Minulý týden jsem řekl, že si vsadím na gól Buchty. Šel jsem správným směrem, v úvodu se mi tajil dech, ale chybělo štěstí. Jako celému Baníku. Nevyhrál, stejně jako já, takže Vánoce nebudou nic moc, ale problém to není. Ten mají spíše lichváři.

Ale teď vážně. V první půli hrál Baník excelentně, Spartu jasně přehrával. Když jsem minule mluvil o evropském mužstvu, tak tady tak nepůsobila. Baník byl opak. Až na ty šance.

BUBENÍKEM kotle ostravského Baníku je také Nikos Petros Kuluris (uprostřed), saxofonista populární kapely Kryštof.
Bubny, chorály i averze vůči Spartě. Saxofonista kapely Kryštof v kotli Baníku

Martin Lukeš (44 let) je bývalý fotbalový záložník. Vyjma jedné sezony (2003/04), kdy byl v pražské Slavii, strávil celou kariéru v Baníku Ostrava, jehož byl dlouholetým kapitánem. V letech 1997 až 2014 nastoupil za Baník celkem do 323 zápasů (316 v lize), nastřílel 42 gólů. V ročníku 2009/2010 pomohl Slezanům ke třetímu místu v ligové tabulce. Dvakrát nastoupil v přátelských zápasech za národní tým, vstřelil v nich dvě branky.

Nedostatek jsem viděl ve štěstí a i ve zkušenostech. Šance Riga po narážečce Buchty, to je prostě potřeba proměnit. Brankář to přečetl, ale je to zase moment, které hráč musí nabírat, aby se příště zachoval lépe. Mohl si víc počkat. Byla to ale krásná akce, stejně jako rozehrávané standardky. Naopak ty kopané byly strašné. To jsme se s Rendou Bolfem na sebe jen koukali a vzpomínali, jak jsme před lety – za trenéra Jarabinského – Spartu po rohu porazili. Dceři jsem to vyprávěl.

Baník byl rychlý, pohyblivý, aktivní, Sparta na mnohé akce reagovala pomalu a pozdě. Nikam se nehnala. Možná spoléhala i na pomoc rozhodčích, které se nebýt VARu asi dočkala. Navíc se jen hádala, polehávala, simulovala, střídala. Moc tomu v jedné chvíli nepomohli ani fanoušci Baníku.

Není to poprvé a mělo by se s tím něco dělat. Choreo i kulisa krásné, u nás neopakovatelné, a to v Praze může chodit i padesát tisíc lidí. Líbí se mi i pyro, ale nejde, aby se pokaždé pět minut čekalo kvůli dýmu. Zvlášť, když Baník honí výsledek. Ať se na mě ultras nezlobí. Každopádně jsem čekal dobrý fotbal z obou stran, nakonec hrála jen jedna. Ve druhém poločase se v podstatě nehrálo. Na úřadujícího mistra ostuda, že se k tomu snížil. Já být Sparťan, stydím se. A to nemluvím o fanoušcích.

O to smutnější, že Spartě stačila jedna standardka. Holt mnohdy jsou tyto situace rozhodující. A Baník, i trenér Hapal, to dobře vědí. Na opakovačku jsem nekoukal, Sparta ale chytře zablokovala Letáčka. Tuším, že to byl Kuchta, který celý zápas jen chodí, kňučí, brečí, nedotkne se míče, ale je u tohoto zásadního momentu, a o chvíli později neuvěřitelnou přihrávkou z otočky, jakou jsem snad ani neviděl, poslal do sóla Pavelku. To byly jediné věci, které Spartě v tom utkání vyšly. A stačilo to. Škoda.

Kvůli programu se nabízí, že jestli šlo Spartu porazit, tak teď. Nechci ale mluvit o tom, že byla slabá, spíše, že první poločas to byl Baník, který by fanoušci chtěli mít. Sneslo to vysoká měřítka a na tom lze stavět. Stejně jako na té Food zóně, která se povedla. Jen ta opatření při vstupu by mohla být mírnější, ne jak na letišti.

Mám ještě radu pro Ewertona. Měl by hrát z prvního druhého doteku. On míč často předržuje a hru zpomaluje. O jeho kvalitě ale nelze pochybovat.