První ligovou trefu v kariéře mu naservíroval ve 34. minutě Filip Kaloč krásným dlouhým pasem po zemi, na který si rychlostně velmi dobře vybavený Jaroň naběhl, přesprintoval Čanturišviliho a i s trochou štěstí překonal brankáře Dostála.
„(Kaloč) to narýsoval pěkně a potom stačilo jen prostřelit gólmana. Chtěl jsem si to ještě seknout a zakončovat z lepší pozice, nakonec to vyšlo tak, že jsem střílel hned a prostřelil jsem to,“ přiblížil Petr Jaroň, který popsal i cestu k trefě Buchty, na níž měl podíl v podobě asistence.
„Mám dojem, že Poky (Pokorný) mě našel v lajně, já to naslepo dával do vápna, někoho jsem tam hledal, a došlo to na Buchtiče. Taková shoda okolností, jsem za to rád,“ pokrčil rameny.
Poměrně blízko k trefě byl přitom už před týdnem na Bohemians, ale tam mu radost zkazil gólman Valeš. „Chtěl jsem to napravit. Ale hlavní jsou tři body,“ zopakoval Jaroň. „Sebevědomí se zvětšuje každým zápasem, gól tomu také hodně pomůže, takže doufám, že jich bude přibývat. Musím se zlepšovat,“ podotkl.
NABUZENÍ? DRUHÁ PŮLE NA BOHEMIANS
Trenéra Pavla Vrbu potěšilo, že Jaroň ukázal větší klid ve finální fázi, než v předchozích zápasech. „Je to zajímavý, talentovaný hráč, z domácí líhně, takže spousta baníkovských fanoušků bude nadšená, že další odchovanec se rozstřílel jako v minulosti jiný hráči. A nebudu je radši jmenovat, aby z toho Jaroňovi náhodou nebylo špatně, když bych řekl Baroš, Lukeš. Uvidíme, co z něj bude. A Svěrkoš. Toho jsem neřekl, ale občas ho potkám, tak ten by mi to neodpustil. Ten by mi dal," usmál se kouč.
Právě v již zmíněném výkonu v Ďolíčku viděl Petr Jaroň důvody toho, co Baník v prvním poločase předváděl, a že si vytvořil komfortní pozici. „Druhá půle na Bohemce nás docela nabudila. Doma před fanoušky jsme museli ukázat, že kvalitu máme a museli jsme vyhrát. Teď je nutné to zopakovat s Teplicemi,“ slíbil Petr Jaroň.
Naopak druhých pětačtyřicet minut už takovou show nenabídlo. „Snažili jsme se kontrolovat hru. Měli jsme být víc aktivní, přehrávali jsme si to vzadu, nebyli jsme moc nebezpeční, i když Buchtič dal gól. Bohužel z ofsajdu. Jinak jsme neměli žádnou větší šanci,“ přiznal.
Do prvoligového kádru Baníku zařadil nadějného ofenzivního fotbalistu už v zimě tehdejší kouč Ondřej Smetana. Pod Pavlem Vrbou si Jaroň své místo obhájil. Navíc se z něj stává stabilní člen základní sestavy. „Jako hráč se snažíte, abyste v jedenáctce byl. Že to tak vyšlo, příprava byla dobrá, za to jsem rád,“ připustil.
Fotbal ve velkém řeší i se svým bratrem Markem, který sice také přípravu absolvoval s A-týmem, nyní však patří do třetiligového béčka. „Máme mezi sebou dobré a silné pouto. Proto si říkáme i to, co s jinými neprobíráme. Samozřejmě se pochválíme, ale i zkritizujeme, řekneme si, co bylo špatně,“ popsal Petr Jaroň.
JAROŇOVÉ JAKO KULOVÉ
Dokonce mají i jeden společný ligový start, na jaře v Plzni nastoupil Marek na 14 minut. „Pro něj to byl rychlý vzlet nahoru. Ještě loni hrál ve Vítkovicích divizi, hned poté šel do Baníku do třetí ligy, to je o level výš. A pak skočil do první ligy. Ale věřím, že se tu prosadí a budeme spolu nastupovat pravidelně,“ zadoufal s tím, že radost má i rodina.
I trenér Pavel Vrba na předsezonní tiskové konferenci zmínil, že ho bratrská dvojice zaujala. „Na odchovance se chceme zaměřit,“ prohlásil na konci července s tím, že dvojčata není jednoduché od sebe rozeznat. „Máte pravdu, je to stejné jako ti Kulovci,“ vzpomněl na bývalé spoluhráče Karla a Vlastimila Kulovi.
„Tehdy jsem s tím neměl problém, jako teď, kdy hráče potkávám jen na tréninku. S Karlem a Vlastou jsem strávil víc času. U těchto dvou to mám složitější,“ usmíval se tehdy Vrba.
„Asi brzy jednoho z nich nechám přebarvit, udělám z něj blonďáka a bude to jednodušší,“ dodával kouč. „Jo, viděl jsem to. Ještě jsme se neobarvili, ani to nemáme v plánu,“ reagoval na to v sobotu Petr Jaroň. „Trenér dal radši bráchu do béčka,“ doplnil.
V šatně ale prý padají vtípky o tom, že by se v poločase prohodili a nikdo by při jejich podobnosti nic nepoznal. „Kluci většinou říkají, že si v poločase vyměníme dresy, přijde tam on, bude v plné síle. Ještě jsme to nezkusili, ani nevím, jestli by to prošlo,“ zasmál se na závěr Petr Jaroň.