Je jedním ze současných baníkovců, který ví, jaké je oblékat dres rivala, byť za áčko soutěžní zápas nikdy nehrál. Pro záložníka Jiřího Boulu, který ve Spartě působil od dvanácti do osmnácti let, bude mít sobotní osmifinále fotbalového MOL Cupu ve Vítkovicích (15 hodin) náboj. „Hlavně tím, že budu hrát proti Spartě poprvé doma,“ podotýká třiadvacetiletý středopolař.

Začínal v ČAFC Praha a hrál v Dolních Břežanech, nevyvrací ale, že může být považován za odchovance Sparty. „Záleží na definici, ale strávil jsem tam šest sedm let, a ve věku, kdy se člověk nejvíce rozvíjí a dospívá. I po fotbalové stránce jsem se tam naučil nejvíc. Ligovou šanci jsem ale dostal až v Ostravě, toho si vážím,“ vysvětluje pro Deník Boula, který prošel i Britskými ostrovy. O nich v rozhovoru také mluví.

Jaké je to být sparťanem v Baníku?
Sparťanem myslíte to, že mám sparťanskou minulost?

Samozřejmě…
Není to nic zvláštního. Ani necítím, že bych to od kluků dostával vyžrat. Jen občas tam něco prolétne, přece jen je nás tady víc takových. Spíše se očekává, že když se zápas povede, doneseme něco do kabiny. To je takhle ale u všech klubů. Ideální by tedy bylo Spartu porazit, abych měl důvod něco přinést. Jinak bych neřekl, že je to nějaký problém.

Rostislav Kaloč, dlouholetý fanoušek Baníku Ostrava i hokejových Vítkovic.
Je nepřehlédnutelný. Baníku i Vítkovicím fandí přes 40 let, bude i na Spartě

Ani baníkovec Jan Laštůvka si nerýpne?
Občas jo. A nejen on. (usmívá se) Ale jak říkám, není to nic častého. Navíc já ve Spartě nebyl skoro v A-týmu, vyjma jednoho přáteláku a soustředění. Soutěžní utkání jsem neabsolvoval, takže jsem tam neměl stěžejní roli. Když tam je někdo oporou, tak je asi složitější přestoupit k rivalovi. O tom by tady mohli mluvit jiní.

Z Prahy ale pocházíte. Co byste před lety řekl, kdyby vás někdo směroval do Ostravy?
Bylo by těžké tomu uvěřit, protože v osmnácti devatenácti jsem se přesouval do Anglie. Už proto bych asi jen složitě uvažoval nad tím, že se vrátím do Česka a ligu si zahraji v Ostravě. A musím říct, že teď jsem rád. Ve Spartě jsem šanci nedostal, tady ano. Navíc fanouškovská podpora je úžasná, to vnímám i venku, a teď to zažijeme ve velkém stylu v sobotu doma. Dodnes mám v hlavě atmosféru proti Celtiku. Jinak bych řekl, že v Ostravě jsou větší tendence se srovnávat a soupeřit s kluby v Praze, než naopak.

Vnímal jste to tak už v mládeži?
Ano. Na Spartě jsme to měli nastavené tak, že kromě derby se Slavií to pro nás byly víceméně stejné zápasy. Bylo jedno, jestli hrajeme s Brnem, Olomoucí, Baníkem, nebo Libercem. Žádná hysterie, že hrajeme v Ostravě. Rivalitu dělají fanoušci a také kvalita. Čím vyrovnanější zápas je, tím víc je vyostřený. My jsme měli docela silný ročník a tím to bylo jednodušší, protože jsme to zvládali. Ale vím, že starší ročník 1998, kde byl Lingr, nebo Granečný, tak tam ty vzájemné duely byly naopak hodně ostré.

Baník v roce 2022 hrál třikrát na Letné. Vy jste nastoupil na minutu, 45 minut a celý zápas. Jaké to pro vás bylo?
Normální. Hezký zápas před mnoha lidmi, skvělá atmosféra, ale neberu to tak, že se vracím domů. Možná v podvědomí, v hlavě, že se člověk víc na některé věci soustředí. Jasně, pořád tam znám pár lidí třeba kolem realizačního týmu, tak se pozdravíte, ale v zápase jde vše stranou.

Brankář Vítkovic Aleš Stezka.
Šoumen Stezka: Správná děkovačka? Hlavně nekopírovat! Čím inspiruje Verstappen?

A už jste navnímal, co pro lidi v Ostravě Baník znamená?
Myslím si, že to bylo hodně rychlé. O Baníku jsem toho věděl dost už dřív, ale stejně si to musíte prožít – tak jako vše – abyste pak mohl soudit. Myslím si, že to trvalo chvíli, abych to poznal.

Pomohla vám i zkušenost z Anglie, kde jsou lidé a fanoušci regionálně hodně spjati s daným místním klubem?
To je asi dáno velikostí klubu, protože tady v republice jich není tolik na takové úrovni a s tak velkou fanouškovskou základnou. Jsou čtyři, možná pět. V Anglií je to jiné, že na první čtyři nejvyšší soutěže chodí neustále vyprodáno, každé město má svůj klub, který disponuje obrovskou podporou. Já byl v Derby, které je velké asi jako Ostrava. Na County chodilo třicet tisíc lidí. Většina byla permanentkáři. Kousek sídlí rivalové Nottingham Forest.

Co vám Anglie dala?
Všechno možné. (usmívá se) Kde začít? Určitě osobní rozvoj. Jazykově se zlepší každý, když tam je, navíc mám odsud bakalářský vysokoškolský titul, protože jsem vystudoval Sportovní management. Byl jsem tam s přítelkyní, což náš vztah ještě utužilo, našel jsem si i nové kamarády…

A fotbalově?
Vím, že je to klišé, ale zahraničí vám otevře oči. Fotbal tam hraje každý kluk a na slušné úrovni. I když jsem hrál poloprofesionální ligu, tak fotbalisté tam nebyli tolik na taktické úrovni, ale na technické ano. Byl jsem tam i s hráči, kteří prošli Premier League, nebo Championship. Jen byli starší a kariéru dohrávali. Zajímavé.

Roman Polák se oficiálně loučí s kariérou.
Polák o práci skauta v NHL: Nejprve názor, pak statistika. Jsem jako Popelka

A vy jste tam šel primárně studovat?
Neřekl bych, že primárně. Že jsem tam šel, za tím stalo víc okolností. Spouštěčem byla prezentace během čtvrťáku na střední od slečny, která propagovala anglickou univerzitu. Začal jsem o tom přemýšlet, protože na Spartě jsem neměl smlouvu a nevypadalo to, že by se mnou počítali do áčka, nebo měli nějaké plány. Nic mě tam nedrželo. A takhle jsem mohl spojit univerzitu s fotbalem. Oběhal jsem spoustu agentů a manažerů, jestli by mi pomohli, ale nic z toho nebylo. Nevím, jestli neměli kontakty, nechtělo se jim, nebo jsem nebyl tak zajímavý.

Co následovalo?
Přede mnou tam byl Tomáš Egert, který nastupoval i ve druhé lize. Byl v Derby na škole jako já. A to mi pomohlo ve finálním rozhodnutí, protože původně jsem uvažoval nad Birminghamem. Tady jsem věděl, že je to provázané i fotbalově, protože trenér z univerzity byl trenérem i v Mikleoveru, kde si mě pak vzal. To je sedmá liga. Zároveň bývalý fotbalista v Burtonu, takže měl kontakty. A náš třídní učitel byl agent. Prostě se to sešlo, navíc jsem tam šel s kamarádem ze Sparty Karlem Tvarohem, což bylo také pozitivum.

A naděje na fotbalovou kariéru jste si ještě dělal?
Jasně. To nebylo tak, že jsem to zabalil a tam si jdu jen tak kopnout a vystudovat. Ambice byly velké, jen jsem měl asi velké oči. Chyběly mi kontakty a možná štěstí na příležitost, protože dostat se k tomu, aby si vás někdo všiml, není jednoduché. Ani teď nevnímám, že bych díky titulu na univerzitě měl mít ve fotbale menší motivaci. Sice je dobré mít plán B, kdyby se přihodilo něco, co by mi mohlo kariéru ukončit, ale teď se soustředím jen na fotbal.

Studoval jste tam a hrál fotbal, nebo i pracoval?
Někteří kluci chodili na brigádu, já ne. Ve studiu jsem měl podporu rodiny, takže díky tomu jsem tam fungoval. A zásluhou přítelkyně, protože ta pracovala. (usmívá se) Ale mám i perličky.

Povídejte…
Vybavuji si první trénink v Mikleoveru. Při prvním souboji jsem dostal od dvoumetrového stopera loktem za krk. Vzápětí na mě začal řvát, ať s ním do soubojů nechodím. Hezké uvítání. Jeho ale asi po měsíci vyhodili, protože bral snad drogy, nebo něco takového. (směje se) Nebo v zimě, kdy není pauza, jsme jeli na zápas na Sever, až skoro do Skotska. Když jsme na místo asi po pěti hodinách přijeli, jen nám řekli, že hřiště není ve stavu, aby se hrálo. Tak jsme cestovali domů. Dobrý výlet.

Fotbalisté Baníku Ostrava proti Slovácku.
Šéf disciplinárky: Mediální čistka rozhodčích z nejvyšší úrovně se přenáší dolů

Jak jste se přes Táborsko objevil zrovna v Baníku?
Bylo to rychlé rozhodování. My se na jaře 2020 vrátili v covidové pauze, kdy soutěže stály a já nevěděl, jak dlouho. Přes bývalého spoluhráče jsem kontaktoval trenéra Táborska, zda nemůžu u nich aspoň trénovat. Chvíli jsem se chystal se Spartou, ale ta mě pak uvolnila. U Baníku jsem měl štěstí, že Roman Holiš (šéf mládeže Baníku) do Tábora kvůli synovi jezdil, byli jsme na očích díky práci trenéra Brožka. Kývnout na Baník bylo snadné.

Jak vám vyhovuje život v Ostravě?
Chvilku jsem si zvykal, ale už uplynula delší doba a s přítelkyní jsme se přizpůsobili. I na to, co nám na začátku nebylo pochuti.

Co třeba?
Vadilo mi, že v neděli byly snad všechny kavárny zavřené. Chtěl jsem si třeba po zápase zajít na kávu, protože jsme měli volno, a přes týden člověk nemá moc času, ale nebylo kam. Tak třeba taková blbost. (usmívá se) Ale už jsme spokojení. Jsem baníkovcem, cítím se tak, a věřím, že to vnímají i ostatní. Klub i Ostrava mi přirostli k srdci. Když chcete, tak je to tady rychlé.

Jaké to v sobotu bude pro vás proti Spartě?
Tím, že půjde už o čtvrtý zápas, tak to beru normálně. Jiné to bude tím, že poprvé zažiju atmosféru se Spartou doma, přijde hodně lidí, takže se těším. Snad nastoupím aspoň v průběhu, protože takový zápas chce hrát každý. V kabině cítíme důležitost utkání, a víme, že by to chtělo postoupit.