Osobnost Deníku

Během zápasu, který i se synem částečně strávil v sektoru mladého chachara, pak několikrát mohl slyšet skandování svého jména. „Honza Laštůvka, naše legenda…“ neslo se Vítkovicemi, kde nejspíš i kvůli němu dorazilo devět tisíc lidí.

Na začátku druhého poločasu nejvěrnější příznivci roztáhli velkou choreografii, které dominoval zelený dres s číslem 16 a vzkaz: Díky Lašty. Klobouk dolů, loučí se legenda. „Nesmírně si toho vážím, ale za legendu se nepovažuji,“ dodal Laštůvka.

Jaké pocity jste měl a máte z rozlučky?

Je jich strašně hodně. Věděl jsem, že se něco chystá, ale nevěděl jsem, že to bude tak velké. Je to pro mě něco úžasného, nepopsatelného. Na videa a fotky, které mi hodně fanoušků posílalo, jsem se snažil aspoň krátce odpovědět. Člověk by si měl najít čas a poděkovat. Ale všechno mi to dojde možná až později. Navíc mám řadu videí v telefonu, ani jsem si je nestačil projet, protože z pár věcí jsem byl hodně naměkko a nechtěl bych teď jen sedět v koutě a pořád u něčeho brečet. Dostal jsem i krásnou pamětní knihu, kde mi kluci i fanoušci nechali nějaké vzkazy, tak tu jsem ze zvědavosti v neděli projel a bylo to nádherné. Čeho si cením, že nejen čeští, ale i zahraniční hráči mi tam něco napsali a na některé historky jsem si mohl zavzpomínat.

Na co jste si vzpomněl, ať už při projíždění té knihy, nebo třeba u videa, které se na stadionu pouštělo?

Čas od času koukám na DVD na zápasy z mistrovské sezony, takže jsem si vybavil hlavně zápas na Spartě, kdy jsem tam měl dva nebo tři zákroky po sobě. Remizovali jsme tam, dál se drželi na prvním místě a ve hře o titul, i když s tím pořád nikdo nepočítal. Povedlo se, byl to můj první titul, proto mi ta sezona zůstane v paměti. A to, co předváděli fanoušci… Nedávno jsem se dočetl, že na první zápas s Budějovicemi bylo sedm tisíc, což byla nejnižší návštěva v ročníku. Od třetího kola už se u Bazalů stály fronty a bylo to úžasné. My mívali pozápasový trénink v pondělí a už tam čekali lidi na vstupenky na další utkání. To byla velká šílenost.

Choreografie fanoušků Baníku k Janu Laštůvkovi. | Video: Petr Kotala

Našel byste, co vás na celé rozlučce nejvíce dojalo?

Asi fanoušci a choreografie. To člověk nezažije často, spíše tak jednou za život. Bylo to něco nádherného, navíc jsem se po zápase měl možnost s nimi pobavit, udělali mi i památeční fotku, kdy to velké choreo rozvinuli. To bylo asi nejvíc. Samozřejmě jsem pak o tom ještě hodně přemýšlel. Přiznám se ale, že z fotbalu jsem moc neměl, protože syn chtěl zkusit zajít do dětského kotle, takže hodně pozorujete okolí, uvažujete, přemýšlíte. Na první poločas jsem se tím pádem moc nesoustředil.

Nebylo vám líto, že už nejste na hřišti?

Právě že bylo. Nebo aspoň na lavičce, s týmem. Bohužel, ale je to pryč, musím se smířit s tím, že dres Baníku na sebe neobleču a dívat se dopředu. Na druhé straně, ten konec mě dost vzal, člověk pak na nic neměl chuť, i když jsem si šel sám aspoň zaběhat. Byly to ale zvláštní myšlenky, když jsem věděl, že po více než dvaceti letech nepojedu na soustředění. V mužstvu pořád mám hodně kamarádů, takže mi to bylo líto, ale teď se musím přeorientovat. Nejspíš už do trenérské kariéry a mít výsledky u mládeže, abych se posunul výš. Už několikrát jsem totiž říkal, že chci být u áčka, chci dělat dospělé gólmany, i když rád pomůžu mladým. Nejlépe v Baníku, ale případně i jinde. A nebráním se nakouknout i do normální trenéřiny, protože nikdy nevíte, co bude za deset let, a třeba by mě to mohlo naplňovat. Ale to je strašně daleko.

close Fotbalisté Baníku Ostrava proti Slovácku. Před zápasem se klub i fanoušci rozloučili s brankářem Janem Laštůvkou. info Zdroj: Deník/Petr Kotala zoom_in Jan Laštůvka v emocích při rozlučce.

K tomu se ještě vrátíme, nicméně jaké bylo v sobotu nebýt na hřišti ani na tribuně, ale v ochozech a blízko kotle? Po jaké době jste takto sledoval zápas Baníku?

Jak jsem řekl, mladý tam chtěl jít, tak jsme šli. Já si fanoušků nesmírně vážím, měl jsem možnost být v kotli při výročním zápase Gieksy s Baníkem, takže jsem si to na poločas zkusil i z druhé stránky. Můžeme říkat, že Baník je specifický, za mě má nejlepší fanoušky, ať už je doba dobrá, či ve zlá, takže by nebylo na škodu, kdyby hráči, jež nemohou hrát, nesledovali zápasy z tribuny, ale šli právě i do těch ochozů. Sami by pak viděli, že jde o obyčejné lidi, kteří mají Baník jako svou lásku, musí přes týden do práce, aby pak o víkendu jeli na výjezd, který také stojí spousty peněz. A to se nebavím o choreografiích, na které se pořádají sbírky. Pro některé hráče by to možná bylo zajímavé.

Pro fanoušky jste legenda Baníku, toto slovo ale začíná být obecně trochu zprofanované a možná ztrácí na své dřívější vážnosti. Co myslíte?

Podívejte, já si toho nesmírně vážím, znamená to pro mě hodně, ale já se za legendu nepovažuji. Ano, získal jsem titul, z toho týmu jsem byl posledním, kdo ještě hrál, ale historii klubu tvořili úplně jiní borci. Ať už pan Vojáček, nebo Michalik, Rygel, Radimec, Lička a další. Nerad bych na někoho zapomněl. Já se vrátil po nějaké době, kdy byly lepší i horší časy. Hlavně mě ale mrzí, že jsme s Baníkem nedosáhli na pohárové umístění. Na druhé straně teď už to na první tři místa není a Baník by se měl bít hned dál o čtvrtou pátou příčku. To se nám párkrát povedlo, ale pořád to nebylo ono, což je škoda. Radši bych se loučil pohárovým zápasem, ale je to fuč.

Jak si utkání, atmosféru a vše okolo užil syn?

Byl spokojený. V prvním poločase fandil. A když pak zněl jeden ten neslušný křik, tak se na mě jen podíval. (směje se) Ale potom byl i trochu otrávený, protože fanoušci chtěli autogramy a fotky, tak jsem jim říkal, ať nás nechají poločas se koukat, a poté se jim podepíšu. Později jsme se tak přesunuli na tribunu.

Bývalý záložník Martin Lukeš sleduje fotbal poločas z tribuny a poločas v kotli. Lze něco takového očekávat i u vás?

Nevylučuji to, ale teď to beru spíše z druhé stránky. Neříkám, že se vnímám jako trenér, to ne, ale chci si ty zápasy analyzovat, dívat se na fotbal z jiného pohledu. Chci sledovat brankáře, jejich postavení, i chování v určitých herních situacích, a kdyby kluci chtěli, rád poradím a řeknu svůj názor. Jestli ho potom vezmou, je na nich, protože určitě se nikam nechci cpát a dělat nejchytřejšího. A zaměřím se i na hráče v poli, byť je to pro mě těžké, když začínám, ale chci se postupně učit.

Máme to tedy brát tak, že jste svou hráčskou dráhu definitivně uzavřel?

Nechtěl bych říct definitivně. Samozřejmě mám nějaký věk, je mi čtyřicet jedna, dlouho jsem nestál v bráně, i když něco dělám, protože nevydržím sedět. Ale není to takové, jako kdybych hrál. Chtěl jsem ukončit kariéru v dresu Baníku, akorát se vše seběhlo strašně rychle, ale nebráním se ničemu. Kdyby něco přišlo, a mělo to hlavu a patu, tak proč ne. Počítám i s tím, že by si mě ten klub musel vyzkoušet, jestli to má smysl, jestli jim můžu pomoct, ale tím se už teď netrápím. Když do zimy nic nebude, tak to možná ukončím a budu se naplno věnovat trenérské kariéře. Ten půlrok si ale ještě nechávám, kdyby náhodou.

close Fotbalisté Baníku Ostrava proti Slovácku. Před zápasem se klub i fanoušci rozloučili s brankářem Janem Laštůvkou. info Zdroj: Deník/Petr Kotala zoom_in Jan Laštůvka se synem v dětském kotli.

Že byste působil jako trenér gólmanů u mládeže, nebo u A-týmu je logické, ale mluvíte i o tom, že byste se nebránil funkci hlavního trenéra. Je to tak? Máte nějaké konkrétní myšlenky i co se týká licencí a podobně?

Já mám licenci A, kterou jsem absolvoval ještě na Ukrajině. V zimě jsem ji prodlužoval a platí i tady. Byl jsem na semináři, snažím se sbírat různé materiály, číst, sledovat, protože jsou i seriály na Netflixu a Prime Video. Nedávno jsem viděl o Arsenalu s Artetou, předtím Pirla a Juventus. Je to hodně poučné a člověk se celý život učí. Momentálně samozřejmě na hlavního trenéra nemám, je to také strašně těžká funkce, protože si musíte umět udělat dobrý realizák, kterému věříte a spoléháte na něj. Hlavně asistenta. Je to už spíše manažerská práce. Do toho bych se ale teď určitě nehrnul.

Bývalých brankářů ale na pozici hlavních koučů moc není. To si uvědomujete?

Tak nemusíme chodit daleko. Je tady pan Koubek, který má úspěchy a ve svém věku je pořád vitální. Ať už byl kdekoliv, jako naposledy v Hradci, tak odvedl velmi dobrou práci. Navíc mám dojem, že i Dino Zoff byl trenérem, určitě Walter Zenga, a pokud se nepletu, tak i Michel Preud'homme. Ale tu si nejsem úplně jistý.

Každopádně to není obvyklé. Nejde o tuctovou záležitost…

Samozřejmě gólmani mají specifickou pověst. (směje se) Prostě že jsou hloupí.

Takže se budete snažit to prolomit.

No, pokusím se. Ale nebyl bych si tím úplně jistý.

Na závěr. Jak vidíte současný Baník, který v létě prošel obměnou, a jeho možnosti v této sezoně?

Tým se hodně změnil. My říkáme, že na závěry je ještě brzy, brzy, brzy, ale myslím, že zrovna tady v Ostravě se na „brzy“ nehraje. Fanoušci chtějí výsledky hned a k tomu krásný fotbal. Svůj názor si nechám pro sebe, ale jsou tam hráči, kteří Baníku mají co dát. Často jsou mladí a zajímaví s velkou perspektivou, i když odchovanců tam tolik není. Ale třeba Šíňas (Matěj Šín) by měl nastupovat v každém zápase, protože má mužstvu co dát. Je tam i Kali (Filip Kaloč), který tím také hodně žije. Naopak nehraje David Buchta, který to bude mít asi těžké. Přitom když má důvěru, dokáže dávat góly a mít asistence. Ale nechci nic kritizovat. Zatím to moc nešlape, věřím však, že se to rozjede a klukům to půjde, protože Baníku fandím. I proto, že v týmu mám pořád kamarády. Čas ukáže, jak to dopadne.