„V posledních pěti letech by naše body znamenaly skupinu Evropské ligy, my se s nimi nedostali ani do předkola,“ krčí rameny český reprezentant, který během dvou sezon učaroval německé bundeslize. Dokonce se o něm mluví jako o potenciální posile velkoklubů jako Juventus Turín nebo Barcelona.

Přestup však v této chvíli neřeší. Zvlášť když na konci června založil rodinu. Jemu a snoubence Michaele se narodil syn Mathias.

Jiří Pavlenka
Fotbalový brankář se narodil 14. dubna 1992 v Hati. Ve své rodné obci začínal i s fotbalem, v roce 2002 však přestoupil do Hlučína, odkud putoval o šest let později dál do Baníku Ostrava. V jeho dresu si postupně vybudoval jméno a dostal se až do ligového A-týmu, za který poprvé nastoupil v září 2013. Jen o rok později dostal pozvánku do národního týmu ke kvalifikačnímu zápasu v Turecku, kde plnil roli trojky. Svůj první z dosavadních deseti startů v dresu české reprezentace si připsal 15. listopadu 2016 v Dánsku, kde odchytal poločas. To už byl hráčem Slavie, kam přestoupil o tři čtvrtě roku dřív a na konci sezony mohl se sešívanými slavit zisk mistrovského titulu. Ačkoli Slavia kladla zájemcům odpor, v létě 2018 takřka dvoumetrového gólmana z Edenu za tři miliony eur vykoupil bundesligový klub Werder Brémy. Jiří Pavlenka je zasnoubený s přítelkyní Michaelou, na konci června se jim narodil syn Mathias.

„Kdo to zažil, vám potvrdí, že je to něco neuvěřitelného. Pro mě se s tím nedá nic srovnávat,“ líčí Pavlenka, který se v rozhovoru pro Deník kromě role otce vyjádřil i ke svému konci v Ostravě nebo aktuálnímu angažmá. „To byl skok do jiného světa,“ přiznává.

Jaký je to pocit, stát se a být nově otcem?
Jsem nadšený, šťastný a zároveň pyšný na snoubenku, která to skvěle zvládla. Jsem rád, že ona i malý jsou zdraví. Užívám si to, i když je to náročné, protože se člověku absolutně změnil život.

Kolik toho v těchto dnech a nocích naspíte?
Jak kdy. Záleží na tom, jak se má malý. První den po tom, co jsem si oba přivezl domů, jsme naspali asi sedm hodin. Další den už jen asi čtyři a půl, to bylo horší.

Byl jste u porodu?
Ano. Jsem rád, že jsem snoubenku mohl podpořit, ale bylo mi jí líto. Po sedmi hodinách, kdy měla silné kontrakce, nezabíral epidural, neměla sílu, místy usínala, tak to nebylo lehké. Člověk nevěděl, jak jí pomoci. Holt, malý nám to neusnadnil. Porod jsme nakonec museli nechat vyvolat, jelikož jsme přenášeli už deset dní. Asi se mu u maminky líbilo. (úsměv)

Splnil syn vaše přání, nebo byste radši holčičku?
Na to se mě hodně lidí ptá. Asi proto, že by syn mohl být fotbalista. Vždy odpovídám, že mi to je jedno, hlavně ať je dítě zdravé. Jako rodič pro něj udělám tak jako tak vše. Na něm pak bude, čemu se bude chtít věnovat.

Proč jste zvolili zrovna jméno Mathias?
Vím, že to působí německy, ale nesouvisí to s ním. Tím, že jsme v zahraničí, tak jsme nechtěli typicky české jméno, zvlášť když vím, že třeba i s výslovností toho mého jsou určité problémy. (pousměje se) Hledali jsme tak něco, co nebude mít háčky a čárky.

Jak velká změna bude dítě pro profesionálního fotbalistu?
To jsem rozebíral s Ondrou Čelůstkou, jemuž se mimino narodilo před pár měsíci. On má jen pozitivní pocity, je nadšený, a vím, že u mě to nebude jiné. Samozřejmě vím, že když přijdu domů, nebude mít člověk tolik času pro sebe, aby se natáhl na gauč, odpočíval a nic neřešil. Místo toho se budu věnovat malému, ale rád, protože vzhledem k času je pro nás sportovce každá chvíle s vlastním dítětem vzácná. Zároveň ale rychle utíká. Proto mě mrzí, že kvůli předsezonním soustředěním nebudu s nimi doma, oba totiž zůstali v Česku. Přece jen malý má teprve dva týdny a nechtěli jsme ho stresovat cestováním. I pro snoubenku to je jednodušší, má k ruce rodinu. Ale v sezoně budeme opět spolu.

Rojí se spekulace, jestli v Brémách zůstanete. Hraje založení rodiny roli rozhodování o případném přestupu?
Když zůstanu v Brémách, bude to jistě lehčí, protože znám prostředí, město, doktory. Se snoubenkou jsme se ale nezabývali tím, že když se nám narodil malý, tak zůstaneme za každou cenu. Věřím, že i kdybych odešel, tak to zvládneme. Ale za tu dobu co jsem byl v Česku, jsem otázky typu „kam přestoupím“, dostával často, ale nějak to neřeším. Teď má člověk jiné starosti – pozitivní starosti – a fotbal je až na druhém místě. S manažerem jsme se jen dohodli, že když přijde konkrétní nabídka, tak se ozve. Navíc vím, že hlavní slovo mají Brémy.

Podle webu Transfermarkt je vaše hodnota 12 milionů eur…
No, já bych tolik peněz za sebe nedal. (směje se) Každý má svou hodnotu, ale stejně záleží na klubu, na kolik si daného hráče cení. Každopádně to neberu tak, že se posouvám jako zboží na trhu, ale jako člověk. Zkušenosti – pozitivní i negativní – jsou dobré, hodně si z nich beru a snažím se s nimi pracovat.

Jak bere fotbal vaše přítelkyně?
Když jsme spolu začínali, ani nevěděla, že ho hraju. Tehdy ještě za béčko Baníku. Pamatuju si, že jednu dobu vydělávala více než já, živila mě, protože jsme nedostávali výplaty. Nebýt jí, tak nebylo z čeho ani platit nájem. Teď to je celkem sranda, ale v tu dobu jsem se moc nesmál. Když jsem začal hrát za A-tým, tak nechyběla snad na jediném domácím zápase. Snaží se mi mnoho věcí ulehčit, a když to řeknu jednoduše, doma nemusím hnout ani prstem. Vše je nachystáno, uklizeno, za což ji děkuju. Neznamená to ale, že nic nedělám. Snažím se pomoci, zvlášť teď. Navíc máme ještě pejska.

Promítáte si někdy dobu, kdy jste byl rád, že jste se uživil?
Já myslím, že lidem, kteří někdy neměli dost peněz, žili od výplaty k výplatě, a byli rádi, že zaplatili nájem, tak jim to hodně dalo. V té chvíli sice ne, psychice to nepřidá, ale do budoucna určitě, protože teď vědí, v jaké situaci byli, a v té nové – lepší – si toho víc váží. Sám si pamatuju, jak jsem v začátcích v áčku měl dvacet tisíc hrubého, když se ale odečetly odvody, tak zbylo třináct tisíc. Jednou za mnou přišel taťka a říká mi: „Byl jsem na hřišti a tam mi říkali, že se můj synek musí mít, když bere v Baníku sto padesát tisíc.“ Tohle byly cifry, o kterých jsem přitom mohl jen snít. (úsměv)