Mladší sportovní fanoušci ho možná neznají, ale to nic nemění na jeho výjimečnosti. Miloslav Dopita se vryl do paměti příznivců už v padesátých a šedesátých letech minulého století jako hráč basketbalového celku Tatran Ostrava a později Nové huti Ostrava.

Střední rozehrávač přezdívaný „Zlatá ruka“ zlomil odpor nejednoho soupeře, když skončil aktivní kariéru, postavil se do čela košíkářského Baníku.

Přivedl výborné hráče (Pospíšil, bratři Lacinové, Novický, Blažek nebo Brázda), byl strůjcem postupu do nejvyšší soutěže a úspěchů v ní.

V polovině sedmdesátých let minulého století se Miloslav Dopita začal věnovat fotbalu a – tak jako všechno – dělal i jej naplno. Stal se předsedou Baníku Ostrava a v této funkci působil jedenáct let. A bylo to pro slezský fotbalový klub období i z historického hlediska velice úspěšné.

V době jeho „šéfování“ na Bazalech získal modro-bílý klub dva mistrovské tituly, domácí pohár, hrál s železnou pravidelností evropské poháry. A také v nich byl úspěšný – Baník byl krůček od postupu do finále PVP. Dopita navíc pracoval v evropské fotbalové federaci UEFA a v národním fotbalovém svazu.

Dlouholetý vysokoškolský pedagog, který vyvíjel bohatou činnost hlavně na poli vědeckém (geologie), je historiky považován za vůbec nejlepšího funkcionáře Baníku. A to nejen proto, že do klubu přivedl z Opavy legendárního trenéra Evžena Hadamczika. Dohromady se jim podařilo vytvořit legendární tým, který v domácím prostředí v lize neprohrál 74 zápasů. Kromě toho duo Evžen Hadamczik – Miloslav Dopita vytvořilo také ucelenou koncepci výchovy fotbalistů, kterou později napodobily kluby jako Sparta, Slavia nebo Plzeň.

Baník byl pod Dopitovým vedením postrachem soupeřů a za všechny to vyjádřil uznávaný fotbalový odborník Tomáš Pospíchal: „Profesor Dopita, to je jeden z nejšikovnějších lidí, kteří kdy v českém fotbale působili. Jeho práce někdy nebyla na první pohled vidět, ale o to byla pro tehdejší Baník přínosnější.“

K četným gratulantům se připojuje i redakce Deníku.