Olympiáda v Deníku

Přitom ne vše se odvíjelo podle představ dvojice. Kvůli potížím s pasem musela vynechat první sobotní zápas s Oboloní Kyjev, viděla tak až odpolední střetnutí proti slovinské Lublani. „Ne vždy se zadaří, ale bereme to pozitivně,“ líčí rodák z Kravař, který se před časem odstěhoval na Vysočinu do Náměšti nad Oslavou.

Fandit Baníku začal před čtyřmi dekádami, aktuálně i díky poloze svého bydliště jezdí na domácí i venkovní zápasy. „Beru jako relax. Pět dní v týdnu mám práce nad hlavu, ale pak přijde víkend, a odreaguji se. Mimo jiné i na Baníku, který mám rád. Navíc to chytlo kluka, takže jezdíme spolu,“ popisuje Martin.

S manželkou má ještě mladší dceru a nejmladšího syna, osazenstvo domácnosti se s fanatizmem dvou jmenovaných už smířilo. „Žena to pochopila, vždyť za rok budeme spolu dvacet let,“ podotýká.

„Byla se mnou jednou v Brně, a když se začaly skandovat nemístné poznámky, tak řekla, že to nemá s fotbalem nic společného a už jsem ji tam nedostal. Naproti tomu kluk to bere spíše jako zábavu a poznávací zájezd, než že by vyloženě fandil,“ pokračuje Martin, přičemž smířit by se uměl i s tím, že by syn fandil někomu jinému, než Baníku.

Nicméně podle fotbalového programu se plánují i víkendy, nebo oslavy. „Doma jsem z 52 víkendů v roce tak čtyři, možná pět. Už to není koníček, spíše smysl života. To se nedá naučit, musíte to v sobě mít. A v Ostravě to v sobě lidi mají,“ prohlašuje hrdě.

STEJNÝ HOTEL JAKO BANÍK

Poprvé byl s Baníkem na soustředění na Maltě v roce 2020, po roční pauze zaviněné covidem pak třikrát cestoval do Turecka. „Na Maltě to chvíli vypadalo, že nás snad ani nepustí z letadla,“ vzpomíná Martin, který se letos – stejně jako předloni – ubytoval do stejného hotelu, jako Baník.

„Já to zařizoval už v prosinci, a je to fajn, výjimečné. Zvlášť teď v zimě, kdy je to pro fandu období nudy. Jasně, není to levná věc, ale kdybych si chtěl s hráčem, nebo trenérem na chvilku sednout, tak pokud by měl prostor, věřím, že by ji obětoval a pobavil se. I na kluky to působí, když vidí, že lidi s nimi žijí,“ doufá Martin.

„Je zajímavé vidět, že dneska už málokdo se rozhodne jet ze dne na den. Spíše se plánuje. Už i v lize, kdy cestujete po Česku. A že se jezdí i do Turecka jen ukazuje, jak fandové vše prožívají. Troufám si říct, že za Slavií a Spartou do Portugalska či Španělska tolik lidí nepřijelo. Jestli vůbec někdo. Ani do Turecka by neletěli. Baník je pro každého z nás druhá rodina,“ má jasno.

Z aktuálního kádru hodně fandí Matěji Šínovi, zároveň si oblíbil a obrovský potenciál vidí v Tomáši Rigovi. „Sice je ze Slavie, ale výborný fotbalista. Ten u nás dlouho nebude. Brzy půjde mimo republiku,“ je přesvědčený Martin.

„Celkově v klubu vidím lidi, kterým na Baníku záleží, není to jak v minulosti. Vlastně ještě nedávné. Ale do toho nechci zabředávat. Je to historie. Teď si myslím, že to má hlavu a patu a klub se posouvá,“ soudí. „Jasně, fanoušci by chtěli poháry, ale já mám jiný sen. Titul jsem zažil, stejně jako sestup i postup, ale pořád hrajeme ve vyhnanství, takže bych chtěl nový stadion,“ říká Martin.

Novému stánku by klidně obětoval příštích pár let na úkor účasti v Evropě. „Myslím si, že takhle to má hodně fanoušků. Chtěli by se zase jednou při domácích zápasech cítit jako doma. Ve vlastním. A titul? Týden slávy a je konec. Takhle máte něco, co vydrží šedesát sedmdesát let,“ míní. „Bohužel, část lidí si už ve Vítkovicích zvykla. Bazaly byly Bazaly, Baník patří na Slezskou,“ dodává Martin.

VSTUPENKY OD JIŘÍHO KUBÍČKA

S cestováním za fotbalem se pochopitelně vážou i nejrůznější historky. V Martinových deseti letech ukradli otci při výjezdu, z něhož měla pak rodina namířeno na dovolenou na Slovensko, z auta kola. „Vtipné bylo, že nám je vyměnili za starší, takže jsme nějak dojeli. Ale je to kuriozita,“ pátrá v paměti.

Další se pak váže k mistrovské sezoně 2003/04 a rozhodujícímu zápasu v Olomouci. „Se dvěma kamarády jsme neměli lístek, pokladny byly zavřené. A najednou šel kolem pan Kubíček, vlastně šéf klubu,“ povídá Martin.

„Já ho oslovil, jestli by neměl tři lístky na prodej. „Chlapi, počkejte hodinu, já něco zařizuji, pak se vrátím a dám vám je“. Samozřejmě jsme si řekli, že nás jen odpálkoval. Jenže on za hodinu opravdu přišel, šli jsme za ním na stadionu do kanceláře, kde měl štos lístků, ze kterých nám tři dal, a my je zaplatili. Dodnes si to pamatuji,“ kroutí i po letech hlavou.

Teď si přeje povedené jaro. „Když budou poháry, super, když ne, tak život jde dál. Ale zdá se, že kolektiv je zdravý, mladý, sebevědomý, jen to chce čas. Pavlu Hapalovi věřím. A jak jsem říkal, snad se pohne i stadion,“ uzavírá fanoušek Martin.