Dost prožíval i samotné utkání, v němž Slezané remizovali s Pardubicemi 1:1. „I ten zápas byl pro mě velmi emotivní, čekal jsem podporu od fanoušků, ale až takovou? Mile mě to překvapilo. Až se mi chtělo brečet, ale nějak jsem to rozdýchal,“ usmál se čtyřiatřicetiletý Kuzmanovič.
Měl jste tedy na krajíčku?
Bylo to blízko, ale jak říkám, rozdýchal jsem to. (usmívá se) Hodně emotivní.
play_fill
Napadlo by vás před těmi téměř pěti lety, když jste přišel od rivala z Opavy, že jednou se takto budete s Baníkem loučit?
No… Člověk si vždy, když někam přestupuje, představuje, že to dopadne dobře, že zanechá nějakou stopu, ale já si byl vědom, že přicházím z Opavy a jsem i cizinec. Ty roky utekly rychle, uvědomil jsem si však, že právě tu stopu jsem zanechal. Za to jsem strašně rád, i když takto jsem si to nepředstavoval.
Obešel jste část stadionu, chvíli jste fandil i v kotli. Jaké to bylo?
Také emotivní. Koukal jsem na lidi, jak mi tleskají, cítil jsem velkou vděčnost, a také hrdost, že se mi to tady povedlo. Že mi ti lidé na konci tleskají, což znamená, že jsem nějakou práci v klubu odvedl. V té chvíli jsem věděl, že mi zůstanou hezké vzpomínky. Tenhle večer si budu také dlouho pamatovat.
A co ten kotel?
Zajímavé, protože už je to hodně let, co jsem byl v kotli. Snad ještě jako malý kluk. Zvláštní pohled. Hlavně jsem musel poslouchat instrukce. Teď si sedni, teď se zvedni, teď zpívej. Bylo to dobré, připomnělo mi to mládí, i když jsem tam byl jen chvíli.
play_fill
Také jste dostal mikrofon…
Ano, něco jsem řekl, kotli jsem poděkoval za podporu, protože pro kluky to také nebylo na začátku se mnou jednoduché. Přišel jsem z Opavy, ale přijali mě a nikdy jsem nepoznal, že by měli cokoliv proti mně. Za to jsem jim vděčný.
Když jste pro Deník mluvil krátce po konci v Baníku, byla na vás znát hořkost. Už to čas spravil?
V tom, že mi řekli, že končím, nikdy nebyl problém, spíše šlo o ten způsob. Jinak je to logická cesta nejen ve fotbale, že jednou to musí skončit, mladší mají dostat přednost. S tím souhlasím, jenže šlo o to, jak ke všemu došlo. Celé to jaro, kdy jsem nehrál, i když jsem měl za sebou velmi dobrý podzim, tak to bylo zvláštní. I to, že se to dozvím dva dny po sezoně. Šlo to udělat jinak, třeba ještě když jsme hráli, mohli říct, že se mnou dál nepočítají. Mohl jsem se rozloučit už tehdy. Pak jsem potřeboval pár dní, abych se z toho oklepal. Hořkost tam byla, ale jsem pozitivní člověk a říkal jsem si, že něco končí, ale něco jiného zase začne. Musím jít dál. S odstupem času musím říct, že jsem se s tím smířil. Aspoň mě to donutilo vylézt z komfortní zóny. Neměl jsem motivaci hrát za jiný klub v Česku, tak jsem si řekl, že konečně mohu zkusit Kypr. Vše má své pozitiva i negativa. Jsem ale rád, že jsem v Baníku stopu zanechal a kdoví… Třeba se do klubu jednou vrátím.
close
info
Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň
zoom_in
Nemanja Kuzmanovič v dresu Baníku Ostrava.
Platí tedy, co jste říkal už dřív, že se v Ostravě budete chtít usadit i nadále?
Ano. Na sto procent to říct nemohu, ale devadesát devět určitě. Konec kariéry asi bude tady na Kypru, každopádně se usadíme v Ostravě, kde bydlíme devět let, máme tam zázemí, děti jsou tam spokojené. Tedy Luka, miminko ještě neví. (usmívá se)
V rozhovoru na stadionu jste si Kypr z hlediska života pochvaloval, ale z pohledu fotbalu jste nevypadal nadšeně…
O životě se nemusíme bavit. Příjemná změna. Teplo, moře, ke kterému zajdete, když nevíte co jiného. Zrovna teď jsme v autě a jedeme k vodě. V říjnu. V tom je to pro mě i rodinu super. Na druhé straně víte, že fotbalově je Kypr jiný. Pomalejší, když nepočítám top mančafty, které ukazují kvalitu i v Evropě. Zbytek moc neběhá, nehraje extra fotbal. Navíc já momentálně moc nenastupuji, což by se brzy mělo změnit, a pokud se tak stane, tak na to bude člověk také nahlížet jinak. Já ale vím, že na hřiště se dostanu, takže celkově jsem spokojený.
play_fill
A co kvalita kyperské ligy?
Víceméně to, co jsem čekal. Pár mančaftů, které mají silné finanční zázemí, je jinde, ale zbytek je v podstatě vyrovnaný a všichni se snaží hrát fotbal. Je to otevřené, nikdo se neuchýlí k tomu, že by jen bránil a čekal na brejky. Tak jako třeba v Česku. Soupeř vás chce zdolat svou kvalitou. A každý může porazit každého.
Máte nějakou historku?
Něco se objevilo zrovna nedávno, ale to nemůžu říct. (směje se) Snad asi jen to, že si člověk pořád zvyká na řízení na opačné straně, takže se mi stalo, že jsem odbočil do protisměru. Na křižovatce. Jinak dobré.
Sledujete Baník? Jak hodnotíte jeho sezonu?
Samozřejmě sleduji, i když občas se mi zápasy kříží, takže na první poločas koukám doma, na druhý už na mobilu. A sleduji i béčko, protože hraje dopoledne. Je vidět zlepšení, už v minulém rozhovoru jsem vám říkal, že je hodně změn, hodně mladých hráčů, u kterých je jen otázkou času, než si to sedne. A když chytí začátek, tak to může vypadat zajímavě. Je vidět, že rostou každým zápasem, někteří kluci mě i překvapují. Za to jsem rád.
play_fill
Kdo vás překvapuje?
U většiny kluků vím, jakou mají kvalitu, ale u koho mě těší, že hraje tak, jak hraje, je Boulis (Jiří Boula). Vždy byl považovaný za defenzivního hráče, i když v Táborsku hrával osmičku. Je na něm vidět, jak vyrostl, protože hraje. Zaujal mě i mladý Rigo, kterého jako hráče neznám, ale je vidět, že prošel Slavií. Pochválit ale musím všechny od obrany po útok. Je to týmový sport, a ten tým pak vyhodí jednotlivce. Podle toho k tomu musíte přistupovat. Věřím, že Baník bude nahoře nadále a třeba si ještě polepší.
