„Je něco jako můj táta. Jako táta nás všech,“ řekl o něm po spektakulární výhře 4:1 na hřišti Sigmy Olomouc útočník Baníku Ostrava Dame Diop, který se na Hané blýskl hattrickem. Pracovitý Senegalec mluvil o svém trenérovi. Bohumilu Páníkovi.

Během úvodních sedmi ligových kol jste získali 16 bodů, uhájili jste již pět čistých kont a po zásluze se držíte v absolutní špičce. Jak to vnímáte?
Máme slušné postavení. Hra v některých zápasech byla výborná. V tomto ohledu bych zmínil náš výkon v Olomouci. Naopak zase trochu při zdi jsme zůstali, co se týká výkonu, v posledním zápase v Liberci. Ale tak to je. Ne vždy vám vyjde utkání na téhle úrovni podle představ. Celkově se dá říct, že náš start byl dobrý.

Je to pořád jen začátek soutěže, přesto jde o jeden z nejlepších vstupů Baníku Ostrava do nejvyšší soutěže v historii klubu. Jak si to užíváte?
Každé mužstvo má v lize jiné představy o tom, kde se bude v tabulce pohybovat. Baník má postupné cíle, míří ale do nejvyšších pater. Tým doplnili mladí hráči, kteří se vrátili z hostování, baníkovská krev. Ale přišli i ti zkušenější, jako jsou Stronati a Holzer. Přitom jde pořád o mladou generaci, okolo dvaceti let. Mají to pořád před sebou. Charakterově si to sedlo. A to včetně Adama Jánoše, který má srdce bojovníka.

V úterý jste se vydali do hor. Do Beskyd. Do Čeladné. Hráči cvičí, hrají tenis, ale taky jezdí náročné tratě na horských kolech. Jaký vlastně byl účel čtyřdenního soustředění?

Přijeli jsme dostat se do kondiční pohody, vyřídit resty, na které jsme neměli čas. To znamená zpátky se vracíme do kyslíku, rychlosti, vytrvalosti. Na kolech pracujeme opravdu tvrdě. Jen ve středu strávili hráči tři hodiny v sedle.

Všichni „výjezd“ zvládli? Nikdo to nezabalil?
Můžu říct, že kluci pozitivně překvapili, jak k tomu přistoupili. Šlo o převýšení osmi set metrů a vzdálenost čtyřicet kilometrů zvládli všichni za nějaké tři hodiny, což je výborný čas. Byla to síla. Urvali to nohama tak, jak jsou zvyklí z tréninků. Je vidět, že v tomto jsme se posunuli hodně daleko.

Jako trenér jste si své svěřence pohlídal?
Jasně. Sportovní ředitel Marek Jankulovski vše kontroloval vzadu, já byl na špici. Tratě jsem si projížděl už před soustředěním, byl jsem tady totiž s manželkou, takže jsem je znal. S Markem jsme si vzali elektrokola. Kluci byli pod dohledem, aby se nic nestalo. Všichni měli přilby, výborná kola, která nám tady zapůjčili. Naprosto špičkově seštelovaná. Sjezd z Pusteven dolů, to byla skutečně nádhera. Tam jsme kluky museli hlídat, aby to přibrzdili. Odpoledne jsem měl ještě druhou skupinu. Celkem jsem tak za den strávil na kole šest hodin, ale na elektrokole se to dá.

Mluvil jste o sjezdu z Pusteven. Tam se to dá pořádně rozfofrovat. Nechal se někdo vybláznit?
Všichni to brali s rozumem. I s ním jsme dosahovali při sjezdu rychlosti mezi 65 až 70 kilometry za hodinu. Kola byla ale opravdu výborně připravená, riziko až tak velké nebylo. Dolů to ale na žádné velké předjíždění nebylo, to spíše ve výstupech, kdy šli hráči nadoraz, a tam bylo vidět ve špici, kdo třeba taky jezdí. Nakonec jsme dorazili v balíku, v rozmezí nějakých dvou minut. Takže myslím, že se to povedlo.

Kdo je opravdu zdatný cyklista?
Víťa Baránek s gólmanem Budinským. Ti udávali vepředu tempo, nechával jsem je. Hned na nimi se držel Jirásek, což mě obrovsky překvapilo. Bylo vidět, že má už něco naježděno. Pak jsem se ho na to ptal a prý občas s manželkou na kola vyrážejí. On je typický horský jezdec, lehká váha. No ale i další to zvládli, včetně gólmana Laštůvky, který to zase urval těma svýma nohama. Myslím, že každý si přišel na své.

Čeladnou zvolil jako místo soustředění právě Marek Jankulovski, který je tady vlastně doma. Jak na vás místo působí?
Někteří hráči říkali: Trenére, my už nemusíme do Alp. Máme je tady. A já se s tím mohou ztotožnit. Je to opravdu nádherné prostředí. Už když tady vkročíte, tak se vám mysl uvolní. Je to sepětí s přírodou, s těmi krásnými lesy. Naproti je nádherná bukovina, kterou vidím z okna, vše zdravé krásné stromy. Beskydy jsou nádherné, čistíme tady všichni jak tělo, tak hlavu.

Než jste do Beskyd vyrazili, mluvil jste o tom, že je to také o stmelování kolektivu. Jak to probíhá v praxi?
Je to tady jiné, než na co jsou zvyklí. Jsou spolu celý den. Ano, některá soustředění jsme již absolvovali, ale ono se to prohlubuje, když s někým spíte na pokoji, hrajete na playstationu hry, případně karty. Člověk se blíže poznává, třeba při tenise, který tady máme taky naordinovaný. Hráči se projevují, prostředí je formuje. Ještě více se stmelí. Je to týmový transfer. Potom se vám to přenese na hřiště, jeden druhému pomůže, dokážou se podpořit.

V přiložené fotogalerii najdete nedávné snímky ze soustředění klubu v Beskydech: