Proto ho ani moc nepřekvapuje, že si jeho klubu vybral v turecké Antalyi hotelový komplex Kremlin Palace. „Moc mi to hlava nebere, ale asi vedení chtělo, abychom se i tady cítili jako doma,“ říká s úsměvem Čech.

Není to trošku na hlavu, že si během soustředění připadáte jako v Rusku?

Když jsme sem přijeli, tak jsem tomu nemohl ani uvěřit. Přišel jsem do atria hotelu a cítil se jak na Rudém náměstí. Čech tuhle logiku nepochopí, ale už i vedoucí mužstva mi říkal, že asi měli zkusit jiný hotel.

V minulé sezoně jste se zachraňovali doslova v hodině dvanácté, přitom ambice měl Vladivostok mnohem vyšší.

Nevyšel nám start do soutěže, kdy jsme hráli z osmi zápasů šestkrát doma. Doplatili jsme na katastrofální hřiště, na kterém se vůbec nedalo tvořit. Řadu zápasů nezvládli a bodové manko doháněli celou sezonu.

V Rusku řada klubů myslí hlavně na obranu a trenéři jsou spokojeni i s bezbrankovým výsledkem. Neubližuje to lize?

Je pravda, že jsou týmy, které myslí především na defenzivu. Třeba Ramenskoje, kde chytá Tonda Kinský, se do útočení moc nehrne. Tuším, že Tonda vychytal asi třináct nul, což hovoří za vše. Na druhé straně týmy, které byly v tabulce nahoře, chtěly hrát ofenzivně. Zenit Petrohrad inkasoval 34 branek, což je na mistra poměrně dost. Tým útočil s chutí i venku. Nakonec se to Zenitu vyplatilo, protože titul opravdu získal. A právem.

Patří Vladivostok k týmům, které preferovaly kvalitní obranu, a nebo myslel i na útočení?

My měli trenéra, který brával spíš bezbrankovou remízu. Přece jenom jsme se do žádných gólových přestřelek nepouštěli, protože to pak vždycky signalizuje, že něco v obraně nefunguje.

Pro gólmana je ale podobná taktika výhodná.

Pro mě jo, ale zase pro diváky to tolik atraktivní není. V Rusku jste si musel zvyknout i na časté cestování, vždyť z Vladivostoku to máte všude i letecky daleko. Minulá sezona byla ještě v pohodě, protože jsme měli program zápasů upravený. Hráli jsme třikrát doma a pak letěli na sérii zápasů k soupeřům. Spíše nás to však čeká letos, kdy už budeme hrát klasickým způsobem jeden zápas doma a další venku.

Dá se na podobné cestování nějak připravit, nebo je to o zvyku jako třeba u hokejových týmů v zámořské NHL.

Já osobně nemám problém se samotným létáním, i když po devíti hodinách letu jste trošku ztuhlý. Víc mi pak dělá potíže aklimatizace ve Vladivostoku, kde je časový posun proti Praze devět a Moskvě sedm hodin. To je nepříjemné, ve dne pak člověk spí a v noci neví, co dělat.

Je na překonání časových rozdílů recept? Co radí trenér?

Kluci, co tu hrají déle, mají rytmus zažitý. První den po příletu se nemá vůbec chodit spát a vydržet až do večera. Ono je to ale těžké, protože po dlouhém letu je člověk tak zbitý, že usne, s nadsázkou, i u oběda.

I tady na soustředění v Antalyi je vidět, že ruské kluby ani v přípravě nešetří a těží z podpory a vlivu politiků dané oblasti. Jaké má postavení gubernátor Sergej Darkin, který chce vybudovat New Vladivostok?

Těší se obrovské oblibě. Když přijde na náš domácí zápas, tak to hlasatel na začátku oznámí a lidi jej oslavují. Moc si ho váží.

Dá se třeba z pohledu fotbalisty srovnat jeho vliv s pozicí majitele Liberce Ludvíka Karla?

V Liberci pan Karl klub přímo řídí, kdežto v Rusku bere gubernátor fotbal jako jednu dvacetinu své práce. Na řízení klubu má lidi. Samozřejmě, když se něco děje, tak pošle kompetentní odborníky, aby s námi dobré nebo špatné výsledky řešili. Je ale fajn, když za námi po vyhraném zápase přijde do kabiny a pochválí nás.

Bude do kabiny v nové sezoně chodit častěji?

Pevně věřím, že jo, ale zatím jsme na začátku přípravy, liga začíná až za měsíc a půl. Přišel nový kouč, máme i dost posil. Odešlo nám šest hráčů ze základní sestavy, takže se budeme muset sehrát. Ambice ale máme jiné než loni. Záležet bude opět na startu i dalších okolnostech. Třetí od konce jako posledně ale skončit nechceme. Ruská liga je obrovsky vyrovnaná. Kdybychom měli loni o pět bodů více, tak jsme si o řadu míst polepšili. Rozdíly mezi osmým a třeba dvanáctým nebývají velké.

Jaká je vaše pozice po změně na trenérském postu v týmu?

Loni jsem si vybudoval slušnou pozici a pravidelně chytal. Teď je můj cíl stejný. Nejsem zase takový machr, abych si myslel, že mám místo jedničky jisté. Budu muset tvrdě makat, abych tuhle svou pozici znovu obhájil.

V ruské lize působí i řada dalších českých hráčů. Koho byste vyzdvihl?

Asi Radka Šírla z Petrohradu, kterému jsem přál i zisk titulu. Oni to měli celou sezonu těžké, protože dostávají pocítit, že nejsou z Moskvy. I proto jsem mu fandil. Když jsem zápasy Petrohradu sledoval, Radek hrál fakt dobře. Už to, že se tam prosadil, je obrovským úspěchem, který u nás málokdo docení. Vždyť Petrohrad si může koupit téměř kohokoliv z celého světa.

V létě čeká českou reprezentaci start na ME. Vy jste po přestupu do Ruska z národního týmu vypadl. Není vám líto, že i přes kvalitní výkony vás pozvánky kouče Brücknera míjely?

Určitě mě to mrzí, ale vždycky záleží na volbě trenéra. Měl široký výběr super gólmanů a dal šanci jiným, kteří podle něj podávali kvalitnější výkony. Na reprezentačním srazu jsem nebyl dlouho, takže jsem ani při poslední nominaci žádnou naději necítil a nemyslel jsem na to. Vím, že z Vladivostoku mám do reprezentace daleko.

V klubu nově působí také obránce Marián Palát. Přivítal jste jeho angažování?

Určitě, ve dvou se to vždycky lépe táhne a je i větší sranda. Problém jsem ale neměl ani v době, kdy jsem byl v týmu sám. Rusky se už domluvím, takže to je v pohodě.