První kolo v Liberci začal čtyřiadvacetiletý odchovanec Sparty na střídačce, Filip Kaloč ale nepřesvědčil, proti Slovácku dostal Boula možnost od první minuty a šanci už nepustil. Zatím devětkrát za sebou. Ukázal svůj klid, soustředění, nijak si nekomplikoval život. Postupem času se však jeho role změnila. Už není jen bořič.
Místo záložníka stylu „získej míč a odevzdej“ i on chtěl být kreativní, něco vymyslet, vyprodukovat. „Neřekl bych, že to bylo pozicí na hřišti, spíše v týmu, jelikož nastupuji pravidelně v základu, což se sebevědomím hráče dělá hodně. Více si do těchto situací věřím, vyhledávám je, a řekl bych, že mi to teď jde,“ hodnotil sám sebe po sobotní výhře 3:0 v Olomouci.
Na Andrově stadionu odehrál možná svůj nejlepší zápas v dresu Baníku. Kromě základních obranných povinností byl často viděn v ofenzivní snaze. Výsledek? Od něj se přes Kubalu dostal ke gólu Tanko, pak sám Nigerijce vyslal kolmicí do sóla, které „červeným faulem“ ukončil brankář Matúš Macík. Ve druhé půli pak prostrčení na Davida Buchtu a přímá asistence. Již třetí v sezoně.
„Je lehčí to načasovat, když tam máte někoho nadstandardně rychlého. I pro gólmana je hrozně těžké vše odhadnout, proto vyběhne, myslí si, že to stihne, ale ve finále je Tanko tak rychlý, že si to stihne píchnout ještě před ním,“ popsal svůj pohled Jiří Boula a byl si vědom vlivu momentu na celý zápas.
„Sigma měla úvodní tlak, pár standardek, ale první gól jsme dali my. A červenou kartu brankář dostal ze situace, která jím skončit mohla. Určitě nám (Macík) pomohl, ale těžko říct, jak by se zápas vyvíjel a dopadl, kdyby ji nedostal,“ pokračoval.
A co souhra s Buchtou? „Bylo to cílené. Jury (Juroška) mi to chtěl vyčítat, protože si nebyl jistý, jestli to projde. Chtěl dát gól. Naštěstí to vyšlo. A Buchtič má zakončení šajtlí nadstandardní, věřil jsem mu,“ usmíval se Jiří Boula, který ještě jako student prošel i fotbalem v Anglii.
HAPAL: VIDÍM HO NA TRÉNINKU
Chválu slyšel po utkání ze všech stran. „Překvapil mě, že byl dlouhodobě brán, nebo škatulkován, jako hráč, který umí jen rozdat, ale dnes zachovával ve středu pole klid, byl konstruktivní, takže svou roli asi zvládal dobře,“ uznal kouč Sigmy Václav Jílek.
Pavel Hapal zmínil práci celého realizačního týmu. „Jirka – a nejen on – se v nedávné minulosti vracel vždy do strany, ze které míč přišel. Dneska se to snaží obehrávat, dokonce hrál i nahoru, a to je ve fotbale to nejpodstatnější. Když se budete pořád vracet, tak nezískáte žádný prostor, nevytvoříte si šanci. On to umí, akorát se do toho musí víc tlačit,“ vysvětlil trenér Baníku.
Překvapený není. „Já ho mám každý den na tréninku. Vím, co umí. Samozřejmě tlak utkání je pak nějaký a ne každý si s tím poradí, ale jemu se to daří velice dobře. Byla jen otázka času, než se prosadí. Dneska je na hřišti na úkor Kaliho (Kaloče), ale to tak ve fotbale prostě je,“ doplnil. „Požadavek, abych hrál nahoru, není jen u mě, ale u celého týmu. Abychom vyhledávali ty situace, otočili se s míčem, vyvezli ho a našli někoho průnikovou přihrávkou,“ přiblížil Jiří Boula.
Vyhovuje mu spolupráce s Tomášem Rigem. „Umíme se na hřišti pochopit, vnímat, mluvili jsme o tom, ať se vzájemně sledujeme. Určitě je toho hodně, co se dá vyladit, ale myslím, že nám to docela funguje,“ pochvaloval si.
DVAKRÁT HRÁČ UTKÁNÍ POBAVIL
Na druhé straně Pavel Hapal nadšení brzdil. „On všechny zápasy odehrál velmi dobře, i když ztráty měl také. V závěru mu mez dvěma hráči odskočil míč, zbytečně o něj přišel. Když se toho bude vyvarovat, bude to bezchybný výkon,“ zmínil šéf ostravské lavičky.
„Je příjemné nasbírat pár asistencí, vyšlo to v jednom měsíci, což je fajn a doufám, že na to navážu, že to není jen něco ojedinělého. I když můj primární úkol to není,“ podotkl Jiří Boula, přičemž vtípky v šatně se ho prý netýkají. „Neřekl bych, že si dělají srandu, jen jsem byl teď dvakrát v krátké době zvolen hráčem utkání, tak to možná pobavilo. Minule jsem si to rozhodně nemyslel. Ale je to příjemné a zadostiučinění,“ přiznal záložník.
I jeho zasáhla v Olomouci atmosféra, kterou tvořilo hlavně tři tisíce fanoušků z Ostravy. „Beru to tak, že jsme hráli doma, i když do statistik to tak zapsáno nebude. Věděli jsme, že když hrajeme v Olomouci, nebo na Slovácku, tak je to jak domácí zápas. Nechci zesměšňovat fanoušky soupeře, ale když vám přijede tolik lidí, jsou takto hlasití, tak to se zápasem opravdu cloumá. Všimnete si toho,“ přikývl Jiří Boula, který cítí zlepšenou výkonnost mužstva.
„Roste nám sebevědomí, herní pohoda, myslím, že je to vidět i v kratších kombinacích, že si vyhovíme. To nám na začátku sezony možná chybělo,“ uzavřel Boula.