Jak jste se těšil do Arménie?
Těšil jsem se hodně. Je to znovu pohárový zápas, které jsou vždy svátek a je jedno, kde hrajete. Zvlášť pro tým v Ostravě, kam se to povedlo vrátit po čtrnácti letech. Jsou to nové zkušenosti pro mladé kluky, kteří si tím projdou a budou vědět, že hrát čtvrtek-neděle-čtvrtek není úplně jednoduché. Musí si na to zvyknout, ale pomáhá jim to v dalším rozvoji, zvyšují fotbalovou kulturu v jiných zemích a další věci, které je potřeba se naučit.
Jak v kabině rezonuje výsledek pět jedna vůči tomu, že chcete vyhrát, protože jde o koeficient i vaší pohodu?
Přesně tak. My jsme do prvního zápasu doma šli s vědomím, že
Jak jste vnímal, že se letělo už dva dny před zápasem?
Já to mám takhle radši. I dříve, co jsem zažil, tak se létalo dva dny dopředu. V Česku máte normálně ráno trénink, pak oběd, letíte a ten let vždy tělu trochu ublíží, takže aspoň máte čas se z toho vzpamatovat a zároveň se na místě lépe aklimatizujete. Večer trénujeme, další den zápas. Pro tělo lepší varianta.
Jak vzpomínáte na poslední zkušenost Baníku s poháry? V roce 2010 jste byl v kádru Miroslava Koubka, když jste vyřadili Tbilisi a vypadli s Mogilevem…
Pamatuju si dodnes všechno, protože to Tbilisi byl můj první evropský výjezd. Vybavím si hotel, pokoj, všechno jsou to okamžiky, které člověk pořád má v sobě. Proto mám ten první výjezd v živé paměti. Navíc jsme zrovna vyhráli šest nula a v odvetě jsem dostal šanci. Stejně jako další kluci, kteří moc nehráli. Ale proti Mogilevu jsem byl připraven jen na lavičce. Nešťastný dvojzápas. Tam jsme prohráli 0:1, byl to takový menší stadion, nepříliš kvalitní hřiště a do toho velká očekávání. Jim se povedlo dát náhodný gól a pak už je složité to nahánět. Pokud se nepletu, tak k nám přijeli potom autobusem, všichni si říkali, že to musíme jasně zvládnout, ale znova… Ten zápas byl i přesto těžký, fotbal se strašně vyrovnává, my to nezvládli a byl to takový začátek horšího období v Ostravě.
Ono se říká, že při těchto utkáních, jaké vás čeká v Jerevanu, jsou složité i podmínky okolo. Vy jste to naznačil. Horší hřiště, starší stadion, třeba menší šatna… Že kolikrát není lehké se nahecovat?
O nahecování to není, to jste do každého zápasu, ale je plus, že jsme tu letěli dříve a můžeme si to tady osahat. Den před zápasem je trénink, budeme znát hřiště, nějakou atmosféru toho místa. Všechny týmy umí hrát fotbal a bude zase záležet na nás, jak se k zápasu postavíme, jak ho zvládneme a bude jen dobře, když od začátku zase ukážeme soupeři, jak jsme silní. Abychom jim dali jasně najevo, že jsme si přijeli pro výhru a postup.
close
info
Zdroj: Deník/Petr Kotala
zoom_in
Střelba na břevno v podání hokejisty Davida Pastrňáka, sleduje ho stoper Baníku Michal Frydrych.
play_fill
Ještě zpět ke Tbilisi. Údajně trenér Miroslav Koubek při návratu zavelel, abyste nepřistávali v Ostravě, ale až v Praze. Je to pravda?
Z tohoto si něco matně vybavím. Vím, že jsme potom hráli v Příbrami, tak je možné, že jsme letěli rovnou do Prahy s nějakým mezipřistáním v Ostravě, nebo se letadlo pak vracelo. To si už nepamatuji. Ale tak nějak to mohlo být.
Teď hrajete v neděli v Karviné, ale během šesti dní tři venkovní zápasy, cestování, tak co říkáte na takový svižný a poměrně náročný program?
Já myslím, že všichni fotbalisti jsou rádi, když můžou hrát zápasy, když jich je víc, dostane se na větší množství hráčů. Pro mě to bylo vždycky lepší, než trénovat a celý týden se chystat na další ligové kolo. Pořád je tady možnost nějaké regenerace, takže věřím, že budeme dobře připravení. Přece jen, všichni jsme si přáli poháry hrát, takže je na nás, abychom to zvládli a ukázali, že i když to tady čtrnáct let nebylo, jsme schopni se nachystat, aklimatizovat a do všech zápasů dát sto procent, protože díky střídáním můžeme být pořád čerství.
A co cestování?
To k fotbalu patří. My musíme ve volných chvilkách dělat všechno pro to, abychom dobře zregenerovali a nachystali se. Někdy to rozlosování je takové a my jsme tu od toho, abychom se s tím porvali a obstáli.
play_fill
Po nedělním zápase s Jabloncem jste si trochu zasoutěžil s Davidem Pastrňákem. O co šlo a odkud se znáte, že jste kamarádi?
Seznámili jsme se během mého angažmá v Praze a od té doby jsme lehce v kontaktu. Neříkám, že každý den, ale občas si napíšeme. On pořád sleduje Baník, takže nám fandí. Když jsme skončili čtvrtí a postoupili do pohárů, gratuloval nám. Napsal mi, že nám v kvalifikaci Konferenční ligy drží palce. A teď měl možnost se zastavit na zápas. Nabídl jsem mu, jestli nechce do kabiny, on byl rád a oslavil to s námi. Když jsme pak hráči, kteří nenastoupili, ještě něco doběhávali, tak se spontánně zapojil. Bylo to takové zpestření. A má rád různé sázky, tak aby nezůstalo jen u toho běhání, chtěl si i zakopat na bránu. Dali jsme si soutěž v penaltách a břevínkách.
V nějaké nižší fotbalové soutěži by se asi uchytil…
Ještě jsem s ním neměl možnost hrát nějakou exhibici, ale co jsem dřív viděl, tak určitě. On fotbal dříve hrával, takže šikovný je a věřím, že tak, jak v hokeji umí dávat góly, že by je uměl dávat i na fotbalovém hřišti.
Pohár pro mistry světa jste si potěžkali?
Ne, ne, protože v kabině jsme ho neměli, tudíž ani v rukou jsem ho neměl. Ale říkal jsem Pastovi, že by bylo fajn, kdybychom i my jako Baník něco vyhráli. Snad jsem nic nezakřikl, ale třeba se něco v budoucnu podaří.
