Bylo zjevné, že největší událostí toho odpoledne bude účast jedné z největších osobností českého a československého fotbalu, potažmo sportu. Antonín Panenka přicestoval na Hukvaldy už v úterý, o den později pak přispěl svou pozitivní náladou a ochotou ke svátečnímu zážitku.
Důkazem byl fakt, že po předání cen nejlepším střelcům ve věku do 15 let, kterým kraloval Adrián Janošec, se nezdráhal předvést svůj „vršovický dloubák“, kterým rozhodl finále mistrovství Evropy 1976 v Bělehradě. Díky tomu zná dnes třiasedmdesátiletého šikulu celý svět. Za to sklidil před startem hlavní kategorie za Hukvaldským pivovarem velký aplaus.
„Zahrávalo se mi to blbě, skoro rok jsem nekopl do míče, protože loni při podobné situaci jsem si poranil koleno. Bál jsem se, aby vydrželo, takže jsem rád, že jsem to přežil ve zdraví,“ řekl Deníku Antonín Panenka, který si Penaltového krále pochvaloval.
Řada účastníků jeho počin napodobovala. „Je to dobré, zajímavé, zábavné, bezvadná návštěva a také myšlenka. Každá taková propagace fotbalu je dobrá. Zaplaťpánbůh za to. Mělo by toho být víc,“ dodal v rozhovoru, který přineseme v příštích dnech, než se vydal kolem čtvrté hodiny směrem k domovu.
Do role Seppa Maiera, německého brankáře, který čelil před 47 lety Panenkovu pokutovému kopu, se mohl vžít Jan Otoupalík. Strážce svatyně divizní Hlubiny, který pak skončil mezi gólmany třetí, při ukázce uskočil do strany. Bral to však s úsměvem a za potlesku publika si podal se „soupeřem“ ruku.
close
info
Zdroj: Nella Ferdianová
zoom_in
Čtrnáctý ročník Penaltového krále Moravskoslezského kraje se zúčastnil také Antonín Panenka (vpravo). Foto: Nella Ferdianová
play_fill
„Byla to pro mě čest, že jsem se proti němu mohl postavit,“ přikývl Otoupalík. „Byl jsem rád, že jsem u toho mohl být, ale hlavně, že vůbec přijel. Je to skvělý chlap. Celkově letošní účast je skvělá,“ poukázal na jeden z rekordů akce.
Letos se „U Vajta“ sešlo 235 střelců. „Tohle byla odměna pro všechny lidi, kteří tu celé ty roky chodí. Že jsme tady nejen Tondu měli, ale také jaký byl. Se všemi se fotil, podepisoval, popovídal, bylo to výborné. Fantastické,“ pochvaloval si hlavní organizátor penalt Adam Hubeňák. „Jeho osobnost možná přinesla větší kvalitu. Mělo to úroveň. Já si užil, že tady byl. Velice příjemné,“ přidal se David Levčík, který nakonec celou soutěž ovládl.
play_fill
VÍTĚZ LEVČÍK: VÝHRU VĚNUJI
Jestli byla řeč o rekordech, tak počet exekutorů penalt nebyl jediný. Nové maximum zapsala již tradiční akce ve své délce. Mladí kadeti začali kopat již v deset dopoledne, dospěli pak před 14. hodinou. Korunování krále se však všichni přítomní dočkali až po deváté hodině večer. Za již výrazného setmění, které se snažilo vyrovnat improvizované osvětlení.
„Bylo to dlouhé a rekordní, protože přišlo lidí jako dosud nikdy. Ale stihli jsme to ještě relativně včas. Konec ve 21.15, se západem slunce a červánky. Myslím, že ideální,“ usmál se Adam Hubeňák.
Levčík proměnil celkem 32 penalt ze čtyřiatřiceti. Jednou chyboval klasicky, z čehož se vykoupil, a poté v rozstřelu. Zde mu „pomohl“ soupeř, protože Matyáš Jarolím měl vše ve svých rukou, ale třikrát neproměnil a musel se spokojit s druhým místem. „Byl jsem nervózní,“ přiznal Deníku patnáctiletý hráč 1. FC Poruba.
close
info
Zdroj: Nella Ferdianová
zoom_in
Penaltový král David Levčík. Vlevo Matyáš Jarolím. Foto: Nella Ferdianová
Nicméně podle svých slov není žádným penaltovým specialistou. „Vůbec jsem si to nezkoušel,“ podotkl. „Ale akce super, myslím, že nás to bavilo,“ dodal Matyáš Jarolím, který za sebou na třetí příčce nechal Zdeňka Skotnicu, současného kouče Hlubiny.
„Tady sehrály roli právě zkušenosti. Měl jsem už vykoupení, ztrácel jsem, ale pořád jsem věřil, že když si to budu hlídat, tak to uhraji. Kluk byl mladý, asi hrály nervy, což přiznal, takže jsem byl nahoře, a věřil, že vyhraji,“ hodnotil o 32 let starší Levčík.
Nerozhodilo ho ani to, že rozhodnout o svém triumfu mohl o pár minut dříve. Poprvé však neuspěl. „Chtěl jsem to dát na druhou stranu, ale něco mi říkalo, že ne, kopni to tam, kam to kopeš celou dobu. Nevyšlo to, ale neznervózněl jsem,“ oddechl si bývalý hráč Vítkovic, Petřkovic, či Hlučína, kde je nyní asistentem trenéra Filipa Smékala.
Přitom na začátku neviděl jako cíl, že by vyhrál. „Byl jsem tu s kolegou, který kopal poprvé, že se na to podíváme. Já už tady něco v minulosti absolvoval, nicméně tentokrát jsem nebyl úplně připravený. Když jsme si ale řekli, že budeme kopat, tak od prvního okamžiku jsem si věřil, že dojdu daleko,“ prohlásil Levčík.
Délka penalt ho nepřekvapila. „Všichni jsme od začátku cítili, že to bude dlouhé. Pro kopající, brankáře, diváky, počasí bylo zrádné. Ale tím, jak se to postupně redukovalo, bylo to čím dál zajímavější,“ otáčel se do minulosti fotbalista.
Kromě poháru tak získal hlavní výhru ve výši 14 tisíc korun. Dlouho mu však jeho nezůstala. „Je to úžasná cena, ale celou ji věnuji nadaci Multicraft, kterou pravidelně podporuji,“ uzavřel David Levčík.
Mezi ženami byla nejúspěšnější Dorota Sochová, brankářům pak vládl Dominik Smolík.
