Pamatuje dvě velká vítězství Baníku, byť pokaždé v jiné roli. Jako šéf ostravské střídačky byl u epického triumfu 2:0 na Letné v roce 2005, Spartu pak vedl o třináct let později při porážce 2:3, kterou trefil parádním gólem Milan Baroš. V sobotu by rád zažil ostravskou radost, postoupil do čtvrtfinále a alespoň částečně tím napravil zpackaný podzim.

Co se vám vybaví, když se řekne Baník – Sparta?

Velká rivalita. Neskutečná. Podle mě je to jako derby v Praze mezi Spartou a Slavií. Baník tyto zápasy vždycky hodně prožíval. Vzpomínám si, že první zápas, který jsme vyhráli v době, kdy jsem byl trenérem Baníku, byl na Spartě. Dva nula a bylo to v úžasné atmosféře, protože přijela spousta našich fanoušků. Super. Mám dojem, že to bylo poprvé, kdy jsem šel ke kotli, který mě k tomu tehdy vyzval. Krásné. Celý ten roh, kde ani nevím, kolik bylo lidí, možná přes dva tisíce. Pěkná vzpomínka. Pak mám ale i negativní zkušenost, že jsme na jaře hráli doma se Spartou a prohráli jsme.

Shodou okolností také 0:2…

V mužstvu byla neskutečná atmosféra. Už když jsme přijížděli na stadion, tak hrála hudba, a já čekal výborný zápas z naší strany. Bohužel jsme udělali hloupost, dostali červenou kartu. Myslím, že to byl Petr Čoupek a mám dojem, že po nějakém faulu hodil balon do soupeře. Tím se to zlomilo na stranu Sparty, protože jsme poté inkasovali gól a už se to nevyvíjelo moc dobře. To mě hrozně mrzelo.

Jak to snášeli lidé?

Těžce. Byli zklamaní, naštvaní, protože Sparta byla pro baníkovce vždy červeným hadrem. Těžká porážka, která každého fanouška Baníku ranila.

Červeným hadrem je Sparta asi pro každého v lize, vy jste to zažil i v Olomouci, ale to asi nejde s Baníkem srovnat, že?

To určitě ne. Po derby Sparta – Slavia je to asi druhý největší zápas české ligy. Fanoušků Baníku bylo vždy hodně, doma i venku. A brávali to až osobně.

Na druhé straně jste – už jako trenér Sparty – zažil ve Vítkovicích porážku 2:3, o které rozhodl Milan Baroš. Pamatujete si to?

Jo, jasně. Byl jsem na lavičce Sparty a hájil její barvy. Docela agresivní zápas, který Bary rozhodl pro Baník a my byli opravdu zklamaní, že jsme prohráli. Navíc pro Baník to bylo důležité vítězství v boji o záchranu. I když jsem tehdy byl zklamaný, tak na to vzpomínám rád.

Tehdy to dokonce jiskřilo i mezi střídačkami…

Mezi lavičkami možná ani ne, jen s Barym jsme tam měli takovou výměnu názorů, ale jsou to emoce a to k tomu patří. Potom po zápase už to vychladne, podáme si ruku, a jako by se nic nestalo.

Patří tyto zápasy k těm, na které člověk nikdy nezapomene?

Určitě. Každý chce hrát – a je jedno, v jaké soutěži – před plným stadionem. Tím, že je to proti Spartě pohár, poslední zápas tohoto roku, tak očekávám vynikající kulisu, vynikající atmosféru, a že na to nezapomeneme.

Hrál jste bundesligu. Lze tyto vrcholné zápasy v Česku atmosférou přirovnat k soutěži, která je kulisou proslulá?

Pokud je plný stadion a fandí, tak určitě je to srovnatelná kulisa. Zažil jsem jeden pro mě emotivní zápas, když jsme hráli finále německého poháru v Berlíně, kde bylo osmdesát tisíc diváků a my porazili Herthu 1:0. Byl jsem u spousty zápasů s krásnou atmosférou a tenhle, který nás čeká, se k nim dá přirovnat.

Určitě sledujete, jak mizí lístky a zdá se, že bude vyprodáno.

Čekáme, že bude plný dům, fanoušci budou na naší straně a my uděláme vše pro to, aby se vyhrálo. Kdyby byl výsledek stejný, jaklo tehdy, určitě bychom měli radost.

Pokud byste postoupili, hodnotili byste podzim přece jen jako relativně úspěšný?

Pro sebe asi ano, protože jsme teď třikrát vyhráli doma, pokud by vyšel postup, byť třeba na pokutové kopy, tak bychom to hodnotili jako úspěšnou krátkou misi. Celkově ale na tom v tabulce ligy nejsme moc dobře. Na to je třeba se soustředit, protože jaro bude opravdu složité. Doma budeme mít těžké zápasy, a tím, že jsme na vlastním stadionu hodně ztráceli, tak nám ty body chybí a vozit je budeme muset zvenku.