Za Baník, kde skončil před více než osmi lety, odehrál přes sto ligových zápasů, kromě Slezska působil v Česku také v Teplicích a v Příbrami. Nyní hraje v nižších soutěžích v Rakousku v klubu Asko Oedt, jehož šéf ho i zaměstnává. O tom psal Deník již dříve. Na působení v Ostravě ale rodák ze Záhřebu nikdy nezapomněl.
Co říkáte na informaci o studii, která může být na začátku cesty Baníku zpět na Bazaly?
Jsem rád, že jsem poslední střelec. To v první řadě. (usmívá se) Přiznám se, že dva tři dny zpátky jsem to zaregistroval, že o návratu Baníku na Bazaly mluví a píše. Jsem rád, že tam působí alespoň jako v tréninkovém centru, rozumím ale i fanouškům a veřejnosti, že by tam chtěli ligu. Majitel asi také. Byla by to paráda, protože já byl v Baníku čtyři roky, a když jsme se přesunuli do Vítkovic, tak to nebylo ono.
Proč?
Víte, Bazaly nebyly nejkrásnější a nejmodernější stadion, to je jasné, ale měly své kouzlo a mě osobně se tam hrálo nejlépe. Fanoušci byli blízko, a když rozjeli ty své chorály, tak… No co budu povídat, byla to nádhera. Tohle nezažijete všude, jsem rád, že jsem u toho mohl být. Věřím, že se na Bazalech dá postavit nový stadion, který bude i moderní, a fanoušci budou moci být ještě blíž hřišti a hráčům, než na tom starém. A budou se cítit doma.
Co pro vás Bazaly znamenaly, jak se vám zapsaly do paměti?
Člověk si uvědomil – zvlášť když se pak přestěhoval do Vítkovic – že Baník k Bazalům patří. I když jste cizinec, tak to brzy pochopíte, tím spíše, když dojde k takové velké změně. Hrálo se mi tam skvěle, vždy jsem z fanoušků měl husí kůži. Nejvíce když jsme hráli proti Spartě, nebo Slavii. A dodnes mám v paměti i ten poslední zápas proti Dukle.
Už to bude devět let…
Po závěrečném hvizdu byli fanoušci s námi na hřišti a sundávali z nás dresy. Já odešel jen v kraťasech. Někteří brali kousky hřiště, sítě z branek, nebo rozebrali samotné branky. Všechno se odnášelo domů. Abych se ale přiznal, mě to těšilo, protože každý baníkovec měl kousek klubu u sebe doma. Jak říkám, Bazaly měly své kouzlo, svůj speciální duch.
A vy jste si něco odnesl?
Bohužel ne, ale mám doma kopačky, ve kterých jsem ten zápas hrál, a dres. Mám to jako vzpomínku a tu nikdy nikomu nedám.
Vybavujete si i ten gól?
Samozřejmě. Bylo to hned na začátku zápasu, první, druhá minuta, Helešic nacentroval z levé strany na mě a já hlavičkou skóroval. Je škoda, že jsme to nedotáhli k vítězství. To mě mrzí dodnes, že jsme se se stadionem nerozloučili třemi body. Podle mě jsme byli lepší, než Dukla, která se probudila až v posledních dvaceti minutách. Problém byl ale ten, že jsme nedali více branek. Já tam měl ještě nějaké nůžky, i Baroš mohl skórovat.
Máte nějaký moment, který se vám pojí v souvislosti s Bazaly?
Určitě dva. První zápas proti Českým Budějovicím, a také gól, který jsem dal Plzni. Frýďa (Michal Frydrych) na něj nahrával. To mám také v paměti a srdci. A už jsem zmínil, zápasy se Spartou byly super. Jen škoda, že doma jsem ji nikdy neporazil. Pouze jednou na Letné.
Co říkáte na současný Baník?
Přiznám se, že přímo zápasy z časových důvodů moc nestíhám, takže nechci hodnotit hru, nebo řešit podrobnosti. Jen vím, že v přípravě vyhrávali, dávali hromady gólů, ale přišla liga a už jim to nejde. Oni ještě neskórovali, že?
Ano, máte pravdu.
Tak to vidíte. Jen to dokazuje, že příprava není důležitá. Možná by to chtělo střelce jako Baroš a Svěrkoš. (usmívá se) Škoda zápasu s Plzní, remíza mohla být. Nezbývá, než Baníku přát, aby se zvedl a šlapal. Moc bych mu to přál. A návrat na Bazaly také.