Do Pražáků už Kahounovi nikdo nenadává

Osobnost Deníku

Jakub Bolf se vrátil do Třince. Co řekl o strýci Reném, legendě Baníku?

Pomoci Třinci vyhrát MSFL a posunout ho o stupínek výš přišel na startu jara krajní…

Přečíst článek >

"Mám nové úkoly, které přede mne postavil majitel klubu. Beru je stejně vážně jako ty, co jsem dostal před pěti lety, když jsem do Ostravy přicházel," říká nový člen dozorčí rady Baníku. V Ostravě nedostal někdejší vicemistr České republiky v tenise a ve squashi nikdy nic zadarmo, a právě proto by o začátcích ve funkci šéfa klubu mohl vyprávět dlouhé hodiny.

Pamatujete si vůbec ještě na svou první návštěvu Bazalů?
Jasně, bylo to na podzim roku 2002, kdy jsme přijeli s Tomášem Peterou na domácí zápas Baníku. Tehdy jsem už věděl, že je dohoda o koupi klubu reálná. Seděli jsme na tribuně, lidi začali někomu nadávat a my nerozuměli ani slovo. V duchu jsem si říkal, kam to, Kubo, lezeš.

To horší vás ale ještě čekalo.
Asi to ke všemu patřilo. Těžko se mi o tom teď mluví, ani se k tomu nechci moc vracet. Dostával jsem každý večer na mobil výhružné sms zprávy, časté byly i anonymní telefony… Bylo to nepříjemné, ale když jsem šel ráno na Bazaly, nemyslel jsem na to.

Neměl jste někdy chuť to zabalit a vrátit se zpátky do rodné Prahy?
To bych bral jako svou porážku. Majitel klubu dobře věděl, že to v Ostravě není lehké, a snažil se mě podpořit. Stejně na tom byli i moji blízcí, kamarádi. V jednom to ale poučné období určitě bylo.

Povídejte…
Až tehdy jsem pochopil, co pro zdejší lidi Baník znamená. Že to není jen fotbalový klub, ale něco, co k Ostravsku patří. Teď už přesně vím, z čeho měli fanoušci asi největší obavy. Baník patřil vždycky lidem, co měli ke kraji vztah. Přišli jsme ale my, "Pražáci", a sáhli na něco, co bylo desítky let nedotknutelné. Nechci tady zmiňovat třeba Spartu, ale tam to bylo podobné. Když klub koupil Slovák Rezeš, řadě lidí na Letné to nešlo pod vousy.

Neuvědomil jste si s odstupem času, že právě v době protestů jste si s fanoušky paradoxně vybudovali vcelku korektní vztah i respekt?
Něco na tom bude, protože i my jsme ukázali, že si dokážeme stát za svým. Na druhé straně by bylo hloupé tvrdit, že jsme nedělali chyby. A byla jich spousta. Některé věci se daly řešit jinak, řekněme citlivěji. Nezastírám, že jsme se učili za pochodu.

Protest s tenisovými míčky se navždy zapsal do klubové historie. Vzpomenete si na něj?
Určitě. A už tehdy jsem věděl, že to nejhorší máme za sebou. Ten protest byl vtipný, nebyl vulgární, nikoho neurazil. Potom se alespoň mně začalo zdát, že se začal vzduch pomalu vyčišťovat.

Pojďme ještě na začátek. Nepodcenili jste ostravské klima, kde se při slově Pražák dělá lidem husí kůže?
Tady bych se určitě Ostraváků zastal. Není to tak hrozné, jak si lidé v Čechách myslí. Spartu nebo Slavii nemusí nikde v republice, a je jedno, jestli jde o fotbal nebo hokej. Na Ostravsku lidé sport více prožívají a hlavně ho mají raději než jinde. A určitě jsou i větší patrioti. Myslím, že všeobecně držíte více při sobě. Mně osobně se to líbí.

Kromě sportovních úspěchů na hřišti se vám podařilo pozvednout také image klubu. Nemít ve skříni alespoň jednu věc s logem Baníku se bere na Ostravsku skoro jako hřích.
Je to jedna z věcí, na kterou musíme být právem hrdí. Už když jsme do Ostravy přicházeli, byli jsme si vědomi obrovského potenciálu fanoušků. U nás jsou jen tři kluby, které se mohou s Baníkem rovnat. Je to Sparta, Slavia a Brno. Nikde jinde nepřijde na fotbal dvacet tisíc lidí. Tohle jsme při koupi klubu věděli. Tomáš Petera už Ostravsko a zdejší sportovní publikum dobře znal a měl s ním jenom dobré zkušenosti. Pořádal zde Zlatou tretru, Davis Cup. Fanouškovský potenciál jsme využili nejen v mistrovské sezoně a potvrdili, že v kraji nemá Baník konkurenci.

O oslavách mistrovského titulu i triumfu v poháru ČMFS toho bylo napsáno hodně. Kdy vám ale bylo ve funkci šéfa Baníku nejhůře?
Po prohraném finále poháru ČMFS v Liberci. Hrozně mě zklamal náš výkon, kdy jsme za celý zápas nevystřelili na branku Sparty. Hodně smutno mi ale bylo i proto, že skončila jedna velmi úspěšná éra. Porážka na penalty pro nás znamenala i to, že po dvou letech nebudeme hrát evropské poháry.

I když jste opustil post předsedy představenstva, stále patříte ke klíčovým mužům ve vedení klubu. Jaké máte nové cíle?
Stojí před námi těžký úkol: vybudovat moderní tréninkové centrum, kterým předběhneme v České republice dobu. Fotbal někam směřuje a my cítíme, že potřebujeme udělat důležitý krok k tomu, aby Baník i v dalších letech dokázal vychovat nové Slončíky, Galásky, Jankulovské, Baroše, Svěrkoše. Nové tréninkové centrum považuje majitel klubu za hlavní cíl pro nejbližší období.

Máte koordinovat i případné stěhování Baníku na Městský stadion.
Říkal jsem to už několikrát: Ostrava nový fotbalový stadion potřebuje, protože bez něj nemůže při pořádání vrcholných akcí držet s ostatními městy krok. Navíc si myslím, že pro celý český fotbal je obrovská škoda, že v Ostravě nemůže hrát nároďák. Ale už podle názvu jde o městskou aktivitu, do které Baníku přímo nic není. Ze strany Baníku je však zapotřebí intenzivně pracovat na všem, co je potřeba s případným stěhováním připravit. A vůbec toho není málo.

Řada Ostravanů pracuje a žije v Praze, vy jste opačný příklad…
Nikde jinde než v Praze jsem tak dlouho nežil, a proto každému říkám, že jsem tady našel druhý domov. Jsem tu pět let a mám tu kamarády i přátele, na které se můžu spolehnout. Myslím to tak, že i v Ostravě už můžu jít na pivo s lidmi, kteří neřeší, co dělám v Baníku. Fotbalem žiji skoro celý den a nakonec jsem rád, když se můžu s kluky pobavit o normálních věcech, o dětech.

Pět let v Ostravě jde trošku poznat i na vaší řeči. Už jste se docela přizpůsobil…
V Praze si ze mě dělají srandu, že už mluvím jako rodilý Ostravák. Já si to ale nemyslím. Je ovšem pravda, že někdy se třeba u rodičů v Praze přistihnu, jak se na sebe při rozhovoru táta s mámou jen podívají, co tím zrovna myslím (směje se). Už se ale u písniček Jarka Nohavici nemusím nikoho ptát, co dané slovo znamená. Rozumím všemu.

Byl jste na jeho koncertu v Ostravě?
Hned na dvou, jednou v Porubě a pak v Parníku. Byl to úžasný zážitek. Nejsem žádný hudební odborník, ale Jarka uznávám. Jeho nové album Ikarus mi už hraje v autě, byli jsme si pro něj s kamarádem už první den, kdy ho začal prodávat v agentuře. Je to kousek od Bazalů, i proto jsem to nemohl vydržet.

Která písnička se vám z nového alba nejvíce líbí?
Určitě patnáctka Mám jizvu na rtu. Jak Jarek zpívá, že by chtěl vidět, když Baník porazí Barcelonu. Slyšel jsem ji živě a běhal mi mráz po zádech. Kéž bych se i já dočkal toho, když bude Baník hrát s nějakým španělským mužstvem.