Olympiáda v Deníku

Jaké máte pocity po takové prohře? Asi smíšené, že?

Hodně smíšené. Vždycky, když prohrajete takto na konci, tak to zamrzí. Kdybychom tu uhráli remízu, byla by to do odvety doma pecka. Věřím, že před vyprodaným stadionem, kde se bude moci stát cokoliv. Určitě se nevzdáváme, je to jeden gól, takže nezbývá, než vstřelit minimálně jeden gól. Jdeme dál.

Nahoře jste nebezpečný tolik nebyl, ale z vaší práce těžili ostatní. Jak jste to vnímal?

Věděli jsme, že asi nebudeme ti, kdo bude mít sedmdesát procent držení míče. Musím říct, že je to fakt evropský mančaft, který má zkušenosti z Ligy mistrů, evropských lig, to vše bylo na jejich straně. Naopak si troufám tvrdit, že jsme jim byli víc, než vyrovnaným soupeřem, což asi málokdo čekal. Každý se snažil pracovat pro tým, potlačil své ego, protože úspěch a dobrý výsledek do odvety byl pro nás nejdůležitější. To se podařilo, jedna nula není s kvalitním soupeřem žádná hanba, i když gól v poslední minutě samozřejmě mrzí.

Stopeři Kodaně se často po soubojích s vámi rozčilovali, vy také. Zejména střety s krajanem Denisem Vavrem musely zaujmout… Byla taktika ho vyprovokovat?

(usmívá se) Myslím, že dopadly na sebe stejné, nebo podobné povahy. Ne, že by to byla taktika, ale věděl jsem, že do toho musíme všichni nahoře šlapat, jelikož jsme byli v podčíslení. O to víc jsme se Šíňasem museli presovat. Asi není u mě nic nového, že chodím do soubojů ostřeji. Někdy na hraně, jindy za hranou, ale to je fotbal. Ale nemyslím si, že by to bylo obzvlášť tvrdé. Potom už toho domácí využívali, že si rozhodčí na to dává pozor, takže při každém kontaktu spadli. Ale obrovské zkušenosti.

Neříkal jste si u některých šancí: Škoda, že tam nejsem já, třeba bych to dal, nebo zakončil lépe?

V dané chvíli si to asi neříkáte, ale to byly šance po rychlých brejcích, kdy já jsem sklepával míč na polovině hřiště, všechno bylo rychlé, Šíňas s Ewertonem tam nasprintovali… Holt jsem měl jinou úlohu, byl jsem na jiném místě, i když jako útočník bych měl být ve vápně. Pro každého byl nejdůležitější týmový úspěch.

Baník má pět útočníků, jak si považujete, že v takovém zápase, který by chtěl hrát každý, jste dostal důvěru?

Je tu obrovská konkurence, samozřejmě jsem za šanci rád a vážím si ji. Tyto zápasy chcete hrát, ale jsem vděčný za každou šanci. V lize, poháru i v evropské soutěži. Důvěru se snažím splácet, tak doufám, že mi to tam začne víc padat. Pro nás všechny byl jasný cíl uhrát dobrý výsledek do odvety, což se nám podařilo.

Nabíjí vás do odvety i výkon? Že jste to tady neubetonovali, ale hráli jste se vztyčenou hlavou?

Opět se budu opakovat. Jsou to obrovské zkušenosti i do ligy, když víme, že můžeme hrát vyrovnaně takovým mančaftem, jakým je Kodaň. Pak se v lize nemáme koho bát. Mladí hráči, kteří nastoupili, to ukázali. Obrovská škola, obrovské sebevědomí, které nám tento zápas může zvednout, a doma se o to pobijeme. Myslím si, že to bude ještě zajímavé.

Ideální pozvánka pro lidi, aby vyprodali stadion v Ostravě?

Já si myslím, že po tomto výkonu se to jednoznačně musí v následujících dnech vyprodat.

Kdybyste měl porovnat loni Bodo/Glimt a teď Kodaň, ale i Baník s Bohemians, tak co vás napadne jako první?

Asi to, že jsem se vícekrát dotkl balonu. Loni jsem v Norsku měl naběháno přes šest kilometrů za poločas a na míč jsem si nesáhl. I pocit ze hry je lepší, protože si dovolím tvrdit, že jsme jim byli vyrovnaným soupeřem. Ani Kodaň to nečekala.