Osobnost Deníku

Bývalý skvělý brankář se funkce na podzim ujal rázně. Ukončil spolupráci s Pavlem Vrbou, instaloval Pavla Hapala, jehož podržel i v době nezdarů. „Trenér musí cítit důvěru, stejně jako hráči. Klubu se to vrátí,“ říká Mikloško, který vysvětluje, proč za šéfem lavičky Baníku stál, mluví o vzestupu Jiřího Letáčka či Muhameda Tijaniho. „Věřím však, že nás ta sezona do budoucna posílí,“ dodává funkcionář.

Už jste si stačil ulevit, že jste záchranu zvládli bez komplikací a s předstihem?
Na jedné straně ano, protože do nepříjemné situace jsme se dostali sami. Zároveň jsem věřil tomu, že se zachráníme. Stoprocentně jistý si tím ale nikdy být nemůžete. Nebo minimálně hladkým průběhem. Ale doufal jsem, protože kádr není špatný. Máme šikovné hráče. Když už ale bojujete takhle dole, klukům to ještě více svazuje nohy, není to jednoduché. Dolehnout to může i na zkušené kluky. Jsem rád, že jsme to zvládli už dvě kola před koncem.

Komplexní hodnocení sezony ale pozitivní být nemůže, že?
Za mně je to určitě zklamání, protože v jednu chvíli jsme měli čtyři body náskok na sestupové příčky, ale stejný odstup nás dělil i od skupiny o titul. Jenže jsme to nezvládli. Nezvládli jsme to psychicky, individuálně, ani týmově. Čekal jsem, že po povedeném konci podzimu a přípravě půjdeme nahoru, ale náš pohyb byl obrácený. Ještě jsme klesli.

Poztráceli jste hromadu „povinných“ bodů doma s Hradcem Králové, s Jabloncem, či v Brně, ale naopak jste vyhráli na Slovácku, s Plzní, a v Olomouci, čímž jste sezonu zachránili. Čím si vysvětlujete tu změnu?
V tom prvním případě jsme chtěli hrát více fotbal. Zejména doma. Být otevřenější, na míči, napadat, ale nedařilo se nám to. Místo branek jsme z brejků soupeře inkasovali po zbytečných, mnohdy individuálních, chybách v obraně. Ve spoustě zápasů jsme se tím porazili sami, protože až na výjimky, jako byla Sparta se Slavií, bych neřekl, že nás někdo přehrál. Že by byl soupeř lepší. Šlo o vyrovnané zápasy, které rozhodovala první branka, kterou jsme si vstřelili v podstatě sami. Když jsme to pak změnili, nechali soupeře rozehrát, stáhli se za míč a čekali na protiútoky, tak z toho začaly padat góly na naší straně. Chceme hrát atraktivní fotbal, ale nevycházelo nám to. Hlavně v obraně.

Kdy vám bylo nejhůře?
(zamýšlí se) Možná po Pardubicích. Vyhrát tam, trochu bychom se odpoutali. Nepovedlo se a člověk si začal uvědomovat situaci, když viděl rozlosování zbytku základní části, že máme Plzeň, Spartu i Slavii, se kterými se dlouho nevyhrálo. Nebo na Slovácku. V té chvíli bylo zřejmé, že nás skupina o záchranu nemine, a pomalu jsem se vnitřně chystal, že půjdeme i přes baráž. Naštěstí jsme to zvládli a vyhodilo nás to o kousek výš.

Po zápase v Českých Budějovicích jste na tribuně dlouho rozmlouval s majitelem Václavem Brabcem a výkonným ředitelem Michalem Bělákem. Co bylo předmětem diskuse? Řešili jste pozici trenéra Pavla Hapala?
Já už si to ani neuvědomuji. (usmívá se) Předně bych řekl, že my spolu mluvíme po každém zápase, to je přece normální. Je pravda, že zvenku v Baníku jsou tlaky. A budou. Není to vždy příjemné, zvlášť, když se nedaří, a pak přemýšlíte o všem. Za mně ale změna trenéra by byla chybou. Vždy jsem říkal, že jestli tohle přežijeme, tak nás to může do další sezony jen posílit. Pozitivní je, že jsme mohli poznat hráče v době, kdy se daří i nedaří. Jak se kdo chová, kdo to psychicky zvládal, kdo ne.

Je pravdou, o čem se mluví, že jen díky vám je Pavel Hapal stále na pozici trenéra?
Nevím, jak by se rozhodli jiní, ale já za ním stál. Myslím si, že by to byla obrovská hloupost, jen bychom ukázali slabost celého Baníku, že si nedokážeme za nějakým rozhodnutím stát ani půl roku. Víte, možná se to, co v tomto rozhovoru řeknu, bude padesáti procentům lidí líbit, druhým padesáti procentům ne, ale to neřeším. Za svým názorem si stojím a budu stát, ať si každý myslí, co chce. Já mám zodpovědnost. A zvlášť ve fotbale je to těžké.

Co tím myslíte?
Podívejte se na Bohemku. Loni v baráži, letos nahoře. Je to jen o kolektivu, který se tam dal dohromady. Hrají ve vrchních patrech, jsou uvolnění a podávají lepší výkony. Být ale v naší situaci, tak i jim by se nehrálo dobře a trápili by se.

close FK Mladá Boleslav – FC Baník Ostrava 1:0 (FORTUNA:LIGA – 28. kolo, 22. 4. 2023). Utkání si přímo na místě nenechali ujít boss Baníku Václav Brabec a šéf sportovního úseku Luděk Mikloško. info Zdroj: FC Baník Ostrava zoom_in Boss Baníku Ostrava Václav Brabec (velvo) a šéf sportovního úseku Luděk Mikloško.

Zmínil jste fanoušky, kteří v období nezdarů skandovali „my chceme Baník“, po prohře v Českých Budějovicích z hráčů svlékli dresy, nicméně nikdy na stadionu nebylo slyšet „Hapal ven“. Tlak byl spíše na hráče, než na trenéry…
Já to také tak vnímám, nezaslechl jsem nikdy výzvy k tomu, že by Pavel Hapal měl skončit. Proto říkám, že to bylo spíše obecně o tlaku na celý Baník. Každý, kdo pracuje v Baníku, s tím musí počítat. Máme velkou základnu fantastických fanoušků. Třeba zápas v Olomouci, bylo neskutečné, co tam předvedli. A vůbec je parádní, v jakých počtech jezdí ven. Tím, kolik lidí nám fandí, ale samozřejmě roste i tlak na výsledky a úspěch. Když se nedaří, mají právo dát najevo svou nespokojenost. Pokud to je v nějakých mezích, musíme to přijmout. Nebo na Slovácku.

Povídejte…
Jel jsem na zápas, zastavili mě policajti na poslední křižovatce, kdy tam přijížděl autobus s hráči a fanoušci udělali špalír, aby projel. To pak hráči musí vnímat, což bylo na samotném zápase vidět.

Zmiňoval to i Pavel Hapal, že v kabině po průjezdu okolo fanoušků už nic říkat nemusel…
Přesně tak. Fanoušci jsou tím, co dělá Baník Baníkem.

V minulosti by trenér Baníku po sérii sedmi zápasů bez výhry byl odvolán. Teď tedy ne. Lze to vnímat jako novou éru, kdy se nepovedeném měsíci kouč nevyhodí?
Já jsem tady přišel s tím, že přivedu trenéra, o kterém jsem přesvědčený, že je schopný odvést dobrou a dlouhodobou práci. Pokud ale nedostane čas a prostor, tak to nedokáže nikdo. Hráč také může mít první půlrok výborný, ale pak spadnout do průměru. Pak je to o tom, jestli mu dáte čas se zlepšit, nebo ho odepíšete. Podívejte se na Tijaniho, jaký udělal pokrok. Ale jen proto, že měl prostor, který se najednou vytvořil zraněním Almásiho. Ten kvůli zranění neabsolvoval dvě přípravy po sobě a téměř na celou sezonu byl ze hry. Tiji dostal šanci a šel nahoru. Bylo to ale o důvěře. A trenéři to tak mají podobné. Věřím, že když má důvěru, tak se to klubu vrátí.

To je vaše vidění věci?
Ano. Měnit trenéra po půlroce, přivést někoho, kdo tu bude pár měsíců a pak zase půjde, až se chvíli nebude dařit, tak to nemá cenu. Co pak chceme tvořit? Nedává mi to žádný smysl. Já za trenéry budu stát, i proto, že se spolu hodně bavíme, probíráme to a snažíme se najít společnou cestu, abychom tým i celý Baník pozvedli.

Je zřejmé, že se odrazovým můstkem stala reprezentační pauza. Co během ní proběhlo, že najednou byl vidět jiný Baník? Poodhalíte to trochu?
Určitě jsme tvrdě zamakali. Cítili jsme, že je třeba udělat nějaké změny. Když vyšlo najevo, že do brány nepůjde Honza Laštůvka, ale Jirka Letáček, kterého jsme po Kroměříži na půl roku museli schovat, jelikož mu některá média udělala „jméno“ a obecně byl zaškatulkován, možná někdo pochyboval. Lety ale na sobě pracoval, dřel, makal, až došlo na tuto změnu. Dost lidí se na nás dívalo s nedůvěrou, že bychom o záchranu měli hrát s mladými.

Opravdu?
Jistě. U nás je zakořeněno, že o záchranu nelze hrát s mladými. Proti Liberci jsme udělali změny. Ten zápas ještě výsledkově úplně nevyšel, ale už tam byl náznak zlepšení. A pak už se dostavily i výsledky. Prostě se tam něco otočilo, kluci drželi pohromadě, hráli jako tým, mákli jeden za druhého a začalo se to otáčet. Hlavně byl větší klid v obraně, která přestala dělat laciné chyby. A to i přesto, že občas se sestava musela měnit kvůli zraněním nebo kartám. Všichni si ale uvědomili, o co tady jde a společně to zvládli.

Ve druhé části obsáhlého rozhovoru, kterou přineseme v příštích dnech, mluví Luděk Mikloško o letním pohybu v kádru, kolik by si představoval posil, jak vidí budoucnost veteránů Jana Laštůvky a Jiřího Fleišmana, nebo nadějných mladíků. Prozrazuje také svůj názor na slova Pavla Hapala během nadstavby.

Mluvil jste o sestavě s Libercem. Asi každého napadlo, že je to jedenáctka tak trochu ze zoufalství…
To rozhodně ne! Nějaké změny jsme měli v plánu už dříve, ale pořád jsme tomu dávali čas a věřili, že se to obrátí. Nechtěli jsme to rozházet po jednom nepovedeném zápase. Ale ono to nešlo ani dál… A reprezentační pauza byla pro takovou změnu ideální. Přišlo oživení, tým se semknul a začal šlapat.

Byl jmenován Jiří Letáček, pak i Muhamed Tijani, což jsou asi ti nejviditelnější hráči, kteří za vzestupem stáli. Je to tak?
Ano. Lety je pro mě pořád mladý gólman, který stále začíná. Já o něm vždy tvrdil, že bude dobrý, jen někomu to trvá déle, než dozraje. Třeba v pětadvaceti. On je tento typ. Je urostlý, velký, těžký, nohy má, jak kůly, přesto je neuvěřitelně dynamický a rychlý. Proto má obrovské předpoklady. Že mu to v Kroměříži nesedlo, bylo i terénem, na kterém byl jak slon v porcelánu. V tom bahně se složitě hýbal. Teď dokázal, že to byl jeden nezdar. Ale i Tijani udělal velký kus práce a oba se posunuli.

U Tijaniho to ale není jen o gólech, nýbrž o tom, jak pracuje v poli, kdy nemá problém se po ztrátě míče vrátit k vlastní brance a bránit…
Určitě se vyznačuje obrovskou pracovitostí, je běhavější, pohyblivější a cítí důvěru a hrál velice dobře. Na druhé straně, i když Laco nebyl spokojený, tak na tréninku dřel, makal, snažil se, kondičáci mu vysvětlili, o co tady jde, takže klobouk dolů před ním, že se z toho nepodělal, a nevzdal to. Naopak pracoval, aby se do formy zase dostal. A teď už je schopný zase normálně hrát. Dokonce jsme sestavu uzpůsobili tomu, aby oba mohli nastoupit spolu.

Proti Teplicím…
A na to, že spolu hráli poprvé, to nevypadalo špatně. Určitě mohou být pro ostatní týmy velkou hrozbou. Dva takové útočníky má málokdo.

A zapomenout asi nelze na vzedmutí Enea Bitriho, viďte?
Albánská liga není jako česká, věděli jsme, že je výborný ve vzduchu, v obou šestnáctkách. Potřeboval čas na adaptaci. Ze začátku měl problémy, museli jsme být opatrní, nepřetížit ho. Byla to pro kondičáky a trenéry alchymie, jak ho postupně zvedat, ale myslím, že se to vyplatilo. Stal se z něj pilíř obrany, který zaskočil za spoluhráče, výborně četl hru, a bylo neuvěřitelné, jak kolikrát skákal do souboje na poslední chvíli nůžkami a odvrátil míč. To má fantastické. Nebo i ten svůj skluz. Věřím, že když bude zdravý, půjde nahoru a bude jedním z nejlepších stoperů v lize.