Štace ve slovenském Pohronie mu ale dodala rozehranost i sebevědomí a teď si nechce nechat ujít šanci být oporou Slezanů. „Motivace je obrovská. Snad mi to tento rok vyjde,“ přeje si v rozhovoru pro Deník Ondřej Chvěja.
Jste zpátky v Baníku, jaké z toho máte pocity?
Určitě dobré, protože jsem do Pohronie odešel, abych hrál, což se povedlo. Pravidelně jsem byl v sestavě, získal jsem zase herní praxi, za což jsem rád. Teď jsem se vrátil, jsem rozehraný, tak snad budu mít takovou formu jako Slovensku. Navíc jsem měl po sezoně delší pauzu, trochu jsem si od fotbalu odpočinul, ale teď mám zase chuť pracovat dál. O místo v Baníku se musí člověk vždy rvát.
Cítíte, že vám Pohronie pomohlo?
Rozhodně, protože i když by se na slovenskou ligu mohli lidé nebo fanoušci dívat trochu hůř, pořád tam jsou kvalitní týmy jako Slovan Bratislava nebo Žilina, které mají vysokou kvalitu a hrát proti nim vám hodně dá. Za Slovensko a poznání jeho ligy jsem rád. Beru to pozitivně.
Měl jste po těch předchozích nezdarech chuť se do Baníku zase vracet, nebo jste už uvažoval jiným směrem?
Ne, to určitě ne. Hned, jak jsem tam přišel, jsem si řekl, že chci hrát pravidelně, dostat se do formy a vrátit se do Baníku. Byl jsem po celou dobu v kontaktu s panem Grussmannem (sportovní ředitel Baníku), pravidelně jsme si volali, prakticky po každém zápase, což mi tu chuť jen dodávalo, protože jsem věděl, že je i zájem ze strany klubu. Je vidět, že je tu nějaká důvěra v moje schopnosti, starali se o mě, jak se mám, a kdyby byl třeba problém, aby se řešil. Nebyl ale důvod a s celou komunikací i přístupem Baníku jsem spokojený.
Přitom úvod minulého ročníku vám vyšel, pak jste se ale ze sestavy a následně i klubu vytratil…
Bylo to vše smíšené, ale vždy záleží na rozhodnutí trenéra, na jeho uvážení. Já to respektoval, pak jsme se domluvili, že půjdu na hostování, abych pravidelně hrál. Jsem rád, že se to na Slovensku podařilo a teď mohu pokračovat dál tady.
A co úvahy třeba skončit s fotbalem a vydat se jinou životní cestou?
(zasměje se) To u mě určitě nebylo. A doufám, že mě to nikdy nepotká, protože pak už to bude blbé a bude to známka, že mě fotbal nebaví. Takový pocit jsem naštěstí ještě neměl. Jak se říká, do třetice všeho dobrého, tak snad to tentokrát dobré bude.
Poprvé jste se do A-týmu dostal ještě jako nezletilý, že?
No, osmnáct mi tehdy ještě nebylo. To jsem ale ještě sám necítil, že bych měl bojovat o základní sestavu. I když jsem se snažil se ukázat. Teď už ale máme roky, cítím důvěru, takže se určitě o místo v základu chci porvat.
Už je asi na čase, viďte?
(pousměje se) Určitě, ale každý hráč, který je tady, by v základní sestavě chtěl být. Uvidíme, jak se mi podaří příprava a snad to vyjde.
Jak zvládáte začátek letního drilu?
Je to těžší, protože trénink má vysoké tempo a obecně začátky jsou těžké. Nejvíc dělá to vedro, nebo dusno, takže každý se trápí, ale musíme to vydržet a porvat se s tím. Po týdnu si ale myslím, že to už bude lepší.
