Od disciplinárky následně vyfasoval stopku na tři zápasy a přichází tak i o sobotní šlágr se Spartou Praha, který uzavře podzim.

Jak koušete tu stopku?
Těžce, ale pykám za svou chybu. Hrozně jsem se těšil v Praze na Bohemku, a teď na Spartu, za kterou jsem hrával. Moc mě to mrzí, byl jsem na tyto zápasy hrozně namotivovaný a možná to hrálo roli i v tom, co jsem udělal. Proti Opavě to bylo derby, byl jsem hodně vyhecovaný. Ale takový zkrat se nesmí opakovat. Já i moje blízká rodina jsme byli překvapeni z toho, co jsem udělal. Nikdo to nečekal. Bohužel se stalo.

Co se stalo? Chvilková emoce? Naštvání?

Ani si to pořádně nepamatuju. A když jsem to video pak zpětně viděl, nejdřív jsem se zhrozil, a pak jsem se tomu musel až zasmát. V tu chvíli mi to vůbec nedošlo, nemyslel jsem si, že to bude vypadat tak šíleně. Nechtěl jsem mu dát vyloženě facku, chtěl jsem ho odtlačit, ale jak jsme se na sebe čelem otočili, vyplynulo z toho plácnutí dlaní. Velká rána to však nebyla.

Proč taková reakce? Cítil jste frustraci ze zmařené šance? Souček vás držel dlouho…
Vybojoval jsem balon a pelášil co nejrychleji dopředu, protože to mohla být možná situace pět na tři. Celkově fotbalisty štve, když jsou držení, a ten hráč se nemůže pohnout. To je nejhorší. Kdybychom hráli jiný sport, jsme s tím asi smíření, ale on mě držel oběma rukama, a to i potom na zemi. Nemohl jsem se zvednout, jen jsem se otočil. Takže to možná vypadalo, že jsem byl naštvaný. Ale chtěl jsem ho jen odstrčit, bohužel ta facka docela sedla…

Zaregistroval jste, že jde o mladého Součka? Nebo jste to neřešil a choval byste se stejně třeba i k Zavadilovi?
Vůbec jsem neřešil, kdo to je. Že bych se oháněl jen proto, že je mladý? To rozhodně ne. Kdyby tam byl čtyřicetiletý Zavadil, tak by to možná nějakou roli hrálo, ale bylo to v afektu. Kluci se mi pak trošku smáli, protože to vypadá fakt blbě.

Stalo se vám tohle už někdy?
Vůbec. Během zápasu samozřejmě rozdáte i schytáte spoustu ran, ale tohle bylo po odehrání a písknutí faulu, byť já jsem v tu chvíli žádné písknutí rozhodčího vůbec neslyšel. Byl jsem vypnutý. Nicméně nebylo to během hry, takže nebylo co řešit.

Pak jste se ještě na trávník vracel, což bylo zvláštní. Věřil jste ve zmírnění trestu z červené karty na žlutou?
Dával jsem tomu tak pět procent, protože když se mi to rozleželo v hlavě, věděl jsem, co jsem udělal. Pak už mi bylo jasné, že nezbývá nic jiného, než že mi dá rovnou červenou. Ale zajímalo by mě, co by rozhodčí dělal, kdybych už byl ve sprše. To mi přijde trochu na hlavu. Kdyby si mě tam nechali, podívali se na video, a pak rozhodli, tak je to v pořádku. Ale po takové situaci už jsem nevěřil, že si mě ještě někdo bude volat.

Někdo by vám třeba půjčil župan a šel byste zpět do akce…
Fakt netuším. Myslím, že se dá červená nebo trest udělit dodatečně, nemuselo to být takové… Ne že by mě to ponížilo, ale směrem k celému zápasu a lidem to vyznělo blbě. Fanoušci na tribuně tu moji facku možná ani nezaregistrovali, takže si pak mohli myslet, že se vrátím. Bylo to divné.

Omlouval jste se pak v kabině týmu?
Samotného mě to štvalo. Nadával jsem si, byl jsem tak vytočený, že jsem v kabině rozkopal míče. Po zápase jsem se každému zvlášť omlouval a hlavně klukům děkoval, že zápas zvládli aspoň na remízu. Díval jsem se na to v televizi, doufal jsem ve výhru, bohužel na konci tam šance nepadly. Možná to vypadalo, že jsme v deseti hráli líp, ale to není pro mě žádná omluva. Jsem rád, že i přes mou komplikaci kluci uhráli nulu.

Je to pro vás nepříjemnost i v tom smyslu, že nebudete na první jarní kolo na Slovácku?
Zrovna teď v úterý jsem nad tím přemýšlel, to mě štve nejvíc. Je to na prd, nikdy se mi nestalo, že bych takhle startoval část sezony na tribuně. Zatím se mnou nikdo nemluvil ohledně nějaké možnosti odvolání, nevím, jak to funguje. Štve mě to, protože trénovat celý měsíc bez vidiny prvního kola je složité.