Ještě na začátku přelomového roku 1948 byl jeho tým snad v nejlepší kondici od svého založení v roce 1922. V lize patřil k nejlepším a čerstvým skalpem tenkrát neporazitelného armádního celku CDKA Moskva (4:3) dal o sobě vědět i celé Evropě.

Jeho chloubou bylo útočné trio Křižák, Bouzek, Pszczolka, které dokázalo nastřílet i 40 branek za sezonu. Nové politické, společenské a hospodářské poměry po únorovém převratu se ale nevyhnuly ani tělovýchově a sportu.

Další články z historie Baníku najdete zde

Dělnické „akční výbory“ se ujaly vlády nejen v továrnách a úřadech, ale i v tělovýchovných jednotách a klubech. Některé si nový režim sám vytvořil a hýčkal, jako například armádní celek ATK (dnes Dukla) Praha.

Leč v Ostravě se jejímu nejlepšímu fotbalovému klubu tolik přízně nedostávalo.

JAK BANÍK ZACHRAŇOVAL PRIMÁTOR KOTAS?

Nechce se věřit, že ani ne měsíc po převratu mu chtělo vedení znárodněných dolů odebrat stadion Stará střelnice a „předat ho šachtám Trojice a Bezruč, které nemají pro své zaměstnance hřiště“.

Situaci nakonec urovnal tehdejší primátor Kotas, ale opravdu těžké zkoušky klub teprve čekaly. Do roka a do dne zůstalo v týmu jen torzo slavné sestavy trenéra Kuchynky.

Kouč i opory mužstva včetně tří kanonýrů, se rozutekli za lepšími podmínkami jinam, museli narukovat, nebo přestoupit do Vítkovic, jelikož podle nových pořádků hráč musel nastupovat za jednotu podniku, ve kterém byl zaměstnán. Právě sportovcům Vítkovic (VŽKG) poúnorový vítr zjevně svědčil lépe.

Další články z historie Ostravy najdete zde

Hokejisté v roce 1948 vybojovali poprvé účast v nejvyšší soutěži a do roku 1953 v ní hráli prim (3x druhé místo, 1x titul). A na první ligu si brousili zuby i fotbalisté, kterým hutní gigant zajistil zvučné posily – střelce Vejvodu ze Sparty a Bicana ze Slavie. Před novou sezonou 1949 přišly krajské orgány s nápadem sloučit oba ostravské kluby v jeden.

A jelikož nesrovnatelně lepší zázemí tehdy skýtaly VŽKG, měl být jeho příštím působištěm právě vítkovický stadion. Vítkovice by tak získaly silný a perspektivní tým, pro SK Slezská by sloučení znamenalo konec. Hrstka statečných „pozůstalých“ na slezském břehu Ostravice však odolala vábení vítkovických sirén a rozhodla se vytrvat v tradici svého klubu a válčit dál o právo na holou existenci na zaprášené škvárové Staré střelnici.

Podle některých pamětníků by ale jejich nezlomnost nebývala stačila, nebýt primátora Kotase a jeho památné, z dnešního pohledu vizionářské věty: „Vítkovice ať si drží svůj ostravský prim v hokeji a v kopané ať reprezentují Ostravsko hráči Slezské.“

1951: PRVNÍ LIGOVÉ DERBY V OSTRAVĚ

Přes všechnu snahu však zdecimované mužstvo pod novým názvem Sokol Trojice padá v sezoně 1949 do druhé ligy, zatímco silné VŽKG poprvé v historii vstupují do nejvyšší soutěže. Hrajeí o nejvyšší pozice a „vítkovický“ Pepi Bican se ve 37 letech naposledy stává králem ligových střelců. Už za rok jsou ale zpět i Slezané a v roce 1951 zažívá Ostrava první ligová derby…

Na prahu sezony 1953 je myšlenka sloučení znovu na stole, tentokrát v důsledku rozdělení účastníků ligy do „oborových sektorů“.

Co si pod tím představit? Nic, co by mělo logiku a smysl.

Za prvé: všechny tělovýchovné jednoty podniků těžkého průmyslu (doly a hutě) – a že jich bylo – dostaly nový jednotný název Baník.

Za druhé: ze tří ligových Baníků (Baník Kladno, Baník Ostrava a Baník VŽKG) budou hrát ligu pouze dva.

Za třetí: bude to Baník Kladno, a ty dva Baníky v Ostravě, ať se domluví. Podruhé v krátkém čase tak stály dva kluby z opačných břehů

Ostravice nikoli z vlastní vůle spolu a proti sobě. Všem bylo jasné, že sloučení by znamenalo zánik toho menšího. A tím byl v té době kvůli chabé podpoře OKD stále ještě klub ze Slezské.

A přestože ve Vítkovicích se Slezanům nabízely podmínky ještě příznivější než před pěti lety, tým věrných odchovanců včetně tehdejšího krále ligových střelců Wiecka, fúzi odmítl. Rozhodovalo se tedy, který z obou ostravských Baníků v lize zůstane. Ne však sportovně na zeleném trávníku, ale úředně od zeleného stolu.

Nakonec to byl orgán jménem Ústřední výbor svazu horníků, který rozhodl, že Ostravu budou v lize reprezentovat horníci, tedy Baník Ostrava. Baník VŽKG byl „bez boje“ poslán do druhé ligy a zůstal v ní třicet sezon.

Slezský fotbalový klub tak v roce 1953 nezanikl, ale začal novou éru své historie pod názvem Baník. V tomto „roce jedna“ vzali fotbalový klub za svůj konečně i lidé ve vedení ostravských šachet a s rostoucí podporou OKD rostly i úspěchy klubu. Na novém stadionu na Bazalech přišly tituly i slavné boje v evropských pohárech. Baník Ostrava se stal pojmem. Proto když po listopadu 1989 padaly po vzoru jiných českých a moravských klubů návrhy na návrat k původnímu názvu SK Slezská, Baník si ten svůj stávající, byť si ho sám nevymyslel, ale byl mu před 65 lety „přidělen“, hrdě ponechal.

Jak by vypadala aktuální ligová tabulka, pokud by si kluby ponechaly názvy z roku 1953?
1. Dynamo Praha (Slavia)
2. Spartak Leninovy závody Plzeň
3. Baník Ostrava
4. SK Jablonec nad Nisou
5. Spartak Praha Sokolovo (Sparta)
6. Jiskra Gottwaldov
7. Slovan Liberec (založen v 1958)
8. Tatran Teplice
9. TJ Jiskra Opava
10. AZNP Mladá Boleslav
11. Slovácko (založeno 2000)
12. Baník Příbram
13. Spartak Praha Stalingrad (Bohemians)
14. Baník MŽ Olomouc
15. Karviná (založen 2003)
16. ÚDA Praha (Dukla)

MAREK DOHNAL
(Autor je mj. scenárista dokumentu České televize Banik!!!)