Jiní by na jeho místě možná zahořkli a propadli letargii. Fotbalový obránce Baníku Petr Pavlík ale v minulém roce nejen sobě ukázal, že v něm dřímá srdce bojovníka. Jeho příběh jasně ukazuje, že i ve fotbale platí staré lidové úsloví „Co tě nezabije, to tě posílí“. Měl to být vrchol jeho úspěšné kariéry v mládežnických reprezentačních výběrech. Rodák z Opavy totiž patřil řadu let k oporám týmu ročníku 1987, jehož cesta skončila až ve finále MS do 20 let v Kanadě. Jméno bývalého kapitána ale na soupisce chybělo. „Klukům jsem ale strašně fandil, všichni to byli a stále jsou mí kamarádi,“ říká s úsměvem Pavlík. Před půlrokem ale tak dobrou náladou moc nehýřil, protože už věděl, že přišel o vysněný turnaj. „Měl to být vrchol naší generace hráčů. Už po ME do 19 let v Polsku, kde jsme skončili třetí, jsme se na světový šampionát těšili. Tehdy jsem si nepřipouštěl, že bych tam mohl chybět,“ přiznává Pavlík, který patřil společně s obráncem Janem Šimůnkem k pilířům obrany českého týmu Miroslava Soukupa.

Zlom nastal loni v zimě, kdy i kvůli blížícímu se MS v Kanadě zvažoval možnost hostování. V Baníku byla v obraně obrovská konkurence. Prosadit se do sestavy místo Maroše Klimpla, Pavla Besty, Petra Cigánka nebo Davida Bystroně byl pro mladíčka s jedním ligovým startem takřka nadlidský úkol. „Hodně jsem se o tom radil s rodiči, manažerem i trenérem Soukupem. Bylo jasné, že pro mě bude už kvůli zápasové praxi lepší odejít někam na hostování, kde budu pravidelně hrát,“ říká Pavlík.

Ránu pod pás mu zasadil trenér Vítkovic Grussmann

Zprvu vše vypadalo dobře, protože o nabídky nouzi neměl. Veliký zájem o odchovance Opavy projevil třeba slovenský Senec. „Byl jsem tam na zkoušce, byli se mnou spokojeni. Už jsem měl vybraný i byt. Byl jsem přesvědčený, že to je správný krok. S manažerem Sence jsem byl několikrát na večeři a celý transfer byl pro mě už hotovou věcí. Pak se ale ozval sportovní ředitel Baníku Krejčí s tím, že mám rychle přijet do Ostravy, že půjdu do Vítkovic,“ popisuje zimní přestupový obrat mladý obránce.

V té chvíli ho ani na chvíli nenapadlo, že začíná jeho veliký pád. „Mluvil jsem s koučem dvacítky, panem Soukupem, který to považoval za lepší krok, že mě bude častěji sledovat. Ve Vítkovicích vše začalo výborně, cítil jsem důvěru vedení, trenéra i spoluhráčů,“ říká Pavlík. V prvním mistrovském utkání dokonce rozhodl brankou o výhře nad Třincem. „Pak ale přišlo nešťastné utkání s Opavou, po kterém se vše otočilo o 360 stupňů. Prohráli jsme 0:2, byl to jasný zlom.“

Nechutnou podpásovku, která se ve fotbalových kruzích jen tak nevidí, mu zasadil na tiskové konferenci po utkání kouč Alois Grussmann. Výkon Pavlíka podrobil ostré kritice, což se chápat ještě dalo. Bývalý skvělý fotbalista si ale mohl a hlavně asi i měl odpustit ironickou poznámku, kdy vyzval reprezentační trenéry dvacítky k tomu, aby se na výkony Pavlíka přijeli podívat. „Když jsem si to přečetl v novinách, hned mi bylo jasné, že je po všem,“ pokrčil rameny Pavlík. Více to ale ani po roce řešit nechtěl. „Trenér na to měl právo, prostě to řekl a hotovo. Nepřísluší mi to hodnotit, navíc už je to dávno pryč,“ mávne rukou Pavlík. I když zbytek jarní části druhé ligy na lavičce zachraňujícího se a často inkasujícího týmu doslova protrpěl, do hry už prakticky nezasáhl. „Jinak ale na Vítkovice vzpomínám v dobrém, hlavně na kluky z mančaftu, se kterými se stále bavím.“

Spanilou jízdu na MS sledoval jen v televizi

Po vítkovické anabázi byl smířený i s tím, že na MS do 20 let v Kanadě bude chybět. V těžkých chvílích ho hodně podržela přítelkyně a rodina. I když to otevřeně nepřizná, při sledování spanilé jízdy českého týmu mu muselo být hodně smutno. „Klukům jsem fandil, hodil jsem to za hlavu a myslel dopředu.“

V létě se vrátil do Baníku a s ligovým týmem odjel i na herní soustředění do Německa. „Tam mi ale moc nevyšel první zápas s Chotěbuzí a věděl jsem, že půjdu do béčka. Byla to ale pro mě vlastně výhra v loterii, protože mi chyběla hlavně herní praxe,“ přiznává otevřeně. Už v Německu si ho stranou vzal brankář Petr Vašek. „Moc si toho vážím, jeho rada mě potěšila i hodně povzbudila. Říkal mi, že mám začít ještě více makat, že mám stále vše před sebou.“ A slova zkušené opory si Pavlík vzal k srdci. „Váša je někdy protivnější, ale jeho názory beru. On to myslí vždycky upřímně, říká věci na rovinu, jak jsou.“ Cesta zpátky vedla přes divizi, kde Pavlík postupem času získal zpátky sebevědomí. „Hodně nejen mi, ale celému týmu pomohl René Bolf. Jeho zkušenosti v několika zápasech nakoply celý tým,“ připouští Pavlík. Výborné výkony v týmu U21 neušly pozornosti Karla Večeři, který Pavlíka povolal na závěr ligového podzimu. „Byla to pro mě velká odměna, odehrál jsem poslední tři zápasy a cítil se strašně šťastný,“ usmívá se nad happy endem roku 2007 Pavlík. Zda bude mít na jaře své pokračování, je zatím ve hvězdách. „Určitě se ale o místo v sestavě poperu. Konkurence je v Baníku obrovská. Ale kdo by v létě řekl, že budu hrát v prosinci na Bazalech proti Spartě?“ dodal Pavlík. . . .