Dlouho se na to čekalo, dlouho se nic nedělo, a když to přišlo, byl to šok. „Sešívaní“ měli v prosinci už jen pár dní na to, aby si Ewertona stáhli zpět z hostování. Kdekdo v Ostravě doufal, že už na to nedojde, jenže na poslední chvíli se z Edenu přece jen ozvali. „Bylo to překvapení. I pro trenéra Trpišovského,“ prozrazuje Ewerton, který měl od začátku jasno, kde chce na jaře hrát.
Prožil vydařený podzim, zaznamenal šest branek, k tomu dvě asistence. Kvůli Baníku odmítl i několik zahraničních možností. „Mám tady nedodělanou práci,“ říká před sobotním kláním v Mladé Boleslavi (15 hodin), kde v minulosti také působil.
V Ostravě byl díky vám v zimě humbuk, zaznamenal jste to?
Ano, hlavně kvůli fanouškům, kteří se mi ozývali na Instagram a obecně sociální sítě. I mé ženě, když tam dala jakýkoliv příspěvek. Psali: „Vrať se do Baníku“, nebo se ptali, jestli se vrátím. Nemohl jsem odpovědět nic určitého. Proto jsem šťastný, jak to dopadlo.
Jasně. Plánoval jsem, že v Baníku budu celou sezonu, oblíbil jsem si to tady, a i když jsem věděl, že tu tahle možnost je, tak jakmile nastala, bylo to překvapení. Užíval jsem si volno, jenže najednou zavolali agentovi, že na přípravu se musím vrátit do Slavie.
Prý jste si ale tréninkové věci vzal už z Baníku…
No, většinu jsem měl tady na Bazalech. Něco jsem si odvezl domů tady v Ostravě, protože jsem počítal s tím, že budu pokračovat. Já vlastně neudělal nic, že by si člověk mohl říct, že se stěhuji. Máme tady dům, nijak jsem se nebalil, protože jak říkám, věřil jsem, že budu nadále v Baníku.
Odjela se mnou do Prahy, ale když jsem odcestoval na soustředění do Portugalska, tak se vrátila do Ostravy, protože v Praze jsme byli jen na hotelu. Tady máme dům, pohodlí, všechno, co potřebujeme pro život. Cítíme se zde dobře, takže nebyl důvod, aby tam osmnáct dní zůstávala sama.
Co jste si řekl, když jste se dozvěděl, že musíte do Slavie? Bral jste to tak, že máte o starost víc?
Asi jo. Jak jsem řekl, bylo to překvapení. Ale musel jsem to akceptovat, jsem profesionál a ve Slavii mám platný kontrakt. Takhle jsem to bral. I když jsem věděl, že moje šance na to, abych se tam prosadil, je malá. Velmi malá. Přesto jsem ze sebe chtěl vytáhnout to nejlepší, poprat se s tím. Ten měsíc byl pro mě trochu stresový, stejně jako pro ženu. Koneckonců, i minulý týden byl těžký. Jsem rád, že oba kluby našly společnou řeč a domluvily se, protože to nebylo jednoduché. A já teď mohu být tam, kde chci, kde je mi dobře. Už to ale ze mě spadlo a můžu se soustředit na své výkony.
Vysvětlil vám Jindřich Trpišovský tento tah, když po zápase Slavie v Ostravě uvedl, že do přípravy si vás brát nebude?
Z rozhovoru, který jsem s trenérem měl, jsem se dozvěděl, že on se mnou nepočítal. Myslím, že i pro něj bylo velkým překvapením, když jsem se tam objevil. (usmívá se) Asi to bylo rozhodnutí vedení, a s tím jsme pracovali. Nejspíš to tak mělo být. Každopádně po celou dobu, kdy jsem ve Slavii byl, jsme řešili nabídky, oni mě měli pod kontrolou, ale já doufal, že se to domluví, abych mohl zůstat v Ostravě.
Neměl jste chuť a ambici zaujmout trenéry Slavie?
I kdyby byl nějaký zájem ze strany Slavie po přípravě, chtěl jsem do klubu, kde mě lidi chtějí, kde se cítím dobře.
Čím si vysvětlujete, že to ve Slavii celkově nevyšlo?
Upřímně řečeno, nevím. Nemám žádné vysvětlení. Neměl jsem dobrou sezonu, neužíval jsem si ji, k tomu přišlo zranění, kdy jsem byl tři měsíce mimo hru. To mě dost přibrzdilo. Navíc se mnou přestali počítat, i když jsem se snažil vrátit a pomoci. Ale jinak netuším. Jestli mi nesedl tým, přístup trenérů, systém… Nevím.
Jindřich Trpišovský také řekl, že jste hráč, který musí cítit důvěru, zodpovědnost, musí na něm ten tým stát, abyste byl maximálně platný. Souhlasíte?
Samozřejmě. Ale takhle to má řada hráčů. Ve Slavii byla velká konkurence, nebylo v podstatě možné hrát každý zápas. Nedostával jsem tolik příležitostí, abych odehrál třeba celý zápas, což je mi bližší, abych mohl ukázat, co ve mně je. Často jsem byl jen na lavičce, a naskočil třeba na posledních deset minut. V Baníku ten prostor mám, a myslím, že je to vidět.
Abyste zůstal v Baníku, prý jste odmítl nabídky ze zahraničí, a v platem jste šel dolů. Proč?
Jak jsem už řekl, plánoval jsem si, že tady v Ostravě strávím celou sezonu. Nějak jsme ji rozehráli a cítím, že zde máme nedodělanou práci. Ano, měl jsem nabídky ze zahraničí, ale chtěl jsem zůstat. I za cenu toho, že půjdu o něco dolů s penězi, které v této chvíli pro mě nebyly důležité. Nebyl pro mě problém, když Slavia přišla s tím, že mě bude platit jen Baník. Věřím, že se mi to vrátí. Pro mě bylo zásadní, abych dál byl v Baníku a sezonu jsme dohráli nejlépe, jak to půjde. Ideálně v elitní šestce a prali se o nejvyšší příčky. A co bude potom, to se uvidí.
Lze přiblížit, odkud ty nabídky byly?
Ozvaly se kluby z Ameriky, Turecka, i Slovenska. Asi nějaký zájem měly, ale nic oficiálního. Lidé z těch klubů volali třeba trenérovi Slavie, vyptávali se, ale co vím, nikdy do klubu nepřišel papír s konkrétní nabídkou, kterou by se Slavia mohla zabývat. Opakuji, chtěl jsem zůstat do konce sezony v Baníku, protože se mi tady dařilo, byl jsem se sebou spokojený, a věřím, že podobný pocit má i klub. Co bude od léta, to uvidíme.
Máte v hlavě, kam povedou vaše kroky po sezoně?
(pousměje se) Vůbec netuším. Nikdo to netuší. Můj plán je dokončit sezonu, abych ji mohl pokládat za svou nejlepší, abych byl se sebou dál spokojený, aby se týmu dařilo, udělali jsme co nejlepší výsledek, a nechám se překvapit, co bude pak.
Nicméně Baník má na vás opci, kterou může uplatnit. Jste připravený i na tuto možnost?
Ano, je to možné. Jsem si toho vědom. Nikdy neříkej nikdy, stát se může cokoliv. Baník se teď snažil o to, aby mě získal dál na hostování, takže na další plány teprve přijde řeč.
V sedmadvaceti ale asi cítíte, že se nyní láme kariéra. Máte představu o jejím dalším průběhu?
Je pravda, že už jsem ve středním fotbalovém věku, nejsem úplně nejmladší, takže hraji i o svou budoucnost. Vím, že v létě bude zásadní to, kam se vydám dál. Mentálně i fyzicky se cítím velmi dobře, zdraví mi drží, jsem silný, ale plánovat ve fotbale nejde. Nebo je to složité. Samozřejmě i já sním o Premier League, Anglii, nebo třeba Německu, ale to je scénář, když by vše šlo optimálně. Já bych byl rád, pokud bych se posunul do jakékoliv kvalitnější ligy, a na to dřu a makám.
Fotbalově jste v Ostravě zapadl, ale co po životní stránce?
Já myslím, že dobře, i když se musím přiznat, že nejsem člověk, který by trávil čas venku. Já to mám poměrně jednoduché. Jakmile skončí trénink, nebo zápas, většinou jdu domů za ženou a jsme spolu. Samozřejmě občas zajdeme do restaurace na oběd, či večeři, nebo se projdeme po městě, ale oba máme rádi spíše rodinný život. Jsme zde spokojení, nic nám nechybí.
Takže na výlety po okolí moc nevyrážíte?
Byli jsme na horách, líbilo se nám tam, ale okolí Ostravy jsme ještě možnost poznat neměli. Zatím je však čas, tak uvidíme.
Co máte na Česku rád, a co naopak nikoliv?
Chcete po mně i to, co nemám rád, jo?
Jasně…
Začnu spíše tím prvním. Určitě je to bezpečnost, to je v porovnání s Brazílií rozdíl. Jinak i lidi mám rád. Jsou tady milí, uvolnění, ale i otevření, takže řeknou, co si opravdu myslí. Své názory nedrží tolik v sobě. To je fajn.
Poznávají vás fanoušci na ulici?
I když nejsem venku moc často, tak občas jo. Pak chtějí podpis či fotku, někdy prohodíme pár slov, i když ne každý umí anglicky. A jsou milí. Ale když jste se ptal, co rád moc nemám, tak určitě musím zmínit počasí. Hlavně v zimě je tu pořádně chladno, pro mě je to nepříjemné. V Česku jsem už pár let, na tohle jsem si ale ještě nezvykl. To je také oproti Brazílii velký rozdíl.
Mrazy hluboko pod nulou během prosince či ledna jste tak asi nesnášel moc dobře, viďte?
To nebylo dobré. Navíc, když jsme v tom měli hrát.
Když jste se minulý týden vracel, fanouškům jste v češtině vzkázal, že „to zase roztočíte“. Jde vám český jazyk?
To je zábavné. Podívejte, fotbalové výrazy umím a znám, ty jsem se naučil. Horší je to s normální komunikací, proti portugalštině je to hodně odlišný jazyk, a těžký. Nejvíc mi dělá problém výslovnost. Ale rozumím, a mluvit se snažím.
Nicméně v úvodu jara se Baníku zatím nedaří, co myslíte?
Samozřejmě jsme si toho vědomi. V Budějovicích to bylo velmi špatné, tam nám nic nešlo, nebyli jsme to my. S Plzní už to bylo lepší, myslím si, že jsme je přehrávali, měli jsme sebevědomí i šance, ale nedali jsme. Možná chybělo i kousek štěstí. Roli hrály maličkosti, detaily, které nakonec naklonily skóre na stranu soupeře, protože jsme ještě inkasovali. Nedá se nic dělat, musíme si věřit, a doufat, že tvrdou prací se zvedneme a výsledky přijdou. Možná to chce v některých momentech více klidu.
Cítíte, že jste hned na začátku jara pod tlakem a hrajete i o trenéra?
Samozřejmě. V Baníku jste pořád pod tlakem, speciálně pak, když se nedaří, nejsou výsledky, prohráváte. Nám se moc nevydařilo posledních pět zápasů, ale všichni jsme se do toho dostali, jako tým se musíme zvednout. Snažíme se, jen nedokážu najít společný důvod, proč to nefunguje.
Nyní jedete do Mladé Boleslavi, kde jste také nějaký čas strávil. Je to pro vás speciální duel?
Rozhodně. Prožil jsem tam svou nejlepší sezonu, hraje se mi tam dobře, i když atmosféra se třeba s tou na Baníku nedá srovnat. Pořád tam mám hodně kamarádů, takže se těším, a doufám, že se dobrým výkonem i výsledkem zase nastartujeme.