Míč a hřiště ho zaujalo už v útlém věku, dlouho však hrál jen za školní výběry nebo ve vesnici nedaleko hlavního města Ghany s kamarády. Fotbal byl jen koníčkem. „Nebylo moc jiných možností, co dělat, tak jsme si kopali,“ líčí s tím, že ve 14 letech ho dovedli do klubu Inter Allies, jehož áčko tehdy působilo v nejvyšší soutěži.
A dlouho netrvalo, aby se do ligy dostal i mladý Patrick Kpozo. „Už po roce jsem se do dostal do prvního týmu, trénoval tam, učil se. A po dalším roce jsem hrál nejvyšší ghanskou soutěž. A velmi dobře,“ podotýká sebevědomě s úsměvem Kpozo.
play_fill
To byl jednoznačný signál. „Tohle mi otevřelo celý svět a mé uvažování. Řekl jsem si: Vždyť já se tím můžu živit. Byl to pro mě velký krok, začal jsem přemýšlet nad fotbalovou kariérou. Když jsem viděl ty lidi, ty plné ochozy, velkou scénu, tak mi to běželo hlavou a uvědomil jsem si, že mohu něco dokázat,“ popisuje.
Rodiče, kteří nepocházeli z bohatých vrstev, ale špatně se neměli, jej přitom vedli ke vzdělání, aby se mohl podobně jako oni živit obchodováním. „Čím bych byl, kdyby ne fotbalistou? Asi bankéř,“ vypálí okamžitě. „Rodina vždy dbala na školu. Ale věřím, že jsou na mě i tak hrdí, když hraju fotbal. Měl jsem štěstí, zatímco řada mých kamarádů ne. V Africe to není jednoduché. Rozhodně mě ale doma podporují,“ přibližuje Patrick Kpozo, jenž se už jako mladý poprvé okusil český fotbal a na severu Evropy se potkal s později velkým trenérským jménem.
MÍSTO DUKLY GRAHAM POTTER
Netrvalo dlouho, ještě mu nebylo osmnáct, a zamířil do Evropy. Podle svých slov v ghanské lize patřil k nejlepším obráncům. A první zkušeností bylo Česko. Vyhlédla si ho pražská Dukla. „Zájem měl i AIK Stockholm, ale v Dukle měl můj agent dobré vztahy. Jenže chtěli za mě asi dost peněz, které klub nemohl dát, tak mě poslali zpátky a já stejně nakonec skončil ve Švédsku,“ vzpomíná Kpozo na zhruba dekádu staré události.
Pak v Östersundu, který je známý spíš biatlonem, než fotbalem, se potkal s velkým jménem. Trenérem tam byl Graham Potter, později manažer anglického Brightonu, nebo londýnské Chelsea. „Byly to další zkušenosti. Věřím, že i pro něj,“ odhaduje zadák.
close
info
Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň
zoom_in
Patrick Kpozo (vpravo).
play_fill
„Každopádně možnost jít do Evropy byl dalším impulzem, že to má smysl. Odjel jsem z Ghany, dostal jsem šanci a té jsem chtěl využít. Spadlo mi to do rukou, tak jsem šel do toho po hlavě. Jako do všeho, co dělám. Byl jsem šťastný,“ pokračuje.
Ve Švédsku strávil několik let, v mezičase si vyzkoušel i štaci v norském Trömsö. A pak se vydal na svou dosud nejvydařenější cestu. Vyhlédl si ho moldavský Šeriff Tiraspol, tradiční účastník evropských pohárů, který jen pár měsíců před Kpozovým příchodem hrál základní skupinu Ligy mistrů proti Interu Milán, nebo Realu Madrid, na jehož slavném San Bernabéu vyhrál,
„Několik sezon – v AIK, Östersundu i Lulee – jsem hrál téměř každý zápas, byl jsem dobrý, dařilo se mi a ozval se Šeriff, který nešlo odmítnout. Tlačil jsem na klub, aby mě pustili. Byla to pro mě jasná volba, krok vpřed, protože jsem doufal, že si také zahraji velké zápasy. Na druhé straně, kdybych přišel do Tiraspolu o půl roku dřív, Ligu mistrů bych stejně nehrál, protože tehdy tam byli hráči na vyšší úrovni. Nakonec musím říct, že po fotbalové stránce to bylo super. Životní ale byla horší,“ zakaboní se Patrick Kpozo.
Problémem se ukázaly být jazyková bariéra i jeho barva pleti. „Moc Afričanů tam na ulici nenajdete, nebyli na to zvyklí a kolikrát mi to dali najevo. Cítil jsem nenávist, bylo to divné a nanic, ale s odstupem to beru jako zkušenost,“ přiznává smířlivě.
play_fill
Nastoupil v obou zápasech v Evropské lize proti Manchesteru United, jehož dres oblékal i hvězdný Portugalec Cristiano Ronaldo. „Byl dobrý, ale neobešel mě,“ směje se, když vzpomíná na vzájemný střet. „Pamatuji si, že jsme si potřásli rukou a pobavili se. Už před zápasem jsem ho žádal o dres. Když jsem pak za ním přišel po utkání, jen mi řekl, že ho dal někomu jinému,“ krčí Patrick Kpozo dnes jen rameny. „Ale na Old Trafford to byl skvělý pocit, užil jsem si to,“ připomíná vzápětí s tím, že v domácím zápase vyrobil penaltu po faulu na Dioga Dalota.
BANÍK? ŠPATNÁ DOPORUČENÍ
Jeho práce však zaujala trenéry ghanské reprezentace, za kterou má dosud dva starty. Čekalo by se, že jeho další kroky povedou do větší ligy, ale on zvolil ostravský Baník. Přitom – podle svých slov – neměl na ostravský klub od lidí, se kterými se o tom bavil, zrovna kladná doporučení. „Z klubu evropské úrovně jít do české ligy, zní to možná divně, že?“ položí si otázku nahlas.
„Víte, měl jsem nabídku i z Levski Sofia, ale na Baník jsem se hodně vyptával a byl mi spíše vymlouván. Spojil jsem se ale a bavil s trenérem Hapalem a panem Mikloškem, kteří mi vysvětlili své záměry. O co jim jde, že mě dlouho sledují, jak jim zapadám do hry, a to mě přesvědčilo, že Baník bude správná cesta. Pak jsem přestal ostatní poslouchat. Klub měl jasný plán, co chce dokázat. A já jim do něj zapadal,“ vysvětluje Kpozo svou volbu.
O Baníku věděl jen málo. Především to, že jde o soupeře Sparty, Slavie a Plzně, která „jeho“ Tiraspol předtím vyřadila z předkola Ligy mistrů. „V té chvíli mi bylo jasné, že česká liga není špatná a v Baníku narazím na kvalitní zápasy,“ vybavuje si.
play_fill
close
info
Zdroj: Deník/Vladimír Pryček
zoom_in
Patrick Kpozo v souboji se sparťanem Angelem Preciadem během listopadového utkání v Ostravě.
Proč vlastně mu nedoporučili do Slezska jít? „Baník nehraje evropské poháry, takže třeba asistent trenéra u reprezentace mi řekl, že nebudu na očích. Spíše chtěli, abych si našel jiný, který v pohárech je. Já to ale po tom rozhovoru. Šel jsem do toho. Opět po hlavě,“ usměje se Patrick Kpozo.
Česko si vybavil i proto, že Ghana s ním hrála na mistrovství světa před osmnácti lety. „Už si to úplně nepamatuji, byl jsem kluk, ale viděl jsem spoustu videí. Navíc celá ta generace – Essien, Gyan Asamoah, Muntari a další – to jsou naše vzory. Hodně jsem je sledoval a motivují mě,“ prozrazuje Kpozo.
OBLIBA V KOREJSKÝCH DRAMATECH
V Ostravě je devět měsíců a angažmá si zatím pochvaluje. Tedy kromě češtiny, která je z jeho pohledu těžká. Liga mu sedí, v kabině je prý kamarád s každým, spokojený je i po životní stránce. „Oproti Moldávii velký rozdíl,“ nezapomene podotknout. „Ve volném čase moc ven nechodím. Spíše koukám na filmy. Mám rád dramata, korejská,“ rozesměje se bez bližší specifikace.
„Ale když už někam jdu, občas mě fanoušci poznají. Zrovna před pár dny. Řekli mi, že ten gól v Jablonci byl hezký. A já musím samozřejmě doplnit, že i velmi šťastný,“ uznává Ghaňan.
play_fill
I k němu se dostává, že mu fanoušci vyčítají slabší ofenzivu. „Důvod je jednoduchý. V Šeriffu jsem měl za úkol jen bránit. Nic jiného po mě nechtěli a jsem tak prostě zvyklý. Tady je to navíc tím, že mám před sebou Eweho (Ewertona), kterému je lepší balon nechat, aby si sám poradil, jak umí. On je tu od ofenzivy, já ho hlavně zajišťuju,“ myslí si Kpozo.
„Kdybych měl více ofenzivních úkolů, určitě by mi to nevadilo. Ve Švédsku jsem měl góly i asistence. Proto je pro mě ideální pozice wingbeka. Tam se cítím dobře, víc se dostávám dopředu,“ ví.
I dnes si stojí za tvrzením, že s Baníkem by rád vyhrál titul. „V této sezoně to už samozřejmě nejde, ale za rok? Proč ne? Když se tým podaří udržet, třeba se ještě doplní, tak mi to nepřipadá přehnané. Chci pro klub jen to nejlepší,“ hlásí.
play_fill
„Už teď bych ale rád do Evropy. I kvůli reprezentaci, mrzí mě, že jsem nebyl na Africkém poháru, ale takový je fotbal. Asi to tak mělo být. A také kvůli svým kamarádům, aby mě mohli zase lépe sledovat. Jsem si jistý, že se tam dá dostat. Jsme čtvrtí, takže si zatím vedeme dobře,“ má jasno Patrick Kpozo.
V sobotu hraje Baník na Spartě. Ačkoli dosud ze vzájemných zápasů absolvoval jen ten podzimní v Ostravě, stačil nasát, jak prestižní souboj to je. „Posledně jsem viděl, že tady to je něco víc, než normální zápas. Jednak to bylo znát na fanoušcích, že to nejsou kamarádi, ale i na hřišti,“ pozoruje Patrick Kpozo, který si vyhlédl i soka na straně Letenských.
„Chtěl bych hrát a porovnat se s Preciadem, protože je fakt dobrý. Škoda, že nemůže nastoupit. Třeba příště,“ povzdechne si. „Ale víte co, já dám gól. Uvidíte,“ uzavírá s tím, že jeho ambicí je angažmá v jedné z top evropských soutěží a také účast na mistrovství světa 2026.
