Když loni v létě na startu přípravy novinářům líčil, co má za sebou, přál si zasáhnout ještě do této sezony. Povedlo se, o víkendu nastoupil do utkání nadstavby na Slavii. Dnes ale tento cíl hodnotí negativně. „Myslím si, že to bylo na škodu, protože jsem přeskočil některé fáze léčby.“ míní sedmadvacetiletý středopolař.

Nad jeho budoucností visí otazník, na Bazalech mu končí smlouva. „Proto bych byl vděčný ještě za příležitost. Kdybych přinesl Baníku nějaký bod navíc, byl by to takový dárek ode mě a vzkaz, že ještě nejsem odepsaný,“ dodává Ladislav Takács.

Co se vám honilo hlavou, když jste po dvaceti měsících nastoupil v lize a navíc na Slavii, kde jste prožil svá nejkrásnější fotbalová léta?

Bylo to specifické. Můj první ligový start byl také se Slavií, takže je to symbolické. Restart kariéry znova na Slavii. Samozřejmě to na mě dýchlo. Když jsme tam přijeli, vzpomínky, stadion… Dlouho jsem nezažil pocit, že jsem v zápase, ten adrenalin, příjemná nervozita. To mi hrozně chybělo k životu, prostě abych žil naplno. Vlastně to mi připomnělo, že ještě žiju. (usmívá se) Jen mě mrzí, že jsem nastoupil za stavu nula pět, to na to vrhá horší stín. I tak to pro mě bylo hrozně důležité, že jsem zpátky. Pro hlavu i tím, abych dal najevo, že jsem tady a jsem zdravý.

Co tedy noha? Jak vypadá?

Je dobrá, i když při těch šesti minutách toho moc nepoznáte. Asi měsíc jsem v plném tréninku, což je zatím nejdelší doba. V přípravě jsem se rozjel zprudka, ale měl jsem výkyvy, kdy jsem se hlídal. Noha drží. Už jsem přišel na to, co a jak, protože na začátku jsem chtěl být zpět co nejdřív a šel jsem do všeho naplno. Nic jsem nevynechával, což vydrželo týden, pak přišlo natažení svalů a týden jsem zase netrénoval. A pořád dokola, což bylo psychicky náročné, ale zkorigoval jsem to a už se cítím dobře.

Fotbalisté Baníku Ostrava získali naposledy titul v roce 2004. Na snímku z dané sezony kanonýr Marek Heinz při utkání na Žižkově slaví gól s fanoušky.
Autobusák, stavař, trenéři i kruté osudy. Co dělají mistři s Baníkem z roku 2004

Dá se říct, o jakou dobu vám svalové potíže oddálily návrat?

Přemýšlel jsem nad tím a naivně jsem si minulý rok v létě myslel, když jsem šel do přípravy, že se postupně budu zapojovat do tréninků, budu se soustředit sám na sebe v posilovně, a že do půl roku budu zpět. Jenže tam začalo nejnáročnější období, právě to bylo složité pro hlavu. Říkal jsem si, že už jsem zpátky, ale to zdaleka neplatilo. Čekalo mě ještě hodně, hodně práce. A o kolik mi to oddálilo návrat? Asi o ten půlrok.

Opravdu?

V této fázi jsem ještě připravený nebyl, ale myslel jsem si, že to nějak půjde. Hlavně jsme nenašli správný balanc v tom, kdy se vrátit. Svaly na to nebyly nachystané, nedokázali jsme odhadnout kolik, čeho a jak, protože je to zranění, se kterým se tu nikdo nesetkal. Přirovnávali jsme to ke křižákům, ale chovalo se to jinak, takže to byly samé pokusy. Přišli jsme na to až teď.

Jak obtížné bylo hledat motivaci, když jste se dozvěděl, o co jde, a že návrat bude trvat hrozně dlouho?

Problémy jsem měl už předtím, vrchol přišel předloni v květnu při zápase s Hradcem v Boleslavi. Pan doktor Mohyla mi vytahoval vodu z kolene, otékalo mi to a cítil jsem, že to není v pohodě. A tehdy jsem i na doktorovi poznal, když jsem mu řekl, že bychom to měli řešit, že takhle to dál nejde, že je to průšvih. Neřekl mi to na férovku, ale já to vytušil. Bylo to hrozné emoční, sám jsem si řekl, že je to na houby. Ale nějak jsem to pod prášky odehrál.

Ladislav Takács, obránce Baníku Ostrava, během rekonvalescence po náročné operaci kolena. Leden 2023.Ladislav Takács, obránce Baníku Ostrava, během rekonvalescence po náročné operaci kolena. Leden 2023.Zdroj: FC Baník Ostrava

Martin Lukeš.
Lukeš: Po Slavii bych najel na „play off mód“. Kalkulování Baníku bylo správné

Co následovalo?

Začali jsme to intenzivně řešit. Oběhal jsem hodně doktorů, zásadními byli pan doktor Zeman a pan profesor Kolář, se kterými jsme se shodli na tom, že jediným řešením je osteotomie. Kost mi totiž narážela na chrupavku, která se opotřebovávala, až by mi odešla úplně. Bylo to nezbytné. První smíření se jsem obrečel, nějak jsem se s tím vyrovnával, ale snažil jsem se to co nejdřív přijmout. Pak jsem se už nastavil, za měsíc jsem šel na zákrok a věděl jsem, že budu čekat minimálně další rok a půl.

Dlouhá doba…

Už před operací to bylo náročné. Motivace? Žádná. Jen vám říkají: „Musíš se připravit na operaci a naposilovat svaly“. Já si říkal: „Proč?“ Věřím, že to tak má být, ale motivace je nulová. Pak jsem se už paradoxně těšil na zákrok, ať už je to za mnou, a půl roku po něm jsem byl se vším smířený. Už jsem dělal malé krůčky, byl jsem v pohodě, ale to nejtěžší přišlo až potom. Jak už jsem si myslel, že jsem na hřišti, přicházely rána za ránou. Byl jsem však postupně rád, že si mohu přidávat.

Jak to myslíte?

Jít na kolo, zaplavat si, běhat… To vše mě hnalo dopředu. A pak samozřejmě změna, že jsem byl na hřišti, to bylo úplně „wauuu“. Jenže po týdnu zase pecka jako prase, že to nešlo. Takže jsem se ještě rok dával dohromady. Bylo to nahoru dolů, jak na houpačce.

Když se s vámi dělal rozhovor na startu letní přípravy, říkal jste, že první den celé léčby jste uvažoval, že to zabalíte a kašlete na fotbal. Přišly tyto myšlenky i v posledním roce?

Super otázka. (usmívá se) Až tak daleko, že bych si řekl, že kašlu na to, to nedošlo. Ale pamatuju si – a to bylo nedávno, třeba měsíc zpátky – že jsem si poranil sval. Už to bylo třeba popáté za sebou, takže mě napadlo, že to dál asi nejde. Asi mi to tělo nedovolí. Probírali jsme to s tátou, vše bylo pesimistické, blbé, ale v ten moment jsem se kousl a nakopl ještě víc. Druhý den jsem úplně přetočil. Takové chvíle mě přepadaly, pár myšlenek, které jsem se ale snažil otočit do pozitivna. To bylo důležité. Že jsem se nevzdal, i když těch pádů bylo hodně. Pomohla mi rodina, malá dcerka, která vás nenechá v klidu, ať je vám tak, či tak. To mi pomohlo zapomenout na tyhle myšlenky a oprostit se od nich.

Slavia Praha - Baník Ostrava 5:0 (1. kolo nadstavby FORTUNA:LIGY - 4. 5. 2024). Vlevo útočník Baníku Abdullahi Tanko.
Debakly Baníku: Vrbův debut i „šestka“ na severu. Kam se zařadil výbuch z Edenu?

Přemýšlel jste nad tím, co byste dělal, když ne fotbal?

Přemýšlel, přemýšlel, ale na nic jsem nepřišel. (směje se) Já si to nechtěl připouštět, i když rodina se ptala, „co kdyby, co kdyby“. A já říkal, že ne, že mám jen „plán A“ a tím je, že budu hrát fotbal. Samozřejmě, když jsem byl sám, tak jsem nad tím přemýšlel, ale nechtěl jsem se v tom úplně babrat. Uvědomil jsem si, že v životě všechno nejde tak, jak si představujeme, že takové rány přináší, ale je to o tom se z toho nepodělat a jít dál.

Dvacet měsíců je rok a tři čtvrtě, ještě o něco déle laboroval se zraněním Jan Bořil, který se však na podzim vrátil a hraje. Bavili jste se o tom spolu? Byl on pro vás inspirací?

On Béřa měl úplně to stejné jako já. Stejnou věc. Pral se s tím už v době, kdy jsem byl ve Slavii, ale na operaci šel později. Byli jsme spolu v kontaktu, probírali jsme, jak to měl on, jak zase já. Byl jsem šťastný, když jsem ho viděl zpět. Je to takový zázrak, protože jsme to měli nalomené a nevypadalo to dobře. A je to motivace. Stejně jako další hráči, třeba Mára Matějovský. Ale nemohu zapomenout, že má největší motivace byla babička.

Skutečně? Z jakého důvodu?

Z ničeho nic jí odešly nohy, nemohla chodit a potkali jsme se v lázních. To je paradox. Tam jsem viděl, čím si prochází a jak jde do toho naplno, cvičí a maká. I když to byl předem skoro prohraný boj, nevzdala se a teď chodí. Vždy, když jsem měl horší chvíle, vzpomněl jsem si na ni, že to zvládla. Hodně mě motivovala.

Co říká na to, že už zase běháte po hřišti v lize?

Náš vztah to sblížilo. Má radost, protože ví, čím jsem si prošel a o to víc jí to těší.

Ladislav Takács odchází na hostování do ostravského Baníku.Ladislav Takács v dresu pražské Slavie.Zdroj: Slavia Praha/Martin Malý

Trenér Baníku Ostrava Pavel Hapal.
Hapal o Baníku na Slavii, sestavě i gólech: Vzadu jsme chatrní, potřebujeme nulu

Co vám noha dovolí, případně potřebujete ještě úlevy?

Noha je v dobrém stavu už půl roku, o koleni vlastně nevím, za což děkuji panu doktorovi Zemanovi, který to zvládl perfektně. Koleno mě nelimituje, nebolí, dovolí mi vše, rozsah mám dobrý. Samozřejmě, po těžším tréninku o tom víte, ale neotéká, což se stává. Já to nemám. Horší jsou spíše právě ty svaly.

V létě jste chtěl stihnout ještě tuto sezonu, to se povedlo. Můžete tedy být se sebou spokojený, co myslíte?

Víte, nejhorší je, že na stadionu vidíte kluky hrát, dávat góly, radovat se, a já sedím na tribuně. Záviděl jsem jim. Dojímalo mě to, protože mě pak čekala jen posilovna. Proto byl brzký návrat dlouho cíl, který jsem měl furt v hlavě a myslím si, že to bylo na škodu právě proto, že jsem přeskočil nějaké fáze léčby. Měl jsem třeba být v posilovně, nelézt na hřiště, tím se právě návrat oddálil. Jak jsem řekl, po půlroce jsem se viděl, že hraji. Naivní představa, která mě stále několik měsíců času. Když jsem tento cíl opustil, soustředil jsem se na jiné věci. Hlavně ať jsem zdravý.

A už se vlastně ví, co bylo původcem všeho?

To zranění začalo ve Slavii meniskem. Udělal jsem si ho, šel na operaci, která… . Prostě jsem musel jít za měsíc znova. Tím se to asi odstartovalo, protože i po druhé operaci mi to otékalo, furt tam něco nebylo v pohodě a vyústilo to až v tohle.

Že vám srovnávali nohu…

Lámali holeň, dávali šrouby a vyndali štěp z pánve, kterým to zarazili. Nešťastný sled okolností. Zajímavé bylo, že původně to bylo padesát na padesát, jestli budu hrát. To vám také nepřidá. Kdyby ta pravděpodobnost byla aspoň lehce kladná, ale takhle to bylo ještě náročnější, když jako profesionální sportovec slyšíte takovou predikci. Ale i to mě motivovalo. Čím to bylo těžší, tím víc jsem chtěl dokázat, že to půjde a zvládnu to.

Utkání 26. kola první fotbalové ligy: Baník Ostrava - FK Teplice, 31. března 2024, Ostrava. (zleva) Daniel Fila z Teplic a David Lischka z Ostravy.
Baník na Slavii: Ostuda. V deseti je to těžké, věděl Lischka. Co řekl k Tankovi?

A dneska jste na jakých procentech?

Devadesát na deset. Už je to v pohodě.

Teď budete inspirovat vy další sportovce, co říkáte?

Věřím, že jo. Snažím se o to. I na to jako myslím, že bych jí chtěl být. Nebylo to lehké a může to někomu pomoci, že to jde, i když za tím je hrozně moc pádů i vzestupů. Jak jsem řekl, houpačka nahoru dolů. O to lépe chutná pak úspěch na konci. Stálo to zato. Nelituji, že jsem do toho všeho šel a věřil.

V Baníku vám končí smlouva, jaká bude vaše budoucnost?

Budoucnost je ve hvězdách. Tady mi končí smlouva, takže děj se vůle boží. Myslím si, že návrat mi pomůže, jsem připravený a uvidíme co na to ostatní kluby. Jestli mě někdo chytne.

Marek Heinz je stále aktivní hráč.
Heinz o titulu Baníku: Nejhorší byly čtvrteční tréninky. Německo? Nechtěl jsem

Asi napoví nejbližší týdny a měsíce podle toho, jak se bude vyvíjet váš zdravotní stav při zátěži, co to noha snese, že?

Samozřejmě. Každý další den je důležitý, ale teď to pro mě bude nejdůležitější část mého života. Na tom bude záležet, jak říkáte, všechno. Jsem si toho vědom a jsem na to připravený.

Byl jste v Mladé Boleslavi, se kterou Baník bojuje o Evropu, v sobotu dojde ve Vítkovicích na důležitý vzájemný zápas. Bude to pro vás speciální?

Bude to speciální jen tím, že tam mám kamarády. Jinak stále bojuji za Baník, i když mi bude končit smlouva. To nic nemění na tom, že chci s Baníkem do Evropy, což by i pro mě bylo zadostiučinění, že můj přestup by nebyl takový průšvih. Já chápu určité názory, také jsem o tom měl jiné představy, těšil jsem se sem, ale bohužel to dopadlo takhle. Já se zranit určitě nechtěl, ale i tohle je fotbal. Proto bych byl vděčný ještě za nějakou příležitost. A kdybych přinesl Baníku ještě nějaký bod navíc, byl by to takový dárek ode mě a vzkaz, že ještě nejsem odepsaný. To si občas vizualizuji. Kdyby se to náhodou povedlo, bylo by to ikonické.