„Karta se obrátila,“ usmívá se v rozhovoru pro Deník Juroška. „Na hodnocení je brzy, ale cítím se teď dobře. Pozitivně vnímám změny, které se tady udály, a uvidíme, jak to půjde dál,“ dodává.
Jak jste vnímal, když jste byl v srpnu přeřazen do béčka?
Nechci říct, že to byl šok, to určitě ne, ale vedení se rozhodlo některé hráče přeřadit s tím, že si můžeme hledat angažmá. Něco se s agenty řešilo, ale žádná varianta se mi týden dva před koncem přestupního období nenaskytla. Taková, která by mi dávala po všech stránkách smysl. Navíc to bylo po těch zraněních, kdy jsem teprve chvíli trénoval. Asi jsem to vzal za správný konec, i v béčku jsem k tomu přistoupil profesionálně a snažil jsem se tomu dát maximum. Když to řeknu blbě, tak po zranění to bylo pro mě nastartování a jsem rád, že mi tím klub umožnil mít herní praxi. Trenérovi, realizačnímu týmu i hráčům, kterým jsem trochu zabíral místo, bych chtěl poděkovat.
Co to tedy bylo, když ne šok?
Taková věc je vždycky nepříjemná. Já měl v Baníku nějaká zranění, která se navíc táhla, protože jej neodhalila první vyšetření. Ani magnetická rezonance. Nakonec jsem skončil na operaci, i když nešlo o nic vážného. Ale nedalo se tomu předejít, šlo o vyloženě úrazová smolná zranění v zápase. Dvakrát po sobě. Ztratil jsem tím vždy dva měsíce a ve finále jsem byl pro spoustu lidí ve škatulce hypochondra, což bylo těžké, ale chtěl jsem lidi po návratu přesvědčit, že to tak není.
Setkával jste se s tím, že vás lidé nazývali hypochondrem?
To ne, ale člověk to samozřejmě cítí, když z toho kolotoče na dlouho vypadne. Přitom do přestupu do Baníku bylo vše naopak, že mi nic nebývalo. Pak je těžké se s tím srovnat. Ale už je to za mnou a příliš bych se v tom nepitval. Chci využít toho, že jsem zdravý a béčko mi prospělo, protože jsem se mohl nachystat.
Byl jste v „balíčku“ s Lukášem Budínským a Martinem Chlumeckým, kteří odešli hostovat, vy ne. Proč?
Byly nějaké náznaky zájmu klubů, ale vše bylo narychlo. Navíc při mé historii nízké zápasové praxe a zranění mi bylo jasné, že se nic super neobjeví. A opatrnost klubů chápu. Roli sehrálo i to, že mám dvě malé děti, takže varianta odejít na hostování do zimy na dva tři měsíce, když liga letos končí brzy, mi nepřišla jako dobrá. Nedávalo mi to z žádné stránky smysl. Tak jsem si řekl, že se v béčku do toho zakousnu.
Mohl jste se také urazit…
První myšlenka je samozřejmě taková, že nevíte, co dál. Většinou si musíte něco najít, ani mým cílem nebylo zůstat v béčku. Ale situace se takto vyvinula a já zjistil, že i tam trénuji kvalitně a intenzivně. Řekl jsem si, že tím, že podzim je krátký, tak to nemusí být špatné, fotbal hrát nezapomenu a mohu se dobře připravit, i když to po těch zraněních nebylo jednoduché. Věřil jsem ale, že v zimě mě to odmění a někde se zase nastartuji.
Co bylo důvodem přeřazení? Nesedli jste si s Pavlem Vrbou?
To bych neřekl, protože já pod ním absolvoval jen pár tréninků. Týden, možná dva. Dlouho jsem byl jen s kondičáky. Nevím, jestli to bylo rozhodnutí trenéra, vedení, nebo obojího, ale stejně s tím nic neuděláte. Přijal jsem to a podle toho jsem s tím nakládal. Nad návratem do A-týmu jsem neuvažoval.
Zdá se, že zlomem byl příchod Pavla Hapala, že?
Jestli bych se vrátil už za předchozího trenéra, nebo to přišlo s novým, to nevím. Takhle to vypadá, že tím zlomem příchod nového trenéra byl. Já to ale bral tak, že s každým zápasem jsem se cítil lépe a lépe a chtěl jsem vyhrávat. Pomoci klukům, když už zabírám místo, s tím, že se uvidí v zimě. Tady se ale udály změny, pan Hapal mi po Slovácku zavolal, díky čemuž jsem ucítil šanci, abych potvrdil, co ve mně je.
Za B-tým jste vstřelil také krásný gól, viďte?
Ano, proti Uherskému Brodu. Celkově jsem se snažil kluky motivovat, protože si umím představit, jak by mi bylo, kdybych měl dvacet a přišel na mé místo hráč vyřazený z áčka. A nehrál bych. Chtěl jsem jim ukázat svůj profesionální přístup, motivovat je, abychom vyhrávali a to se vcelku dařilo. A pokud jde o ten gól… Jsem za něj rád, protože byl důležitý a každý takový pomůže v sebevědomí. Navíc byl i hezký. (usmívá se)
Nakonec se ukázalo, že to vše mělo smysl, co říkáte?
Jo, určitě. Řekl jsem si, že je to další šance, pro mě zajímavý příběh, ke kterému patří i ta zranění. Ale už koukám na to, co je teď. Nechci říct, že ze změn mám dobrý dojem, ale opravdu věřím, že to teď jde tím správným směrem. Ne, že by se předtím pracovalo špatně, a teď dobře, na takové hodnocení je brzy a ani mi to nepřísluší, ale mám z toho osobně pozitivní pocit.
Co se změnilo s Pavlem Hapalem?
Samozřejmě atmosféra v týmu je umocněna výsledky, navíc nový trenér je vždy impulz. Věřím, že to teď může vzkvétat. Ale bude záležet na výsledcích, máme po ztracených zápasech doma co dohánět.
Jak se vám na to z tribuny, nebo od televize koukalo?
Většinou jsem se díval doma a nebylo to lehké. Výkony dobré nebyly, a když ano, tak nám to tam nepadalo. Holt beru to tak, že za to období, kdy jsem v Baníku, nedokážeme předvádět dlouhodobě kvalitní fotbal, aby fanoušci, my i klub jsme byli spokojeni. Nevím proč, ale teď cítím větší pozitivitu, a že by to mohlo jít nahoru.
Po zdravotní i výkonnostní stránce se tedy cítíte dobře?
Daleko lépe. I po kondiční stránce. Za to opět vděčím trenérům v béčku Milanu Chalupovi s Ivem Stašem i kondičnímu trenérovi Honzovi Musilovi, že to mělo hlavu a patu, dávkovali mi to postupně. Poločas, šedesát minut, pak devadesát… Pomohlo mi to.
Vracel jste v poháru ve Velvarech, ale o tři dny později jste byl hozen do vody na hřišti mistrovské Plzně. Jaké to bylo?
(pousměje se) Ligu jsem tou dobou nějakou chvíli nehrál, to je pravda, ale jinak mám něco odehráno, takže jsem to moc nevnímal. Na jedné straně jsem neměl, co ztratil, na druhé jsem tu šanci chtěl chytit za pačesy. Byl jsem rád za ten poločas. Zajímavé ale bylo, že v těch třech zápasech jsem hrál vždy na jiném postu – halvbeka, záložníka a obránce. Mně to ale nevadilo. Variabilita se hodí. Určitě ještě nejsem v ideální formě, ale s každým zápasem rostu a cítím se dobře. Doufám, že na mě větší výpadek není vidět.
Jak se těšíte do Edenu na Slavii, kde hrajete v neděli od 18 hodin?
Nechci to brát tak, že nemáme, co ztratit. Slavia má v nohou čtvrteční utkání v Evropě, my tam pojedeme odhodlaní. Jako v Plzni, kde to nebyl špatný výkon a při troše štěstí jsme mohli urvat bod. Sám jsem zvědavý, co tam předvedeme.
