Osobnost Deníku

V obsáhlém povídání mluví také o radách Tomáše Galáska, v čem se potřebuje zlepšit, své roli v Baníku, nebo o pozici lídra týmu. „Dvacetiminutové proslovy v šatně nemám,“ směje se kapitán reprezentace do 21 let.

Jak se cítíte na startu jara?

Osobně velmi dobře. Měli jsme docela dlouhé volno, ačkoli se psalo v novinách o snad měsíci a půl, tak až tak moc to nebylo. Měli jsme individuální plán. Ale prospělo nám, že jsme si všichni od sebe odpočinuli. Byli jsme v Turecku, kde jsme měli ideální podmínky. Od hotelu po hřiště, abychom se na ligu připravili. Ve výsledku vyšlo i počasí, byť to tak na začátku nevypadalo.

Prosincová individuální příprava vám nevadila?

Já myslím, že jsme zvyklí. Když to tak řeknu, tak jsme profíci, a každý to děláme pro sebe. Kdyby to někdo chtěl ošidit, tak by ho to pak dohnalo. Myslím, že jsme to všichni udělali, jak jsme měli. Celkově nám to vyhovovalo. Než se připravovat na ligu v našich podmínkách tři měsíce, je příjemnější, když to bylo tak, jak to bylo. Krátce doma, pak Turecko, a po návratu brzy hrajeme. Myslím si, že můžeme být spokojen.

Jak jste přistoupil k přípravě vy osobně, protože po sezoně zamíříte ještě na mistrovství Evropy do 21 let?

Abych pravdu řekl, tak já byl za to delší volno po podzimu rád, protože loni v létě jsem dovolenou neměl. S reprezentací jsme měli sraz, takže jsem si moc neodpočinul. Teď jsem toho využil a byl jsem pryč. Troufám si říct, že to mi pomohlo. Snad to bude vidět. Ale pokud jde o ten šampionát, tak na to v této chvíli moc nemyslím. Ano, z dlouhodobějšího hlediska vnímám, že chci být ve formě, ale teď to jde mimo mě. Vrchol sezony to však bude.

Možná nastává pro vaší kariéru zlomový půlrok, co myslíte?

Já doufám, že jo. Bude to asi na mně, potažmo i na nás v reprezentaci, co se na tom šampionátu předvedeme. Snad se to povede, protože vím, že v minulosti hodně kluků po turnaji přestupovalo ven, takže uvidíme.

Vnímá člověk na hřišti – v lize či v reprezentaci – že se na něj může zrovna někdo dívat, koho může zaujmout?

Obecně to vliv asi mít může, ale já k takovým nepatřím. Já jsem nastavený na zápas. Jasně, je příjemné, když vám někdo řekne, že se o vás zajímají, ale nervozní z toho nejsem. Možná, když jsem byl mladší, a z agentury mi řekli, že tu někdo na mě je, tak se mi pak zápas nepovedl. To si tak vybavuji. Nervozitou ale netrpím. Jsem spíše flegmatik.

A kdo se byl na vás podívat?

(mávne rukou) To už si nepamatuji. Byli to nějací agenti, ale už je to dávno.

Takže kdyby za vámi přišli z klubu, nebo vás manažer, a řekl, že jsou tu na vás z Německa, nebo z Ostrovů, tak to s vámi nehne, je to tak?

Takhle za mnou ještě nikdy nepřišli, takže nevím. (zasměje se) Ale asi by to byla příjemná motivace, že byste se měl nastavit tak, abyste předvedl co nejlepší výkon. Věřím, že bych to tak bral.

Jak moc může zmíněný šampionát ovlivnit vaši kariéru? Vidíte to jako ojedinělou šanci?

Slýchávám to spíše z okolí, od kluků, kteří na tom turnaji v minulosti byli. Že když se povedl jeden dva zápasy, hned byl přestup do zahraničí. Z tohoto hlediska vím, že jak jste řekl, může jít o zlomový půlrok. Podle toho k tomu přistupuji. Na druhé straně vůbec to nevnímám tak, že se musím já za každou cenu ukázat. Věřím, že nám to tam půjde jako týmu. A co přijde pak, to přijde.

V čem vidíte ještě své limity, herní aspekty, v nichž se můžete zlepšovat?

Já myslím, že zlepšovat se člověk může vždy a ve všem. Úplně bych to vyjmenovávat nechtěl, ale asi být odvážnější, lídr na hřišti. Sice mi je pořád jen dvacet dva let, ale už jsem nějakou dobu v základní sestavě, takže by to mělo být znát. Dát se o mně opřít. Ale vím i o svých fotbalových nedostatcích.

Možná lepší rozehrávka, větší konstruktivnost, co říkáte?

Jo, jasně. Ale to také záleží na celkovém stylu hry toho týmu. Každý trenér chce něco. Teď za trenéra Hapala je to tak, že on chce konstruktivitu odzadu, což bylo znát i teď v přípravě, která se mi líbila. Ve všech třech zápasech v Turecku. Já doufám, že mi konstruktivita chybět nebude.

Pavel Hapal praktikuje na rozdíl od svých předchůdců v Baníku rozestavení 4-1-4-1, kdy vy jste na pozici jediného defenzivního záložníka. Jak se vám to zamlouvá?

Trenéři, když přišli, tak si se mnou sedli s tím, že nechtějí, abych někde pořád lítal, ale abych si držel prostor. Ale zároveň mě neomezují. Když míč držím, tak mám možnost ho vyvézt. Tím, že jsou dva hráči nade mnou, tak ho můžu jen odevzdat a buď postupovat nahoru, nebo se držet zpátky. Já myslím, že mi to vyhovuje, a věřím, že jsem tím užitečný pro tým.

Proč to nenapadlo předchozí trenéry, kdy jste byli vždy ve dvojici?

Tak každý kouč má svůj styl. Víc bych v tom neviděl.

V minulé sezoně byl v Baníku asistentem trenéra Tomáš Galásek, který hrál na stejném postu. Radil vám hodně?

Ano, po zápasech jsme mou hru hodně řešili. Vždy mi ukazoval různé situace, které viděl jinak, než jsem je já udělal. Byl jsem za to strašně rád. Má pozice se ale odvíjela spíše od celkové hry týmu, co se týká trenéra Galáska, tak já chtěl konzultovat a vědět jeho názor, jak danou věc viděl on. V tom mi pomáhal, protože fotbal viděl jinak, než hlavní trenér, nebo i já sám. Díky tomu jsme spolu stále v kontaktu.

Konzultujete stále vaši hru?

Celkovou hru určitě. I když on si do mě vždy rýpne, proč nevystřelím. (usmívá se)

Je pravda, že často nestřílíte, ale když už ano, stojí to zato…

No, tak… Většinou to skončí v brance. Potom mi všichni říkají, proč to nezkouším častěji. Ale jsou i střely, které končí za stadionem.

Na to možná jednou narážel bývalý kouč Ondřej Smetana v TIKI-TAKA, že ohrožujete přilehlý autosalon. To bylo na vás?

(směje se) Jo, jo. Je to tak. Ale stalo se to snad jednou a měl jsem to hned na talíři. Já věděl, že si do mě rýpne. Zasmáli jsme se tomu.

Když se vrátíme k mistrovství Evropy, kde máte Anglii, Německo a Izrael, tak berete to jako „skupinu smrti“, nebo atraktivní los, skrze který jde postoupit? A navíc je to možnost se ukázat?

Tím, že s Anglií jsme už dvakrát hráli, tak věřím, že do třetice už neprohrajeme. Já bych to nenazýval skupinou smrti. Je to turnaj, na němž se může stát úplně vše. První zápas vyhrajeme, nebo remizujeme, nabereme sebevědomí, ostatní budou nervózní, a můžeme se odrazit. Asi jsme za outsidera, ale možná je to pro nás lepší pozice. Chceme uspět a rozhodně bych nás neodepisoval.

Cítíte zodpovědnost o to větší, že jste kapitán?

Samozřejmě se snažím celkově na hřišti mluvit a být cítit, je to určitě i zodpovědnost, ale já si myslím, že v týmu máme více vůdčích osobností. Kovy (brankář Kovář), stopeři, kteří hodně mluví, a další, takže to není jen o mně. Sešla se tam skvělá parta, takže doufám, že to na turnaji vše potvrdíme.

Máte vlastnosti lídra? Umíte zburcovat tým?

Je to tak napůl. Mluvím v kabině, na rozcvičce i během hry, snažím se to i hecovat, ale že bych byl tím, kdo má v šatně dvacetiminutové proslovy, to určitě ne. Na řvaní je nás tam víc. Zejména v reprezentaci.

Učitele ale v Baníku máte, protože Jan Laštůvka, nebo Jiří Fleišman klidnými, když nedaří, určitě nejsou…

Lašty to má v sobě. Ten když spustí, tak je cítit. Máte pravdu, mám se od koho učit, tak třeba ty proslovy tu jednou mít budu.

Když byla řeč o eventuálním přestupu, máte angažmá, kde byste si svou budoucnost představoval?

O nabídkách jsem se vždy jen doslechl, ale to bych nevytahoval. Co bych si představoval, tak snem každého fotbalisty je Anglie, Premier League, ale já jsem nohami na zemi. Chtěl bych jít nahoru, ovšem postupnými krůčky a dostat se někam, kde bych byl celkově spokojený.