Fotbalové jaro se blíží, co se ve vás odehrává?
Zatím ještě úplně na první kolo nemyslím, i když jsme se byli zrovna na Budějovice podívat. Sledujeme i Boleslav, nebo Plzeň, což jsou ty tři zápasy, které nás na úvod čekají. Daleko víc se ale soustředím na to, aby hráči měli dobrou přípravu, byli nachystaní a mohli jsme vyselektovat ty nejlepší, kteří začnou a posunou nás.
Vybíráte z kádru čítajícího 28 hráčů, což není málo…
Není, ale s realizákem to máme dobře rozvržené, takže si večer každý trénink, či zápas, zanalyzujeme. Je to dost hráčů, ale pro každého z nich i konkurence, protože posty máme zdvojené, až ztrojené. A kdo mě mile překvapil, jsou ti mladí kluci. Přiznám se, že jsem to nečekal, protože jde o jejich první kontakt s takto vysokým fotbalem. Ale i u dalších jsem rád za to, co předvádí. Kdybych měl vypíchnout, tak třeba Buchtič (Buchta) v zápase s Lublaní? Vynikající výkon. On už ale patří mezi zkušenější.
Když jsme začínali jarem, přál byste si ho lepší, než loni?
Každopádně. Loni to jaro, nebo spíše celý rok, byl turbulentní. Nahoru dolů. Po našem příchodu to vypadalo, že se zvedáme, a i jaro začalo solidně, když jsme remizovali ve Zlíně a vyhráli v Teplicích. Potom to ale zase spadlo, až do boje o záchranu. Já věřil, že se mu vyhneme, nakonec jsme se udrželi docela v pohodě, ale tohle jsme nečekali.
Baník si v roce 2023 prošel dvěma krizemi. Nejprve na jaře, kdy jste sedm zápasů nevyhráli, poté na startu této sezony. Která byla těžší? Jak jste to prožíval?
Nedokážu říct, která byla horší. Obě byly naprd. Vždy, když je herní a výsledkový útlum, nesnášíte to úplně nejlépe. Mě štvalo hlavně to, že jsme nehráli dobře. Od té doby jsme ale prošli velkou změnou, kádr vypadá jinak, je na nás znát, že jsme pohyblivější, agresivnější, protože typologie týmu je teď jiná, než před rokem. Hlavně jsem rád, že si to sedlo, což je vidět na výkonech.
Méně ale na výsledcích…
Ano, a ty jsou nejpodstatnější. Často nás ovšem odměnili i diváci, třeba po Spartě, nebo Slavii, kde jsme sice prohráli, ale oni viděli, že to byly vynikající zápasy. Víte, když jsem říkal, že mužstvo potřebuje čas, tak já ho nežádám pro sebe, ale pro hráče, protože vím, jaké to je, když přijde nový kluk do šatny a chybí vám základní návaznosti, které si musíte vybudovat. To je největší práce, u nás si to ale velice rychle sedlo.
Byla chvíle, kdy jste si řekl, že tohle je konečná? V létě po výhře nad Hradcem Králové jste sám prohlásil, že kdybyste to nezvládli, mohly se dít všelijaké věci…
Člověk je pod tlakem, to vnímám, Baník je velký klub s velkou fanouškovskou základnou, má ambiciózního majitele, který chce klub posunout co nejvýše. A u mě to není jiné. Zároveň jsem hodnocen podle výsledků. To je holt trenérský chleba. Naopak se snažím soustředit na mužstvo, ať už se daří, nebo panuje krize.
Fanoušci občas zavtipkují, že „Hapal je snad nesmrtelný“. Dostává se to k vám?
U hráčů i trenérů platí, že každý jsme nahraditelný. Pokud někdo chce udělat změnu, tak je to otázka pro vedení Baníku, a Luďka Mikloška jako sportovního ředitele. Luděk se rozhodl mi dát důvěru a já jsem za to rád, že mě v těžkých chvílích podržel. Já věřím, že se to jednou nám všem tady vrátí. Doufám, že jsme na dobré cestě, přezimujeme šestí, a v zádech máme několik velmi dobrých výkonů. Co mě obrovsky mrzí, a je to velká kaňka na celém podzimu, je vypadnutí z poháru. Velká chyba.
Co pro vás důvěra Luďka Mikloška znamenala?
Hodně. Každý trenér to tak má, že když je vedení netrpělivé, mění a točí s trenéry, nepřispívá to ke klidu. Už ani nevím, kolik koučů se v Baníku za poslední dobu vytočilo. Jsem rád, že zrovna já důvěru mám, a věřím, že to splatíme pěkným výsledkem.
Jak vnímáte kritiku?
Asi nikdo nenese kritiku obecně dobře, ale záleží, jaká je. Jestli je oprávněná, nebo máte argument o tom, že není. Holt děláme fotbal, všichni jsme pod drobnohledem, a s tím žijeme. Já si kritiku nepřipouštím pokud jde o mou osobu, jako Pavel Hapal ji beru, když se to však dotkne mužstva a hráčů, tak s tím mám problém, protože kluky vidím každý den, vím, co umí, a co dokážou. Když pak nevyjde jeden zápas, jasně, ale ať je ta kritika rozumná. Pokud to přechází do extrému, tak se ozvu.
A je nějaká persona, od které ji vždy přijmete?
Já jsem obklopený lidmi, kteří se nebojí říct svůj názor a třeba mě i zkritizovat. S Jirkou Nečkem (asistentem) to nejsou vždy jen příjemné debaty, naopak se chytneme, vyměníme si názor, a i když s ním nesouhlasím, tak se nad tím minimálně zamyslím. A za nějaký čas, nebo i hned, řeknu, že jsem udělal blbost. Jinak vyloženě, že bych měl člověka, který by mi dával rady, nebo tak… Jasně, táta mě vedl jako hráče, kritizoval mě, a od něj jsem to bral nejvíc, ale ten už tady teď není.
Kdy jste se s Jiřím Nečkem naposledy pohádali?
Před pár dny a jednalo se o něco v tréninkovém procesu. My ty výměny názorů máme pravidelně. Ale opravdu něco vážného, to snad někdy před půlrokem po domácím zápase, kdy Jirka měl pohled, já jiný, tak jsme si lehce vjeli do vlasů.
Jak to potom mezi vámi vypadá? Nemluvíte spolu?
Ne, ne, ne. To je vždy otázka deseti minut klidu, a potom zase spolupracujeme.
V Baníku jste podruhé, poprvé jste přicházel poměrně krátce po titulu a zisku poháru. Dá se to teď srovnávat s tou štací před téměř dvaceti lety?
Srovnat se to dá jedině s mým začátkem, kdy jsme vypadli s Heerenveenem z Poháru UEFA. Doma jsme vyhráli 2:0, venku prohráli 0:5. To byla rána, kterou fanoušci nemají rádi a brzy vám to dají najevo. Ale tým jsem přebíral v situaci, kdy kdybychom nevyhráli v Brně, byli bychom předposlední, nebo poslední. Nakonec jsme skončili šestí a ve finále poháru prohráli na penalty se Spartou. Jen mi končila smlouva a majitelé podepsali Karla Večeřu, tak jsme se rozešli. Když nad tím přemýšlím, těžko se to srovnává. Baník je jinde, celkově fotbal se posunul i co se týká realizačních týmů a obecně práce. Béčko jsme dotáhli na Bazaly, abychom byli pohromadě, a má to hlavu a patu. Oni sledují nás, my zase rezervu, bereme ty kluky do tréninku.
Takže mladí hráči mají k áčku blíž…
Ano. Takhle vám bylo devatenáct, jdete do béčka, ale áčko vás těžko na Vistě může pravidelně sledovat. Teď je to úplně jiné a každý ví, že do ligy má poměrně blízko. Udělalo se prostě hrozně moc práce a s dřívější dobou bych to nesrovnával, i když tlak je pořád stejný. Teď je to jen víc konstruktivní.
Lze to srovnat se Spartou, nebo slovenskou reprezentací, kde jste také působil?
S reprezentaci bych do toho nepletl, to je jiná práce. Manažerská. Zrovna jsem četl, jak Ivan Hašek cestuje všude možně, a já to měl podobné. Jezdil jsem po celé Evropě za hráči, komunikoval s nimi, pak se mi na deset dní mužstvo sjelo, a vy jste to musel dávat dohromady. A před prvním zápasem jste na to měl tři dny. A Sparta? Velkoklub, silný majitel, určitě jsou tam dál, co se týká zázemí na Strahově, ale Baník jde dobrým směrem. Fanoušci by ho chtěli vidět v první trojici, tak věřím, že se tam jednou dostane.
Co vůbec říkáte na zahraniční cestu Sparty, která na druhý pokus vyšla?
Já jsem byl toho trochu součástí, protože jsem mužstvo přebíral po trenéru Stramaccionim, kdy tam byla cizinecká legie, ale hráčsky s nepříliš vysokou kvalitou. Až na výjimky jako Stanciu, nebo Plavšič. Pak se to vrátilo spíše k českým hráčům, ale pod trenérem Priskem je z toho zase mix. On však vybírá hráče, které zná, kterým důvěřuje, a v těžké české lize se prosadil. Nedávno jsem mluvil se sportovním ředitelem Zaglebie Lubin, a žasl, jak to v Čechách děláme.
Nad čím konkrétně?
Že oni se jednou za šestnáct let dostanou do Ligy mistrů, kdežto my teď máme v jarní části pohárů tři kluby. Česká soutěž je nepříjemná, fyzická, ale i technická, protože jsou zde kvalitní hráči.
Jak na vás Brian Priske působí při osobním kontaktu?
Velký gentleman, i když mám výhrady. Na lavičkách je vždy napětí, a trenér Priske se od jiných trenérů neodlišuje. Ale po zápase panuje korektnost, podáme si ruku, prohodíme pár slov. Teď naposledy jsem mluvil s asistentem, který nás chválil za ten progres, protože sice vyhráli, ale sami cítili, že vyhrát neměli. Ale to je to, o čem jsem mluvil na začátku.
Vy dva jste na sebe na hřišti nenarazili, že?
Myslím si, že ne. Nedíval jsem se do statistik, ale nevybavuji si, že bychom proti sobě hráli.
Na začátku rozhovoru jste narážel na letní změny. Jak jste vnímal, že se vám tým doslova proměnil pod rukama?
To byl proces, který se připravoval delší dobu. S Luďkem Mikloškem i vedením jsme si už během jara, když se nedařilo a hrálo se o záchranu, řekli, že tým musíme celý změnit. Hlavně typologii hráčů. Kdybychom to neudělali, opět bychom byli dole. Šli jsme do velkého rizika, protože odcházely legendy a osobnosti klubu, třeba Lašty (Jan Laštůvka), který to nenesl moc dobře, ale my se rozhodovali podle vlastního myšlení a toho, co chceme do mužstva vnést. Pro některé bylo těžké to přijmout, ale museli jsme do toho jít. A největší zodpovědnost jsme nesli já a Luděk. Bylo to složité rozhodnutí, ale věříme, že jde o správnou cestu.
Bylo náročné říct oporám jako Laštůvka, Kuzmanovič, či Fleišman, že končí, případně Kaloče s Almásim nechat sedět na lavici?
Samozřejmě je to těžké. Zvlášť třeba u Kaliho a Laca, na druhé straně zůstali profíky, trénovali poctivě a nebyl s nimi disciplinární problém. My se však rozhodli na základě sportovního cítění, Jirka Boula se do toho dostal, a s Rigem fungovali lépe a lépe. Drželi jsme to, nechtěli jsme do toho sahat, a proto Kali nedostal tolik prostoru. Změnil se i styl hry, hrajeme víc kombinačně, centrů ze stran chodí méně, a na to trpěl Laco. Centr ze strany, to je to, co on potřebuje. Holt mužstvo je stroj skládající se z koleček, která do sebe musí zapadnout. Když ne, musíte hledat jinde.
Ladislav Almási se odpojil od týmu, jedná o svém dalším působení v chorvatském Osijeku. Jste připraven na to, že odejde?
Tak připraven… Samozřejmě typologicky takového hráče potřebujeme, ale musíte ho mít na své straně, aby byl ztotožněný i s roli střídajícího, což vezme málokdo. Je to jen na něm. Tady trénoval dobře, makal, dřel, ale musí se rozhodnout. Nicméně jako trenér a hráč máme dobrý vztah, nikdy mezi námi nic špatného nebylo, i když občas mu něco vyčtu. On to ale uměl přijmout. A to je nejpodstatnější. Nesmí to vnést do mužstva negativní energii. S takovými hráči pracovat nechci.
Filip Kaloč přiznal, že jste měli výměny názorů…
Ano, na začátku sezony, kdy se k nám s Karlem Pojezným připojili po mistrovství Evropy později. Já tehdy po něm chtěl, ať trénuje a pracuje nadoraz, měl jsem pocit, že si v některých fázích ulevoval. Nevím, jestli to přijal, já myslím, že ano, protože trénoval dobře, a teď v závěru, kdy se vědělo, že mu asi Kaiserslautern vyjde, bylo na něm cítit zaujetí. Možná potřeboval dostat novou motivaci, což bylo vidět minulý týden, kdy proti Schalke asistoval, teď v poháru dokonce skóroval, a hrál výborně. Snad mu to vyjde.
Překvapilo vás, že se ozval velký klub jako Kaiserslautern?
Kali je pořád relativně mladý, perspektivní, ale zároveň má dost za sebou, takže se nedivím. Na stadionech parádní atmosféra, což mu pomůže, a vyburcuje ho.
Dosud přišly dvě posily (Rusnák, Adediran), Kaloč odešel, Almási možná také, nejistota je okolo Ewertona. Bude díky tomu Baník na jaře jiný?
Uvidíme. Adediran může hrát na kraji i nahoře, ale může chvíli trvat, než si zvykne. Teď ještě může mít problém s kondicí. Ale je to silný hráč, využitelný do střídání, do plné obrany, umí si pokrýt míč a má rychlý první tři čtyři kroky. Určitě bude pomoc, která nahradí Ewertona. Pokud jde o Rusnáka, tak je dynamický, rychlý, univerzální. Zase nás posune v rychlosti mužstva.
Jaké dáváte šance, že se Ewerton vrátí?
Ty brďo… (zamýšlí se) No, přeji si to, ale ve fotbale nemůžete říct nic jistě, protože za hodinu je vše jinak. Přeji si to já, věřím, že i Ewe, tak uvidíme.
Necítíte ale, že nějaké to křídlo navíc by se hodilo?
Do čtyřobráncového systému určitě, do tří by to problém být neměl. Ale máme tady naše mladíky, může tam hrát u Rusnák, případně Buchtič (Buchta), či Adediran. Sice jsme se lekli té prohlídky, ale nakonec se přestup změnil v hostování. A dobře je, že může hrát v Budějovicích. Osobně si myslím, že tohle jednání, kdy hráč nesmí hrát proti klubu, odkud hostuje, jednou vymizí.
S čím byste byl na konci sezony spokojený?
Dávat si cíle při pohledu na tabulku je hrozně těžké. Není daleko nahoru, ani dolů. Jsme v šestce, chceme se tam udržet, případně se rvát o ještě vyšší umístění. To je můj vnitřní cíl, byť o tom nemluvíme nahlas.