Olympiáda v Deníku

Jak dlouho se znáte? Potkali jste se až v Baníku?

Pojezný: „Známe se od soustředění v Polsku.“

Blažek: „Jo. Tam jsme si padli do očka. (usmívá se)

Pojezný: „Sedli jsme si hned. Hlavně máme podobné zájmy. Hrajeme Call of duty: Warzone. Hlavně když je volno, není trénink, žádné povinnosti.“

Blažek: „Jsme dobrá parta, do které jsem zapadl. A Kája mi pomohl, takže jsem rád, že tady někdo takový je. Koukáme spolu i na twitch, kde jsou další gameři, navíc máme společný humor.“

Pojezný: „Na Piráty z Karibiku se díváme.“

Blažek: „Na soustředění jsme první díl sjížděli asi čtyři dny, protože jsme u toho vždycky usnuli, tak se to pak vracelo. A pořád dokola. Přitom než jsme na to začali koukat, nemohli jsme se shodnout, hodinu jsme ho vybírali.“

Pojezný: „Chtěli jsme Mentalistu, ale nefungovalo nám to, zkoušeli jsme videa od různých youtuberů, ale pak jsme po dlouhé době vybrali Piráty. Snad do konce sezony to zkoukneme celé.“

Blažek: „To bychom mohli stihnout a rozjedeme i něco dalšího.“

Kdy jste zjistili, že si jste v mnoha věcech podobní?

Pojezný: „Podle mě Bláža zapadl do party kamarádů, kterou jsme tu měli. Byl tam Filip Kaloč, který má výborný humor, dál pak Kuzma (Kuzmanovič), Jirka Fleišman, Svozka (Svozil)…

Částečně se vám to ale rozpadlo…

Pojezný: „Je to tak. Kuzma, Kaly i Flajši byli podstatní členové, zábavu nezkazí. Svozka taky. Kaly ale asi změnu potřeboval, nedávno jsem ho viděl hrát, takhle neběhal snad nikdy. Pořád si píšeme, voláme, jen holt jsme zbyli jen my dva a pár dalších jako Klímič (Klíma), Lišák (Lischka), kuchař Roman, Marky (Markovič) a Frýďa (Frydrych). Ale není to tak, že bychom se s ostatními nebavili. Jen jsme k sobě měli blíž.“

Blažek: „Bylo to asi tím Polskem, kde jste spolu nonstop několik dní, tam jsme to prohloubili, a zapadl jsem. Teda doufám…

Pojezný: (usmívá se) „On si myslí, že zapadl.“

Blažek: „Přesně tak. Já si to myslím, ale možná se mýlím.“

Přitom Karle, vy jste na to soustředění přijel po mistrovství Evropy později…

Pojezný: „Mezi námi to zafungovalo hned první den. Dostali jsme místo vedle sebe, i v té naší partě, kde jsme dělali nejrůznější blbosti. Bavili jsme se a padli si do oka.“

Blažek: „Pijeme i podobné kafe. Na pokoji jsme spolu ale poprvé až teď. Je to premiéra a možná i derniéra. (směje se) Ale ne, prostě si umíme vyhovět. Navíc mi vypadl David Fadairo.“

Pojezný: „A mně Filip Kaloč. Tak jsme si řekli, že tohle bude dobrý tah.“

Po hotelu se nesly různé zvěsti, ale řekněte to sami. Jak to na vašem pokoji v Turecku vypadá?

Pojezný: „Skvot.“

Blažek: „Tam nechcete být. Neuklizeno, smrad, zatáhnuté závěsy, nonstop tma.“

Pojezný: „Klasičtí fotbalisté.“

Společnou domácnost dvou kamarádů si umíte představit?

Pojezný: „Neumím. Já už to s kamarádem zažil, a spíše to rozděluje. Nedělá to dobře. Podobně, jako když dva partneři, kteří spolu bydlí, spolu i pracují. Je to blbost.“

Blažek: „Já si to také myslím.“

Pojezný: „Jsou dny, kdy je to fajn, třeba když máme volněji a můžeme hrát hry, ale dlouhodobě si to neumím představit. Už tak je těch deset dní moc. Navíc netrávíme čas pořád spolu. Bláža jde na masáž, já jinam. Máme rádi i svůj klid. Nelezeme si na nervy. A představa, že přijdu domů, a uvidím tenhle… Však víte co.“

Obličej?

Pojezný: „Ano. Řekl jste to slušně.“

Blažek: „Nebo Karla, který nemá ani pyžamo. Ale je to borec.“

close Filip Blažek v dresu Baníku Ostrava. info Zdroj: Petr Kotala zoom_in Filip Blažek v dresu Baníku Ostrava.

Máte podobný styl humoru?

Blažek: „Totálně.“

Pojezný: „Takový dowňácký. Slabší.“

Blažek: „Stačí nám hodně málo, abychom se zasmáli. Přitom ne každý ho chápe. Kolikrát se lidi diví, čemu se umíme zasmát.“

Pojezný: „My jsme to v té partě měli podobné, ale pak přišel Bláža, všemu se smál, tak jsme věděli, že je to náš člověk. Nejradši mám to, když přijde vtípek, nebo hláška zcela nečekaně.“

Blažek: „Jen v Ostravě je problém, že bydlíme daleko od sebe. Já jsem ve Slezské, ty v Hrabůvce, ale když by se našel čas, nevadí mi s ním strávit třeba celý den.“

Pojezný: „Chodíme třeba na bowling. Nebo jsme na počítačích.“

FIFU?

Pojezný: „Tu já v životě nehrál. Netahám práci domů.“

Blažek: „To je trefné. A já nemůžu. Moje nervy to jaksi nezvládají. Radši mám Call of Duty, případně nějaké zábavné jako Assassin, nebo Spider Man.“

Pojezný: „Toho máme na soustředění.“

Blažek: „Na jednom ovladači.“

Pojezný: „Jo, a já se koukám, jak se nervuje.“

A co sranda vůči vám? Přijímáte ji?

Pojezný: „Jasně, my se smějeme všemu.“

Blažek: „Když rozdáváš, musíš umět i přijmout. To je tak se vším. Jestli s humorem, kritikou, nebo jakkoliv jinak.“

Pojezný: „A když jste v kabině se Swedem (kustodem Michalem Chudíkem), tak to nejde jinak.“

Blažek: „Swed a Ondra Jelínek (fyzioterapeut), to je jiná liga. S nimi je teprve sranda, s nimi byste měl dělat rozhovor, ti mají historek. Nebo jsme koukali na Zdeňka Izera.“

Takže převážnou část volného času na soustředění jste strávili u filmů, či play stadionu?

Pojezný: „Asi tak. Prostě asociálové.“

Blažek: „Naše bublinka, která nám stačí.“

Pojezný: „Dokonce jsem si Blážu vycvičil, a nosí mi snídaně.“

Blažek: „Jo, Karlovi nevadí, že mu třikrát zvoní budík, on chce spát, tak to vypne. Většinou chodím na snídani sám a něco mu donesu. Věřím, že by to udělal i pro mě, i když pochybuji, že by na tu snídani vůbec šel.“

Pojezný: „Ovoce z chodby bych ti vzal. S vodou.“

Blažek: „Tak to slyšíte.“ (usmívá se)

Lezete někomu svým humorem už na nervy?

Pojezný: „Jednou Honzovi Musilovi, kondičákovi.“

Blažek: „Ty brďo, ten chytal nervy. To jsme už měli zapsané černé puntíky, normálně nás chtěl vyhazovat z rozcvičky. ‚Blážo, Karle, přestaňte!‘ Asi ale neměl svůj den.“

Pojezný: „Jinak si nemyslím. Jo, někdy to přeteče, že když někdo není v náladě, řekne, že to stačí. V té chvíli asi končíme vůči dané osobě, ve svém standardu ale jedeme dál. Na druhé straně, kdyby si Klímič dělal srandu z trenéra, ten řekl ‚dost‘, tak tam my teprve začínáme. Zasmějeme se a rozjedeme to naplno.“

Už jste si z trenéra dělali srandu?

Pojezný: „Ne, to ne, to jsem řekl jen jako příklad.“

Blažek: „Fakt? Hele, ze Sweda si děláme srandu. To je náš obětní beránek. Ale on to umí vzít, přijmout a vrátit. A kvůli toho to dělám. Jsem zvědavý, jak mi to vrátí. Ale i trenér umí být vtipný. A prohrál s námi pětkrát Prosecco.“

Opravdu?

Blažek: „V jedné soutěži na Bazalech jsme se vsadili, že když to nikdo z pěti kluků netrefí, každý koupí trenérovi Prosecco. Když někdo trefí, kupuje on nám. Byli tam Kaly, Frýďa, Karel, Klímič, a já se přidal jako poslední. Trenér si mě trochu dobíral, tak jsem mu to chtěl vrátit, což se nádherně povedlo. Zadostiučinění.“

Pojezný: „My ale Prosecco samozřejmě vyměnili za vodu a proteinové tyčinky.“

A kdo ten humor neunáší?

Pojezný: „To je těžké takhle říct, protože my mluvíme v češtině a kluci ze zahraničí nám nerozumí. Třeba Patrick Kpozo. Z Čechů a Slováků je to ale možná Laco Almási.

Blažek: „On se hlásí k tomu, že je Maďar, my pak napodobujeme přízvuk a vymýšlíme si maďarská slova. On pak reaguje, že to nic neznamená a chytá trochu nervy. Tím je vtipný. To byste ale musel vidět, těžko se to interpretuje.

Pojezný: „Úplným opakem jsou pak Buchtič (Buchta) s Boulisem (Boulou). Jiný extrém. Takový sarkastický humor. Jen ne každý to má rád, a ne každý tomu rozumí. Mně to nevadí, ale spousta lidí by se urazila.“

Blažek: „Třeba Laco. (směje se) Dobří jsou i Lety (Letáček) a Filip Kubala. Ale jak říkáme, nejlepší je Swed, který je showman. Hromada historek. A když nikdo nereaguje, tak rozesměje všechny tím, jak se sám umí smát. Je úplně červený, jak paprika.“

Do kina byste spolu šli?

Blažek: „Jo, na Piráty z Karibiku hned.“

Pojezný: „Jak bude šestka, jdeme hned na to. Koupíme si lístky rovnou na čtyři dny, do jednoho sálu, a několikrát po sobě, abychom to i s tím spánkem zvládli.“

Blažek: „Já chodím do kina s přítelkyní a výhradně na marvelovky.“

Pojezný: „A já chodím do kina rád sám.“

Blažek: „Jasně, pospat si v klidu a bez keců.“

Pojezný: „Film mě nemusí bavit, ale jde mi o to, abych tam byl sám, nebo s minimem lidí. To mám rád.“

Blažek: „Já byl jednou v celém sálu sám s přítelkyní, pak přišel ještě jeden pár, a zjistil jsem, že je to můj spoluhráč se ženou. Tak jsme tam byli ve čtyřech.“

Pojezný: „My byli taky sami. V Jihlavě.“

Blažek: „Tomu se nedivím. V Jihlavě bych do kina taky nešel.“

Pojezný: „Co tím chceš říct? Bylo mi čtrnáct.“

close Utkání 3. kola nadstavby první fotbalové ligy, skupina o záchranu: FC Baník Ostrava - FK Teplice, 21. května 2023, Ostrava. (Vpravo) Karel Pojezný z Ostravy. info Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň zoom_in Karel Pojezný z Baníku Ostrava.

Už jste se při té své dobré náladě pohádali?

Blažek: „Karel je jeden z mála, se kterým ještě ne. Ale většinou je to na tréninku, že někomu něco povíš, takže co se stane na hřišti, zůstává na hřišti. V kabině už jsme pak normální a bavíme se jako kamarádi. To jsou věci, které k tomu patří.“

Pojezný: „Já jsem se jednou pohádal s Kalym, ale fest. Křičeli jsme na sebe snad dvě minuty. To bylo ale jediné.“

Jak zvládáte ten zimní dril?

Pojezný: „Náročné, ale myslím si, že to uteklo hrozně rychle. Ani jsme neměli čas přemýšlet nad tím, jak je to těžké, a najednou jsme byli na letišti ve Vídni před odletem na soustředění.“

Blažek: „Pro mě byl asi nejhorší první týden, než se člověk do toho po zátěžových testech dostal. Pak už to koušete, najednou byly tři týdny fuč, a Turecko.“

Pojezný: „Navíc ta pauza nebyla zas tak dlouhá, abychom z toho vypadli, a nezvládli to.“

Blažek: „Ale o Vánocích si člověk dopřál. Hlavně salátek a řízky.“

České „ř“ zvládáte, Filipe, velmi dobře…

Blažek: „Všímáš si?“

Pojezný: „Jo, jo.“

Mluvíte ale tak trochu „československy“…

Blažek: „Kluci si z toho pořád dělají srandu. Snažím se mluvit i česky, ale když dám svoje záhorácké slovo, odkud pocházím, tak se mi smějou. Já mám totiž zároveň i rodinu u Hodonína.“

Pojezný: „Smějou…“

Blažek: „Však jak jinak?“

Pojezný: „Smějí.“

Blažek: „Tak dobře. Smějí.“

Srandu si dělají Češi i Slováci?

Blažek: „Jo. Vždyť třeba Matúš Rusnák mi ani nerozumí. Nebo Laco Almási. Ale to je zase Maďar, to je něco jiného.“

Pojezný: „Bláža je ještě dobrý. Rigy umí plynule česky, a když s mluví Blážou, přepne do slovenštiny, než si uvědomí, že nemusí.“

Blažek: „Pak mu musím připomenout, že umím i slovensky. Rigouš je na jazyky multitalent.“

A jak si rozumíte na hřišti? V zápase jste spolu nastoupili za ten půlrok pouze teď v přípravě proti Vyškovu…

Pojezný: „Já myslím, že dobře. Víme, co jeden od druhého čekat, takže je to v pohodě a fajn.“

Blažek: „Neupřednostňuji ani jednoho ze stoperů, které tady máme. S každým se mi hraje dobře, i když ani s Frýďou jsem ještě nehrál, na to si musím počkat. Vyhovuje mi to.“

Zajímavé je, že jste se na podzim v sestavě minuli. Když se Karel do ní probojoval, vy jste Filipe vypadl…

Blažek: „Je to tak. Kája i David Lischka si to zasloužili. Hráli super, dostávali jsme málo branek, takže nebyl náznak toho, že by se měla obrana měnit. Já to tak bral, kryl jsem jim záda, kdyby bylo potřeba naskočit, a být připravený případně svou šanci využít. Uvidíme, jestli to bude na jaře.“

V létě jste byl vnímám jako posila. Jak jste bral, že jste ze sestavy vypadl, a čelil i kritice po chybách, či nejistých výkonech?

Blažek: „Každý, kdo sem přijde, je brán jako posila. Nikdo tu nebude chodit, aby seděl na lavici. Neřekl bych, že by se mi nedařilo, spíše šlo o velkou změnu, na kterou jsem se ale adaptoval. Ale kluci mi pomáhají, a já doufám, že to bude lepší.“

Jak mu Karle pomáháte?

Pojezný: „Právě tím, jací jsme kamarádi. V tomto věku mu nebudu radit, kam má naběhnout, nebo co má dělat, zvlášť když je starší. Spíše je to prostředím, které jsme mu vytvořili, kdy není sám na bytě, že by se s nikým nebavil. Nemusí vše kousat sám, můžeme si o tom popovídat.“

Blažek: „To je nejdůležitější. Kdybych to měl řešit vše sám, asi bych to nedal, ale když jsme dobrá parta, tak i to horší období se snáší lépe. Pomáháme jeden druhému, jak se dá, a někdy k tomu stačí jen pár slov mezi kámoši.“

Pojezný: „Uvidíme, co bude na jaře. Vždy hrají ti, kteří mají nejlepší formu, a jsou nejvíce prospěšní týmu. Bude záležet na okolnostech.“

Blažek: „Na formě. Ale jinak si nemám na co stěžovat. V Ostravě jsme se s přítelkyní zabydleli, i když pro ni to bylo složitější, jelikož poprvé je dál od rodičů. To bylo fajn, když jsme něco potřebovali, nebyl problém. Vlastně když jsem byl v Dánsku, tak za mnou jen dojížděla, případně o repre pauzách jsem přijel zase já. Teď má novou práci, je v novém prostředí, městě i státě, takže kvůli ní mě odchod ze Slovenska nejvíc trápil. Ona mě ale podporuje.“

Pojezný: „Musíš být víc sobecký.“

Blažek: „Jasně. Tady hraju na frajera, doma jsem ale pod papučí. Mně je horší živit, jak šatit, takže jsem v pohodě. Ona má totiž ráda vše pod kontrolou, takže vše, co si koupím, musí vidět a ohodnotit, ale mám o vše potřebné jako profesionální sportovec postaráno. Hlavně jídlo.“

Karle, jste na tom podobně?

Pojezný: „Mně každý den vaří někdo jiný.“

Blažek: „Jiná restaurace.“

Pojezný: „Přesně tak.“

Blažek: „Ale to je ten servis, o kterém mluvím. Přijdete z tréninku, tak si představte, že byste měl ještě hodinu vařit. Nechce se, tak si objednáte.“

Pojezný: „Aspoň že mám doma ty čínské polévky. Taková poslední záchrana.“

Blažek: „Když to jíš jen tak, tak to fajně křupe. Lepší, jak chipsy. Takový ‚low budget‘. Když jsem bydlel na intráku, tak jsem jedl jen těstoviny. Ale snažím se i doma něco dělat. Když mi to přítelkyně řekne. Jinak jsem ale vůči tomu asi slepý. Nebo nevšímavý.“

Pojezný: „Mně chytne – třeba jednou za čtyři dny – že musím mít uklizeno. Takže vše uklidím, a zase čtyři dny nechám, ať se to nakupí. Na co to dělat čtyřikrát, když můžu jednou pořádně, že? Někdy to nejsou čtyři dny, ale třeba dva týdny a je z toho… Prostě bordel.“

A jsme zase u těch pokojů…

Pojezný: „Paní uklízečka nám uklidila, ale brzy zjistila, že to nemá cenu, že je to den ode dne horší, a její standard nelze držet. Tak to vzdala. Udělala jen postel a šla od toho.“

Blažek: „Jednou mi dala jen pantofle k sobě, což bylo super. Nemusel jsem je hledat pod postelí.“

Pojezný: „Ale já v tom svůj pořádek mám, vím, co kde je.“

Blažek: „Já tomu říkám organizovaný chaos. Když jsem byl malý, doma mi máma o víkendu uklidila pokoj, tak jsem nevěděl, kde co je. Jen jsem křičel a chodil, co mi kam dala.“

Pojezný: „Já vždycky řvu, že je to špatně. Že tam zrovna to nepatří. Ale najdu to.“

Blažek: „Já ne. Ale už si dělám pořádek sám. Jen třeba herní stůl musí zůstat tak, jak je.“