Nyní bude působit v kyperském Nea Salamina Famagusta FC. Vydal se tak ve stopách legendy Baníku Zdeňka Rygla. „Nabídek bylo víc, ale Kypr se mi vždy líbil,“ prozradil čtyřiatřicetiletý ofenzivní univerzál.
Už jste se vyrovnal s koncem v Baníku?
Ano, vyrovnal, protože já jsem vesměs pozitivní člověk, i když mě to hodně mrzelo. Zejména ten způsob, ale vůbec, že to tak po tolika letech dopadlo. Upřímně, byl to šok. Potřeboval jsem týden dva, abych si to v hlavě srovnal, takže jsem byl v Srbsku na dovolené. To mi pomohlo. Řekl jsem si, že život tím nekončí, musím jít dál. V Česku se říká, že když něco končí, něco jiného začíná. Tak jsem to bral. I když jak říkám, mrzí mě ta prezentace.
play_fill
Co tím myslíte?
Že ve finále to vypadá, že za vše špatné můžu já a Lašty (Jan Laštůvka). Taková atmosféra se okolo toho vytvořila. S pravdou to ale nemá nic společného. Přitom jestli někdo motivoval kluky, hecoval je, snažil se jim pomoci, aby zvládli těžké období, kdy se nedařilo, tak jsme to byli právě my. A to i v době, kdy jsme vypadli ze sestavy a nehráli jsme. Věřím, že všichni kluci v šatně by to potvrdili. Holt někdo to viděl jinak, nebo jsme někomu z určitých důvodů nevyhovovali, a dopadlo to takhle. Na druhé straně, já jsem jen hráč, a o tom, kdo bude, či nebude v klubu, rozhodují jiní. Už jsem to ale hodil za hlavu a soustředím se na nový začátek.
Občas se objevovaly hlasy, že vy i Jan Laštůvka těžko koušete posazení na lavičku. Narážíte na to?
Ne, spíše na to, že se celá sezona a neúspěch musela hodit na někoho. A klasika – u vás i na Balkánu – že si člověk nepřizná chyby, hledá je jinde. Už ty řeči na začátku jara o tom, že se nedaří, protože si starší hráči neumí udělat kabinu.
To byla slova sportovního ředitele Luďka Mikloška v podcastu Po čuni…
Ano. Zmiňuji to, protože si myslím, že to byl nesmysl a vytvořil se tím zbytečný tlak na kabinu, která přitom fungovala čtyři a půl roku, co jsem v Baníku byl, pořád stejně. A dobře. A to i během jara, kdy to nešlo, protože všichni se to snažili zvrátit. Nebyl v týmu jediný kluk, který by nemakal. A pak se řekne, že nejsou v mužstvu srdcaři. Nebylo ale dost času nějakého přivést? Ve finále teď ti srdcaři museli odejít. Myslím si, že si to hodně protiřečí. Jak říkám, vytvořila se atmosféra, že v kabině je chyba. Pak posloucháte od nejrůznějších lidí, že jsme měli mít jako hráči mezi sebou konflikty, že se na tréninku pomalu pereme, což ale vůbec nebyla pravda. Mezi námi nebyl jediný problém, všichni jsme táhli za jeden provaz až do konce.
play_fill
Museli jste, protože jste hráli o záchranu…
My starší jsme si uvědomovali, že hrozí velké potíže. Jenže přišlo mi, že jiní lidé si to neuvědomují. A to nemluvím o hráčích. Ti si byli situace moc dobře vědomi. Pořád se ale experimentovalo se sestavou, spekulovalo, že jednou dvakrát vyhrajeme a budeme nahoře, myslelo se, že se nemůže nic stát. Jenže ve finále se stalo, nevyhrávalo se, a bylo jasné, že když párkrát propadneme, těžko se budeme hrabat do vrchních pater tabulky. Zvlášť v Baníku, kde je to s tlakem jiné než ve většině českých klubů. Hráči si to ale byli vědomi, to jsem si jistý. Nakonec se vše zachránilo v těžkých zápasech na Slovácku a s Plzní. Kdybychom v nich neudělali šest bodů, byli bychom v tom namočeni ještě víc.
Jak jste vnímal, když pro zápas s Libercem jste s Janem Laštůvkou a Jiřím Fleišmanem skončili na lavičce?
Podívejte, sestava je věc trenéra a má právo kohokoliv posadit. Ani my nebyli nedotknutelní. To je jasné. A já byl na lavici téměř celé jaro. Kuriózně jsem nastoupil ve Zlíně, i když jsem trenérovi říkal, že nejsem po zranění připravený. Že bude lepší, když tam vlezu v průběhu. Stejně mě tam chtěl. Ale jaro mě mrzí, protože na podzim jsem měl hodně bodů (3+7), cítil jsem se dobře. Když ale mluvím o experimentech, mám na mysli to, že na soustředění v Turecku jsme něco trénovali a pak v lize prvních deset zápasů nehrajeme ve stejné sestavě. Pořád se s ní točilo. To je zvláštní. Kdyby byla stabilní, nedařilo se, tak ať dojde ke změnám, ale tohle nemohlo dobře dopadnout. Navíc jsme někteří ani nehráli na svých postech. Pak bylo těžké se sehrát, zvyknout si na sebe.
play_fill
close
info
Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň
zoom_in
Nemanja Kuzmanovič.
V tom vidíte zpětně zásadní potíž?
Ano. Byl to jeden z problémů. Kdybych měl zmínit další, tak třeba v taktice, že jsme měli v domácích zápasech čekat na vlastní polovině, napadat až od kruhu. Přitom Baník byl známý vždy tím, že v Ostravě na soupeře vlétl. A z toho těžil. Tady o tuto výhodu přicházel. Také se ale změnil můj vztah s trenérem Hapalem.
Jak?
Dlouho byl dobrý, na podzim i na začátku jara se mnou často mluvil a probíral nejrůznější věci. Jenže kolem repre pauzy se se mnou bavit přestal. Ochladlo to. Jen jsme se pozdravili, o fotbale jsme vůbec nemluvili. Nevím, čím to bylo. Přitom nikdy nepřišel a nevysvětlil, co dělám špatně. Přišlo mi to zvláštní. Ve výsledku jsem si na začátku přípravy, skoro měsíc po oznámení, že končíme, přečetl, že nám s Laštym ještě bude volat a promluví si s námi. To jsem také nepochopil. Stačilo říct dopředu, že s námi nepočítá. Místo toho jsme se před dovolenou u stadionu loučili, a řekl mi: „Ještě se uvidíme“. Dodnes mi ani nezavolal. Moje číslo ale má, pokud si ho nesmazal. Vy jste se mi dovolal, takže na mé straně chyba asi nebude. (usmívá se)
Po posledním zápase s Pardubicemi (2:4) jste mluvil s novináři a nevypadalo to, že byste věděl, že končíte…
Nevěděl jsem to, ale právě díky ochladnutí komunikace s trenérem jsem ke konci sezony cítil, že mě nejspíš nebudou dál chtít. Tehdy mi došlo, že asi končím. Lašty šel na pohovor den po konci sezony, pak jsme si volali, řekl mi, co se dozvěděl a bylo mi jasné, že to čeká i mě. Dalo se odhadovat, co uslyším.
play_fill
KUZMANOVIČ: NEVÍM, KDO ROZHODL
Takže vás verdikt nepřekvapil?
Pak už ani ne. Ale aby bylo jasno, že končím, nikomu nevyčítám. Podzim jsem měl solidní, přesto jsem na jaře už neodehrál dva zápasy po sobě v základu. Trenér dal na mém postu přednost jiným. Omlazují kádr, já tomu rozumím, protože mám svůj věk, chtějí perspektivnější kluky, což je logické. Jen jsem jim na té schůzce sdělil, že některé věci bych dělal jinak. Ani netuším, jestli rozhodl trenér, nebo sportovní ředitel, byť tohle už je jedno. Vedení má za klub zodpovědnost, a také právo takový krok udělat. Nic to ale neměnilo na tom, že do posledního dne jsem se snažil odevzdat maximum. A musím zopakovat, že já, Lašty, ani Jirka Fleišman jsme nedělali žádné problémy. Vždy jsme se klukům snažili pomoci, abychom to jako tým zvládli. Stejně jako kdykoliv předtím. Nikdy bych si nedovolil trucovat, nebo dělat něco proti mančaftu. Nejsem takový.
Ve zmíněném rozhovoru po Pardubicích jste byl kritický do vlastních řad. Nemohlo se to třeba vedení nelíbit?
Já si myslím, že jsem neřekl nic špatného. Vždy jsem mluvil upřímně, a to platilo i tady. Řekl jsem, jak to je. Když si na to zpětně vzpomenu, prohlásil jsem, že soupeř hrál bez tří nejlepších hráčů, s mladými kluky, což my také, ale přehrál nás. Pardubice sedmdesát minut kontrolovaly hru, hráči věděli o sobě, věděli, co mají hrát. Naproti tomu u nás to vypadalo, že hrajeme na náhodu, spíše jsme se na hřišti hledali. A to je přece špatně. A byl to poslední zápas, měla se hodnotit sezona a nikdo k rozhovoru nešel, tak jsem to vzal na sebe a upřímně řekl, jak to vidím. Ano, byly v tom i emoce, ale takhle jsem na to nahlížel. A nahlížím. Byl to můj subjektivní názor. Zároveň jsem ale poznamenal, že hodnocení je na jiných lidech, kteří to mají v kompetenci. Jestli je chyba jen v kádru, nebo jinde… Nemyslím si, že je fér vše házet na tým, přišlo mi to alibistické. A pokud jde o vedení, na schůzce, kde jsem se dozvěděl, že končím, mi rozhovor nikdo nevyčetl.
close
info
Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň
zoom_in
Vlevo Lukáš Masopust ze Slavie a Nemanja Kuzmanovič z Baníku.
Jaké máte pocity? Jste zklamaný?
Určitě, protože v ideálním scénáři jsem si představoval, že za rok za dva v Baníku kariéru ukončím. Myslím, že jsem pro klub odvedl nějakou práci, a to i ve chvílích, kdy se nedařilo. Pořád jsem jezdil a bojoval. O to víc mě mrzí konec, protože mi na klubu záleží. Kolikrát jsem se večer jen koukal do stropu a sám sebe se ptal, proč jsme tam, kde jsme. Bral jsem to osobně, protože já i rodina jsme baníkovci. A rodina trochu trpěla, hodně jsem to řešil. O to víc mrzí ten závěr. Jak jsem řekl, vědět to dřív, jednat s námi na rovinu a mít třeba rozlučku, uměl bych to pochopit. I když… Já to skousnu, víc mě to štve u Laštyho.
Proč?
Je to legenda klubu, s velkým fotbalem v Baníku začínal, má titul, za sebou skvělou kariéru, vrátil se, když bylo nejhůř, pomohl, patřil k nejlepším hráčům, ale na hřišti se s fanoušky nerozloučí. To mi je líto. Zrovna on si zasloužil lepší rozloučení, než jen předání dárku a dresu před zápasem. Ale ještě bych něco řekl.
Povídejte…
Nerad bych, aby to vyznělo jen kriticky. V Baníku jsem prožil hezká léta, poznal řadu skvělých lidí, kteří se o mě skvěle starali. Od holek z prádelny, přes fyzioterapeuty, kustody, maséry, lidí z marketingu, Akademie a další. Chtěl bych jim poděkovat, stejně jako svým spoluhráčům. Mám rád fanoušky, kteří mě přijali a vždy podporovali, i majitele, s nímž jsme si podali ruku a popřáli hodně štěstí. Byli a i teď jsou zde mladí šikovní hráči, kteří mají velký potenciál. Další teď navíc přišli. A já neprodlužoval smlouvu s tím, že budu hrát pokaždé 90 minut. Pokud bych byl lepší než hráč na mém postu, logicky bych chtěl hrát, ale když tomu tak není, je pochopitelné, že přednost dostane mladší.
Rozchod poté proběhl bez problémů?
Řekli mi, že se mnou nepočítají, ale zároveň nebudou dělat problémy, když si najdu jiný klub, kde bych hrál, protože ve 34 letech končit je škoda. To mě ale ani na chvíli nenapadlo, protože fotbalově, fyzicky i zdravotně se cítím dobře.
Co říkáte na řadu změn v kádru Baníku?
Samozřejmě to sleduji a s kluky jsem v kontaktu. Vždyť s některými jsem byl v šatně denně pět let, s jinými dva tři roky. To je dlouhá doba. Ale vnímám i kluky, kteří přišli, protože jsou to velice kvalitní a vesměs mladí hráči. Jen záleží, jestli se úspěch čeká okamžitě, nebo si dají čas, aby si to sedlo. Myslím, že bude důležitý začátek ligy, který mají poměrně náročný. Pokud ho chytí, tak to může být zajímavé. Na druhé straně, kdyby ne, mladí budou pod tlakem. V tom vidím možné úskalí. Každopádně jim fandím a přeji úspěšnou sezonu.
A když se vrátíme k vám, jak budete na angažmá v Baníku vzpomínat? Co vám nejvíce utkvělo v paměti?
(přemýšlí) Já jsem pozitivní člověk, takže vždy budu radši vzpomínat na to hezké. Na první dobrou mě napadnou fanoušci, kteří v každém zápase tvořili nádhernou kulisu, zejména proti top mančaftům, nebo třeba ve finále poháru. Myslím si, že Baník je takovým klubem, jakým je, právě kvůli fanouškům. Samozřejmě si vážím i toho, že jsem mohl hrát s řadou výborných fotbalistů a osobností. Od Baryho (Baroše), Laštyho, Flašky až po šikovné mladé kluky. Všechny jsem měl rád.
KYPR? TECHNICKÝ FOTBAL
Možná tomu všemu chyběla třešnička v podobě vítězství v poháru, nebo účasti v Evropě, že? K obojímu jste měli blízko.
To je pravda. Asi třikrát nám chyběl kousek ke kvalifikaci, nejblíže jsme asi byli v play off proti Boleslavi. To jsme možná doplatili na ten blbý systém s prostřední skupinou, což časem všichni pochopili, že je o ničem. Snad se to jednou změní. Tím neříkám, že nemá být play off, nebo play out. A samozřejmě mrzí i ten pohár. Dodnes si pamatuji snad každou minutu toho finále. Bohužel pan Ardeleánu, jak potom sám přiznal, udělal obrovskou chybu, i když měl VAR. Slavia měla silný kádr, ale do penalty to bylo hratelné. Odnést si z angažmá v Baníku trofej by bylo krásné. Třeba se zadaří na Kypru, i když vím, že to bude těžké.
Už jste se zabydlel?
Ano. Přijel jsem před týdnem, mám tady rodinu, jsme zabydlení, protože hned první den jsem dostal byt. Co potřebujeme, to máme, zvykl jsem si i na mančaft, seznámil jsem se. Je to tu fajn.
Byt u pláže?
(pousměje se) Ne, ale asi jen osm deset minut od ní. Dobré ale je, že mám vše blízko. Centrum města, stadion, tréninkové centrum, i tu pláž. Vše do deseti minut.
close
info
Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň
zoom_in
Nemanja Kuzmanovič z Baníku Ostrava (uprostřed).
play_fill
S jakými podmínkami jste se tam setkal?
Musím říct, že jsem byl mile překvapen. Když mi volali z klubu, říkali, že mají zázemí i tréninkové centrum hezké, ale předčilo to má očekávání. Je to tady super. Čtyři hřiště, tráva se tu kvůli počasí mění každý půlrok, velká posilovna, dodělává se regenerace, sauna. Ideální. Myslím, že i v Česku by řada klubů takové zázemí chtěla. A i fotbalově to nevypadá špatně, což je samozřejmě dáno i množstvím cizinců, kteří prožili solidní kariéry. Třeba Luciano Narsingh, který kdysi jako mladý dával za PSV gól Manchesteru United v Lize mistrů. Uvidíme. Jsem tu jen chvíli, ještě jsme nehráli zápas, takže víc budu vědět za pár týdnů, ale myslím, že to tu bude technický fotbal.
A co po životní stránce?
Jsem tu krátce, spíše se setkávám s lidmi okolo fotbalu, ale vše je v pohodě. Klub, vedení i kluci v kabině, všichni jsou vstřícní, žádný stres. Uvidíme, až se začne hrát, ale zatím mi to vyhovuje. Příjemná změna.
Proč jste zvolil zrovna Kypr?
No, prozradím, že jsem tady byl párkrát s rodinou na dovolené, vždycky se nám tu líbilo. Před lety jsme s přítelkyní spekulovali, že bychom si zde něco pořídili. Kdysi dávno jsem odsud měl nabídku, ale nebylo to úplně dobré, takže jsem to neřešil. Po konci v Baníku jsem si řekl, že nemá cenu se stěhovat po Česku. Řešil jsem možnosti ze zahraničí, a když přišel Kypr, tak jsme se se ženou shodli, že se nám splní dřívější přání. I když to znamenalo vylézt z komfortní zóny a po devíti letech opustit Ostravu. Ale těšíme se na něco nového. Rodina bude třeba dva roky u moře, starší syn se naučí jazyk, takže to může být prospěšné z více pohledu.
play_fill
Řekl jste, že nabídek bylo víc. Prozradíte odkud?
V Česku by mi dávalo smysl něco, že bych se nemusel stěhovat.
Karviná…
(pousměje se) Samozřejmě, ale z Karviné jsem nic neměl, i když vím, že se o tom psalo. Aby ne, když bydlím dvacet minut od Karviné. Mělo by to logiku, ale nedošlo ani na jednání. Další kluby nechci prozrazovat, ale nijak mě to tam nelákalo, i když byl jeden, který kdyby se pro mě rozhodl, dávalo by mi to smysl. I sportovně. Přece jen po Baníku se těžko sbírá motivace hrát pro kluby, které hrají většinou o záchranu a nemají fanouškovskou základnu. Proto když jsem věděl, že končím, tak jsem chtěl jít pryč. Ne že bych byl rozmazlený v Ostravě, ale šlo o sportovní a motivační důvody.
A co nabídky ze zahraničí?
Můžu prozradit, že jsem měl z Jihoafrické republiky a z Thajska, kde to pro mě mohlo být zajímavé tím, že mě chtěl trenér, který mě v Srbsku vedl po celý dorost. Spolupráce mě lákala, je to i krásná země, klub je také u moře, ale nekývl jsem na to. Kypr nebyl finančně příliš rozdílný a upřednostnil jsem ho kvůli kvalitě života. Je o poznání blíž. Mám to tři hodiny do Česka, dvě do Srbska a my potřebujeme, aby rodina měla možnost přijet, nebo my za ní. Logisticky to mělo smysl, navíc si myslím, že je to dobrá liga, přední kluby se prosazují v pohárech, takže ani sportovně to nemusí být úplně krok dozadu.
Zázemí v Česku máte dál, nebo jste se odstěhoval úplně?
Mám. Zázemí v Ostravě jsem si nechal, aby se bylo kam vrátit, až tady skončíme. Pokud se nám tady nezalíbí tak, že bychom tu už chtěli žít. (usmívá se) Ale to si nemyslím. V Ostravě máme vše, včetně kamarádů a přátel, takže je v plánu se po kariéře vrátit.
V klubu Nea Salamina hrála legenda Baníku Zdeněk Rygel, byť všude se chybně uvádí Larnaka. Věděl jste to?
Pana Rygla znám, ale tohle jsem nevěděl. Ani mi to zatím nikdo tady nepřipomněl, tak možná mě to čeká. Určitě se zeptám.
Jaké jsou od vás očekávání, a co čekáte od angažmá vy?
S vedením jsme se bavili, že teď skončili těsně pod skupinou o titul, hráli tak tu spodní. Chtěli by tak zažít podobnou sezonu, jen se vyhoupnout o tu jednu příčku nahoru. Samozřejmě vnímám kvalitu ostatních klubů, jejich posily, takže to bude náročné, ale věřím, že se to může podařit. Když se bude dařit týmu, tak doufám, že to půjde i mně osobně, protože nebudu zapírat, přišel jsem do nového prostředí, které mě moc nezná, a sám se chci ukázat. Že i ve svých letech mám na to hrát na dobré úrovni.
