Nejen baníkovci se diví, že hrdý klub takové velikosti, slavné historie, s dobrým finančním zázemím, a s fanouškovskou podporou má zapotřebí posilovat odstrčenými hráči z pražských „S“ formou hostování. Ano, jsou to nadstandardní borci, ale když nad jejich dalším osudem nemáte žádnou, či jen omezenou kontrolu, nedává to žádný koncepční smysl. Dřív či později zmizí, a vy pak jen řešíte lepení vzniklé díry. Jste tím v submisivní roli, ve vleku rozhodnutí lidí z Edenu, či Letné.

Přitom Slezané si umí dupnout. Třeba jako při jednání o Tomáši Rigovi, kdy podle informací Deníku byl Luděk Mikloško vůči týmu Jaroslava Tvrdíka neoblomný, ve stylu: buď přestup, nebo nic.

Baník nemá být jako Liberec, Jablonec, Teplice, České Budějovice a spol., kteří se spokojí s drobky, jenž odpadnou rivalům od pusy. Naopak. Má ukázat hrdost a postavení, jaké si za více než sto let v tuzemském fotbale vydobyl. A to i za cenu toho, že přijde o nadstandardní individualitu, ovšem jen krátkodobě využitelnou.