Možná měl také nakročeno k solidní kariéře, ta na nejvyšší úrovni ale nakonec skončila dřív, než se mohla pořádně rozjet.

Přesto stačil fotbalový univerzál Oldřich Byrtus nasbírat jedenáct ligových startů  v nejvyšší soutěži. Působil také v druholigovém Frýdku-Místku, dál to ale nedotáhl. „Nebyly nabídky a nechtěl jsem paběrkovat někde ve třetích ligách,“ říká Byrtus dnes, kdy má civilní zaměstnání a fotbal hraje pro radost v divizních Heřmanicích.

V zimě jste se vrátil do Česka. Proč jste jako své další působiště zvolil zrovna nováčka čtvrté nejvyšší soutěže?
Minulý půlrok jsem byl v Rakousku, tam jsme ale ještě s jedním Čechem skončili, tak jsem dostal nabídku jít zrovna tady. Řekl jsem si: Proč ne? Vždyť to mám blízko, můžu trénovat, tak do toho jdu. Je to jen plus, protože v Rakousku se netrénovalo, jsem tady zatím spokojený.

Tam jste hrál v nižších soutěžích?
Ano, jasně. Asi sedmá liga. Prostě prales. Úroveň nebyla bůhvíjaká, popravdě tam se chodí hlavně pro peníze, takže podle toho to tam vypadalo.

Jak bylo těžké učinit to rozhodnutí a lidově řečeno „seknout“ s profesionálním fotbalem?

Já myslím, že kariéru jsem zabalil už asi před dvěma roky. Už jsem nehodlal podstupovat vše, co s tím souvisí. Proto jsem si sehnal práci, při ní by navíc bylo nereálné stíhat tréninky na tři hodiny. V Heřmanicích mi to vyhovuje, protože se trénuje odpoledne, takže jsem spokojený. A jak to bylo těžké? Dřív nebo později by to tak asi stejně dopadlo. Tehdy jsem vlastně skončil ve druhé lize a už jsem neměl žádné nabídky. Upřímně řečeno, někde paběrkovat ve třetích ligách jsem nechtěl, navíc je strašně těžké to skloubit s prací, takže jsem si řekl, že půjdu do divize, navíc v Heřmanicích znám dost kluků. Je tu dobrá parta, kvalitní fotbal, já jsem z Ostravy, takže na trénink i zápas to mám kousíček.

Když jste byl ještě v organizaci Baníku, asi jste toužil se fotbalem živit do pozdějšího věku. Ohlížíte se někdy za tím, co jste na nejvyšší české úrovni prožil?
Víte, spíše to beru tak, že je to za mnou. Ano, bylo to pěkné období, ale už se neohlížím. Dneska jsem v jiné životní etapě, fotbalově jsem tady  v Heřmanicích a ligu si už prostě nikdy nezahraju. To je fakt. Ale na období v Baníku, kdy jsem hrál, občas vzpomenu rád. Byl jsem tam zrovna  v době, kdy se nám dařilo, do toho Baník má skvělé fanoušky, takže když se to takhle spojí, je to příjemné.

Bylo složité přepojit z fotbalového života na ten civilní?
(pousměje se) Neříkám, že to bylo lehké, ale nějak se živit musím, že jo? Mohl jsem sedět doma, ale nevím, kdo by za mě zaplatil složenky. Já už ani žádné velké ambice sportovní nemám, takže to neřeším. Jsem rád, že mám práci, jisté peníze a můžu hrát fotbal na pořád relativně vysoké úrovni. Ne že bych šel někde na Slovensko a musel se prosit někoho o něco. Jsem rád, že jsem doma.

Fanoušci si vás pamatují jako obránce, vy však ale nyní nastupujete ve středu zálohy, navíc na ofenzivním postu, že?
Jo, já už asi tři roky hraji střed zálohy. Nastupoval jsem tam už ve druhé lize ve Frýdku,  v třetí lize a v Rakousku rovněž, takže to není žádná novinka. A musím říct, že mi ten post vyhovuje víc, než v obraně. Přece jen mě baví útočit,  v obraně moc prostoru jít dopředu nemáte. V Heřmanicích jsem spokojený.

Vidíte to tak, že zde budete hrát delší dobu?
Uvidíme, podle toho, jak budou se mnou spokojení. Já jsem ale rád, že tady mohu hrát a věřím, že se ještě posuneme tabulkou nahoru. Jen se nesmíme dívat na soupeře, musíme na každého jít s cílem vyhrát.