Osobnost Deníku

A proč dobrodružství? Od začátku se vědělo, že v klubu má již řadu let naprostou pevné místo David Soria, miláček fanoušků. Zároveň Letáček a Španělsko? Každý hned připomínal jeho hru nohama. „Jen se ale potvrdilo, co říkal ve vašem rozhovoru Tomáš Vaclík. Getafe má jiný styl hry, silovější. Přesto ale na nohou pracuji a myslím si, že se zlepšuji,“ líčí Letáček.

Co říkáte na nominaci bývalého parťáka z Baníku Jakuba Markoviče do reprezentace?

Překvapilo mě to. Kubovi jsem psal a přeju mu to, protože si to za ty výkony zaslouží. Abych byl upřímný, jsem trošku zklamaný, protože jsem věřil, že bych se v nominaci mohl objevit. Ale jsem mezi náhradníky, což je vlastně také premiéra a ukazatel mé práce, že ji asi dělám docela dobře. Aspoň budu moci čas v repre pauze strávit v Getafe, víc se začlenit do mužstva, předvést trenérům a dál bojovat o svou pozici.

Je pro vás lepší být třetí volbou na srazu reprezentace, nebo se víc věnovat Getafe?

To je složitá otázka, protože se jedná o reprezentaci České republiky, což je asi to nejvíc, co sportovec může chtít. Přednější by určitě byla reprezentace, byť jsem teď v novém angažmá a je pro mě důležitá i pozice tady. Na tuto otázku se složitě odpovídá. (usmívá se) Mohlo to dopadnout jen jedním způsobem, takže se budu věnovat tomu, jaká je aktuální situace.

Vy jste věděl, že jste ve hře o místo na tomto srazu?

Věděl jsem, že jsem v širším kádru, ze kterého bude trenér vybírat. To mi oznámili v klubu, že jim přišel e-mail, takže jsem věděl, že se bude něco dít. Finální nominace ale byla až v pátek dopoledne. Sledoval jsem ji a byl v očekávání.

Že nejste mezi vybranou trojicí, o tom asi rozhodlo, že v této chvíli holt nechytáte, co myslíte?

Určitě to bude jeden z aspektů, byť si úplně nemyslím, že to je aktuálně to klíčové. Mám za sebou měsíc přípravy s Baníkem, měsíc přípravy tady, kde jsem minutáž dostával, i když nešlo o ostré zápasy, jaké už mají kluci v České republice. Asi to ale ovlivnilo rozhodnutí trenéra.

S Jakubem Markovičem jste v kontaktu, prý si píšete. Oba se asi navzájem sledujete…

Samozřejmě. Já se snažím sledovat všechny zápasy Baníku, když mi to čas dovolí. Jsem v kontaktu nejen s Kubou, i s dalšími kluky, takže přehled mám. Do toho vidím i sestřihy, když ten zápas nemohu sledovat a čtu články, takže vím, že se Kubovi teď daří.

Uměl jste se do něj vžít, když chytil dvě penalty v rozstřelu s Kodaní, ale stejně to na postup nestačilo?

Asi si to dovedu představit. Muselo to být zklamání nejen pro něj, ale pro všechny kluky, protože vím, jak byli odhodlaní ten duel zvládnout. Je to prostě týmový sport, takže těžko házet vinu na toho druhého. Kuba udělal maximum, co mohl, ale nestačilo to.

Co říkáte na sezonu Baníku v lize i v pohárech?

Co se evropské části týče, byla to velmi dobrá prezentace České republiky a Baníku. Bohužel, nedopadlo to podle jejich představ, byť na postup měli. Asi ale rozhodla i nějaká ta zkušenost, což byla výhoda Kodaně. Ale kluci z toho mohou těžit v budoucnu. V lize doma neprohráli, nám se vlastně nedařilo v minulé sezoně vyhrávat, což je teď pro fanoušky dobré. Zatím se jim docela daří.

Pojďme k vám. Jak se po pár týdnech cítíte ve Španělsku?

Začátky byly náročné, ale teď už se každým dnem cítím lépe a lépe. Na hřišti i mimo něj. Už mám zařízené bydlení, jen jsem řešil nějaký problémy s klimatizací, ale už jsem tady doma. Tohle přece jen člověku také hodně pomůže. Dorazila za mnou přítelkyně, takže jsme tady společně a už se vše usazuje a zabíhá do kolejí, jaké jsme měli v Ostravě a v České republice. Je to čím dál tím lepší a věřím, že se to začne projevovat i na hřišti.

Co jste měl s klimatizací?

Upřímně, sám nevím. Řešilo se to dlouhou dobu. Samý technik na bytě a nakonec se jim to povedlo opravit, za což jsem rád. Asi mi je jedno, co s tím bylo, hlavně, že to teď funguje, protože ta komunikace je tady náročná. (usmívá se)

close Brankář Jiří Letáček. info Zdroj: Deník/Vladimír Pryček zoom_in Brankář Jiří Letáček.

Byla to ostrá zkouška vaší španělštiny?

To úplně ne, protože s majitelem bytu komunikovala přítelkyně, která španělštinu měla ve škole, takže to aspoň trošku zvládá. Já jsem zatím u španělských základů, co se fotbalových slovíček týče, a samozřejmě se snažím zdokonalovat. Jen teď jsem měl vážně hodně zařizování. Třeba půlden strávený v Ikei a obecně v obchodech. Ale to je asi všude stejné. Nicméně na španělštinu přijde řada po večerech.

Co se týká obchodů, je nějaké specifikum ve Španělsku, s nímž jste se musel vyrovnat?

Ano ne, spíše s mnohonásobně větším výběrem. Třeba u potravin. Je tu třeba celý regál rýže. To bych mohl popsat celý obchod, tak bychom spolu mluvili donekonečna. Výběr surovin a jejich kvalita je ale na mnohem větší úrovni, než v Česku.

Jak vám na náladě ubírá nebo neubírá to, že jste v téhle chvíli v pozici dvojky?

Neřekl bych, že mi to ubírá na náladě. Pro mě je to něco, co jsem si celý život přál, že jsem se přesunul do zahraničí. Že teď nechytám, tak já si říkám, že jde jen o aktuální stav. Ona moje chvíle přijde. Je to jen o tom se tady sžít s mužstvem, pochopit jejich mentalitu a to, jak to tady funguje. Myslím si, že pak můj čas přijde. O tom vypovídá už i délka kontraktu (čtyři roky), který mi nabídli, takže věřím, že se se mnou tady dlouhodobě počítají.

Cítil jste ale po svém příchodu, že zbavit Davida Soriu postu jedničky zabere víc času, než jednu přípravu a pár zápasů?

Tušil jsem to. Viděl jsem, že odchytal několik sezon bez delšího výpadku. Chyběl snad jednou kvůli nemoci nebo zranění. Zná se s trenérem, takže jsem věděl, do čeho jdu. Pro mě je to ale hodně podobná situace s tou, když jsem přicházel do Baníku a byl tam Honza Laštůvka. Věřím, že mi pomůže moje mentalita a nastavení, kdy jsem zvyklý na to, že to chvíli trvá, ale nakonec budu slavit úspěch.

Vy jste ale udělal velký dojem už při prvním zápase, kdy jste předvedl skvělý zákrok. Mělo to nějakou odezvu?

Co mám zprávy od rodiny i manažera, proběhlo to internetem a fanoušci psali, že jsou rádi, že jsem přišel, a že vypadám jako kvalitní brankář. Člověka potěší, že mohl zaujmout, ale myslím si, že to nebylo jen tímto jedním zákrokem v přípravě. Co se ke mně dostalo, tak fanoušci ocenili, že jsem se hned začal snažit dirigovat obranu španělsky. Toho si všimli v zápase proti St. Etienne, kdy jsem dostal 90 minut, na stadionu nebylo mnoho lidí, takže to bylo slyšet. Je to fajn.

Obecně v každé zemi asi pomůže zapadnout, když přijmete místní kulturu. A jazyk je jednou z jejich součástí…

Určitě. Když za mnou přijel taťka, byli jsme si sednout v restauraci a chtěl jsem se před ním předvést, tak jsem se snažil si základními slovíčky objednat ve španělštině. Servírka byla moc milá a viděla, že nejsme místní, ale snažila se mě pochopit. Párkrát mě i opravila a cítil jsem z ní, že je ráda, že chci mluvit španělsky. Pak jsou ale samozřejmě situace, kdy člověk španělštinu použít nemůže, protože prostě neví, ale potřebuje něco vyřešit. Pak sáhnete po angličtině nebo překladači, protože není úplně běžné, aby Španělé mluvili anglicky. Takových je málo.

Když se vrátíme ke chytání, bude to hodně o vaší trpělivosti a schopnosti si na šanci počkat?

Rozhodně. Trpělivost a pracovat. Nepřestávat být motivován, zůstat nastavený tak, jak jsem, jako kdybych každý víkend chytal. Pak jeden týden přijde, kdy na mě trenér ukáže. Je to o poctivé práci.

Tomáš Vaclík v rozhovoru pro Deník zmínil, že se v případě Sorii v minulosti mluvilo o přestupu. Teď to nebylo na stole?

Upřímně, nevím. Vím, že se ve Španělsku trošku rozhýbal trh s brankáři, že Mamardašvili přestoupil do Anglie. Uvidíme jaký to bude mít dopad na La ligu a brankáře. Přestupové okno je tady asi o něco delší než v Česku, tak jsem zvědavý.

Zatím jste španělskou ligu neokusil na hřišti, ale jak na vás celý ten kolos a cirkus zapůsobil v dosavadních zápasech?

Hlavně je to splněný sen a přání asi každého hráče, aby zažil takové stadiony a jejich atmosféru. Já jsem měl štěstí, že první zápas jsme hráli na Athletic Bilbao, kde bylo 53 tisíc lidí. Zpívali, fandili, když nastupoval Nico Williams, tak celý stadion málem prasknul. Neskutečné. Právě tyto situace jsou mým motorem a motivací, abych jednou v té bráně mohl stát já a zažívat to vše přímo na trávníku. Když jsem přišel do Ostravy, tak to pro mě bylo také nové. Tolik lidí na stadionu a hlavně tolik fandících. Hrozně rychle jsem se s tím sžil a neumím si teď fotbal bez fanoušků představit. Těším se, až si to tady vyzkouším.

Člověk se k tomu nechce vracet, ale jednu otázku na toto téma si nelze odpustit. Vzpomenete si v těchto momentech na předloňskou Kroměříž a že moc nescházelo, abyste se z Baníku vrátil do Pardubic předčasně?

Já bych to řekl ještě jinak. Ne, že jsem si vzpomněl přímo na tuto situaci, ale když se to tady všechno seběhlo a podepsal jsem smlouvu, tak jsem si přehrál v hlavě nejen ty hezké fotbalové zážitky, ale i tyto momenty. Třeba že jsem se na fotbal v mládí chtěl vykašlat, nebo i tyto neúspěšné zápasy, kdy mě fanoušci hejtovali. Toto mě hlavou proletělo. Ve výsledku se tomu ale člověk zasměje a řekne si, že v tom je fotbal hezký. Zároveň si myslím, že v tomto můžu být na sebe pyšný a hrdý, protože jsem se z toho nepo*ral a teď jsem tam, kde jsem.

Říkáte si, že i ty útrapy staly za to?

Jo. Přesně tak.

close 14. kolo první fotbalové ligy: MFK Karviná - FC Baník Ostrava, 5. listopadu 2023 v Karviné. brankář Jiří Letáček z Ostravy. info Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň zoom_in Brankář Jiří Letáček při zákroku.

Getafe je předměstí Madridu. Jak vám vyhovuje život ve velkoměstě?

Z Getafe je to patnáct minut do centra Madridu. Já žiju na okraji, na hřiště mi to trvá asi čtvrt hodiny. Stadion a tréninkové centrum jsou hned vedle sebe, což je fajn. Myslím si, že je to ideální lokace na bydlení, protože to máte do centra blízko, ale zároveň v něm nejste. Největší komplikací tady může být doprava, která je v určitých časech vážně hustá. Život bych jinak přirovnal k Praze. Ve městě je hodně lidí, hodně turistů, zvlášť teď v létě. Od září už tu budou převážně místní, tak jsem zvědavý, jak pak bude město fungovat. Ale mě to nedělá problém. Já mám rád společnost, že můžu někam zajít a je z čeho vybírat. Ať už restaurace, památky a aktivity mimo fotbal. Jsem tu velmi spokojený.

A co tréninkový a zápasový režim? Liší se to proti Česku, nebo je si to podobné?

Teď v létě je to rozdílné v tom, že trénujeme už od 8.30 ráno, protože se chceme vyhnout tomu horku. V Baníku jsme trénovali až v deset, v devět byl sraz, takže jsem se třeba do osmi prospal a pak si dal snídani. Tady máme společné snídaně v 7.50 a je pravda, že i když nejde o nic hrozného, tak není vstávání kolem sedmé úplně příjemné. Trvá mi, než se rozjedu, ale to je jen o zvyku. Tréninky většinou bývají o dost delší. Na hřišti strávíme klidně dvě a půl hodiny. Prostě dokud se neudělá všechno to, co má trenér naplánované, tak se ze hřiště nejde. Jinak je to fotbal jako všude jinde. Pořád stejná hra. Spoustu cvičení už člověk v životě viděl, takže největší rozdíl je ten čas.

Když se bavíte s Tomášem Vaclíkem, Janem Laštůvkou, nebo Luďkem Mikloškem, nikdo nepochyboval, že máte šanci se prosadit, ale zmiňovali vaši práci nohama. Jestli to bude na Španělsko stačit. Na druhé straně, Tomáš Vaclík prozradil, že Getafe není úplně tým vyznávají klasický kombinační španělský fotbal. Že je spíše silovější, což by vám mohlo vyhovovat. S čím jste se tedy reálně setkal?

Musím mu dát za pravdu. Když jsem si přečetl rozhovor s ním, tak všechno sedí. Getafe má dobře načtené. Naše hra je založená na silové a vytrvalostní stránce, fotbalu tam zatím moc není, ale v trénincích všechno praktikujeme. Co se týká hry nohou, tak jsem to čekal horší. Nebo vyšší úroveň Sorii v rozehrávce. Myslím si, že jsme na tom hodně podobně. V tomto mi hodně pomohl v Ostravě Jirka Boula, který mi vysvětloval různé principy, jaké jsem do té doby nevěděl, nebo jsem je neměl úplně objasněny. Za to mu děkuju a funguje to tady. S nohama ale nijak nezaostávám, postupně se i zlepšuji, protože nohy jsou zapojeny do každého tréninku. Určitě je v tom posun.

Jaké fígle vám Jiří Boula prozradil?

Na tabuli mi ukázal posuny hráčů, které nastanou při určitých přihrávkách do určitých prostorů. Říkal mi, do kdy musím vydržet s balonem u nohy, byť to je riskantní, ale když se to povede, otevřou se určité prostory. Snažil se mi to vysvětlit a párkrát se nám to povedlo i praktikovat v zápasech. Teď se mi to hodí.

V létě kromě vás zamířili do Španělska i Ladislav Krejčí (Girona) a Alex Král (Espanyol). Bavili jste se už spolu?

Psal jsem si s Láďou Krejčím. Popřáli jsme si před začátkem ligy hodně štěstí, ať se nám oběma daří. S Alexem jsem v kontaktu nebyl, ale až s nimi budeme hrát, tak po zápase popovídáme.

A na co se nejvíce těšíte? Asi to budou zápasy s Realem a Barcelonou, že?

Určitě se nejvíc těším na svůj debut. A upřímně mi je jedno, proti komu. Budu ale strašně rád, když se do brány dostanu, udržím se v ní a budu chytat. A kdybych si měl vybrat nějaký zápas, tak aktuálně asi na Realu, protože má vlastní nově zrekonstruovaný stadion. Jakmile ale bude mít stadion opravený i Barcelona, tak se těším na Nou Camp.

Jaké jsou vlastně ambice klubu?

To je taková otázka, na kterou bude vždy stejná odpověď. Chceme hrát co nejvýš a co nejlépe. Asi takhle bych to zhodnotil. Osobně to ale vnímám tak, že když budeme hrát klidný střed tabulky, tak to bude úspěšná sezona.

Vytyčil jste si cíl, kolik zápasů byste chtěl odchytat?

Zvolil jsem stejnou metodu, jako tenkrát v Baníku, kdy jsem před příchodem chtěl mít deset odchytaných zápasů. Dá se říct, že se to podařilo, protože jsem jich měl sice „jen“ devět, ale poslední dva zápasy sezony dali trenéři Martinu Hrubému, protože nám už o nic nešlo. Já to tedy beru tak, že jsem to splnil. A teď jsem si dal stejnou metu, tak uvidíme.