Čtyřiatřicetiletý Čížek skončil s fotbalem před necelými dvěma roky, kdy o jeho služby už nebyl v Baníku zájem. Mohl odejít do zahraničí, nebo do jiného českého klubu, místo toho se ale rozhodl ukončit kariéru. „Když se ohlédnu zpátky, tak mám opravdu nač vzpomínat. Cením si startů v bundeslize i reprezentaci a pak je tu samozřejmě titul s Baníkem. Jsem hrdý na to, že jsem byl součástí týmu, který v Ostravě rozpoutal takovou fotbalovou euforii. I já tvrdím, že ve Spartě můžete získat deset titulů a ani to s vámi nepohne. To, co se dělo na Bazalech, bych přál zažít každému fotbalistovi,“ vyznal se Čížek.

Víte, kdy jste hrál poslední mistrovské utkání?

Bylo to asi tak před dvěma roky. S kým to ale sakra bylo? Doma se Spartou?

Ne, s Mostem (23. března 2006). To jste od té doby opravdu na nohách neměl kopačky?

Párkrát jo, hrál jsem loni v létě benefici Petra Hudce v Bílovci, kde se sešel skoro celý tým, který vyhrál ME šestnáctek v Erfurtu. Jinak ne, spíše chodím hrát tenis nebo si jdu do parku zaběhat.

Jak často sportujete?

Jednou týdně si jdu pinknout tenis a stejné to je i s tím běháním.

Přibral jste po skončení kariéry?

To je jasné. Když jste zvyklý každý den trénovat a pak ze dne na den skončíte, tak jde váha vždycky nahoru. Ale snažím se držet, jím pořád stejně.

Takže oblíbené espresso, k tomu dortíček…

Spíše už piju laté, ale s tím sladkým se musím brzdit. (směje se)

Pojďme k fotbalu. Není vám to líto, že jste takhle skončil?

Fotbal jsem hrál od osmi let a snad můžu říct, že jsem v něm něco dokázal. I proto jsem si svůj konec představoval jinak. To je bez debat. Nejsem ale typ – a nebyl jsem ani hráč – jako třeba Radek Látal, kterému při rozlučce na Bazalech tleskalo patnáct tisíc lidí. Po tom jsem nikdy netoužil.

Nejen řada fanoušků si ale myslí, že by se klub i po tom všem s vámi rozloučit měl. Myslíte si, že se toho někdy dočkáte?

Už je to pryč, po dvou letech bych to ani nechtěl. Ono se ale nikdy nemá říkat nikdy. Ničeho nelituji. Já si vždycky stál za svým a svou pravdou. Na začátku kariéry, i na jejím konci.

Máte na mysli svůj odchod do Sparty, kdy jste byl ve sporu s tehdejším ředitelem klubu Oldřichem Novákem?

Nemyslím, že by to byl spor. Tyhle situace jsou ve fotbale běžné. On věděl, že do Sparty chci, i to, že tam nakonec přestoupím. Tehdy to byla spíše hra klubů, které se dohadovaly o ceně. Za půl roku mi končila smlouva a já novou podepsat nechtěl. I když jsem byl mladý bažant, stál jsem si za svým, což mi asi zůstalo. Od agenta Pavla Pasky jsem věděl, že Sparta mě chce za každou cenu, že se s Baníkem dohodne. Oldu Nováka jsem chápal, neměl jsem mu to za zlé. Chtěl za mě pro Baník pochopitelně co nejvíce peněz.

I na konci vaší kariéry šlo o peníze, ale o vaše…

Nejen o ně (důrazně).

Co se před těmi dvěma roky vlastně stalo?

Myslíte si, že to ještě někoho zajímá?

Určitě…

Dva měsíce zpátky před koncem sezony jsem byl zraněný, myslím, že jsem měl něco se svalem. Pak jsme měli akci v restauraci U Dvořáčků, kde bylo i celé vedení. Na druhý den mi volal manažer Krejčí, že se mnou chce mluvit. Bylo mi jasné, že něco není v pořádku, že se něco děje.

Co vám řekl?

Že moje smlouva je vysoká, že se Baník nedostal do poháru a klub si jí nemůže dovolit. Řekl jsem O. K., když mě nechcete, tak mě vyplaťte a já půjdu jinam.

Tam začal spor, který se dostal až k arbitráži a museli jej řešit právníci. Jak jste to snášel?

Nebylo to příjemné pro nikoho, ale já trval na dodržení smlouvy. Chtěli mi ji upravit, ale s tím jsem nesouhlasil. Kontrakt jsem měl podepsaný a v žádném případě jsem nehodlal ustoupit. Vedení mě přeřadilo do béčka, a pak se to už táhlo.

Vše se točilo opravdu kolem peněz. To byla vaše smlouva tak vysoká?

To si nemyslím. O platy jiných kluků jsem se nikdy moc nestaral, i když je nesmysl říkat, že se v týmu neví, kdo kolik bere. Tehdy asi mladíci, já nevím třeba Byzi a Bestík (Pavel Besta, David Bystroň, pozn. red.), tušili, kolik já, Radek Látal a další zkušení borci asi berou. Stejné to je i nyní. V žádném případě si ale nemyslím, že by někdo někomu záviděl.

Vedení Baníku vám později nabídlo, že můžete odejít zdarma kamkoliv, když se smlouvy zřeknete.

To je pravda, ale já od první chvíle věděl, co chci, a nehodlal jsem ustoupit ani o metr. Dostalo se to do fáze, že se mnou už nikdo nemohl pohnout.

Dobře, ale zajímala se o vás řada klubů od nás i z ciziny.

Některá jednání probíhala o mě, beze mě. Já ale fakt nechtěl jít do Opavy ani nikam jinam. Chtěl jsem hrát za Baník, a když mě ten už nechtěl, tak jsem byl připravený skončit. Vím, že mi to tehdy nikdo nevěřil. I dobří známí se mě ptali, kam půjdu. Já jim řekl, že nikam, a oni jen mávali rukama, že jsem tajnůstkář. Pro mě bylo rozhodující, že jsem nechtěl dojíždět. Chtěl jsem být klukovi na blízku, to bylo pro mě nejdůležitější. Třeba zahraniční angažmá jsem zavrhnul hned.

Nebyla přece jen škoda, že jste skončil dříve, než jste musel?

Je pravda, že rok nebo dva jsem ještě hrát mohl. U mě byla jediná možnost zůstat v Ostravě. Nechtěl jsem jezdit někam tři hodiny. Vezměte to tak, jednou by ten konec stejně nastal a mě si budou fanoušci pamatovat v dresu Baníku.

Našel byste i ve druhé lize motivaci?

Jo, v tom problém nebyl. Považuji i druhou ligu za dobrou soutěž. Radek Slončík hraje ve Fulneku, a je tam spokojený.

To vám fotbal vůbec nechyběl a ani nechybí?

Chybí mi sranda z kabiny, radost z výher. Ale že by mi cukaly nohy, to ne. Na fotbal se dívám v televizi, jsem nyní takový klasický fotbalový fanoušek.

To vysvětluje i skutečnost, proč nehrajete třeba jen kvůli žízni za rodnou Dolní Lhotu.

Tam by do obrany potřebovali šikovného leváka. Ne, vážně. S tátou jsem o tom vedl dlouhý rozhovor a vyslechl jsem si své. Až jsme se kvůli tomu trochu pohádali, ale fakt už jsem nechtěl hrát. Dolní Lhotu mám rád, fandím jí, vždyť je to můj mateřský klub. Když jsem ale skončil v Baníku, věděl jsem, co chci, a ani teď nemám zapotřebí něco měnit.

Co na vše říká otec, váš nevětší fanoušek i první trenér?

Bylo mu to líto, chvílemi byl ze všeho víc špatný než já. To víte, že také jeho se spousta lidí ptala, co se stalo, a tak. Mrzí ho, že se Baník se mnou nedokázal rozloučit důstojněji. On chodil na Baník pravidelně desítky let, bylo mu jedno, jestli prší nebo je pěkně. Na tribuně seděl vždycky. Stejné to bylo i v době, kdy jsem hrál ve Spartě nebo v Německu. Od té doby, co se to stalo, tak na Bazalech nebyl.

Kolikrát jste byl na Bazalech vy?

Ani jednou.

Proč? Je to stejné jako u vašeho táty?

Uplynuly dva roky, na hodně věcí člověk zapomene, hodí to za hlavu. Pořád v sobě ten šrám nebo jizvu mám. Ale že bych kvůli tomu nespal, to určitě ne. A rozhodně jsem nezanevřel na Baník, tomu budu fandit vždycky.

Řadě fanoušků je to líto. Třeba by vám mohli jako jiným slavným fotbalistům historie zatleskat, a tím i poděkovat za to, co jste pro klub odvedl.

Je to pryč a opakuji, že nikdy jsem na podobně věci moc nebyl a ani o ně nestál. V době, kdy jsme se rozcházeli, to ani možné nebylo. Nestál o to Baník ani já. Navíc by se nic nezměnilo (dlouze přemýšlí a pak pokrčí rameny). Nevím, co k tomu mám říct.

Cítíte satisfakci, když vlastně od vašeho konce čtete v novinách, že Baník má problém s levou stranou zálohy i obrany?

Rozhodně ne, Baníku přeji jen úspěchy. I mě hrozně mrzí jeho porážky, třeba ta poslední v Olomouci. S levou stranou Baníku to je složité. Petr Tomašák byl dlouho zraněný, ale jinak to je hráč s obrovským potenciálem. Kdyby pravidelně hrál, bylo by to třeba jiné. Snad se dá brzy do pořádku. Je ale pravda, že Baník by levou stranu potřeboval posílit.

Řada lidí stále tvrdí, že třeba angažování Petra Čoupka bylo trestem za to, že se vás klub tak lehce zbavil.

Vím, kam míříte, já to slyšel taky z hodně stran. Výkony a výsledky Baníku se řeší všude a pořád. Petr Čoupek je typově spíše bojovník, který nebude utíkat soupeřům po lajně a zásobovat přesnými centry Svěrkoše s Magerou. Nevyniká v technice a ofenzivě, ale spíše v obraně. Mně se s ním hrálo dobře, v obranné činnosti si vždycky vše odmakal, odjezdil. Myslím si, že to o sobě ví a bere obranu jako svou přednost.

Není to na Baník málo?

To je spíše otázka na Vernera Ličku, Jakuba Kahouna… Já jsem už říkal, že by Baník měl na levé straně určitě posílit.

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči?

Určitě, teď jsem byl na kávě s Pavlem Bestou, když tady Žižkov hrál. Ostrava je malé město, pořád někoho potkáváte. Volám si s Honzou Laštůvkou, Petrem Drozdem, Latošem (Radek Látal, pozn. red.).

Co říkáte jeho dosavadní trenérské kariéře?

Dědek má vlohy, to se musí nechat. (směje se) Frýdek sleduji, udělal tam kus práce. V poháru vyřadil Baník a hraje i na špici MSFL. Všichni Latoše známe, ten když se do něčeho zakousne, tak to už nepustí. Z toho může těžit i v trenéřině. Navíc si myslím, že s přibývajícími roky se i dost zklidnil. Může z něj být dobrý trenér.

Vás trenéřina neláká? I od Radka Látala jste měl nabídku dělat mu asistenta?

Vůbec ne. Myslím, že k trénování musíte mít vlohy. Prostě to mít v sobě, což mi chybí.

Vám by seděla spíše role manažera?

Kdybych si měl vybrat mezi trenérem a manažerem, určitě zvolím tu druhou variantu. Třeba někdy v budoucnu se k fotbalu ještě vrátím. Kdo ví, co bude za pár let. Ale momentálně mám úplně jiné plány.

Je skok do normálního života pro sportovce tak obtížný?

Zase bych to tak nedramatizoval, na světě jsou horší věci, než skončit s fotbalem. Obavy jsem měl v prvních týdnech, kdy jsem měl najednou na všechno čas a rozkoukával se. Nemusel jsem na trénink, na zápas. Hned jsem ale poznal, že potřebuji něco dělat. Mám štěstí na dobré kamarády, kteří mě vzali mezi sebe a mohl jsem s nimi začít podnikat. Je výhoda, když máte vedle sebe lidi, kterým věříte, a oni vám s řadou věcí poradí. Najednou nabralo všechno obrátky, že se celý den ani nezastavím. Rozhodně se nenudím.

Ale běžný život má určitě i výhody?

To zase jo. Nemusím se hlídat, můžu si dát kdykoliv sklenku vína. Nebo můžu jet jako každý na dovolenou kdy chci, a ne jen tehdy, když je ligová přestávka.

Řada sportovců tvrdí, že se po konci kariéry dokáží radovat z věcí, které někomu ani nepřijdou.

To je pravda. Byl jsem s přítelkyní na Olešné a potkal jsem tam na procházce maséra, který spěchal na trénink. Já byl v pohodičce, svítilo sluníčko, pili jsme kávičku. To byla třeba chvíle, když jsem si říkal, že na tom světě je krásně, i když už nehraji fotbal.

Patříte k hráčům, kteří kvůli kariéře zanedbávali školu. Myslíte si, že se dá v dnešním profesionálním fotbale obě věci skloubit?

Teď musím vážit slova, protože škola by měla být určitě pro každého základ. Mám vystudovaný gympl, a i když jsem to pak zkoušel na výšce, už to moc nešlo skloubit. Tomu, že mě ale rodiče k maturitě s nadsázkou dokopali, jsem strašně rád. Tu by měl mít každý. Chápu ale, že dnes kluci odcházejí třeba i do zahraničí hodně mladí a je to těžší a těžší. Střední škola se ale určitě vystudovat dá.

Vypadáte doopravdy spokojeně. Je to dáno i tím, že jste se po dobu fotbalové kariéry dokázal finančně zabezpečit?

Je jasné, že mi to skok do normálního života usnadnilo. Když skončíte s fotbalem, najednou přijdete o stálý příjem. Já měl bohudík štěstí, že jsem i díky angažmá v bundeslize peníze vydělal a v podnikání z toho můžu vycházet. Je to pro mě určitě snadnější, než pro kluky, kteří třeba venku nehráli. Když se rozhlédnu kolem sebe, tak smekám klobouk před bývalými fotbalisty a sportovci, kterým v podnikání daří, kteří se dokázali prosadit i v něčem jiném než je fotbal. Zbyněk Ollender má síť sportovních obchodů po celé republice, daří se i Petru Zajarošovi.

Českou ligu sledujete. Jak vidíte její závěr?

Titul získá Sparta, protože závěry sezon vždycky zvládá dobře. Nebo alespoň lépe než Slavia. Ta hraje celý rok slušně, ale pak někde ve finiši zbytečně ztratí body. Na třetím místě skončí Baník. Má nejlepší fanoušky a momentálně v porovnání s Teplicemi a Brnem i kvalitnější tým. Brzy naskočí do základu Martin Lukeš a do Poháru UEFA mužstvo dotáhne.

Martin Čížek

Narozen: 9. 6. 1974
V lize odehrál 251 zápasů a vstřelil 35 gólů. V reprezentaci nastoupil v 18 duelech.
Mistr Evropy z Erfurtu hráčů do 16 let, kde ve finále vsítil vítězný gól, začínal s fotbalem v osmi letech v Dolní Lhotě.
Ligu začal hrát už v dorosteneckém věku. Od ledna 1996 působil tři roky ve Spartě, kde okusil i Ligu mistrů. Pak přestoupil do bundesligového týmu Mnichov 1860, a poté hrál i za Ünterhaching. V létě 2002 se vrátil do Baníku, se kterým získal v roce 2004 titul a rok po tom i Pohár ČMFS.