Hostů dorazilo na sever Čech několik stovek, jako obvykle (téměř) zaplnili konec podélné tribuny a od úvodního hvizdu sudího Černého bylo patrné, že díky nim bude v Teplicích solidní atmosféra. Menší kotlík domácích příznivců sousedící jen několik desítek metrů vedle se snažil sekundovat, navrch měly ale hlasivky hostů ze Slezska.

„To si tu říkáme často, proč lidé nechodí. Víte, asi to bude hodně i o výsledcích. Prostě když ty nejsou, hrajete dole a o záchranu, tak těžko je na tribuny dostanete,“ míní Jaroslav Doksanský, teplický podnikatel a bývalý brankář, který deset let strávil i v nižších soutěžích v Německu.

První fanoušky, podle níž by se dalo odhadovat, že se v Teplicích má hrát ligový zápas, se autorovi těchto řádek podařilo zaznamenat až zhruba tři hodiny před výkopem. Nikoli však díky domácím, nýbrž zásluhou skupinky fanoušků Baníku. Někteří vzali po zaparkování kousek od stadionu zavděk přilehlými hospodami, jiní pak pivními slavnostmi konaných na náměstí.

Nehrát zrovna zápas, mohli by si je vychutnat i hráči Baníku, jelikož od blízkého hotelu Prince de Linge zhruba 100 minut před výkopem vyrazil autobus s hosty směrem ke Stínadlům. Možnost získat nějaký ten autogram od fotbalistů ze Slezska zlákala i pár fanoušků čekajících před budovou. O poznání víc, než fandové, byla ve městě k vidění místní policie, prakticky žádnou práci ale neměla.

Samotné utkání dlouho napětí nepřinášelo, to až v závěrečné půlhodině, takže sektor hostů se tak zpěvem svých chorálů bavil po svém. Ať už v tričkách, či bez. Chladnější počasí neřešíc. Tentokrát si Ostravané vystačili jen s hlasivkami, pyroshow si patrně nechali pro příště do Olomouce.

Mrazivé ticho, které bývá ve velké části domácích duelů Severočechů, však i přesto tentokrát vzalo za své.