V obraně neprostupní René Bolf s Alešem Neuwirthem, v záloze Tomáš Marek, Mario Lička, či Martin Lukeš, vepředu pak ofenzivní trumfy jako Robert Zeher, Adam Varadi, Matěj Vydra, nebo právě Tomáš Mičola. Miroslav Koubek sestavil vyvážený tým, který byl blízko titulu. Nakonec remízy v závěru ročníku Baník stlačily na třetí příčku za Spartu a Jablonec. „Škoda zranění a absencí důležitých hráčů. Neměli jsme tak široký kádr,“ vybavuje si Mičola.

„Na pana Koubka ale nedám dopustit. Nestaral se o nás jen na hřišti, ale i v běžném životě. Nebýt jeho, možná ani nejsem v zahraničí,“ upozorňuje vzápětí autor sedmi branek v sezoně.

Stoper Eneo Bitri v dresu Baníku Ostrava.
Bolf o posile Baníku: Bitri nezklamal, něco v něm je, ale Frýdek není měřítko

Jak tedy vzpomínáte na tu skoromistrovskou sezonu a trenéra Miroslava Koubka?

Na pana Koubka s největším respektem. Já uznávám všechny trenéry, kteří mě kdy vedli, ale u něj je to trochu speciální, protože možná nebýt jeho, třeba bych se nepodíval do zahraničí. Zrovna tato sezona byla rozhodující, zlomová, že jsem se vydal ven. Dokonce si pamatuji jeho slova, kdy mi říkal, že je brzy, že mám ještě rok zůstat. Nakonec v Baníku nebyly peníze, tak jsem v jednadvaceti šel. Ale mám k němu maximální respekt.

I kvůli vydařené sezoně?

Ta byla úžasná. Ale musím poznamenat, že to nebylo jen tak. Všemu předcházela pořádná dřina, tréninky, možná jsme mu na začátku nevěřili, ale pak se vše nastartovalo. Bohužel v závěru se zranili Bolfík (Bolf), Mario (Lička) a Aleš Neuwirth, my neměli tak široký kádr, a to nás nakonec stálo titul. S nimi bychom byli mistry.

V čem tkvělo kouzlo Miroslava Koubka?

Za prvé byl to profesionál. Od tréninku, přes přípravu až po zápas. Třeba den před utkáním kontroloval, jestli nejsme na pivu.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v černém) odehráli ve středu přípravný duel proti Frýdku-Místku.
Stoper Bitri poprvé za Baník: sebevědomí, jistota a neuznaný gól. Co řekl Hapal?

Opravdu?

Je to tak. Bylo to někdy trochu vtipné, ale z dnešního pohledu na tom není nic špatného. Jen se prostě zajímal, co večer děláme. Ale my jsme věděli, co můžeme, a nikdo si takhle nedovolil jít ven. Ale potom, když se vyhrálo – a my tehdy vyhrávali dost – tak jsme si samozřejmě na večeři zašli. Byli jsme parta, takže bylo dané, že se jde. Ale tím nechci říct, že by se zajímal jen o tohle.

Povídejte…

Staral se i o to, jak se komu vede, když je třeba nemocný. Jestli něco nepotřebuje. Céčko, vitaminy, infuzi… Cokoliv. Nebyl to jen trenér, který řešil hřiště, a víc nic. Pro úspěch byl ochotný udělat hodně. A byli jsme dobře složený tým. My mladí okolo několika zkušených kluků, kteří nás dirigovali. Co řekli, to bylo svaté. Ano, ze startu jsme se u pana Koubka rozkoukávali, ale postupem času si získal kabinu, naladil nás na jednu notu a všichni jsme za ním šli. A za jediným cílem. Věřili jsme mu. I historek mám s ním spoustu, jen se žádná nehodí takhle do novin.

Skutečně žádná?

(přemýšlí) No, pamatuji si, že trenér se vždy díval do talíře, kdo co jí. Neříkám, že jsem měl problémy s váhou, ale nebyl jsem vyrýsovaný, a ani jsem nepatřil úplně k těm, kteří by se koukali na množství jídla. A jednou jsme hráli v Opavě pohár, v poločase jsme prohrávali 0:1, a v šatně byl vítr. Během toho se ke mně otočil a říká: „Já to viděl. Ty ses nažral jak medvěd a teď se nemůžeš hýbat“. (směje se) To mi utkvělo v paměti z těch slušných historek, protože kluci si ze mě dělali srandu. A byla to pravda. Snědl jsem dva talíře a pak to na výkonu bylo znát.

Martin Lukeš
Lukeš: Takhle se bránit nedá. Baník se musí postavit na srdci, jako má Šín

Jinak vám ale spolupráce s Mariem Ličkou, nebo Matějem Vydrou vycházela na jedničku, že?

Ta ofenzivní osa byla jasná: já, Matěj, Adam Varadi, Strny (Miloslav Strnad) a Róbert Zeher. My se vepředu točili, později se přidal i Dominik Kraut, pod námi pak byli špičkoví hráči. Renda Bolf, Aleš Neuwirth, Tomáš Marek a Martin Lukeš s Mariem Ličkou. Na stranách Řezňa (Řezník), Neves, Dan Tchuř… Nechci na nikoho zapomenout, ale vynikající mančaft a úžasná sezona. Škoda, že to po ní dopadlo, jak to dopadlo.

Co máte na mysli? Že jste s Mariem Ličkou odešli?

Ano. A Vydrys šel do Udine. Bohužel to je o penězích, konkrétně já neměl žádný velký plat. Zpětně si říkám, že jsem měl zůstat, a počkat, protože víc by mi asi vyhovovalo Německo, než Francie, kde ta liga byla hodně individuální. Pak holt přišla zranění a už se to se mnou táhlo.

Takže zpětně dáváte Miroslavu Koubkovi zapravdu, že jste měl zůstat?

Určitě. Ale na druhé straně jsem mohl zůstat, urvat si tady koleno, jako se to pár klukům stalo, a teď bych mluvil o tom, že jsem měl jít. Já nelituji ničeho. Mělo to tak být, tak to tak bylo. Nakonec – jak se pak ukázalo – udělali jsme poslední pohárovou sezonu Baníku. Zatím. Doufám, že to už dlouho trvat nebude.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v černém) při utkání 20. kola FORTUNA.LIGY na hřišti Zbrojovky Brno.
ZNÁMKOVÁNÍ BANÍKU: Lischka a Cadu propadli, hru oživila střídání. Co říkáte?

Bývalé ofenzivní eso Baníku Ostrava Tomáš Mičola.Bývalé ofenzivní eso Baníku Ostrava Tomáš Mičola.Zdroj: Deník/Pavel Sonnek

Jak vaší ligovou cestou žilo město a fanoušci?

První půlrok jsme to tak ještě nebrali, ale pak později jsme si uvědomili, že z kádru jde velká síla a byli jsme nahoře, tak proč se o to nepoprat. A podobné to bylo i s fanoušky. Předtím byla špatná sezona, takže nikdo nečekal, že bude chodit plný dům. Moc se nám ani nevěřilo. Ale v závěru už lidi chodili a hlavně jezdili ven. A to jim vydrželo dodnes. To vidíte, že jedou stovky fanoušků kdekoliv po republice. A bez ohledu na to, jestli se hraje druhá liga, nebo o titul. To je fantastické, pak je radost hrát.

Nakonec se vše zlomilo asi domácími ztrátami – porážkou s Českými Budějovicemi a remízou s Mladou Boleslaví, kterou v závěru trefil Ivo Táborský…

Budějovice ani neberu. To jsme hráli ve Vítkovicích, stalo se. Ale s Boleslaví jsme vedli 2:1, a šli jsme tři na jednoho – Vydrys, já a Péťa Wojnar, který to měl dát Matějovi, přihrál ale mě, míč nám vypíchli a po brejku Táborák levou do šibenice vyrovnal. Velký vliv mělo zranění Bolfíka, který nehrál vůbec, a v průběhu odstoupili Aleš (Neuwirth) s Mariem. Škoda, sešlo se to v nejhorší možnou dobu. Ještě jsme měli šanci v Příbrami, ale bohužel ani tam to nedopadlo. A už bylo jedno, jestli budeme druzí, nebo třetí. Smůla.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v černém) při utkání 20. kola FORTUNA.LIGY na hřišti Zbrojovky Brno.
Baník Ostrava? Nejhorší za pět let! Dno se blíží, začíná boj o všechno

Jak to vidíte v současnosti? Sledujete Baník?

Ne, že bych koukal na každý zápas, ale Baník sleduji, a zrovna teď jsem viděl Jablonec i Brno. No… Co bych na to řekl? Já vím, že před těmi lety, kdy my hráli o titul, byla jiná doba. Dneska je v klubu hodně cizinců, ale zase tohle mi nepřísluší komentovat. Každopádně bychom si všichni přáli, aby Baník byl nahoře, hrál o poháry, ale ani ostatní mančafty nespí a umím si představit, jak těžké je dostat do Ostravy hráče, kteří by byli posilami. Ale nechci být alibista, určitě je to dosavadní umístění a výsledky zklamáním. Na druhé straně fotbal je kolektivní sport a k úspěchu se vám musí sejít plno věcí. Zdraví, forma, psychika, štěstí… Není to o tom si koupit hráče a pak sbírat medaile. Takhle to ve sportu nefunguje.

Věříte, že se v blízké době dočká Baník úspěchu?

Přiznám se, že se mi líbil konec zápasu v Brně, kde byla na hřišti řada odchovanců, nebo kluků, které tak teoreticky můžeme brát. Lašty (Laštůvka), Lischka, Kaloč, Šín, Jaroň, v základu byl Buchta. To mi přišlo fajn, protože v klubu vyrůstali a mají k němu vztah. To je cesta. Sice dlouhá, náročná, ale Baník by měl jít směrem výchovy vlastních hráčů. A trenérů. Ale uvidíme. Třeba za rok, za dva, se Baník bude pohybovat kolem třetího čtvrtého místa.

Fotbalisté Baníku Ostrava (v černém) při utkání 20. kola FORTUNA.LIGY na hřišti Zbrojovky Brno.
OBRAZEM: Baník podporovalo v Brně sedm stovek fanoušků. Poznáte se na fotkách?

Co vám teď v kádru Baníku chybí?

Nevidím osobnosti. Jasně, je tam Lašty s Jirkou Fleišmanem, to jsou dva, ale ti to nemohou táhnout celou sezonu. Za nás jich tam bylo sedm osm. Řekli: „Teď to bude takhle, uděláte tohle, půjdete támhle a nebudete si hrát svůj fotbal…“ A bylo vymalováno, vše se plnilo. Jeden za druhého jsme dřeli, nikdo si nehrál na své statistiky. Šlo se za týmovým úspěchem. A ty individuality pak z toho vyplavaly. Neříkám, že teď kluci nedřou, ale chybí mi v poli vůdce, který by tomu dával řád.

Mohl by jím být v budoucnu třeba Matěj Šín? A co říkáte na celý jeho příběh?

Neskutečné, klobouk dolů. Mám radost, jak to dopadlo, protože pro nikoho to určitě nebylo jednoduché. Těžko si představuji, že bych měl v kabině spoluhráče, kterému by tohle oznámili. Ale je to borec, že to zvládl, jsem šťastný za ten gól v Brně, a teď uvidíme, kam to dotáhne. Ale jo, může být tím lídrem třeba on. Je na něm vidět chuť. I když zkazí, tak se kousne, a bojuje znovu. To se mi líbí. Čím víc takových, tím lépe. Kolem těchto kluků musí Baník ten tým stavět. Jsou v těžké pozici, ale jsem přesvědčený, že skupině o záchranu se vyhnou. Vždyť na šestku ztrácí jen čtyři body. To je nic. Zvlášť v naší lize, kde může hrát každý s každým.

A co soudíte o neděli? Vyhraje vychytralost a lišáctví Miroslava Koubka, nebo Baník najde na Hradec recept a ukončí minisérii dvou porážek?

Hradec po výhře v Plzni také nemá bůhvíjakou formu, ale je to nepříjemný soupeř, navíc Baník bude pod tlakem. Budu mu přát, aby vyhrál, ovšem nebude to jednoduché. Spíše dost těžké. Přesto si ale tipnu ostravskou výhru 2:1. (usmívá se)