Tým Pavla Hapala vyjma úvodu a závěru první půle nestíhal. Předvedl kolaps stoperů, nevýrazný a průchodný střed hřiště, nulové kraje, a střídání, která nic nepřinesla. Navíc nepochopitelně pozdní.

Tři góly Slezané rivalovi darovali, mohlo jich ale být víc. Další šance chytil Laštůvka, nebo končily na břevně. A kdo obstál? Kromě gólmana útočník Ladislav Almási. Bojoval a rval se s přesilou v defenzivě Sparty. Měl šanci, měla na něj být pískána penalta. Především ale Jiří Fleišman. Přehled, klid, důraz, síla v osobních soubojích, skvěle zahrávané rohy… Jeden z nejlepších na place vůbec.

Že zrovna mnohými odepisovaný osmatřicetiletý veterán vyčnívá, je ovšem obžalobou mladšího zbytku týmu. Pak se nelze divit dalšímu skandování tribun: „My chceme Baník“.