Byli jste blízko, je to tak?

Myslím si, že ano. V Krasnodaru jsme trefili dvě tyčky, vykopávali nám míč z lajny. Měli jsme k tomu blízko, ale zároveň i daleko. Na to, že Dynamo předtím skončilo deváté, teď třetí a do poslední chvíle jsme hráli o titul, což klub ani fanoušci dlouho nezažili, tak sezona dobrá. Co se týká atmosféry a emocí, tak to bylo super, protože klub čeká na titul 48 let. Ale nemělo to tu šťastnou tečku.

Vedení je spokojeno?

Abych řekl pravdu, s vedením jsem ještě nemluvil. Po zápase jsme letěli domů, přiletěli jsme asi v pět ráno, večer jsme museli na galavečer a předávání cen…

Odnesl jste si nějakou?

Vyhrál jsem cenu nejlepší trenér roku.

Trenér Baníku Ostrava Pavel Hapal.
Hapal definitivně zůstává trenérem Baníku: Vážím si toho, řekl. Co asistenti?

Aspoň nějaká náplast, ne?

Fotbal je kolektivní sport, hned bych ten pohár vyměnil za titul. To řeknu upřímně. Ale taková malinká náplast to je. I odměna za čtyři roky, kdy jsem byl v Rusku, za tu odvedenou práci. Dva roky jsem byl ve druhé lize, teď jsem druhý rok v první, poslední sezonu v elitním klubu. Cítím, že jsem si to odpracoval, odmakal. Ne vždycky bylo všechno jednoduchý. Byl jsem překvapený, jsem za to rád, a hlavně jsem to vyhrál jako cizinec. I když tady jsou Španělé, Srb, teď bude Spartak trénovat Dejan Stankovič, tak stát se v Rusku trenérem roku z pozice cizince není jednoduché. Vážím si toho, má to svou váhu. Ale po galavečeru jsem letěl do Turecka, do Istanbulu, kde jsem se zastavil na den a půl, a vzápětí letěl do Česka. A spokojeni, nespokojeni… Já si myslím, že vedení nespokojeno být nemůže. A jestli ano, je to už jejich věc.

Mluvil jste o zahozených šancích v Krasnodaru, ale byly jiné zápasy a momenty, v nichž vidíte promrhané body?

Například na jaře jsme prohráli tři zápasy za sebou. Doma s Rostovem 1:4, což byl takový ten „zápas blbec“, který máte vždy jednou za rok. Prostě když se to podělá. Ale vzápětí jsme hráli doma se Spartakem, prohráli jsme 1:2, ale hráli jsme super. Vyhrát jsme mohli tři čtyři nula, byli jsme jasně lepší, doslova jsme je po hřišti vozili, jenže jsme inkasovali dva góly v posledních deseti minutách. Navíc šlo o lehké střely, gólmanovi to nečekaně vypadlo z rukou a Sobolev skóroval z dorážek. To byla velká škoda. Ale i individuální chyby ke sportu patří, bohužel se staly zrovna v tomto zápase. Možná tady byl bod, který nám chyběl.

A třetí porážka?

V Jekatěrinburgu. Bylo to 1:1, ale v 94. minutě po odkopnutém balónu jeden ze stoperů špatně zajišťoval prostor, kam se míč odrazil a asi z deseti metrů jsme zase inkasovali. Dnes víme, že by nám ten bod zajistil titul. To je ale všechno „kdyby“, na které se nehraje a tak to i člověk musí brát.

Hostem podcastu Ostravské ozvěny byl bývalý český fotbalový záložník a reprezentant Martin Lukeš, moderuje redaktor Deníku David Hekele, 19. prosince 2023, Ostrava.
Lukeš: Ewerton alfa a omega pro Baník, v Hlavatém vidím symboliku a první bitvu

Člověk si ani neuvědomí, třeba v listopadu, když takhle přijde o body, že na konci sezony bude toho litovat, že?

Přesně tak. Náš první zápas doma v prvním kole byl s Krasnodarem. Prohráli jsme 1:3. Kdo by tehdy řekl, že v posledním kole pojedeme do Krasnodaru hrát o titul. Dlouho to vypadalo, že Krasnodar vyhraje v 56 body titul, my budeme se stejným ziskem druzí, ale Zenit dal v 85. minutě gól na 2:1. Holt každý zápas v sezoně může být něčím unikátní, výjimečný, a hrát důležitou roli. Na druhé straně, i náš analytik mi ukazoval, že po 24. kole měl Zenit náskok devíti bodů a jel k nám. Před třicátým jsme měli o dva body víc my a do Krasnodaru jeli jako lídři. Fotbal umí být krásný i v tom, že během pěti kol se vše razantně otočí.

Vy jste v lize v obou zápasech Zenit Petrohrad porazili, že?

Ano, a i v poháru jsme ho jednou ze dvou zápasů porazili. V sezoně tak třikrát ze čtyř utkání.

Čím to?

Asi jsme pro ně nepříjemný soupeř. Je pravda, že je to i takový souboj Jihoameričanů, protože Zenit to má hodně postavené na Brazilcích, i když má i dva Kolumbijce. My máme skupinku hráčů z Paraguaye, Uruguaye, Mexiko, Kolumbie, takže je to spíše takové jihoamerické derby. (směje se)

Musí to být tedy hodně temperamentní…

Ano, jsou temperamentní. To víte, že jo. Oni si nic na hřišti nedarují, do všeho vletí. Nechci říct, že na hřišti je to na život a na smrt, ale ze soubojů neuhnou. Vnímají to, že jim soupeř chce vzít peníze za výhru a jdou do toho naplno. Naopak před i po zápase jsou kámoši. Smějí se, dělají srandu. Ať je výsledek jakýkoliv. Umí se respektovat. Třeba Barrios ze Zenitu je defenzivní záložník, výborný fotbalista, ale takový pitbul, agresivní, nepříjemný. U nás zase technik Carrascal. Oba si ale během zápasu dávali pěkně.

Fotbalisté Baníku Ostrava U16 po vítězství 3:0 na sedmnáctkou Opavy slavili triumf v Moravskoslezské dorostenecké lize.
Dorost Baníku mistrem. Kouč Holiš o práci, bráchovi i protekci: Mluvím na hřišti

Mezi Moskvou a Zenitem bude asi velká rivalita, je to tak?

Pro Dynamo je největším soupeřem je Spartak. Jsou to dvě nejstarší moskevská derby. Historie. Co se týká Zenitu, určitě je v Moskvě neoblíbeným, ale hlavně je to podtrženo posledními roky, jeho nadvládou pěti šesti titulů v řadě. Navíc jejich finanční možnosti jsou nekonečné. Proto je mezi největšími rivaly.

Srazit Zenit z první příčky, to by asi byla velká událost…

Určitě. Před sezonou – a bude to platit i před tou další – byl Zenit jasný favorit. Jde i o to, že i když se to povedlo, všichni by to přijali jako zpestření. Už tak, co jsem se doslechl, si řada lidí chválila, že liga měla zápletku až do konce. Že to nebylo jako v posledních letech, kdy od dvacátého třetího čtvrtého kola byl Zenit v klidu a tři čtyři zápasy před koncem měl titul. Takhle se to líbilo a bavilo to.

Jak se ovšem bojovalo na špici tabulky s vědomím, že to nepovede do Ligy mistrů ani pohárů? Je to zvláštní nebo to člověk nevnímá?

Člověk to nevnímá. Cílem je získat titul, což je ocenění za celoroční práci. Ani od hráčů jsem neslyšel, že „no jo, my to vyhrajeme, ale stejně poháry hrát nebudeme“. Motivací byla vidina titulu, a že člověk něčeho dosáhne. Evropa jsou pak další věcí, které těžko můžete ovlivnit. Osobně jsem na to nemyslel.

Řekl jste, že Dynamo nevyhrálo titul 48 let?

Naposledy v roce 1976, ale to navíc byla soutěž rozdělena do dvou. Oni tehdy dělali nějakou reorganizaci. Nakonec to bylo podobné, jako v Jižní Americe, první půli sezony vyhrálo Dynamo, druhou Torpedo Moskva. Ale kdybychom chtěli klasický kompletní titul, museli bychom historií až do roku 1963.

To už je před šedesát let…

Dynamo v roce 1995 vyhrálo naposledy ruský pohár, to je skoro třicet let. Od té doby byli dvakrát třetí a jednou ve finále poháru. Dva roky zpátky. Tato sezona tak byla za posledních iks let asi jednou z nejúspěšnějších.

Takže mít o bod víc, stavěli by vám tam sochu…

(usměje se) To nevím. Sochu by stavět nemuseli, mně by stačilo, kdybychom to vyhráli a pak bych jel domů.

Trenér Baníku Ostrava Pavel Hapal (vpravo) a jeho asistent Jiří Neček (uprostřed).
Trenérská rošáda v Baníku? Povýšení úspěšného kouče k Hapalovi i možný návrat

Jak vaši práci brali fanoušci a veřejnost?

Těžko říct. Pravdou je, že já radši tyto věci moc nesleduji, nečtu. Spíš se chci soustředit na svoji práci. Když to jde, jsou všichni spokojení, když ne, tak jste ten nejhorší. (směje se) Ale odezvy jsou velice pozitivní. Aspoň co jsem slyšel.

Dynamo je větší klub než Orenburg, asi tam byl i větší tlak…

Ano. Orenburg je rodinný klub, který v Premier Lize hrával sporadicky, a to ještě v posledních devíti deseti letech tam byl tři roky, vždy brzy spadl. Teď se ale drží, příští sezona bude už jejich třetí v řadě, což je pro ně úspěch. Oproti tomu Dynamo Moskva je velký kolos, ale v posledních desetiletích bez většího úspěchu. Víte, čím je klub menší, tím jsou vztahy jasnější, čistší. Na druhé straně, já si nemůžu stěžovat. Sportovní ředitel, prezident Dynama i lidi okolo se ke mně vždycky chovali hezky, nikdo mi neházel klacky pod nohy. Trenérský štáb je můj, zůstal jen trenér gólmanů a nechal jsem si tam jednoho kondičního trenéra. Mladý kluk, pracovitý, umí španělsky i anglicky, což je dobře.

Rozdíl v očekáváních tam ale asi je, viďte?

Ono je to i kabinou, kde je plno reprezentantů. Ať už Ruska, nebo jihoamerických zemí. Ťukavin na konci sezony posbíral tři ceny – nejlepší útočník, nejlepší hráč a nejlepší hráč do dvaceti jedna let. Teď se o něj zajímá Atlético Madrid, tak možná v létě odejde. Pak další kluci, kteří teď odjedou na Copa América. Třeba Bitello, mladý Brazilec, který se nedohodl ve Feyenoordu, tak přišel k nám. Mám tam mladého Gruzínce a spoustu dalších. Kdybych to spočítal, tak deset reprezentantů určitě. Tyhle kluky nemusíte fotbal učit hrát. Spíše kabinu zvládnout, ukočírovat, protože tam jsou samozřejmě velká ega. Směrem do defenzivy to má svá pravidla, do útočné fáze jim jen naznačíte, co chcete, ale hlavně Jihoameričané hrají fotbal instinktivně. Vezmou míč a hrají s ním, jak to vidí. Hlavně s klidem, přirozeně, neroztřepou se jim kolena. Ale vy z toho musíte udělat mančaft.

Luděk Mikloško.
Mikloško o Baníku, kritice i Hapalovi: Asi zůstane, změny ale řešíme. A Ewerton?

Jak říkáte, každý má své ego…

Každý si nárokuje, že má hrát, že on je dobrý a on by měl být na hřišti. Mým úkolem tak bylo z nich udělat mužstvo, které půjde za nějakým cílem, svou metou. Aby se nestalo, že někdo nehraje tři utkání za sebou a začne netrénovat nebo si dělat, co chce. Být uražený, negativní. Tím nechci říct, že celý rok byl růžový. To víte, že během sezony se potkáváte s nejrůznějšími věcmi.

Co se stalo?

Jeden z ruských hráčů byl uražený, že nehraje. Tak jsem si ho zavolal a řekl mu: „Hele, teď máme zápas doma, pak hrajeme pohár a poté je repre pauza. Máš deset dní volno, popřemýšlej v hlavě, jestli chceš být součástí týmu a pak se vrať.“ Dál jsem se s ním nebavil, on si odpočinul, vrátil se a byl klid.

V Česku byste to řešil stejně, nebo tohle je tamní mentalita, které jste se tímto přizpůsobil?

Asi bych to udělal stejně. Samozřejmě, každý stát má svou kulturu. Co si budeme říkat, mentalita Rusů je, že jsou hrdí, hrdý národ, ale na druhé straně trenér a hráč, to by měli být partneři. Třeba pokuty vůbec nedávám. Ale vždy říkám: „Jak se chováš ty ke mně, tak se já budu chovat k tobě.“ Jestli hráč nerespektuje to, co chci, nebo co žádám, což je disciplína, tak pak to dám najevo. A když to nepochopí, tak jednoho dne z té kabiny odejde. Tečka. U toho hráče mělo své důvody, že nehrál. „Jestli si myslíš, že jsme tě koupili za devět milionů euro, jsi hvězda, a automaticky musíš hrát, tak ti říkám, že nemusíš,“ vylíčil jsem mu to. Řekl jsem mu, ať si to v hlavě přebere, co chce od života, od fotbalu a buď bude s námi, nebo bude muset jít. Nikoho jsem ale nevyhazoval.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v bílém) v utkání 5. kola nadstavby proti Slovácku. Ještě před zápasem svůj postup do druhé ligy oslavili s fanoušky hráči B-týmu.
Soupeři Baníku v Evropě? Je to džungle, ví expert. Osud Bohemians nehrozí, ale…

A to stejné byste udělal i v Česku?

Ano. Vyhazovat hráče, nebo dávat pokuty, to je ta nejjednodušší věc, na to nemusíte přemýšlet. Tím ale neříkám, že to někdy nepomůže. Někteří kluci nic jiného neslyší. Dokud jim člověk nesáhne na nějakou korunu, tak „jo, on se vypovídá, vykecá a já si stejně udělám svoje“. Udělá to jednou, podruhé a potřetí přijdu a může to mít dopad, že mu řeknu „na shledanou“. Pošlu ho za sportovním ředitelem, že v kabině áčka pro něj už není místo a ať si vyřeší smlouvu. I tak to může dopadnout.

Zvedlo to vaše tažení návštěvy, vyvolalo to euforii?

Určitě, zájem se zvedl. V Rusku je jeden problém, že poslední dva roky na fotbal můžou chodit jen lidi, kteří mají fanouškovské karty. Oficiální. Zaregistrujete se a na tu kartu si kupujete lístek. Mají vás tak pod drobnohledem. Asi i kvůli výtržnostem. Lehce vás pak mohou dohledat. V Turecku to je také. Ale zároveň je to kámen úrazu, protože někde se návštěvy propadly až o padesát procent. Na nás chodilo v průměru do deseti tisíc, ale se Spartakem, nebo naposledy se Samarou, bylo vyprodáno 25 tisíc. Zajímavé je, že na pohár tu kartu nepotřebujete. Tam nám chodilo také kolem dvaceti tisíc. Zájem je, ale nebýt těch karet, mohlo by být plno. Třeba zápasy Dynama s CSKA, jeden klub policejní, druhý armádní, tak by mohlo být také vyprodáno.

Budete pokračovat v Dynamu, nebo půjdete do jiné výzvy?

Výzev má člověk v životě spousty, vždy se to odvíjí, od toho, co vám kdo může nabídnout po sportovní stránce. Tím, že jsme skončili do třetího místa, smlouva se mi automaticky prodlužuje o rok. Zároveň žádná nabídka z jiných lig mi na stole neleží, takže si myslím, že příští rok bych měl strávit v Dynamu.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v bílém) v utkání 5. kola nadstavby proti Slovácku, které rozstříleli 6:0 a zajistili si po 14 letech účast v pohárové Evropě.
SEZONA 2023/24 BANÍKU OČIMA DENÍKU: Kdo zaujal, kdo nepřesvědčil? Co říká Lukeš?

Nelze se nezeptat, sledoval jste i Baník?

Sledoval. I některé zápasy jsem viděl. Zvláštní sezona s velice dobrým koncem. Každý, kdo má Baník rád, je spokojený, protože se po delší době zase ukáže v evropských pohárech, což je velice důležité, ať člověk chce nebo ne. Ostrava by měla mít na to, aby konkurovala třeba Plzni. Neříkám Spartě a Slavii, kteří jsou z hlediska rozpočtu jinde. Baník by měl být nahoře. Je ale pravda, že když se člověk podívá na tabulku, tak odstup Sparty a Slavie je hrozivý. A rozdíl mezi třetí Plzní a čtvrtým Baníkem také. Pro nezaujatého fanouška… Zajímalo by mě, co si řekne. (usmívá se) Pro ligu ten odstup není dobrý.

Ale mělo by teď být úkolem Baníku se na čtvrté příčce nejen udržet, ale tu ztrátu snížit…

Přesně tak. Ale nejenom Baníku. Mužstva jako Liberec, Mladá Boleslav, Jablonec, který vždycky patřil k těm, co hrály nahoře, nebo Olomouc. Mohlo by tam být pět šest klubů, které by mohly vytvořit solidní úroveň ligy.

Co vás nyní čeká?

Mám teď dovolenou, 17. června se vracím, další dva dny mají hráči kondiční testy, a dvacátého máme první trénink. protože liga začíná 21. července. Už zpočátku mi bude chybět asi pět hráčů, protože Copa América začíná 21. června a zápasy ve skupině končí 3. července. Kdo vypadne, má od té chvíle čtrnáct dní volno. A kluci, kteří půjdou v turnaji dál, tak s nimi ani nemůžu na začátku sezony počítat.

Takže se trochu bojíte startu sezony?

Já se nebojím. Právě naopak. Toho by měli využít ti hráči, kteří dostanou šanci, aby ukázali, že s nimi můžeme kdykoliv počítat. Dostanou tři čtyři zápasy v základu a bude na nich, aby byli pro ty reprezentanty konkurencí. To je pro trenéra pozitivní. Jasně, když vám chybí kapitán, nebo další důležitý hráč Carrascal, tak to je znát, ale na hřišti by měli být i jiní hráči, kteří by ukázali, že si místo zaslouží.