuji si zvláštnost, že když jsme za trenéra Komňackého jezdili na venkovní zápasy, vždy jsme trénovali někde napůl cesty. Jelo se třeba do Prahy, tak klub domluvil někde mezi Ostravou a Prahou po cestě hřiště, kde jsme pak měli předzápasový trénink. Stal se z toho zvyk, nebo rituál, protože předtím jsme trénovali jen na Bazalech a pak jsme jeli na zápas. Tohle bylo ale jiné, zvláštní, ale fungovalo to. Trenér asi věděl, co dělá, když my jsme udělali titul, takže ho můžu za tohle jen pochválit.

Řekl byste, že uplynulo už dvacet let?

Utíká to. Jako celý život. Ten na nikoho nečeká. Ale jsme ještě mladí, tak je to dobré. (směje se)

Jste s někým z mistrovského týmu v kontaktu?

Občas, ale málo. Někdy zajdu na zápas, tak jsem párkrát viděl ještě když Lašty (Jan Laštůvka) chytal tady v Praze. Občas vídám Latyho (Radka Látala), další dva kamarádi už bohužel mezi námi nejsou (Bystroň a Krpec).

Co jste říkal na to, že Jan Laštůvka ještě loni na jaře – po čtyřicítce – chytal ligu?

Že je na něm vidět, jak pořád má fotbal rád. Vždyť on pořád chytá, ne?

Ano, divizi v Havířově…

Tak vidíte. On jen tak neskončí. On a Jágr. (směje se) Fotbal má rád a důležité je zdraví, protože bez něj to nejde. U gólmanů je to specifické, že kariéru mohou mít delší. A když má výkonnost, tak proč ne? Na druhé straně, konec na každého přijde.

Říkal jste, že Baník sledujete. Jak jste vnímal období, kdy si klub prošel krizemi, byl kousek od zániku, musel prodat Bazaly, sestoupil z ligy, měnili se majitelé…

Je vidět, že fotbal je v dnešní době o penězích. Když je máte, jde všechno lépe. Podívejte se na Slavii, kde byla, jak se zvedla, když tam nasypali neskutečné prostředky. Myslím si, že si tím prochází řada klubů. Jsem jen rád, že se Baník finančně i fotbalově dal dohromady, zvedl se a teď hraje skupinu o titul, má šanci na poháry. Přeji jen to nejlepší.

Dotáhne to?

Jednoduchá otázka, ještě jednodušší odpověď. Dotáhne!

Fanoušci vyčítají trenéru Pavlu Hapalovi některé jeho tahy, zároveň se úplně nedaří stoperům, zejména Davidu Lischkovi a Filipu Blažkovi…

Trenéra Hapala jsem v Baníku zažil, a nebylo to špatné období. On je dobrý trenér. Letos jsem viděl pár zápasů Baníku a nemyslím si, že to je jen o obraně. Vždy záleží na celku. Navíc jsou nahoře, takže bych neřekl, že jim to nešlape, i když jasně, vždy to může být lepší, ale to bylo i za naší doby. My hráli vždy se čtyřmi obránci, dneska je to hodně variabilní. Jednou jste ve třech, pak ve čtyřech, ty systémy jsou velmi rozdílné. Šlo to hodně dopředu, změnil se. Ani nevím, jestli bych v této době chtěl hrát. (směje se) Je v tom mnohem víc taktiky, než dřív. Každopádně výsledky nedělají jen stopeři, ale závisí to na hře celého týmu.

Právě střed obrany je ale nejčastěji kritizován za chyby…

Každý udělá chybu, je to kolektivní sport. A jak říkám, celý fotbal šel hodně dopředu a já bych do toho nechtěl podrobně zabředávat. Já si myslím, že to zvládají, byť v některých chvílích to mohlo být lepší. To je jasné. Je to i o zdraví, protože Laco Takács byl dlouho zraněný, Lischka měl potíže. Zdraví je klíčové, stejně jako sehranost. Kvalita tam určitě je.

Je někdo v tom současném kádru, kdo se vám extra líbí?

Nemůžu nezmínit Ewertona, který je velmi fotbalový, což se líbí divákům. Ale nechci někoho extra vypichovat. Když jsme mluvili o stoperech, tak tam mám rád Frydrycha. Hraje velmi dobře a je to baníkovec. Je super, že se vrátil. Takové Baník potřebuje.